Kopnout si v době koronakrize do Bruselu za to, že „nic neřeší“ nebo „že zaspal“ a „že EU je zbytečný projekt“, je jednoduché; vstříc tomu jde každý správný populista. Paradoxem je, že podobná kritika je de facto voláním po větším vlivu Bruselu v oblastech, do nichž ve skutečnosti EU státům nemluví.

Do výlučné kompetence národních států patří vedle zdravotnictví třeba bezpečnost, justice, školství, či veřejná správa. Tedy přesně ty oblasti, které jsou teď zásadní v rámci boje proti koronaviru.

Jak by to asi s akceschopností vlád vypadalo, kdyby každý premiér „posílal sovu“ do Bruselu, jestli může zavřít školy, nebo zavřít provoz obchodů a restaurací?

Do ekonomiky napumpovat miliardy

Pokud jde o Brusel, zdánlivě toho na něj v bezprostředním potýkání se s koronavirem mnoho nezbývá. Není to ale pravda. Souběžně se snahou posílit a udržet zdravotnictví či promyslet dopady na školství je nutné řešit ekonomiku.

I když to na volný pohyb osob po Evropě hned tak nevypadá, volný pohyb zboží a kapitálu je teď pro ekonomiku a normální život zcela zásadní. Udržení prostupných schengenských hranic (spolu s důslednou ochranou hranic vnějších) je klíčové a v kompetenci EU.

EU má také napumpovat do evropské ekonomiky miliardy eur, a do budoucna si také ujasnit, zda má smysl dusit ji normami a nařízeními, která v posledních letech docela značně komplikovala život třeba velkým evropským automobilkám.

Významné prostředky na pomoc evropské ekonomice už Evropská komise uvolnila. Přislíbila i flexibilitu, pokud jde o unijní pravidla pro rozpočtové deficity a investiční fond pro boj s krizí v objemu 25 miliard eur (asi 658 miliard Kč). Co jiného solidarita a akceschopnost je, když ne tohle?

Buďme rádi za Brusel a za společnou evropskou kasu, tím spíše, že Česko je stále suverénně čistý příjemce. Tedy do společného rozpočtu zaplatí méně, než z něj dostane. Vloni činil rozdíl v náš prospěch 68,5 miliardy, od vstupu do EU v roce 2004 je to 809 miliard Kč.

Svého druhu evropskou solidaritou je i v přepočtu až 13 bilionů korun (!) , které do své ekonomiky pošle Německo. To totiž v konečném důsledku pomůže i České republice. Stačí si vzpomenout, jak zafungovalo německé šrotovné při poslední ekonomické krizi.

Krize spojená s koronavirem dává samozřejmě i šanci ujasnit si smysl a budoucnost Evropské unie. Připomenout je třeba pozapomenutý princip subsidiarity – tedy srozumitelný a správný princip řešit veřejné záležitosti ne direktivně shora, ale na tom nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům.

Evropské varování: už z počátku února

Slyšet jsou i stesky nad tím, že evropské země nejsou dostatečně solidární a že je tedy evropský projekt falešný a prázdný. Co si budeme namlouvat, košile je bližší než kabát, koronavirus je pandemie, která zasáhla všechny bez výjimky, a národní státy se snaží řešit nejprve svoje problémy.

Neměly by si samozřejmě dělat naschvály, zadržovat si zboží, či si je nedejbože krást. S tím ale archetypální bruselský úředník či politik těžko něco udělá.

Zejména Itálie, krutě zasažena koronavirem, je přesvědčena, že ji její evropští přátelé opustili. Kulhající solidaritu ale neodhalila zdaleka až současná pandemie, ale mnohem dříve třeba příliv migrantů z Afriky. O neochotě ulehčit v tom Itálii a dalším zemím na ráně ví své i Česká republika.

Na druhé straně kupříkladu Německo nejen že do Itálie poslalo nutné plicní ventilátory, ale přijímá do svých nemocnic i pacienty z italské Lombardie.

Ale ještě k té údajné unijní nečinnosti. Jak detailně popsal server Euractiv.cz: už na konci ledna Evropská komise uvolňuje z programu Horizon 2020 10 milionů eur na výzkum koronaviru, 1. února EU poslala do Číny 12 tun zdravotnického materiálu a pozor: již 7. února 2020 Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) vyzvalo členské země EU, aby zajistily svým zdravotnickým pracovníkům dostatek ochranných pomůcek, tedy respirátorů, brýlí, rukavic a plášťů.

A tak se dá pokračovat. Dne 10. února 2020 ECDC vydává doporučení, jak čelit nákaze. Zdůrazňuje význam karantény a dalších opatření.

Počátkem března komise zveřejňuje výzvu v hodnotě 37,5 milionu eur na výzkum v oblasti vývoje očkovacích látek proti viru SARS-CoV-2, jeho léčby a diagnostiky.

Mohli jsme dělat víc

Pár dní nato komise oznamuje finanční balíček ve výši 25 miliard eur, který má zmírnit ekonomické dopady nákazy, rozvolňuje pravidla státní podpory i fiskálního paktu, který zabraňuje státům v zadlužení, uvolňuje 37 miliard eur na řešení koronavirové krize v členských státech.

Česko také po dohodě s Evropskou komisí přesouvá zhruba dvě miliardy korun z evropských strukturálních fondů na Českomoravskou záruční a rozvojovou banku (ČMZRB) na pomoc podnikatelům, 16. března 2020 se dozvídáme, že Česko má získat z unijních zdrojů více než miliardu eur na řešení koronavirové krize.

A přesto dne 18. března 2020 předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová otevřeně přiznává, že evropští politici koronavirus podcenili. To, že realita a čas ukáže, že se politik mýlil, nebo že mohl jednat rychleji, rázněji, akčněji, je ale běžné a neříká to nic o „selhání evropského projektu“.

V Bruselu se toho zkrátka děje mnohem víc, než kolik je toho vidět skrze řetězové maily, facebookové statusy a populistické výpady tuzemských politiků.