Na Ukrajinu jezdí Tomáš Vlach pravidelně už déle než deset let. Původně jako humanitární pracovník Člověka v tísni, později jako novinář pracující mimo jiné pro Českou televizi či týdeník Reflex. Pokud se ale nepodaří změnit rozhodnutí ukrajinských úřadů, na reportáže přímo z místa musí nejméně na tři roky zapomenout. Oficiálním důvodem odebrání novinářské akreditace a zákazu vstupu má být obsah jediného článku z loňského března, který se prý Ukrajincům nelíbil.

„Mohl jsem sklopit uši a smířit se s tím, ale to jsem nechtěl. Trvalo tři měsíce, než jsem se přes českou ambasádu v Kyjevě dozvěděl, že je to údajně kvůli jednomu článku, který jsem napsal pro Lidové noviny,“ říká novinář Tomáš Vlach.

Text má titulek „Pro Rusko venkovský nacista, pro Ukrajinu nejlepší z nejlepších. Kdo byl legendární velitel Da Vinci?“. Jde o stručný portrét ukrajinského bojovníka Dmytra Kocjubajla, který vloni v březnu padl u Bachmutu. Na pohřeb, který se konal v centru Kyjeva, tehdy přišly tisíce lidí včetně prezidenta Volodymyra Zelenského a tehdejší finské premiérky Sanny Marinové, která tam právě byla na oficiální návštěvě.

„Podle mne je ten text úplně v pořádku,“ říká Vlach. Dle informací české ambasády v Kyjevě ale Ukrajinci mají za to, že obsah „podporuje narativ agresora, kterým ospravedlňuje invazi na Ukrajinu, a může mít negativní vliv na reputaci Ukrajiny a na snížení podpory Ukrajiny ze strany mezinárodního společenství“.

Ukrajina a svoboda tisku

Pasáže, které by měly „podporovat narativ agresora“, při čtení textu nijak patrné nejsou. Naopak, článek obsahuje například tyto věty: „Prorežimní ruská média prezentují postavu Kocjubajla jako zákeřného ,venkovského nacistu‘. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by k nacistické ideologii měl sklony.“

„Osobně si myslím, že mi SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny, ukrajinská civilní kontrarozvědka, pozn. red.) vystavila finální účet za všechno. Třeba za to, že jsem jako humanitární pracovník působil i na Donbase nebo v Luhanské oblasti. Nepřispěly k tomu asi ani cesty na Krym,“ říká s tím, že po jedné cestě z Krymu ho SBU vyslýchala.

„Jsme přesvědčeni, že v procesu odmítnutí novinářské akreditace Tomáši Vlachovi muselo dojít ze strany ukrajinských úřadů k omylu, chybě nebo nedorozumění.“

Svou roli podle něj mohlo hrát i jeho někdejší angažmá ve snaze o propuštění ukrajinského teologa Ihora Kozlovského, který byl v lednu 2016 v separatistické Doněcké lidové republice zatčen, obviněn ze špionáže a nezákonného držení zbraní a odsouzen.

„Vezl jsem na Donbas dopis, který v této věci napsal tehdejší prezident Miloš Zeman. Nakonec se povedlo dostat Kozlovského ven; i díky tomu, že se Zeman při návštěvě v Kremlu přimluvil u Putina,“ shrnuje Vlach.

Tomáš Vlach. Foto: Stanislav Krupař/ se svolením Stanislava Krupaře

Sám je ale přesvědčen, že svou roli humanitárního pracovníka a novináře dohromady nemíchá.

„O Ukrajině psát budu dál, nehodlám se tím nechat nijak ovlivnit ve své novinářské činnosti,“ říká Vlach. Ukrajina podle něj není snadné prostředí na práci a nemá se ani idealizovat. „Chci dál jasně pojmenovávat věci. Tedy i to, že příčina války je v ruské agresi, že Ukrajina je napadený stát, který má právo se bránit a kterému musíme pomoct.“

Na stranu Tomáše Vlacha se postavily dvě desítky českých novinářů, kteří v různé míře dění na Ukrajině také pokrývají. Dopisem se na konci dubna obrátili na náměstka ukrajinského ministra zahraničí a bývalého velvyslance Ukrajiny v Česku Jevhena Perebyjnise.

Podle signatářů dopisu Ukrajina ctí evropské hodnoty včetně svobody a nedotknutelnosti tisku: „Jsme proto přesvědčeni, že v procesu odmítnutí novinářské akreditace Tomáši Vlachovi muselo dojít ze strany ukrajinských úřadů k omylu, chybě nebo nedorozumění.“

Vracejí se i k údajnému důvodu odmítnutí akreditace, zmíněnému článku v Lidových novinách s tím, že i kdyby ho někdo vyhodnotil kriticky, nemůže být důvodem k odmítnutí novinářské akreditace na Ukrajinu.

„Pokud by odmítnutí akreditace Tomáši Vlachovi zůstalo v platnosti, ohrozilo by to dosavadní přesvědčení českých novinářů, že na Ukrajině pracují v prostoru, který ctí svobodu tisku, že mohou svou práci vykonávat bez obav z jakýchkoliv následků, a právě proto mohou přinášet pravdivé zprávy a reportáže a o boji vaší země s agresorem informovat pravdivě. Toto přesvědčení s nimi sdílí podstatná část české veřejnosti,“ stojí mimo jiné v dopise, na nějž dosud nepřišla žádná odpověď.

Poměrně jednoznačnou reakci ukrajinské strany ale získali čeští diplomaté v Kyjevě, kteří ji Tomáši Vlachovi následně tlumočili: „Rozhodnutí ukrajinské strany je konečné a bez možnosti revize. Pokoušeli jsme se v tomto lobbovat, ale bez úspěchu,“ stojí v komunikaci se zástupci české ambasády s tím, že odpověď ukrajinské strany „bude vždy stejná“.

Věc suverénního státu

Expert na Rusko a šéfredaktor Českého rozhlasu Plus Josef Pazderka, který dopis českých novinářů zformuloval, se s vývojem situace nechce smířit.

„Myslím, že pokud není vyjasněno, za co člověk dostává takto tvrdý trest, vytváří to strašně riskantní situaci pro každého, kdo o Ukrajině píše. Ctím a respektuji právo ukrajinské strany bránit se bezpečnostním rizikům, ale Tomáše Vlacha znám dlouho a je pro mne těžko představitelné, že by dělal něco, co by mělo být rizikem,“ říká.

„O případu vím, vím o dopisu z české strany a také jsem na to už Ukrajince důrazně upozornil,“ říká Tomáš Pojar.

„To, co uvádí ukrajinská strana jako důvod – tedy jeden publikovaný článek – je nedostatečné, působí to zvláštně a chápu to i jako vážné varování pro každého českého novináře. A navíc se bokem dozvídáme, že to je vlastně možná za něco jiného, něco z minulosti… Považuji to za nefér. Ať tedy Ukrajina vyloží karty, řekne, jaká má podezření, jinak je to pro Ukrajinu myslím reputačně velký problém,“ doplňuje Pazderka.

V kopii dopisu adresovaném ukrajinské straně byl i poradce pro národní bezpečnost a blízký spolupracovník premiéra Tomáš Pojar. „O případu vím, vím o dopisu z české strany a také jsem na to už Ukrajince důrazně upozornil,“ říká. Zda to bude stačit, je ale nejisté.

Česká diplomacie sice na případu svůj díl práce odvedla – podařilo se jí zjistit alespoň oficiálně uváděný důvod odnětí akreditace a zákazu vstupu – věc ale vnímá jako záležitost suverénního státu.

„Je pouze na Ukrajině jako suverénním státu, komu udělí novinářskou akreditaci. Na důvody toho, proč tak postupovali, se musíte zeptat ukrajinské strany,“ říká za ministerstvo zahraničí mluvčí Mariana Wernerová.

Tomáš Vlach není jediný evropský novinář, který znenadání zjistil, že se ocitl na ukrajinském indexu. Například v roce 2022 přišla o akreditaci známá novinářka Dánského rozhlasu Matilde Kimerová.

Ona i její zaměstnavatel se nejprve marně snažili zjistit, co je důvodem. Nakonec vyšlo najevo, že za rozhodnutím stojí právě SBU, které vadí to, že Kimerová v minulosti pracovala v Moskvě, na sociálních sítích zveřejňovala fotografie z Ruska a údajně propagovala „ruské narativy“.

V Dánsku její případ vzbudil rozruch jak na novinářské, tak na politické scéně; tématu se osobně věnoval dánský ministr zahraničí. V lednu 2023 Kimerová akreditaci dostala zpět – trvalo to déle než čtyři měsíce

„S Matilde jsem komunikoval a podle ní je asi jediná cesta politický tlak, respektive to, aby za vás orodoval u ukrajinské strany konkrétní politik. Já ale jako novinář nechci žádat politika, aby za mne lobboval, i když to ze strany Ukrajiny cítím jako pořádný kopanec,“ říká Tomáš Vlach.