Začátkem srpna se turecké vládní Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP) podařilo parlamentem protlačit kontroverzní zákon o odchytu toulavých psů. Samosprávám nařizuje odchytit, sterilizovat a umístit do útulku toulavé psy, kterých je v ulicích po celém Turecku kolem čtyř milionů. Zákon říká, že pokud do 30 dní odchycené zvíře nikdo neadoptuje, má být utraceno.

Už teď kolují na sociálních sítích děsivé záběry stovek zavražděných psů. Podle tureckých aktivistů za práva zvířat dochází k jejich hromadnému masakrování.

Kontroverzní zákon, o jehož zavedení se v Turecku debatovalo roky, podepsal turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan 2. srpna. I kdyby úřady začaly s odchytem toulavých psů ten samý den, měli mít případní zájemci o adopci těchto zvířat čas do začátku září, aby o ni v útulcích požádali.

Jenže jak ukazují přibývající záběry na sociálních sítích, málokde k tomu vůbec dostanou možnost. Podle upozornění spolků na ochranu zvířat se samosprávy vůbec nezabývají sterilizací a odčervováním odchycených pejsků, tak jak to ještě začátkem měsíce popisovali poslanci AKP, kteří lobbovali za schválení zákona.

Podle vyprávění bylo skučení psů tehdy slyšet až k hlavnímu městu a někteří Turci věřili, že zemětřesení a malá vlna tsunami, která město zalila o rok později, bylo „božím trestem“ za tuto krutost.

Odchycení psi jdou v podstatě „okamžitě na porážku“ a to způsoby, které nemají s „eutanázií“, jak původně formu likvidace psů poslanci prezentovali, vůbec nic společného.

Nafouklá těla a krev

„Z očí, tlamy a nozder zabitým psům tekla krev. Byli tak nafouklí, že jim z těla vylézala střeva,“ popsala děsivou scénu u útulku v ankarské čtvrti Altindag, který spravuje turecká vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje, Burcu Yagciová, právnička z oddělení pro práva zvířat Ankarské advokátní komory. Portálu Al Monitor řekla, že k jámě plné psích těl přijela společně s veterináři a právníky na základě upozornění od ochránců zvířat.

„Štěňata byla nacpána do pytlů. Jejich těla se roztekla kvůli smrtícímu roztoku, který byl zvířatům pravděpodobně aplikován,“ upozornila Yagciová média s tím, že podle veterinářů, kteří zkoumali ostatky zabitých zvířat, mohl roztok způsobit prasknutí vnitřních orgánů starších zvířat, a proto došlo ke krvácení.

Nedaleko „jámy smrti“ pak tým Ankarské advokátní komory objevil betonový domek, v němž bylo ke zdi přivázáno deset psů, bez vody nebo jídla. Dovedlo je k němu hlasité vytí a kňučení. Když právníci ohledně situace oslovili vedení útulku, bylo jim řečeno, že psi zemřeli na „nemoc“ nebo při „nehodě“.

Psi jako součást propagandy

Scéna z Ankary není podle Yagciové ojedinělá. Od zaměstnance útulku ve středoanatolském městě Nigde, které je pod správou AKP, dostala informaci, že se změnil prakticky v „psí jatka“. Zaměstnanci útulku měli podle Yagciové dostat přes WhatsApp zprávu s názvem „zabíjení,“ kde byli informováni o plánovaném hromadném utrácení toulavých psů.

Jejich těla objevili ochránci zvířat v jámě nedaleko útulku. Ten podle Yagciové nicméně asi 40 psů drží jako „důkaz o dobrém přístupu k odchyceným zvířatům“ v regulérních podmínkách.

Proti zabíjení toulavých psů se ozvali už i někteří poslanci, především ze stran opozice.

Republikánská lidová strana (CHP) uvedla, že podá žádost o zrušení zákona k nejvyššímu odvolacímu soudu v zemi. Přímo na prezidenta Erdoğana se prostřednictvím prohlášení na síti X obrátil bývalý poslanec jeho strany Samil Tayyar, který napsal: „Po celé zemi začal hon na psy. Proboha, zastavte tuto krutost. Stačilo by jediné vaše slovo.“

Není ale pravděpodobné, že by Erdoğan takové slovo vyřknul. Za „vyčištění ulic od toulavých zvířat“ lobbuje už několik let. Částečně proto, že po něm volá jeho voličská základna (podle statistik citovaných BBC, považuje toulavé psy za problém 70 % Turků, jen 3 % ale schvalují jejich zabíjení), důvodem „s pomyslným benefitem“, pak může být i to, že se téma uchytilo jako součást „antisekulární a protizápadní“ propagandy.

„Mají armádu trollů, kteří chrlí tvrzení, že psi vykopávají hroby vojáků zabitých v boji proti kurdským ozbrojencům a jedí je, že napadají lidi po cestě do mešity,“ uvedla pro Al-Monitor příklady dobře fungující propagandy Hulya Yalcinová, istanbulská aktivistka za práva zvířat. Podle ní se téma toulavých psů dá ale v rámci propagandy rozšířit i na další „v současném Turecku nežádoucí jevy“ jako například sekularismus nebo prozápadní smýšlení.

Vláda vlastnictví psů či obhajobu práv zvířat prezentuje jako výsadu bohatých nebo sekulárně smýšlejících Turků, které nazývá „bílými límečky“.

„Prezentuje je pak v médiích tak, že pohrdají zbožností a mají větší soucit se svými domácími mazlíčky než s trpícími chudými. To živí kulturu beztrestnosti, která je namířena proti všem ,nežádoucím‘, ať už jde o kurdské disidenty, syrské migranty nebo homosexuály,“ řekla Al-Monitoru Yalcinová.

Podle ní nejsou neobvyklé ani názory, že skutečným cílem vlády je i za pomoci nově přijatého zákona vytlačit z radnic opozici, která po březnových komunálních volbách řídí velký počet obcí. Novela zákona totiž stanovuje, že starostům, kteří jej nebudou dodržovat, hrozí trest od půl roku do dvou let vězení.

A republikáni už během vyhrocených debat před schválením zákona upozorňovali, že jej ve svých obcích nebudou uplatňovat. Podle Yalcinové ale na tom opozicí spravované obce nejsou ohledně péče o toulavá zvířata o moc lépe, než ty spravované vládní stranou. „S bolestí musím konstatovat, že pokud jde o ochranu zvířat, jsou obce pod správou CHP v podstatě stejně špatné jako pod správou AKP.“

Kam s nimi?

Problém s toulavými psy v ulicích se Turci snaží vyřešit už přes sto let. V roce 1910 nechaly ottomanské úřady vyvézt 80 tisíc psů na opuštěný ostrov nedaleko Istanbulu, kde psi zemřeli hlady nebo se požrali navzájem.

Podle vyprávění bylo skučení psů tehdy slyšet až k hlavnímu městu a někteří Turci věřili, že zemětřesení a malá vlna tsunami, která město zalila o rok později, bylo „božím trestem“ za tuto krutost.

Ačkoliv jsou psi muslimy vnímáni jako „špinavá zvířata“, v Turecku se ti toulaví stali paradoxně tak trochu součástí folkloru. V některých istanbulských čtvrtích mají místní „legendární toulavci“ i své sochy.

Have you ever seen this statue in Moda? This is Tarçın the dog, rests in his favorite spot in front of a real estate agent office, where he spent his 18 year long life. He’s a Moda’s mascot! 🐕🧡 https://t.co/OnXOg12b65 pic.twitter.com/jNTZZyYdQW

— The Guide Istanbul (@tgistanbul) July 10, 2019

Zároveň se ale úřady nemohly vyhnout případům, kdy toulaví psi napadli děti nebo chodce. Podle Murata Pinara, který stojí v čele sdružení bojujícího za ochranu ulic před toulavými psy a byl vládní stranou předvolán do parlamentu během debat o schválení zákona, bylo jen od roku 2022 zabito v důsledku útoků nebo dopravních nehod způsobených psy 75 lidí, včetně 44 dětí.

Mezi nimi i Pinarova devítiletá vnučka, která při útěku před toulavým psem vběhla do vozovky pod kola nákladního vozu.

Podle zákona, který vláda přijala v roce 2021 a platil do začátku srpna, měly úřady toulavé psy odchytávat, sterilizovat, čipovat a vracet na místa odchytu. V samotném Istanbulu bylo podle radnice například vloni vykastrováno kolem 42 tisíc psů, v ulicích města jich ale podle statistik pobíhá na 128 tisíc.

Podle odborníků by bylo potřeba sterilizovat alespoň 70 % ze čtyř milionů toulavých psů po celém Turecku, aby se zastavil problém s jejich přemnožením. Toho ale současné útulky s omezenými rozpočty nebyly schopny.

Podle organizace Haytap Şenpolat, která se zabývá právy zvířat, je v Turecku kolem 300 státních útulků, kde chovají na 100 tisíc psů. Často v tristních podmínkách. Místo navýšení rozpočtů útulkům nebo organizacím, která by se o zvířata pokusila postarat, přistoupila nakonec vláda k řešení, které je „rychlé a možná účinné“, ale budí oprávněné zděšení, jak mezi Turky, tak i v zahraničí.

Ve Velké Británii například o drakonickém zákonu psala většina bulvárních médií a deník The Sun v pondělí uvedl, že rostoucí počet britských turistů hrozí „bojkotem Turecka kvůli zákonu o masakru milionu psů“. Jestli jsou to jen plané hrozby či nikoliv, se dá odhadnout těžko, mediálnímu obrazu Turecka v zahraničí ale současná situace rozhodně nepřidala.