Kniha „Útěk“ je nový, unikátní pohled do zákulisí migrační krize v roce 2015, od otevření německých hranic migrantům až po uzavření  balkánské uprchlické trasy o půl roku později. Sehrála svou roli i v kampani před probíhajícími rakouskými parlamentními volbami. V nich se totiž rozhodne i o osudu lídrů, které migrační krize vynesla k moci.

Thomas Prior je reportérem domácí redakce rakouského deníku Die Presse. Působil i jako jeho zpravodaj v Berlíně a je spoluautorem knihy „Flucht“ (Útěk). V rozhovoru pro HlídacíPes.org vysvětluje, kdo skutečně zavřel pozemní uprchlickou trasu do Evropy. A také to, jak málo politici ve skutečnosti počítali s tím, že takové řešení dlouhodobě vydrží.

Počty migrantů směřujících do Evropy tzv. balkánskou trasou rostly dlouhodobě. Celé léto 2015 se schylovalo k nějakému zlomu. Tím se stalo rozhodnutí Německa, „vypnout“ tzv. dublinská pravidla pro azylová řízení Syřanů. Tedy nevracet je do zemí, kde poprvé překročili hranice EU. Zjistili jste při psaní knihy k tomuto kroku něco zásadně nového?

Ten slavný tweet, kterým to celé Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) oznámil, byla fatální komunikační chyba. To sdělení bylo myšleno jen jako interní. Měla se jím urychlit azylová řízení, a to zase mělo odlehčit spolkovým zemím. Ale organizace Pro Asyl (hájí v Německu právo uprchlíků na férové azylové řízení, pozn. red.) se o tom dozvěděla, a BAMF její dotaz tím tweetem potvrdil. Přitom se to celé vůbec nemělo dostat na veřejnost. Rozhodně ne ve 127 znacích. Ministerstvo vnitra tehdy velmi zuřilo.

Tweet Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky

To trochu připomíná slavnou tiskovku člena vedení komunistické NDR Güntera Schabowského z listopadu 1989. Tehdy omylem oznámil, že občané NDR mají s okamžitou platností možnost cestovat na Západ. Díky tomu do pár hodin de facto padla Berlínská zeď. Není to trochu podobné?

Teď, když to říkáte, jistou podobnost bych viděl…

Znamená to tedy, že všechno to, co se bezprostředně po 25. srpnu 2015 v Německu stalo, byl důsledek omylu, a ne promyšleného rozhodnutí?

Otevření hranic z 5. září bylo samozřejmě promyšlené. Motivy kancléřky Merkelové byly zhruba tyhle: Evropou šla zrovna vlna špatného svědomí a soucitu vůči uprchlíkům. Navíc se Německo chtělo ukázat z té lepší stránky po útocích pravicových radikálů proti uprchlíkům v saském Heidenau. Za třetí, Merkelová jako dcera pastora cítila tváří v tvář uprchlíkům silný morální imperativ, pomoci lidem zasaženým válkou.

Maďarský premiér Orbán to tehdy přehnal s „hejtováním“ proti uprchlíkům. Kancléřka Merkelová a rakouský kancléř Faymann ho ale nemohli nechat dělat špinavou práci, a zároveň ho za to veřejně kritizovat. Navíc ani Německo, ani Rakousko by nevydržely víc než několik dnů pohled na uprchlíky zastavené na jejich hranicích a vrácené zpět. To všechno pod dohledem televizních kamer. Proto Merkelová později vsadila na dohodu s Tureckem – to je totiž mnohem dál.

Celé to ale nejspíš byl jen důsledek nefunkční azylové politiky EU. Státy na vnější hranici Unie v tom zůstaly samy. Německo, Rakousko a další se dlouho dívaly jinam, až jim nakonec nezbylo než něco udělat. To už ale dávno ztratily kontrolu nad situací.

Všechno jenom náhoda?

Kritici rozhodnutí otevřít hranice od té doby říkají, že Merkelová a celá německá vláda neměly pro tenhle krok právní oporu. Potvrdilo se to z vašich rešerší?

Právníci německé vlády našli v nařízení „Dublin-III“, které se azylových řízení týká, mezeru: Článek 17. Když to členský stát z nějakého důvodu nutně potřebuje, může převzít azylové řízení, za které by jinak podle pravidel neodpovídal. Tohle byl právní rámec rozhodnutí Merkelové a tehdejšího rakouského kancléře Faymanna.

Právní stížnosti proti Merkelové kvůli událostem z konce léta 2015 tedy můžou vyznít jedině do prázdna?

O tom bych teď nerad spekuloval, nejsem právník.

Zhruba o půl roku později, na přelomu února a března 2016, se balkánská uprchlická trasa definitivně uzavřela. Vidět při tom byl hlavně rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz (teď také šéf rakouských lidovců a kandidát na kancléře, pozn.red.). Kdo to ale celé opravdu zařídil a zorganizoval?

Sebastian Kurz měl auru klíčové osoby v téhle akci. Nápad uzavřít hranice, a to v Makedonii, ale měli jako první Slovinci. Celé měsíce organizovali policejní spolupráci podél balkánské uprchlické trasy, na začátku bez rakouské pomoci. Tehdejší slovinský státní sekretář pro vnitro Boštjan Šefic říká, že sice není důležité, kdo si pověsí na krk medaili, ale že jeho země oprvdu celý proces začala.

Zároveň přiznává, že to bylo Rakousko, kdo rozpoutal ten dominový efekt zavírání hranic, stanovením horní hranice počtu přijatých žadatelů o azyl v lednu 2016.

Spoluautor knihy Thomas Prior

Jak moc k zavření uprchlické trasy přispělo Maďarsko, které od půlky léta 2015 budovalo plot na hranici se Srbskem?

Určitá „autorská práva“ by Maďarsko uplatnit mohlo. V prosinci 2015 dodalo tisíce rolí ostnatého drátu Makedonii. A v lednu 2016 tam poslalo policisty na pomoc – stejně jako Slovinsko, Chorvatsko, Slovensko Polsko a Česko. První rakouský policejní kontingent dorazil na makedonskou hranici až 22. února. Balkánskou uprchlickou trasu ale uzavřel především jeden stát – a to právě Makedonie.

Počítaly tehdy Německo s Rakouskem s krizovým scénářem, že se to prostě nepovede? Že plot na řecko-makedonské hranici prostě nevydrží?

Dneska to možná vypadá jako prozíravý plán, ale tehdy to byl ve skutečnosti riskantní experiment s nejistým výsledkem. Tým ministra zahraničí Kurze ve Vídni počítal s tím, že plot vydrží maximálně 6 dní. A v šuplíku má ministerstvo dodnes plán na nasazení armády, která měla v případě potřeby hlídat hranice.

Kancléřka děkuje

Když se tyhle události rekapitulují, mluví se hlavně o Německu, o Rakousku, o Evropské unii, možná o Řecku. Byli ale v pozadí managementu uprchlické krize ještě další aktéři, kteří se snažili prosadit svoje zájmy a vstupovali do celého procesu?

Makedonský ministr zahraničí volal tehdy několikrát denně do Vídně a říkal: už to nevydržíme. Tlak na něj byl enormní. Špičky americké administrativy doporučovaly Makedonii, ať nechá hranice otevřené. USA v uzavření hranic a v hromadění migrantů v Řecku viděly ohrožení stability Atén, jejich partnera z NATO.

Německá vláda v tu dobu byla rozpolcená. Tehdejší šéf diplomacie Frank-Walter Steinmeier by rozhořčený z podmínek v uprchlickém táboře Idomeni na makedonské hranici. Německo ale těžilo z uzavírání hranic, protože do země přicházelo výrazně méně migrantů. Ministr financí Schäuble se tehdy ptal ve Vídni, jestli už zavolala kancléřka Merkelová a Rakušanům poděkovala.

Redakce HlídacíPes.org připravila exkluzivní publikaci mapující byznys i politické záměry Andreje Babiše.

To už ale Merkelová pracovala na jiném plánu – na dohodě s Tureckem. Uzavření hranic Makedonie-Řecko brala jako „antievropské“, protože škodilo Řecku. Proto uzavření balkánské uprchlické trasy veřejně ostře kritizovala. Ale v její vládě ho hodně lidí naopak podporovalo.

Říkáte, že Makedonci tehdy volali pravidelně do Vídně. A co Rakušané do Berlína? Bylo to přece i Rakousko, kdo nesl jednu z největších zátěží během migrační vlny, jejímž cílem bylo hlavně Německo.

Zjistili jsme, že rakouský ministr zahraničí Kurz tehdy poprosil německou ministryni obrany von der Leyenovou a ministra vnitra Thomase de Maizièra, aby makedonskou vládu v uzavírání hranic podpořili.

Dnes má hodně rakouských politiků a úředníků za to, že Merkelová tehdy hrála dvojí hru. Nikdo v rakouském úřadě kancléře ani na ministerstvu zahraničí si nevzpomíná, že by z Berlína tehdy přišla nějaká intervence. Jeden vysoce postavený diplomat z Rakouska nám k tomu řekl: „Nechtěli nás zastavit. Chtěli jen, aby sami nevypadali jako ti, kdo zavírají hranice.