Turecký vývoz obranných produktů díky bezpilotním letounům a smlouvám s NATO dosáhl vloni rekordních 7,1 miliard dolarů. Oznámila to turecká Agentura pro obranný průmysl s tím, že k 29% nárůstu tržeb oproti roku 2023 Turkům pomohly i významné dohody s několika evropskými zeměmi. Nad Evropou se poprvé začnou vznášet například turecké cvičné proudové letouny Hurjet.

Století Turků. Tak označil koncem roku v projevu k vládní Straně spravedlnosti a rozvoje turecký prezident Recep Tayyip Erdogan svou vizi let budoucích.

Zatímco se jeho země už léta potýká s významnou inflací, která se koncem minulého roku stále pohybovala kolem 50 % a běžní Turci si stěžují na stále rostoucí životní náklady, jsou odvětví, kterým se vyloženě daří. Co se týká obranného průmyslu, dal by se za „turecký“ s trochou nadsázky označit prosinec 2024.

Prosincová smršť

Jsou to dva roky, co Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI) zařadil Turecko do seznamu stovky největších výrobců zbraní a poskytovatelů vojenských služeb. Od té doby právě na tomto poli významně expanduje, a to nejen v Asii, ale začíná pronikat i na evropský trh.

„Mediálním“ i finančním hitem jsou v posledních letech sice známé bezpilotní letouny Bayraktar, které firma Bayrak Erdoganova zetě Selcuka Bayraktara vyváží na Ukrajinu a do dalších 30 převážně afrických a asijských zemí.

Z Evropy si je pořídilo například Polsko a Rumunsko. Právě na evropském trhu ale Turci koncem loňského roku zaznamenali významné úspěchy i s jinými produkty než bezpilotními letouny.

Jako první evropská země si od Turecka objednalo cvičné stíhačky Španělsko a portugalské vody zas začnou brázdit turecká vojenská plavidla. Těsně před koncem roku pak stihla „zářez“ do evropského zbrojního trhu i zmiňovaná společnost Bayrak, která 27. prosince koupila italskou leteckou společnost Piaggio Aerospace.

Ta byla založena už v roce 1884, kdy se specializovala na vybavení zaoceánských lodí, postupně ale přešla na letecký průmysl a v posledních letech v Piaggiu navrhovali a vyráběli komponenty do letadel, včetně leteckých motorů.

Jen český holding Czechoslovak Group (CSG) Michala Strnada vydělal podle vloni zveřejněné pololetní zprávy o 135 % víc, než za stejné období roku 2023.

Bayrak k nákupu uvedl že „v konkurenčním výběrovém řízení na prodej společnosti Piaggio Aerospace předčila konkurenty z několika zemí“. Akvizice italské firmy je pro tureckou zbrojní společnost přínosná nejen zvýšením prestiže na evropském obranného trhu, ale i tím, že posílí samovýrobu komponentů do zmiňovaného „hitu mezi drony“ bezpilotního letounu Bayraktar.

Bayrak totiž v nedávné minulosti čelil obtížím s bojkotem dovozu zásadních technologií jako byly například raketové nosiče z Velké Británie nebo motory z Rakouska poté, co Bayraktar využila ázerbájdžánská armáda v druhé válce o Náhorní Karabach.

Větší samostatnost ohledně výroby důležitých komponent umožní Turkům se do budoucna podobným „politickým“ dopadům vyhnout. Podle bezpečnostních analytiků je turecké proniknutí na evropský trh členských států NATO významný i tím, že může Turecku zajistit další globální prodeje zbraní.

Čím Turci vítězí?

V polovině prosince usedli k jednomu stolu španělská ministryně obrany Margarita Roblesová a turecký velvyslanec ve Španělsku Nuket Kucukel Ezberci, aby podepsali memorandum o porozumění k prodeji 24 cvičných proudových letounů Hurjet, které vyrábí společnost Turkish Aerospace Industries (TUSAS).

Nejde sice ještě o konečnou dohodu, podle tureckého bezpečnostního analytika Barina Kayaoglu se ale zrušení na poslední chvíli neočekává, protože turecký Hurjet soutěž vyhrál v konkurenci Boeingů T-7, jihokorejských KAI T-50 a italského Leonarda M-346.

„Italská platforma přitom měla co nabídnout, protože je v provozu téměř 20 let a prodala více než 120 kusů do téměř 10 zemí,“ popsal Kayaoglu pro portál Al Monitor.

Podle jeho zákulisních zdrojů ale měly Hurjety výhodu v tom, že jejich první prototyp překonal vloni v říjnu nadzvukovou rychlost a také v tom, že se měl TUSAS strategicky spojit se španělskými společnostmi, které pro cvičný letoun Hurjet vyrábějí díly, zatímco Leonardo podle Kayaoglových zdrojů „předpokládalo, že tendr vyhraje jen proto, že Itálie a Španělsko jsou partnery v konsorciu Airbus, které vyrábí civilní letadla a stíhačku Eurofighter Typhoon.“

A i když podle odborníků mají Turci a Španělé dobré zkušenosti ze spolupráce na vývoji „první turecké obojživelné lodě TCG Anadolu“, nová dohoda o koupi letounů Hurjet a fakt, že se stanou hlavními cvičnými proudovými letouny španělských vzdušných sil, přináší Turkům vítanou prestiž a celosvětové zviditelnění.

To se v menším týká i kontraktu na stavbu dvou doplňovacích lodí, který 17. prosince podepsala s portugalským námořnictvem turecká státní společnost Defense Technologies Engineering Corporation.

I ta porazila v soutěži evropské konkurenty, konkrétně holandskou skupinu Damen Group. Víceúčelová plavidla hodlají Portugalci využít k oceánskému výzkumu, pátracím a záchranným akcím a námořním bezpečnostním a podpůrným misím.

Podle Tayfuna Ozberka, bývalý tureckého námořního důstojníka a obranného analytika, i u této dohody sehrála roli „připravenost“ Turků a také záruka včasné dodávky.

„Vstup na evropské trhy dokazuje, že turecké loďařství dosáhlo úrovně, kdy se může měřit se zavedenými světovými hráči,“ řekl Ozberk Al Monitoru. „V době, kdy se mnohé evropské loděnice potýkají v důsledku zvýšené poptávky se značnými nedodělky, nabízejí vysoce efektivní turecké loděnice světovým kupcům konkurenceschopnou alternativu,“ míní turecký analytik.

Podle něj se Turecko stává jakousi „evropskou Čínou“ nikoliv ve smyslu kvantity, ale především vysokého tempa, které umí při výrobě lodí vyvinout.

Rekordní peníze na zbrojení

Jakkoliv se pro Turecko jedná o úspěšný konec roku, s výdělky hlavních hráčů v obranném průmyslu se měřit nemůže. Rekordní zisky hlásí nejen kvůli konfliktům na Ukrajině a v Sýrii, ale ve spojení s vyššími výdaji jednotlivých států na zbrojení většina firem světového zbrojního průmyslu.

Jen český holding Czechoslovak Group (CSG) Michala Strnada vydělal podle vloni zveřejněné pololetní zprávy o 135 % víc, než za stejné období roku 2023, konkrétně 40 miliard korun. Podle Sdružení evropského leteckého, bezpečnostního a obranného průmyslu (ASD) činil obrat evropského obranného průmyslu za loňský rok 170 miliard dolarů. Na pomyslné špici ale s výdělky zůstávají americké zbrojní firmy.

V žebříčku pěti největších zbrojovek světa jsou čtyři ze Spojených států a jedna z Číny. Americký Lockheed Martin vyrábějící známé stíhačky F-16 a F-35 vykazoval už koncem září minulého roku výdělky přesahující 72 miliard dolarů.

Další americká firma RTX, dříve známá jako Raytheon, která vyrábí systém protivzdušné obrany Patriot a rakety vzduch-vzduch, vykázala za stejné období výdělky 20 miliard dolarů.

Jediný neamerický zbrojní gigant v pětici nejúspěšnějších, a sice čínská státní firma AVIC (Aviation Industry Corporation of China) vyrábějící stíhačky Chengdu J-20, vykázala i přes propad akcií výdělky kolem osmi a půl miliardy čínských juanů, což je kolem 1,2 miliardy dolarů.