Turecká demokracie podstoupila další zkoušku, ve které neuspěla. Provládní poslanci v úterý odhlasovali vyloučení uvězněného opozičního poslance Cana Atalaye, čímž porušili rozhodnutí ústavního soudu, a tím de facto i tureckou ústavu. Podle opozice jde o zásadní zásah do nezávislosti turecké justice a konec Turecka jako právního státu. Neuvěřitelná právní i morální bitva přitom zůstává stranou zájmu světových médií.

Can Atalay je turecký právník a člen levicové Dělnické strany Turecka (TIP). Jeho případ tento týden dost možná přepisuje dějiny Turecka jako právního státu. Alespoň podle hlasů turecké opozice.

„Sledujeme pokus o převrat, který pošlapává ústavu,“ reagoval na dění kolem Atalaye předseda jeho strany Erkan Bas. A poslanec za opoziční Republikánskou lidovou stranu Gokhan Gunaydın pro server Al Monitor uvedl: „Od této chvíle nelze Tureckou republiku označit za demokratickou a právní zemi.“

Poslanec „v teplákách“

Případ Cana Atalaye je svým způsobem výjimečný. Do parlamentu byl totiž v květnu 2023 zvolen jako vězeň, poté, co ho rok předtím soud poslal na 18 let za mříže kvůli účasti na protestech kolem parku Gezi. Ty začaly v roce 2013 jako ekologická demonstrace v centru Istanbulu, přerostly však v zatím největší celonárodní povstání proti Erdoganově vládě.

„Účast na protestech“ pak využily turecké soudy jako součást obžaloby proti šesti významným opozičním aktivistům, včetně známého filantropa Osmana Kavaly i právníka Cana Atalaye. Kavala dostal v procesu, který i Nejvyšší evropský soud pro lidská práva označil za vykonstruovaný, trest doživotí. Atalay a dalších pět intelektuálů 18letý trest za mřížemi.

Jenže Atalay se i zpoza mříží „zúčastnil“ volebního klání do parlamentu a byl zvolen. Podle turecké ústavy by mu tím pádem měla náležet poslanecká imunita a měl by mít možnost zastávat svůj úřad.

„Poslanec, který se před volbami nebo po nich dopustil trestného činu, nemůže být zatčen, vyslýchán, zadržen nebo souzen bez rozhodnutí parlamentu,“ říká článek 83 turecké ústavy. A právě jím argumentovali Atalayovi právníci, když podali stížnost k Ústavnímu soudu a požadovali poslancovo propuštění.

Právní bitva roku

Ústavní soud jim dal za pravdu a vyzval Nejvyšší soud, aby rozhodl o Atalayově propuštění. V říjnu loňského roku devět soudců ze čtrnáctičlenného senátu Nejvyššího soudu vydalo verdikt, že Atalayova práva byla porušena, a nařídilo jeho propuštění. Jenže to se rozhodl nerespektovat kasační soud a oněch devět seniorních kolegů navíc obvinil z „porušení ústavy“. Zároveň nařídil parlamentu, aby Atalaye zbavil statusu poslance, což vyvolalo bezprecedentní krizi v tureckém soudnictví.

V té chvíli se k precedentu vyjádřil i prezident Erdoğan. Podpořil rozhodnutí kasačního soudu, tedy ponechání politického odpůrce ve vězení, aby posléze své výroky „odvolal“ a oznámil, že je vlastně v celém sporu „neutrální“ a že je to problém justice.

Atalayův případ tedy znovu putoval k Nejvyššímu soudu, který v prosinci opět rozhodl o jeho propuštění. Tentokrát dokonce hlasy 11 soudců, což někteří političtí analytici vtipně označili za „reakci zjevného zděšení nad vzdorem kasačního soudu“.

Ani rozhodnutí většiny soudců Nejvyššího soudu nepřesvědčilo kasační soud ke změně postoje. Rozhodl se ho ignorovat a Atalaye nechal za mřížemi. Ve středu 30. ledna pak parlament, v němž má většinu vládnoucí koalice prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana, odhlasoval vyloučení Cana Atalaye z poslaneckých řad.

Pomyslnou třešinkou na dortu pak byl fakt, že ke hlasování o zrušení Atalayova poslaneckého mandátu došlo „náhodou“ v době, kdy byl mimo republiku předseda parlamentu Numan Kurtulmus. Ten je sice také členem Erdoğanovy vládní strany Spravedlnosti a rozvoje, podle serveru Al Monitor se ale stavěl proti Atalayovu vyloučení.

V džungli

Parlamentní hlasování pak boucháním do stolu a nesouhlasným mručením doprovázeli opoziční poslanci, podle nichž jde ze strany vládní strany o vzpouru proti soudnictví a právnímu státu. Podobně záležitost vnímají i nezávislí novináři.

„Vládu práva Turecko ztratilo už dávno, teď ale vidíme, že ani ústava již nemá žádnou nadřazenost,“ uvedl ve vystoupení pro internetovou nezávislou zpravodajskou platformu MedyaScope TV politický komentátor Rusen Cakir. Na síti YouTube na jeho slova reagovali i anonymní diváci. Jeden z nich například citátem George Orwella: „Nelegální nebylo vlastně nic, protože nic takového jako právo už neexistovalo.“

Podle odborníků na právo se Turecko rozhodnutími kasačního soudu a vládních poslanců dostalo do situace, kdy se z práva a ústavy stává cár papíru. „Turecko dosud nic takového nezažilo,“ okomentoval situaci pro server Al-Monitor Osman Can, profesor práva a bývalý soudce zpravodaj tureckého Ústavního soudu.

„V současné době čelíme praxi, ke které může docházet snad jen v nějakém kmenovém státě.“ Podle Cana začíná v Turecku vládnout „zákon džungle“.

Atalay není prvním poslancem, kterého parlament s provládní většinou zbavil poslanecké imunity a mandátu. V podobné situaci se nachází například bývalý předseda a spolupředsedkyně pro kurdské Lidově demokratické strany (HDP) Selahattin Demirtas a Figen Yüksekdağová, které parlament zbavil imunity už v roce 2016. 

V listopadu loňského roku, u příležitosti sedmého výročí jejich zadržení, upozornily na situaci nevládní organizace Human Rights Watch, Komise pro mezinárodní právo a Mezinárodní federace pro lidská práva, které ve společném prohlášení vyzvaly tureckou vládu k propuštění nejen Demirtaşe a Yüksekdağové, ale i dalších vězněných poslanců.

„Sedmé výročí nezákonného uvěznění Selahattina Demirtaşe a Figen Yüksekdağové připomíná, jak prezident Erdogan zneužívá vazbu a věznění pro politické účely, tedy k umlčení demokraticky zvolených opozičních politiků zastupujících miliony kurdských a levicových voličů v Turecku,“ řekl v prohlášení Hugh Williamson, ředitel Human Rights Watch pro Evropu a střední Asii.

Podle signatářů výzvy Turecko vězněním Demirtaşe a Yüksekdağové porušuje i rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který nařídil jejich propuštění. „Navzdory rozhodnutí Evropského soudu, že důvody k uvěznění Yüksekdağové a Demirtaşe byly nedostatečné, požádal ankarský státní zástupce v dubnu 2023 o jejich odsouzení za údajné trestné činy týkající se jejich politického projevu, což může vést k jejich doživotnímu vězení bez možnosti propuštění,“ upozornil na tristní situaci nejznámějších tureckých politických vězňů Temur Shakirov, dočasný ředitel programu Komise pro mezinárodní právo pro Evropu a Střední Asii.

Podle signatářů výzvy Turecko porušuje své právní závazky vyplývající z Evropské úmluvy o lidských právech a mezinárodního právo v širším měřítku.