Unijní cesta k zelené ekonomice vede dál přes Rusko. Pomoci má české lithium a mangan

ANALÝZA. Plánovaný přechod Evropské unie k zelené nízkouhlíkové ekonomice se zatím neobejde bez vzácných kovů a dalších kritických surovin. U některých z nich je ale Unie závislá na dodávkách z Ruska, na nějž kvůli invazi na Ukrajinu uvalila široké ekonomické sankce – s výjimkou právě těchto klíčových surovin. EU tak zatím bez Putina „zezelenat“ neumí. V budoucnu by to mohla změnit i plánovaná těžba lithia nebo recyklace manganu v Česku.

Je to rok, co byl v holandském Eemshavenu spuštěn terminál na zkapalněný plyn LNG, o němž jsme si ještě nedlouho před tím mohli myslet, že ho nikdy nebudeme potřebovat.

Události na plynovém trhu ale po 24. únoru 2022 nabraly zcela jiný směr, a tak dnes Česko naopak vůbec nepotřebuje dovážet plyn z Ruska, respektive se bez něj obejde. Nahrazuje jej dodávkami z Norska a právě holandského LNG terminálu. Společnost ČEZ zdůrazňuje, že to, že žádný plyn z LNG terminálu v Holandsku nesmí být z Ruska, má smluvně garantováno a vyžaduje v tomto směru deklarace a záruky i od prodejců.

Naopak bez ruské ropy by Česko zůstalo na suchu. Na dovoz máme výjimku z protiruských sankcí – přinejmenším do doby, než se najdou (dostaví) dostatečné kapacity jinde. Vloni činilo „Putinovo černé zlato“ asi čtyři miliony tun ročně; přibližně polovinu tuzemské spotřeby; za letošní první pololetí tento podíl vyskočil dokonce na 65 %.

A pak je tu i segment, na nějž evropské sankce proti Rusku raději nemyslí: vzácné kovy a další kritické suroviny.

Nikl, zinek, platinové kovy

Poptávka a spotřeba vzácných kovů roste spolu se stále silnějším tlakem na zelenání evropské energetiky. Podle schválených plánů by do roku 2030 měly obnovitelné zdroje tvořit nejméně 42,5 % z konečné spotřeby energie v celé EU.

Bez surovin uvedených níže v tabulce se ale tento přechod neobejde:

ZDROJ: se svolením Asociace pro mezinárodní otázky

Potíž je v tom, že těchto zdrojů je v samotné EU jen pomálu. Například vysoce koncentrovaný nikl, používaný pro výrobu baterií, je dostupný pouze v Rusku. Tamní společnost Norlisk Nickel naplňuje pětinu světové poptávky a pro země EU je zatím v podstatě nenahraditelná.

Jistou výhodou pro EU je to, že jde o vzájemnou závislost: zhruba 40 % importu těchto surovin jde z Ruska do zemí EU, Rusko zároveň není dominantní producent a v případě potřeby by bylo možné získat tyto suroviny jinde – byť draze a komplikovaně.

„Výpadky dodávek surovin z Ruska – jako jsou vedle niklu zejména platinové kovy, vzácné zeminy a zinek – by měly dopad na klíčová evropská odvětví a moderní technologie,“ varuje analýza české Asociace pro mezinárodní otázky.

Jaké kritické suroviny se do EU dováží z Ruska

ZDROJ: se svolením Asociace pro mezinárodní otázky

Podle analýzy Asociace pro mezinárodní otázky patří Rusko mezi pět největších exportérů do EU u sedmi z dvanácti surovin, které jsou – jak se zatím zdá – nezbytné pro plánovaný (a probíhající) přechod k uhlíkové neutralitě a zelené ekonomice.

Mangan z Chvaletic, lithium z Cínovce

Válka na Ukrajině na těžbu těchto surovin v Rusku zatím žádný významnější vliv neměla. A to i díky tomu, že se EU rozhodla, že zrovna na tento segment ruské produkce sankce neuvalí.

Vedle výše zmíněné stávající závislosti převážil argument, že v příjmech Ruska těžba vzácných kovů nehraje finančně tak velkou roli. Rusko získává z prodeje kritických surovin „jen“ 5,9 miliardy dolarů ročně; za plyn a ropu inkasuje ročně zhruba třicetkrát více.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„Vhodným krokem na úrovni EU může být správně nastavený systém podpory vlastní produkce, zpracování a recyklace kritických surovin,“ navrhuje analýza AMO. Výhledově by se v Česku mělo například těžit lithium pod Cínovcem či z vytěžené hlušiny uložené v odkališti u elektrárny Chvaletice recyklovat mangan.

Evropský výzkum a vývoj by se měl také zaměřit na využití alternativních surovin. A v neposlední řadě jde i o diplomacii a vazby EU na země, které patří mezi významné producenty vzácných kovů v Jižní Americe či Africe. V tom Evropa na rozdíl zejména od Číny dosti zaspala.

Dominantním producentem i zpracovatelem klíčových surovin je a ještě dlouho bude Čína (věnovali jsme se tomu v tomto textu), kde se její pozice místy blíží až globálnímu monopolu.

Nejde jen o suroviny samotné, ale i výrobky, jež je využívají. Kupříkladu až 80 % dovozu vybavení pro solární energetiku do EU pochází z Číny. V roce 2022 bylo šest z deseti největších výrobců baterií z Číny.

Čínský voják v Kongu

A tam, kde Čína přímo své zdroje nemá, si je cílevědomě roky opatřuje a zajišťuje v zahraničí.

Typickou ukázkou je africké Kongo, které je zodpovědné za 70 % světové produkce kobaltu, z něhož se 80 % pak zpracovává v Číně; v 15 z 19 dolů podle údajů Asociace pro mezinárodní otázky mají podíl čínské společnosti. Nikoli náhodou se tyto strategické zájmy projevují i tak, že Čína výrazně navýšila zastoupení svých vojáků v rámci tamní mírové mise pod vlajkou OSN.

Evropská komise má – zatím na papíře – ve vztahu ke kritickým surovinám velké cíle. V zemích EU by se do roku 2030 mělo těžit nejméně 10 % roční spotřeby kritických surovin, 40 % výrobní kapacity pro fotovoltaiku, větrnou energetiku, baterie, vodík z obnovitelných zdrojů, tepelná čerpadla, energetické sítě a zachytávání a ukládání CO2 má mít původ v EU.

Navíc by z jedné třetí země nemělo podle plánů EU pocházet více než 65 % roční unijní spotřeby jakékoli strategické suroviny.