Do oficiální databáze Lost Art, která shromažďuje informace o uměleckých předmětech ukradených nacisty, přibyly další stovky kusů výtvarného umění z někdejších schwarzenbergských sbírek. Umělecká díla má přitom od konce druhé světové války ve správě český stát.

Do databáze Německého centra pro ztracená umělecká díla (Deutsches Zentrum Kulturgutverluste) je nechal i v tomto případě zapsat Adam Pezold, syn Elisabeth Pezoldové, která s Českou republikou vede dlouholeté spotry o navrácení rodového majetku.

HlídacíPes.org již v září upozornil na to, že v seznamu majetku ukradeného nacisty figuruje na 200 obrazů, které si přitom mohou běžně prohlížet návštěvníci na státních zámcích Hluboká, Třeboň a Český Krumlov.

K původnímu soupisu označených výtvarných děl vztahujících se k Česku (obsahuje práce autorů jako jsou Johann Georg de Hamilton, Francesco Albani, Martin van Mytens nebo Carl von Blass či Friedrich Gauermann) nově přibylo dalších 350 obrazů, grafik a sbírkových předmětů včetně dobových oděvů či tapisérií. 

Po nacistech komunisté

Předměty pocházejí ze sbírek hlubocké větve šlechtické rodiny Schwarzenbergů a byly v roce 1940 ukradeny gestapem Adolfu Schwarzenbergovi. Kroky Adama Pezolda souvisí s novodobými soudními spory.

O navrácení části rodového majetku usiluje dlouhodobě vnučka původního majitele Adolfa Schwarzenberga Elisabeth Pezoldová.

„Majetek nám byl původně ukraden nacisty a už jsme ho nikdy nedostali zpět. Je to snaha ochránit historický majetek rodiny, naplnit poslední vůli mého dědečka Jindřicha a pradědečka Adolfa,“ vysvětluje Pezold, který se jménem své matky snahám o vrácení alespoň části rodového majetku v posledních letech aktivně věnuje.

„Mrzí mne, že se současný demokratický systém stále pokouší ospravedlnit krádež majetku mé rodiny nacisty v roce 1940 a navazující krádež komunistickým režimem. Odmítáním vrácení majetku mé matce Česká republika stále trestá mou rodinu mimo jiné i za odpor mého pradědečka k nacistickému režimu,” dodává Adam Pezold.

Správci databáze Lost Art připouštějí, že oprávněnost zápisu do registru sice prověřují, ale detailní pátrání nevedou. „Námi zveřejněný seznam předmětů byl zabaven rodině Schwarzenbergů a Pezoldů gestapem v roce 1940. Lost Art Foundation svoje vlastní zkoumání nad rámec základního ověření neprovádí,“ odpověděla už dříve na dotaz HlídacíPes.org Betraice Dayeová z Německého centra pro ztracená umělecká díla.

„Předměty, které byly do republiky repatriovány po válce, nelze považovat za nacisty ukradený majetek,“ reagovala už na první informaci o zápsisu uměleckých děl z českých zámků v datzabázi Lost Art pracovnice českého Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války Jana Jirásková.

To, že v uznávané celosvětové databázi nacisty ukradeného majetku jsou i díla, která jsou už přes 70 let součástí sbírek českých státních zámků, Česká republika nijak neřeší. „Žádný zástupce České republiky se na nás v této věci neobrátil,“ říká za Lost Art Betraice Dayeová.

Národní památkový ústav, který má trojici zmíněných státních zámků ve správě, přitom přiznává, že o situaci ví.

„Na stránkách Lost Art je návod, jak dosáhnout vymazání předmětů z databáze. O to se může ČR pokusit, například s odkazem na ukončené soudy, které se k těmto konkrétním předmětům vztahují,” říká mluvčí Národního památkového ústavu Jan Cieslar.

Pokud jde o soudy, ve většině svých žalob na vrácení majetku Elisabeth Pezoldová v tuzemsku neuspěla. Rodině před začátkem druhé světové války patřil nemovitý majetek o celkové výměře 55 tisíc hektarů. Vrácena jí ale byla po roce 1989 jen hrobka v Domaníně u Třeboně.

Česko zápis neřeší

O konkrétní umělecká díla nyní potomci a příbuzní Adolfa Schwarzenberga s Českou republikou žádný soudní spor nevedou.

V registru nacisty ukradeného majetku však stovky obrazů (jež skutečně původně nacisté po roce 1940 rodině zabavili v Československu, v Rakousku i v Německu) zůstávají.

Na otázku, co to znamená pro konkrétní označené obrazy – zda mohou být například zapůjčeny na výstavy do Německa, či jim v takovém případě hrozí zabavení – nedokázala žádná z oslovených českých institucí odpovědět.

„Dopad na konkrétní umělecká díla evidovaná ve výše zmíněné databázi nemůže Centrum pro dokumentaci posoudit. Tento dotaz by měl směřovat na Národní památkový ústav,“ reagovala Jana Jirásková za Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války.

„V tomto případě musí stát, který si díla zapůjčuje, garantovat jejich nedotknutelnost,“ říká za Národní památkový ústav mluvčí Cieslar.

Kruh uzavírá Ministerstvo kultury i Ministerstvo zahraničí, podle nichž jde o téma pro NPÚ, případně Centrum pro dokumentaci.