Učebnice dějin jako výchova studentů k ignoranci zla. S ministerským razítkem
Pod záštitou minulého vedení Ústavu pro studium totalitních režimů, které bylo nakloněno neo-marxistickému výkladu historie, vznikla učebnice dějin 20. století, která budí vášnivé polemiky. Zcela oprávněně.
Autoři učebnice z Ústavu demonstrativně odešli a obvinili nové vedení ze šikany a cenzury. Ani jedno zatím nijak neprokázali. Ale vzhledem k tomu, že je vedení zažalovalo za pomluvu, budou k tomu mít příležitost u soudu.
Učebnice Soudobě dějiny, kterou vydalo plzeňské nakladatelství Fraus, však má ministerskou doložku a je tak schválenou učebnicí dějin pro nejvyšší ročník základních škol a pro gymnázia.
Smyslem diskuse nemá být popírání nebo potlačování faktů, ani snaha o výklad událostí jinak, než se staly.
Zásadní historické události chybějí
Učebnice je moderně zpracovaná s četnými odkazy na video a audio obsah na internetu a je doprovozena pracovním sešitem a příručkou pro učitele. Jak autoři a další obhájci učebnice opakovaně zdůrazňují, získala různá ocenění a prý ji milují učitelé i žáci.
Učebnice má v názvu adjektivum „badatelská“, což podle pojetí autorů vyjadřuje, že dějiny nejsou o tom, co se odehrálo, ale o tom, jak to dnes vykládáme, jak si to kdo pamatuje.
Myšlenka, že nad dějinami se má diskutovat a studenti se mají seznamovat se vzpomínkami pamětníků, je jistě správná. Ale smyslem takové diskuse musí být snaha o to, aby mladí lidé pochopili, jak svět a náš stát fungoval v době, kterou nezažili.
Smyslem diskuse nemá být popírání nebo potlačování faktů, ani snaha o výklad událostí jinak, než se staly. Lze i připouštět různé pohledy na historická fakta, ale nejdříve je třeba s nimi diskutující seznámit.
Umím si představit, že třeba historici v Rakousku mohou být kritičtí ke vzniku československých legií a mohou je chápat ve shodě s tehdejším pohledem představitelů monarchie jako vlastizradu a porušení vojenské přísahy císaři.
Naopak čeští historici chápou vznik legií jako emancipační krok českého národa vedoucí k ustavení vlastního státu. Aby o tom bylo možné diskutovat, je však třeba vědět, že legie vznikly, proč vznikly, jakou hrály roli atp. Podobně je to s událostmi pozdějšími.
Tuhle elementární zásadu smysluplné diskuse ale autoři nerespektují. V učebnici chybí nejen detaily, ale i zásadní historické události. Na rozdíl od starších učebnic se tak například studenti v kapitole o holocaustu nedozvědí o počtech Židů vyvražděných v evropských státech, ani o celkovém počtu zavražděných.
Nedozvědí se o smyslu a fungování koncentračního tábora Terezín, kterým prošli Židé z celé Evropy a učí se o něm proto dokonce i v jiných zemích.
Nedozvědí se o československém zahraničním vojenském odboji. Při popisu vypuknutí druhé světové války chybí vysvětlení významu paktu Ribbentrop – Molotov a tím pádem role SSSR při okupaci Polska a sousedních států.
Skandální je absence informace o sovětské okupaci v srpnu 1968. Pro autory dějin našeho státu zřejmě tak nepodstatná událost, že se studentům nemusí popsat.
Bez pochopení, že Hitler a Stalin se dohodli na společném postupu, který nacistům významně usnadnil okupaci Polska a zahájení války, nelze chápat nejen samotnou válku, ale ani poválečný vývoj, nemluvě o souvislostech s dnešními (stále stejnými) imperialistickými představami vedení ruského státu.
Tendenčně a chybně je popsán i únor 1948. Rozvrat národního hospodářství, kultury a společenského života způsobený nástupem komunismu je bagatelizován a zkreslován nesmyslnými vzpomínkami na to, jak si údajně pracovnice v zemědělství poprvé až za vlády KSČ mohla namazat chleba.
Fakta nahrazená údajnými vzpomínkami
Skandální je absence informace o sovětské okupaci v srpnu 1968. Pro autory dějin našeho státu zřejmě tak nepodstatná událost, že se studentům nemusí popsat. Samozřejmě pak chybí i informace o protestním sebeobětování Jana Palacha.
Obhájci učebnice na obranu svého „experimentálního“ přístupu volí buď čisté lži, jako že třeba „Palach v učebnic je“ – pak se ovšem ukáže, že mluvili o „Palachově týdnu“ o dvacet let později, nebo tvrzení, že v učebnici všechno být nemusí, protože dobrý učitel chybějící fakta studentům odpřednáší.
Cílem je zjevně navodit dojem, že život u nás byl za komunistů přes nějaké chyby v zásadě v pořádku.
Pevně věřím, že dobrý učitel dějepisu opravdu nezamlčí to, co zamlčují autoři učebnice. Ovšem ve školách jsou i jiní než dobří učitelé. Navíc každý učitel historie, který učí dějiny od starověku po dnešek, nemůže být znalcem všeho.
Řekl bych, že učebnice jsou právě od toho, aby v nich byl ucelený výklad. Aby pomohly učitelům, ale zejména, aby posloužily žákům a studentům, kteří třeba výklad nepochopili nebo zameškali. Argumentace, že to, co v učebnici není, nevadí, protože to kantoři odučí, je proto nepřijatelná.
Dalším pokusem o obhajobu učebnice je osočení kritiků, že chtějí, aby se bazírovalo na detailech, zatímco oni, znalí moderních postupů, jsou proti memorování.
Kritika toho, že v učebnici chybí zásadní fakta, však nejsou žádným voláním po memorování. Encyklopedické heslo Československo 1918 – 1989 se dá popsat na dvou stránkách A4, aniž by tam zásadní události chyběly. Prostor učebnice je mnohonásobně větší, takže pro absenci není omluva.
Prý je kritika učebnice též nekompetentní a kritici chtějí návrat k diktování dějin. Umění může být otázkou vkusu, ale dějiny, jak už ostatně napovídá český výraz, jsou o tom, co se událo.
Pokud autoři považují volání po tom, aby to, co se událo, nebylo zamlčeno, nazývají diktováním, prosím. Podle mého názoru nejde ani o diktování, ani o potlačování diskuse a přemýšlení o dějinách. Naopak. Jde o volání po tom, aby před diskusí byla diskutujícím známá fakta.
Nelze se ale vyhnout ani ideologizaci historie, která je v učebnici nepřehlédnutelná. Jestliže fakta nahradíme údajnými vzpomínkami údajných pamětníků, pak je jasné, že si studenti tvoří názor podle toho, jaké údajné vzpomínky jim autoři učebnice předloží.
Totéž se samozřejmě týká výběru obsahu na internetu. Namísto komparace s vývojem ve srovnatelných zemích, nepostižených sovětským vlivem a komunistickou diktaturou, studenti čtou další dílčí údajné vzpomínky.
Jejich cílem je zjevně navodit dojem, že život u nás byl za komunistů přes nějaké chyby v zásadě v pořádku.
Specifikem tohoto přístupu k dějinám je vydávání komunistické propagandy za skutečný cíl režimu. Zatímco zjevným a prokazatelným cílem Moskvou udržovaného komunistického režimu bylo všemi způsoby a za každou cenu udržet „na věčně časy“ diktaturu komunistické strany a spojenectví s SSSR, studenti čtou lži o tom, že „normalizovaná KSČ nabízela ‚obyčejným lidem‘ zlepšování životní úrovně“.
Tradiční ruský imperialismus
Prý KSČ podporovala výstavbu bytů, dávala mladým lidem výhodné půjčky atp. Tato naprostá demagogie zcela zamlčuje, že po celou dobu totality společnost žila v hluboké krizi bydlení, kdy běžně žili v malém bytě rodiče s dětmi i jejich prarodiče.
Autoři učebnice buď vůbec nerozumí období, o kterém píší, mají v hlavách myšlenkový chaos a fakta nahrazují propagandou, nebo skutečnosti záměrně zamlčují a zkreslují.
Rozvedení manželé spolu museli bydlet často ještě mnoho let, protože nebyli schopni sehnat další byt. Byty byly na pořadníky a čekalo se na ně i desítky let. Kratší termíny byly jen pro komunistické funkcionáře, zasloužilé soudruhy, případně pro režimem oceňované a protežované pracovníky.
Pokud autoři bezostyšně argumentují, že KSČ poskytovala lidem půjčky, pak by také neměli zamlčovat, že nikdo jiný půjčky poskytovat nemohl, protože nesměly existovat jiné než státní instituce, tedy takové, které kontrolovala KSČ.
Půjčky tedy nebyly žádným výdobytkem, ale nutností, také proto, že platy byly tak nízké, že se za ně nedalo vybavení domácnosti koupit. To by ovšem autoři právě museli uvádět fakta – třeba kolik průměrných platů bylo třeba na pořízení pračky a dalšího vybavení bytu, o osobních autech ani nemluvě. Ta se nedala koupit ani s dostatečným množstvím peněz, protože byla na pořadníky. I v nich byli samozřejmě zvýhodňování soudruzi.
Bagatelizace nemožnosti cestovat je vyjádřena tím, že autoři uvádějí, že cestovat se mohlo jen na zvláštní povolení. Formálně informace korektní, jen autoři nevysvětlují, že takové povolení bylo prakticky nemožné získat.
I autory tak oblíbení „obyčejní lidé“, mohli cestovat (i kdyby k tomu měli prostředky) jen se štěstím, pouze s doporučením stranických sekretariátů a nejvýše jednou za řadu roků.
Nekonvertibilní koruna a nejvýše povolená částka pro konverzi způsobily, že množství zahraniční měny mohl mít šťastný cestovatel tak nízké, že za ně mohl buď jíst nebo bydlet nebo cestovat, ale rozhodně ne vše současně.
Jestliže tedy autoři nazývají kritiku učebnice za nekompetentní, svědčí to jednoznačně o nekompetentnosti jich samých.
Buď vůbec nerozumí období, o kterém píší, mají v hlavách myšlenkový chaos a fakta nahrazují propagandou, nebo skutečnosti záměrně zamlčují a zkreslují. Oboje je důkazem nekompetence.
V případě novodobých dějin, tak úzce souvisejících se současným politickým děním v naší části světa, se ale dopouštějí ještě něčeho horšího: výchovy mladých lidí k ignoranci ke zlu, které představuje tradiční ruský imperialismus.
Autor je bývalý zmocněnec vlády pro oblast médií a dezinformací
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Investor Brůna: Levné a pohodlné bydlení? Hledejte oblasti, které ožijí za deset let
Investor Brůna: Kdo je vlastně bohatý? Na pěkný důchod už miliony nestačí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
30 komentářů
Ta učebnice – pokud zamlčuje srpen 1968 a smrt Jana Palacha – je fakticky sabotáží realistického výkladu naší moderní historie. Je to neuvěřitelné selhání ÚSTR a MŠMT.
autor má naprostou pravdu,takto se dějiny vyučovat nesmí !
Uvědomme si ale,že zbabělost a poddanství nejsou přirozené vlastnosti a lid k nim musí být vychováván aby se nepostavil vládě a proto se učebnice bude používat i nadále.
to je naprostý skandál a učebnice by se měly nahradit pravdivými. to je stejné jako my starší jsme se samozřejmě neučili že Hitler se Stalinem byli nejdřív spojenci a učitelé museli podepisovat, že souhlasí s popravou Milady Horákové. A bohužel si to někteří stařešinové tak vzali do hlavy, že těmto škodlivým dějinám věří ještě dneska.
Naprostý souhlas. Ta banda z ÚSTR patřila vesměs mezi vnuky komunistických pučistů a vrahů, takže dost dobře nemohli kálet do vlastního hnízda, na kostlivce svých předků. Je dobře, že byli z ústavu vykopnuti.
Skandální všem je, že takový humus dostal razítko ministerstva. Alespoň víme, co je tam za lidi.
Neuvěřitelný hnus, morální dno. Jak je možné, že ještě dnes, dva roky po konci Bábišovy neonormalizační vlády, tato učebnice má tzv. ministerskou doložku a pořád tak slouží k vymývání mozků žáků a studentů v intencích bolševické totality?! Připadá mi to přímo jako cílená výchova příštích voličů Bábiše a Pitomia, kteří milují Rusko, majora Zemana, Krkonošské pohádky, nenávidí sudetské Němce, bojí se amerických imperialistů a bruselského diktátu, a volí Bábiše s Pitomiem, kteří je před tím prohnilým Západem budou chránit a současně budou pomáhat lidem stejně, jako to dělali jejich komunističtí soukmenovci v dobách totality. Autoři té učebnice by měli být po zásluze potrestání, minimálně zaplacením nákladů na tisk a budoucí likvidaci svého paskvilu.
Je to spíš cílená výchova EUrovoličů, kteří nevědí nic o zločinech, které na nás spáchaly západní státy (nyní členové EU), a důvěřují jejich „elitám“.
Je racionální se bát politiků, kteří si osobují právo nám diktovat, jak máme česky nazývat potraviny (např.), chtějí nám zakázat od poloviny příštího desetiletí auta (bezcenný vehikl na elektřinu není auto) apod. Ze západních zemí k nám nepřišlo nikdy nic pozitivního, od lupičských band z království Franků až po současné „bojovníky za klima“ jen samé negativní ideje a lidé. Ostatně, jak marxismus tak nacismus, dvě největší zla minulého století, pocházejí z Německa.
dovoluji si upozornit ,že Evropská unie pochází z Česka- zakladatel byl Kallergi Coudenhove,starý moravský rod a první knihy toho ničemy vyšly právě v češtině-Praktický idealismus 1925,kde se píše o zkažení Evropy navážením černochů.
To je zase snůška… to jste se opět vyznamenal.
Jak může zamlčení okupace r.1968, sebevražda Palacha pomoci výchově EUrovoličů? Jste normální, toto tvrdit?
Nazývání potravin, milý zlatý „pane učiteli“, mělo jednoduché pravidlo. Jako třeba český Božkov Rum se nesmí nazývat rumem proto z čeho se vyrábí (prostě to NENÍ rum). Pokud narážíte na pomazánkové máslo, tak naši politici měli několik let na navržení „regionálních“ potravin na vyjímky (a nikdo by se EU nepozastavil nad ničím), ale vys*ali se na to. Ostatně jako na zavádění GDPR například. Ale to jsou jen střípky, jistě by se daly najít další příklady.
Pominu Vaši dětinskou zaujatost a tvrzení, že to, co vypadá jako auto, jezdí jako auto, vyrábí se jako auto, má funkce jako auto, nenazýváte autem. Děláte naprosto stejnou „botu“ co tady frajeři s učebnicí, které kritizujete (vůbec nehájím autory učebnice).
Další kravina je nazývat západem hlavně (u vás prakticky „pouze“) Německo a ignorovat všechen zbytek.
Sám si vybíráte co se hodí Vám do krámu, to zveličíte na maximum a 98% zbytku zcela ignorujete nebo dětinsky vymezíte elektro auto jako ne-auto. Jste spíše k smíchu než cokoli jiného, ale pokud tyto moudra roznášíte po světě z pozice „učitele“, tak to potěš koště. Velice by mě zajímalo, kdeže to vlastně učíte.
Čím více pokračuje doba, od chvíle kdy jste začal na interenetu „komentovat“, tím více se stáváte hysterickým, radikálnějším ale ty, co se chovají identicky, s těmi se nepářete.
Gratuluji. (ostatně jako vždycky)
Zamlčování okupace 1938 – 1945 pochopitelně výše uvedený význam má.
Německo je, bohužel, dominantním státem „starých“ zemí EU (E12), a tak se také projevuje. Z toho důvodu se EU, s trochou nadsázky, označuje za „čtvrtou říši“.
Božkov nevyráběl Božkov rum, ale Tuzemský rum. Z tohoto názvu jasně plyne, že to rum není, ale že je to napodobenina na místní surovinové základně. Pochopitelně, EU preferuje bezcenné skřeky, angličtinu, do nichž se to smysluplně přeložit nedá. Stejně jako „pomazánkové máslo“ (angličtina totiž nerozlišuje slovní druhy).
A je zajímavé, že EU preferuje angličtinu i po brexitu, kdy přestala být jazykem EU (Malta má registrovanou maltštinu, Irsko irskou verzi gaelic). Pro totalitní režimy je ostatně porušování vlastních zákonů charakteristické.
Skutečnost,, že se musí žádat nějaké centrum pologramotných úředníků, neznajících česky ani slovem ani písmem, o souhlas používání nějakého českého názvu českého výrobku, je charakteristickou ukázkou toho, že je EU principiálně špatná, a že je třeba z ní vystoupit nebo ji zničit.
Elektromobil v podstatě nikdy za auto označován nebyl, jeho vlastnosti jsou natolik odlišné, že to lidem bylo od začátku jasné.
Elektromobil je křáp, jehož nabití trvá několikanásobek dolití nádrže s benzínem nebo naftou (a protože ujede na nabití jen asi 20 procent toho, co auto na plnou nádrž, v řadě případů i méně, musíte to ještě násobit tak alespoň těmi 5, v terénu nevhodném pro elektromobil i vícekrát). Brno – Praha – Cheb ujedete autem na plnou nádrž (a ještě vám zbude na kus zpáteční cesty), elektromobil budete muset nabíjet tak 4 krát, bude-li nějaký průšvih na D1 i vícekrát. Protože to nabíjení trvá podstatně déle než tankování, je to tak na přespání někde za Prahou.
Elektromobil také nemůže nahradit auto, protože:
– není dost lithia na baterky
– nen a nebudeí dost elektřiny na nabíjení
Navíc má baterka elektromobilu samovybíjení, často spontánně zahoří a nedá se uhasit, má obrovskou hmotnost (vozíte mrtvou váhu skoro 50 %; auto s plnou nádrží má ve srovnání s elektromobilem podobné kategorie cca poloviční hmotnost, a ta se ještě v průběhu jízdy zmenšuje).
Máte problémy s pochopením psaného textu.
Ani článek, ani kometáře zde nejsou o okupaci za druhé světové války, ale o sovětské okupaci r.1968. Záměrně se tak snažíte odvést pozornost o do očí bijící blbosti, co jste napsal a na co jsem původně reagoval. Uvádíte mimochodem také jiný rok začátku války, ale takovou maličkostí už asi nikoho nepřekvapíte, že máte všechno malinko jinak.
Takže Tuzemský Rum je podle vás jasný. Podle vás je jasné, že už z názvu je každému jasné, že to není Rum. OK. To samé už podle vás ale neplatí na elektroauto a podle vás by se nemělo nazýva autem. Protože je to prostě jiné. To samé u másla/pomazánkového másla.
Nechte si udělat rozbor tohoto textu třetí osobou, ať vám to někdo vysvětlí, případně nakreslí vysvětlivky. Přeci jen pochopit podstatu na třech příkladech, to už ne každý zvládne.
A úplně pominu jakým způsobem nazýváte cizí jazyky (nazýváte je bezcennými skřeky), stejně tak jak popisujete jiné státy okolo.
Vy nejste mentálně v pořádku a upřímně se divím, že vám redakce Hlídacího Psa nechá takovéhle kometáře uveřejnit.
Je zde, bohužel, určitý precedens: Ještě za Československa byla do prvních (a dalších) tříd zaváděna množinová matematika, přestože před tím prakticky všichni odborníci varovali, od učitelů, po dětské psychology až po pediatry a specialisty na vývojovou psychologii. Bylo to podepřeno zfalšovanou studií (byla provedena na vybraných, nadprůměrně nadaných, dětech s dobrým rodinným zázemím s vybranými, nadprůměrně schopnými, pedagogy; nikoli na průměru dětské populace a pedagogů). Běželo to něco přes dvacet let, zkrachovalo to (vcelku logicky), ale, bohužel, nikdo nebyl potrestán a nikdo nemusel platit vzniklé škody.
Nechci být hnidopich, ale ignorance je neznalost. Když chcete říct, že si někdo něčeho nevšímá, je to ignorace. Právě takováto chyba přímo v nadpisu i závěru článku, kritizujícího neznalosti a nekompetence jiných, opravdu nepůsobí dobře. Jinak s Vámi ale stoprocentně souhlasím. K „socialistickému ráji“ našich dnešních „revizionistů“, jejichž hlas je bohužel dost silný, neb mezi ně patří i dva (možná už i více) bývalí děkani FF UK (ano, to je ta fakulta, na níž studoval Jan Palach), jednu osobní vzpomínku: když mi bylo cca. 9 let, můj otec probivakoval tři dny a tři noci před Mototechnou, aby na něj zbyl malý motocykl z NDR „Simson“, na němž pak asi tři dny hrdě jezdil do práce, než mu byl na parkovišti před fabrikou ukraden. Ironií osudu se jednalo o továrnu ČZ Strakonice, jednoho z našich před revolucí vyhlášených výrobců motocyklů, které se v rámci RVHP dodávaly tak nějak zdarma kdekomu, hlavně do SSSR, ale u nás si je mohl dovolit málokdo…
Ignorovaná fakta (apod.) jsou známa, nikoli neznámá (trochu posun čeština versus latina).
Dějiny Československa v průběhu XX. století jsou složité a hlubiny nejsou optimistické. Jsou to řetězce tragédii. Vznik ČR po rozpadu Československa je to trend na konci XX a začátku XXI jen s ekonomickými problémy. Po2/2022 a intervence Ruska na Ukrajině, nastalo neobyčejně složité období, které nemá dobrou alternativu pro budoucnost. Pokud budou rozhodující strategie vycházet z USA a VB, potom jsou budoucí výhledy EU a NATO znepokojive. BRIX a Čína budou jasným favoritem budoucnosti. ČR musí hledat zásadnější spolupráci se svými sousedy/vrabec v hrsti/, to ostatní je jen holub na bani.
„Jen s ekonomickými problémy“ jsme se museli potýkat do roku 1989 … s ekonomickými problémy způsobenými komoušskou totalitou milánku. Rusácká agrese na Ukrajině má dobrou alternativu a to porážku rusácka. Tvoje fantsmagorie, kdo bude favoritem jsou leda pro smích.
… a jaké to byly ekonomické problémy ? Byla to inflace , nebo zadluženost, nebo nezaměstnanost nebo další (jaké ?) ekonomické problémy…
Dojemné na tom jest, že se tato vláda silně pohoršuje nad dezinformacemi a ,,opravami“ dějin v podání Ruska. Jsem zvědav, jak na tohle bude reagovat. A těm, kteří ten paskvil mají na svědomí a dali si za něj jistě dobře zaplatit? Inu vrátit honoráře, nahradit škodu spojenou s vydáním, neboť vyrobili zmetek a to by jim projít nemělo. Aniž pak soudruhovi na ministerstvu, který tento zmetek schválil. jest nám doufat jen, že škody v hlavách dětí, kterým se tohle ,,veledílo“ dostalo do ruky, nebudou nevratné.
Asi tady dochází k nedorozumění. Tohle prosím nejsou Soudobé dějiny – sborník, který by velmi podrobně popsal (ne)celé to 20.století
na několika stovkách stran hutného textu. Tohle je pouho pouhá učebnice dějepisu pro 9.třídu, která je tím zákonitě na podrobnosti omezena, o mnohem víc by se už ti ještě stále školáci ani z ní nenaučili.
Jasně, lze souhlasit s tím že některé podstatné věci tam chybí, ale zase někde jdou pro „pochopení až příliš hluboko do některých nepodstatných detailů..
Takže se obávám, že ta chyba je někde jinde – ani ne v úmyslu něco zamlčet, ale spíše v obecně chybné teorii moderní pedagogiky , že výuka má děti bavit a zaujmout. Což ale nejde vymyslet u všeho obsahu vykládané látky, vždycky jen sem ta u něčeho. Takže pak si sice někteří žáci vzpomenou na jakési žártovné příhody z historie, ale poznání a pochopení těch historických etap jim uniká…
Důležitá fakta by tam být měla, a nejsou. Rozhodně se asi v dějinách Československa v letech 1950 – 1988 nenajde nic důležitějšího než 21. 8. 1968.
Tedy, škoda že ta učebnice není někde na zhlédnutí a k pročtení online, aby člověk přesně věděl o čem diskutuje. Já samozřejmě souhlasím s tím že sovětská okupace 1968 by tam být popsána měla.
Horší je to s tím tvrzením že „i v dějinách Československa v letech 1950 – 1988 nenajde nic důležitějšího než 21. 8. 1968.“ Ale samozřejmě že je, pokud se mají ty děti učit chápat a nikoliv jen šprtat se ty datumy (včetné toho data 21. 8. 1968).
Už jen tomu období od roku 1950 by se mohli věnovat dlouho a podrobně, právě s důrazem na brutalitní represe, likvidaci jak privátního vlastnictví ale aj nezávislých elit u nás. Léta šedesátá by taky stála za popsání (už třeba jen z hlediska kultury),..pak tedy Pražské jaro, tu sovětskou okupaci určitě, pak tedy i ten depresivní rok s Palachem, pak politické čistky, normalizaci někde pak by se taky měli zmínit i disentu /taky nutný, že áno/, pak tedy „život běžného lidu za totality“ – jenomže a kupodivu i to totiž patří do výuky dějepisu každé doby, a ne že ne..No a nakonec, naší slavnou sametovou revoluci, se všemi význačnými představiteli aj událostmi.. Řekl bych že ta zásadní chyba je představa že by se tohle všechno dalo „naučit “ během jednoho školního roku.Tohle je snad látka na celý druhý stupeň..
Učebnici znám, dokonce jsem posledních 5 let byl poměrně v častém kontaktu s některými jejími autory. Učebnice není dokonalá, má mnoho nedostatků a myslím, že nejvíce kritiků a také zastánců má mezi žáky a především učiteli, kteří o ní vedou četné debaty. Já sám ji považuji za nedotaženou a zatíženou některými zbytečnými chybami. Michal Klíma kritizuje jednotliviny, které vytržené z kontextu znějí téměř jako snaha autorů zahalit české a československé dějiny nebezpečnými „dezinformacemi“. Ovšem zcela nespravedlivě podceňuje ono jím pouze zmiňované „badatelská“ a také možná by bylo dobré se věnovat zmiňovanému pracovnímu sešitu a metodice. Učebnice si předsevzala pokusit se žáka vtáhnout do děje, výzkumu, interpretace a objevování. Tady je samozřejmě nutný učitel a také další výklad. Možná měla mít učebnice i ono autorem požadované heslo, já osobně důvěřuji učitelům. Učebnice jde novou cestou, není dokonalá, ale je pokusem o inovaci a může být příkladem pro další pokusy a je tvrdě odpracovaná. Je cestou nevyšlapanou a je na každém z nás jestli v nových přístupech bude hledat možnost nových pohledů a rozvíjení svého úsudku a stejně tak i omylů a nebo rozvíjet kritiku všemi možnými a nemožnými směry. Na začátku 90. let jsem měl možnost vidět pokus o francouzsko-německou učebnici „společných“ francouzských a německých dějin. Její kritika byla v podobném uraženém duchu, nařknutí z revizionismu a spol. I zde se jedná o značně tendenční kritiku a zjevné nepochopení věcí. Celé „spiknutí“ revizionistů spočívá pouze v tom, že se část současných historiků rozhodla věnovat širšímu záběru témat moderních dějin a pokusit se klást i jiné otázky. Navíc otázky často rezonující v mezinárodním prostředí, byť jejich zodpovězení v českých podmínkách může být různé (gender, násilí, postkolonialismus atd.). Svobodu ptát se by bylo dobré uhájit nejen v historickém výzkumu. A konečně nejlépe bude si učebnici přečíst, reklamu jakou ji vytvořili její kritici by těžko zaplatil i její vydavatel.
Je mi líto. Diskutovat se musí nad fakty, nikoli beze znalosti fakt. Diskuse bez znalosti fakt je jen ideologův průjem (a jeho výsledek). Je jasné, že mnoho VŠ humanitního směru funguje právě tak – na úrovni bezcenných blábolů, míjejících se s fakty, která blábolícím nejsou známa.
když Vy sice máte naprostou pravdu, „Diskutovat se musí nad fakty a se znalostí těch faktů.“
Ale snad nejste tak naivní domnívat se, že Vám ta všechna potřebná a podrobná fakta k diskuzi (pro i proti) někdo (třeba ta druhá strana diskuze) dá..Nebo snad ano?? :))
Jistě že ne – ta si musíte, v té potřebné podrobnosti, ale i objektivnosti (pro i proti) sehnat sám.
Čili, ono je to takhle aj s tou badatelskou učebnicí. Není tam řada konkrétních věcí do podrobností, ale kdo o nich diskutovat chce, ten si prostě ty podrobnosti musí najít sám..
Jinak – už jsem to tu psal několikrát, nejsem si jistý, která metoda je lepší. Jestli ta stárá, když „se museli žáci našprtat všechna fakta“ – a nebo ta moderní, kde nemusí, ale jen když potřebují si je vyhledají,.. ovšem taková diskuze je mnohem širší. Jestli jsou třeba pro dnešní generace tak nutné memorování faktů o Pražském jaru a diskuze o něm, nebo třeba tvůrčí učení se fyziky..
Ano, a kritika jednotlivin, která tato levičácky zfušovaná tzv. učebnice vytrhává z kontextu je zcela na místě. Autor tendečního a uraženého komentáře zjevně nechápe, že „širší záběr dějin“ nemá s vypouštěním klíčových dějinných událostí a jevů, které v této zemi proběhly, nic společného.
Pokud tam chybí tak základní informace jako 21.srpen 1968 či pakt Molotov-Ribbentrop,
tak ta učebnice je absolutní s…, která se vůbec neměla ke studentům dostat a její autoři by se měli stydět a zásadně pohybovat pouze kanálama…
Tedy že bych se zeptal, co jsem se nikde nedočetl, jestli to jsou Soudobě dějiny ČR, a nebo Soudobě dějiny Evropy (či co). Což je ale podstatný rozdíl..
Ono totiž v tom prvním případě, je jakákoliv zmínka o paktu Molotov-Ribbentrop zbytečná, ten už se nás netýkal vůbec.
Ale v tom druhém případě, ony ty dějiny celé Evropy toho století, jsou natolik bohaté, že na podrobnosti z jednotlivých a menších států Evropy asi moc místa nebude.. Řekl bych že asi all in one, takže je z toho spíše guláš..
Článek přináší znepokojující kritiku nové učebnice. Zároveň však obsahuje zásadní kontradikci. Na záčátku je použito slovo neomarxismus, v dnešní době již pevně ukotvené v ideologickém slovníku ultrapravicové konspirační teorie o kulturním marxismu. Na konci článku autor varuje před zlem ruského imperialismu, který ta samá ideologie typicky schvaluje nebo rovnou miluje. Zajímalo by mě tedy na které straně autor stojí.
Neomarxismus je jasně definován autory tzv. „Frankfurtské školy“ a jejich následníky. Podrobnosti na Wikipedii jsou. To, že se hlasatelé těchto překonaných nesmyslů snaží znovuvybudovat to, co tu bylo před rokem 1989, není žádná „konspirace“, ale realita, k níž se alespoň někteří zastánci tohoto směru zcela oficiálně hlásí.
Která z desítek učebnic to je? Docela rád bych si ji, jako pamětník podstatné části bolševismu, koupil a pročetl. Abych si třeba připomněl, jak nám bylo dobře. Asi jsem na to zapomněl, nebo jsem žil jinde.
Vidím, že soudružka a popíračka komunistického antisemitismu blaive má zde široké zastání. Nebo, že by soudruh pullman nepřenesl přes srdce, že mu byl připomenut jeho odporný výrok v ČT.