Kam Rus nemůže, strčí mráz. Staré české úsloví vysvětluje to, co se děje tam venku, ale dává i vodítko k vysvětlení některých zdejších sociopolitických jevů. Per analogiam: Kam Klaus nemůže, strčí Zemana, kam Zeman nemůže strčit Vodičku, strčí Srpa. Dosaďte si sami libovolně, podle vkusu každého soudruha. A nyní už o něčem úplně jiném.

• Prezident Miloš Zeman zase přilil trošku olejíčku do ohýnku zdejšího veřejného diskursu. Taková menší provokacička je to. Členem Etické komise, která uděluje ocenění hrdinům třetího odboje, za sebe, Hrad a své přátele z východu jmenoval Karla Srpa. Zakladatele Jazzové sekce, ve svazcích StB evidovaného jako spolupracovníka s krycím jménem HUDEBNÍK, podle soudu, jak už to bývá, neoprávněně. I když…

„No to je výborné, mám ve svém estébáckém spise od Karla Srpa na sebe čtyři udání. StB o mně neměla moc informací, on jim je pečlivě doplnil. Jemu jsem věříval a všechno řekl, po převratě jsem se to pak dočetl ve spise. To už asi není kozel zahradníkem, to je jaksi svět naruby…“
(Písničkář Jaroslav Hutka na svém facebooku, 19. ledna 2017)

Je to celé nepochopení. Od koho by měli aktivní účastníci protikomunistického odboje dostávat své odznaky, když ne od chlapa, co zná všechna zákoutí tehdejší doby, včetně těch nejtemnějších? Prezident jen sleduje trendy; zdejší lid totiž udávání nejenže dávno neodsuzuje, on po něm přímo volá.

„Většina lidí (55 procent) zastává názor, že by měl existovat snadný způsob, jak nahlásit nevydanou účtenku, případně možnost ověřit skutečné zaevidování tržeb. Myslí si to zejména stoupenci ANO, ČSSD a KSČM.“
(Průzkum STEM pro Generální finanční ředitelství, zveřejněno na Novinkách.cz, 19. ledna 2017)

Tady se ukazuje ta obrovská chyba, které se dopustil ministr pro urážení živnostníků Andrej Babiš, když nechal zrušit udavačský web k EET, o kterém nevěděl, tedy věděl, ale jenom trochu, nebo jak to celé bylo. Čili spustit web znova, lid si to žádá.

Politici a další veřejně činné osoby se den co den „dopouštějí“ zaznamenáníhodných slov, jež je dobré uvést do patřičného kontextu.

• Kam spalovač mrtvol nemůže, nastrčí ministra Karlu Šlechtovou. Ta se v týdnu vyznala ze své neukojitelné vášně pro žeh.

„Já jsem ta krematoria objela, objela jsem několik pohřebních služeb, byla jsem v tom procesu od A do Z. Pouštěla jsem rakev s nebožtíkem do spalu, viděla jsem ten žeh.“
(Ministryně žehu Karla Šlechtová při projednávání zákona o pohřebnictví, 20. ledna 2017)

Ministryně ale měla v týdnu i slabší chvilku, skoro bychom řekli až depresi. Takto si postěžovala na parlamentní žvanírnu:

„Ministruji v zájmu občanů. Nesu značnou odpovědnost i hmotnou. Nemám čas. Šla jsem do toho, abych vykonávala funkci správně a pro občany, protože jsem jedna z nás, žádný nadčlověk, jak si o sobě myslí někteří politici.
A proč? Vždyť je to každému jedno. A nikdo si toho neváží.
Jsem veřejný majetek a nemám právo na nic a držet ústa, když si zákonodárci dělají, co chtějí.
Je to smutné, hnusné, celý systém, proti kterému bojuji.“
(ministryně fňukání nad rozlitým mlíkem na svém facebooku, 18. ledna 2017)

Uffff. Předně bychom paní anarchospalovačku Karlu rádi upozornili, že ji nikdo k ministrování nenutil, a pokud ano, ať si to s ním vyříká tak nějak sólo, stranou, prostě ať nás do toho netahá. Druhá věc – s těmi neposlušnými poslanci: ono to pro členy Babišova hnutí možná vypadá jako čudná vec, ale oni v té sněmovně sedí jako vyslanci lidu, nejsou tam pro ministry, pro jejich snazší vládnutí, ani pro srandu králikům. Možná je to smutné, hnusné, ale moc prosíme: sněmovnu zatím nerušit. Už to bylo v minulosti leckde zkoušeno, výsledky nebyly nic moc.

• O nás je známo, že rádi nasloucháme hlasu lidu. Zejména v oblastech, kde je zároveň hlasem expertním, což je jak známo v Česku prakticky ve všem, trénováním fotbalu počínaje a systémem zdravotní péče v USA konče. Takto se lid staví k novému seriálu ČT Bohéma:

Bodejť. Lid se chce bavit. Očekává gejzíry smíchu. A té kritiky režimů už bylo taky moc, vždyť tak hrozně nebylo.

„Ve výběru nových seriálů ČT, které v těchto týdnech startují, zaujme Bohéma jednou nepřehlédnutelnou kvalitou. Nabízí totiž čitelné téma, které je aktuální prakticky v každé době – a to kam může jedinec v exponované umělecké profesi zajít, aby si nezadal s nemravným režimem, a kde začíná a končí kolaborace.“
(redaktorka Jana Machalická v recenzi Lidových novin, 17. ledna 2017)

Kolaborace s nemravným režimem, no fuj. Úplně vidíme ten vážný, posmutnělý rozhovor Marvana s Burianem: „Řeknu vám, pane kolego, ten komunismus mně moc nevoní. Teď se vrátil Nezval z Ruska, a co tam viděl, to je taková podivná věc: samá nemravnost.“ Čili si vyjasníme pojmy. Nemravné je obnažovat se na veřejnosti, dejme tomu. Pro komunismus a fašismus, tedy režimy, které mají na svědomí nějaké ty desítky milionů mrtvých, holocaust a tak, jsme si zvykli používat jiná adjektiva. Zločinný, zrůdný, zavrženíhodný. Což se ve slušné společnosti ví. A bývaly doby, kdy se to vědělo i v Lidových novinách.

Tak pozor na slovíčka, mají svůj význam. A klidnou mysl.

Follow @malecak