Unikátní analýza: Kolik změn českých zákonů pochází z Bruselu

Jaké změny zákonů k nám přichází z EU, čeho se týkají, kdo je prosazuje a do jakých oblastí EU členským státům nijak nemluví ? Tady je unikátní analýza datového analytika a politologa Kamila Gregora.

Britové loni řešili otázku, kolik procent změn jejich zákonů pochází z Evropské unie. Tehdejší evropská komisařka Viviane Reding řekla v jedné debatě, že až o 70 % legislativních změn spolurozhoduje EU. Britský parlament to ověřoval a došel k názoru, že skutečný podíl se pohybuje někde mezi 15 % a 50 %.

Velký rozptyl je způsobený skutečností, že není jednoduché přesně určit, co všechno se počítá do platného britského práva. Na rozdíl od práva kontinentálního je totiž založeno na stovkách let různých předpisů, zvyků a soudních rozsudků.

Tahle otázka mě zaujala, proto jsem se rozhodl podívat se, jak jsme na tom v České republice. Kolik procent změn zákonů od začátku našeho vyjednávání o vstupu do EU bylo ovlivněno rozhodováním na evropské úrovni, o jaké změny šlo a kdo konkrétně je prosazoval? Tady jsou data.

Jaký je podíl „euronávrhů“?

Na rozdíl od rozšířené představy nám evropské instituce změny zákonů přímo nediktují. Místo toho přijímají různé druhy norem, které obvykle určují jen hlavní body požadovaných změn a následně dávají jednotlivým členským státům větší nebo menší možnost upravit si detaily podle vlastních potřeb.

Při projednávání návrhů zákonů implementujících evropské normy se často stává, že se kromě odsouhlasených bodů provedou ještě další změny, které s EU nemají vůbec nic společného a často jdou přímo proti původním unijním požadavkům. (To je mimochodem jeden z důvodů, proč podle mého názoru EU jen tak nezanikne – dává politikům skvělou možnost měnit si zákony posvém a potom to svádět na „zlou“ Unii.)

Český parlament udržuje přehled o tom, které návrhy zákonů přenáší evropskou legislativu do našeho práva. Kolik procent takových „euronávrhů“ bylo tedy schváleno? Ukazuje se, že od roku 2002, kdy se tyto normy začaly přijímat, tvoří „euronávrhy“ asi třetinu všech návrhů zákonů.

Předkládá je výhradně vláda (nikoli jednotliví poslanci), přičemž „euronávrhy“ tvoří asi polovinu vládní agendy a nezáleží na tom, jaká vláda je zrovna u moci – i vlády euroskeptické ODS předkládaly „euronávrhy“ stejně často jako ostatní.

Mají „euronávrhy“ větší šanci na schválení Parlamentem oproti ostatním návrhům?

Jednoznačně ano. Tabulka dole ukazuje úspěšnost jednotlivých návrhů zákonů v různých funkčních obdobích. V letech 2002-2013 byly neprojednané návrhy automaticky zamítnuty při rozpuštění Sněmovny. V aktuálním volebním období mohou být samozřejmě ještě projednány.

„Euronávrhy“ jsou schváleny skoro vždy, zatímco u ostatních návrhů zákonů je podíl zamítnutí poměrně vysoký. To je dáno skutečností, že mezi zamítnutými návrhy je řada těch poslaneckých, jež mají obecně menší šanci na úspěch než návrhy vládní. Podíváme-li se ale pouze na návrhy předkládané vládou, i v této skupině mají „euronávrhy“ větší šanci na úspěch, i když rozdíl není tak velký.

Z tabulky je rovněž vidět, že relativní počet ani úspěšnost „euronávrhů“ v čase neroste, naopak relativně nejvíce jich bylo přijato v době vstupu do EU v letech 2002-2006, kdy docházelo ke slaďování evropského a českého práva.

Jsou „eurozákony“ projednávány rychleji?

Další otázkou je, jestli „eurozákony“ prochází legislativním procesem rychleji, protože je větší zájem na jejich schválení. Graf dole ukazuje, že tomu tak není.

Je vytvořen ze všech schválených návrhů zákonů od roku 2002. Je vidět, že mezi „eurozákony“ a ostatními schválenými zákony není žádný velký rozdíl, v obou skupinách trvá legislativní proces skoro stejně rychle.

Čeho se „eurozákony“ týkají?

Nabízí se samozřejmě otázka, jaké oblasti našich životů EU vlastně nejvíce ovlivňuje. Můžeme ji zodpovědět díky tomu, že každý návrh zákona je doprovázen několika tzv. deskriptory, tedy slovy nebo souslovími popisujícími, čeho se týká. Můžeme tedy snadno srovnat, jaké deskriptory (či témata) se vážou k „eurozákonům“ a jaké k ostatním zákonům.

Graf dole ukazuje dvacet témat s největší převahou souvisejících „eurozákonů“ nad ostatními zákony. Jde tedy o témata, kde měla EU od roku 2002 největší vliv na podobu legislativních změn. Úplný seznam všech témat seřazený od největší převahy „eurozákonů“ k nejmenší je k dispozici zde. V grafu najdeme kromě témat týkajících se přímo EU především ochranu životního prostředí a regulace ve finanční oblasti.

A jaké okruhy našich životů naopak EU ovlivňuje nejméně?

Graf ukazuje dvacet témat s největší převahou „domácích“ změn zákonů nad „eurozákony“.

Mezi nimi jsou především změny politického systému (ústava, referenda, volby), ale i témata týkající se územní samosprávy nebo rozpočtu.

Kdo „eurozákony“ prosazuje?

Poslední zajímavou otázkou je, jestli se nějak liší hlasování politických stran ve Sněmovně o „euronávrzích“ oproti ostatním návrhům. Očekávali bychom např., že euroskeptické strany je budou častěji odmítat. K zodpovězení této otázky mi pomůže metoda hlavních komponent podrobněji popsaná např. v tomto článku.

Výstupem metody je graf dole, v němž každý bod odpovídá jednomu poslanci. Vzájemná vzdálenost dvou bodů odpovídá tomu, jak často dva poslanci hlasovali společně. Tedy: kdyby dva poslanci hlasovali pokaždé úplně stejně, byli by v grafu na stejném místě. Čím dál od sebe dva poslanci jsou, tím častěji hlasovali právě opačně (např. jeden “pro” a druhý “proti”).

Každý poslanec je v grafu dvakrát – vybarvené body ukazují vzájemnou polohu poslanců při hlasování o „euronávrzích“ a průhledné body ukazují vzájemnou polohu poslanců při hlasování o ostatních návrzích zákonů. Graf je vytvořen na základě závěrečných hlasování o všech návrzích zákonů (tedy nejen o těch přijatých). Poslanci jsou obarveni podle strany, za kterou byli zvoleni.

Komunisté pro EU

Z grafu je vidět, že výraznější rozdíly v hlasování existují pouze u opozičních poslanců. Poslanci vládních stran hlasují o „euronávrzích“ skoro stejně jako o ostatních návrzích – jejich pozice v grafu je skoro stejná.

KSČM hlasuje o „euronávrzích“ častěji společně s vládou (tedy pro) – plné červené body představující komunistické poslance při hlasování o „euronávrzích“ jsou podstatně blíže těm vládním (oranžovým, žlutým, tyrkysovým) než červené průhledné body představující komunistické poslance při hlasování o ostatních návrzích.

To může být způsobeno skutečností, že řada „ostatních návrhů“ jsou poslanecké návrhy právě z dílny KSČM, jež jsou obvykle zamítnuty hned na začátku jejich projednávání. Při takových hlasováních KSČM stojí obvykle osamoceně proti všem ostatním stranám, což v grafu vytlačuje průhledné červené body odpovídající hlasování komunistů o takových návrzích směrem pryč od ostatních poslanců.

U ODS, TOP 09 a Úsvitu je situace opačná – plné body představující poslance těchto stan hlasující o „euronávrzích“ jsou trochu dál od těch vládních než průhledné body odpovídající hlasování o ostatních návrzích. Rozdíl ale není veliký. Zajímavé je, že podle této metodiky vypadá TOP 09 skoro stejně „euroskepticky“ jako ODS – obě strany hlasují častěji proti „eurozákonům“ než proti jiným návrhům zákonů.

Grafy z minulých volebních období (2002-2006, 2006-2010, 2010-2013) neukazují skoro žádné rozdíly mezi hlasováním o „euronávrzích“ a ostatních návrzích zákonů. To je zajímavé zejména u období 2010-2013, kdy byly u moci vlády ODS. Ukazuje se, že v té době ODS schvalovala „euronávrhy“ stejně jako jakékoli jiné návrhy.

Autor je datový analytik a politolog, působí v občanském sdružení KohoVolit.eu a na Katedře politologie Masarykovy univerzity v Brně.

Pokud se vám tento článek líbí, podpořte nás pomocí DMS na číslo 87777 s textem: DMS ROK KOHOVOLIT (cena 30 Kč, z toho 27 Kč pro KohoVolit.eu).