Hlavní tiskové agentuře, ze které přebírá zpravodajství většina tuzemských médií, hrozí ovládnutí příznivci dezinformační scény. Ti mohou spolu s dalšími nespokojenými členy sedmičlenné rady odvolat a jmenovat nového generálního ředitele, a významně tak ovlivnit podobu zpráv v Česku.

Minulou středu dostal v tajném hlasování sněmovny o nových členech Rady ČTK nejvíce hlasů nominant SPD Michal Semín (83 hlasů), muž, který o novinářích běžně píše jako o presstitutkách a mediálních hyenách.

O jeden hlas méně pak bývalý redaktor deníků Blesk a Super nominovaný za ANO. V počtu hlasů převážili nad  vysokoškolským pedagogem a ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistky Josefem Šlerkou (72 hlasů) nominovaným společně Piráty a KDU-ČSL a bývalým předsedou rady ČTK Tomášem Mrázkem (36 hlasů) nominovaným ODS.

Kvůli tomu, že žádný z kandidátů nedostal nadpoloviční většinu hlasů, byla nová volba naplánována na 19. června.

O co se hraje v „četce“

Už teď mají přitom nominanti ANO a SPD v sedmičlenné radě hlasovací většinu, se kterou schválí jakékoli usnesení, až na odvolání ředitele, ke kterému potřebuje rada pět hlasů. Při zvolení kandidátů, kteří zatím dostali nejvíce hlasů, hrozí, že budou chtít tuto možnost využit.

Další kandidáti dovolení za ANO a SPD by vychýlili poměrné zastoupení v radě pěti hlasy proti dvěma. Zastoupení obou stran ve sněmovně je přitom bez jednoho procentního bodu poloviční.

Politizace mediálních rad, navíc vychýlená ve prospěch určité části politického spektra, je přitom v rozporu s jejich základním smyslem, kterým je odstínění od přímého vlivu politiků.

Rada ČTK je podle zákona č. 517/1992 Sb. orgánem, kterým se „uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tiskové kanceláře“ a jako taková dbá na důsledné plnění jejího poslání spočívající „v poskytování objektivních a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“.

Volbou kandidátů, kteří nemají odbornou mediální způsobilost, aby mohli účinně kontrolovat nezávislost a plnění zákona o České tiskové kanceláři nebo ve společnosti zastupují marginální názorový proud, jdou poslanci podruhé proti zákonem definovanému smyslu této instituce.

Zákon také na několika místech zdůrazňuje potřebu nezávislosti členů Rady a všímá si možných střetů jejich zájmů, tak aby nedocházelo k ovlivnění nezávislosti jimi kontrolovaného média veřejné služby. Loni zvolený Petr Žantovský (nominovaný za ANO) se přitom opakovaně snaží zasahovat do obsahu zpravodajství.

Nespokojenci v Radě

Na červnovém zasedání rady označil nezařazení zprávy o předávání  jím pořádaných „novinářských“ cen za „hrubou profesní chybu“ a v osobní SMS generálnímu řediteli ČTK Majstrovi žádal o její publikaci. Zapomněl při tom zmínit, že je sám jejím spolupořadatelem či kontroverze kolem Asociace nezávislých médií, která cenu uděluje.

Krom Žantovského ji založil proruský aktivista a konspirační teoretik Jan Korál, clickbajtový podnikatel Ondřej Geršl, jehož AC24 přejímá přes polovinu neozdrojovaného obsahu z ruského serveru Sputnik, a bývalý policejní ředitel Stanislav Novotný, který moderuje pořady slovenského konspiračního rádia Slobodný vysielač.

Místo kuchařů, sportovců či politických trafikantů, kteří stále drží v současných radách většinu, jsou do nich dnes voleni aktivisté, kteří sami publikují v titulech nedodržujících základní žurnalistická pravidla a prosazují v radách vlastní agendu.

Na loňském zářijovém zasedání tak Žantovský znovu žádal generálního ředitele, aby zvážil, zda by ČTK informovala o jím moderované konferenci česko-slovenských spisovatelů a jindy navrhl generálnímu řediteli Majstrovi, aby ČTK založila na VŠ bakalářský obor a hned se dle zápisu „přihlásil k této aktivitě, neboť by zde mohl využít své zkušenosti VŠ pedagoga“.

Může Žantovský pomoct?

Sám přitom ČTK vytkl užívání manipulativních technik, etiketizaci za užití označení typu „populistická“ a „antisystémová strana“ ve vztahu k Salviniho Lize severu a Hnutí Pěti hvězd a nedostatečné plnění povinnosti dané dikcí zákona o ČTK.

Spolu s dalším nominantem ANO Pavlem Foltánem a nominantkou SPD Janou Gáborovou dokonce loni kvůli těmto pochybením a dalších chybám ve fungování Rady svolali první mimořádnou schůzi v dějinách Rady ČTK, aby se pak na ni nikdo z nich nedostavil.

Doplnění trojice kritiků práce ČTK dalším kandidátem s nevyhraněnými či naopak silně ideologicky motivovanými až nesnášenlivými názory může za současné konstelace v radě vést teoreticky až k výměně generálního ředitele, pokud by ten současný dostatečně nespolupracoval.

Hlavní kontrolní funkce rady by tak mohla být realizována ve složení členů, které odporuje smyslu zákona. Michal Semín, který se s Petrem Žantovským setkává na řadě akcí, v médiích jako Protiproud či Svobodný vysílač, by v tom jistě našli společnou řeč.

Přesto má Žantovského proaktivita jeden významný pozitivní projev: snaží se vyjednat peníze pro digitalizaci obrovského archivu, který patří k jednomu z národních pokladů. Pokud by se mu to podařilo a ČTK by dala část archivů k dispozici veřejnosti, posloužil by tím dobré věci i ekonomické situaci agentury, která by mohla jiné části archivu využít obchodně.

Svět Michala Semína

Michal Semín se už za zmíněné Krameriovy ceny postavil v dopise Radě České televize, v němž novináře pořadu Newsroom ČT označil za politruky, estébáky, propagandisty a mediální hyeny, kteří pořádají „politická školení mužstva…proti rozvracečům socialismu, pardon, liberální demokracie“ a celou tirádu uzavřel s tím, že „není problém jen v lidech, ale v samotném systému“.

Mezi konspiračními teoriemi najdeme krom UFO málo takových, se kterými Semín nesouzní: Bilderberg, trilaterální komise, zednáři, mocní židovští obchodníci a všeovládající Soros, který „s mesianistickým zápalem židovského kosmopolity…systematicky ničí vše, co jeho vizím stojí v cestě“, abychom jmenovali jen pár, kterým se věnoval na konspiračním serveru ProtiProud. Soroš mimochodem podle Semína ovlivňuje i současného papeže.

Pokud chtěli dát poslanci hlas zástupci konzervativních či křesťanských hodnot, jen těžko by našli nesnášenlivějšího fundamentalistu. Hlásí se ke katolicismu, ale odmítá „revoluci 2. vatikánského koncilu“, „falešný ekumenismus“ a reprezentuje minoritní proud Kněžského bratrstva sv. Pia X., jehož zakladatel Marcel Lefebvre byl v 80. letech papežem Janem Pavlem II. exkomunikován s dalšími čtyřmi biskupy z církve (Benedikt XVI. exkomunikaci v roce 2009 zrušil).

Semínem spoluvydávaný časopis Te Deum odmítla Česká biskupská konference s vysvětlením, že se „neprávem zaštiťuje podtitulem ‚katolický’…..Časopis svým zaměřením jednostranně a někdy i zkresleně informuje o dění v Církvi,“ píše se v prohlášení, které bylo čteno v kostelích a vydáno na stránkách biskupství.

Leccos o něm vypovídají už titulky, namátkou: Pět podnětných fašistických bodů, Zvrhlé umění, Svatý Pavel a liberální agenda, O homosexismu, cestě do ghetta a misii, O jednom pseudohumanistickém chlívku, Neomarxismus v teorii a praxi, Islamizace Evropy pokračuje, Bill Gates a globální holocaust.

Antisemita, nebo jen muž s jiným názorem?

Pokud chtěli dát poslanci hlas „alternativě“ a rozšířit jednostranné vidění „mainstreamu“ o další pohled, měli si přečíst jeho blog, ve kterém nabádá k cenzuře. „Je nejvyšší čas, aby se některým ‚investigativním‘ novinářům, co získávají údajné důkazy nečistých praktik politiků aktivním podílem na zločinném jednání, přistřihla křídla,“ napsal v souvislosti Jaroslavem Kmentou.

Zarazí, že vůbec nedal prostor úvahám, na kterých investigativní žurnalistika stojí: tenké linii mezi veřejným zájmem a využíváním utajených zdrojů. Jak se jednalo o jemu blízkého člověka, šly otázky mediální etiky stranou.

Přestože odmítá nařčení z antisemitismu, a docela bych věřil jeho slovům, že se mu „antisemitismus z morálních důvodů příčí“ a v dobré vůli tvrdil, že vychází z čistě věroučně silně vyhraněných pozic a z neznalosti, je fakt, že argumentoval vymyšlenými citáty z talmudu, které se jinak šíří na čistě antisemitských webech.

Na stránkách Te Deum také publikuje vedle „poutníka“ k hrobu Anežky Hrůzové Ladislava Malého (pozn. redakce: autor zaměnil osoby, mělo jít o Radomíra Malého, viz vysvětlení v diskuzi pod článkem, za chybu se omlouváme).

V rámci iniciativy D.O.S.T. spolupracoval (nebo stále spolupracuje?) s vydavatelem nového překladu Protokolů sionských mudrců a Seznamu židů Adamem Bartošem.

S prostředím, kde se potkává nesnášenlivý nacionalismus, náboženský fundamentalismus, krajní pravice s přesahy k mladickým výletům do neonacismu, je to složité.

Michal Semín má možná svědomí čisté, ale určitě nereprezentuje významný regionální, politický, sociální a kulturní názorový proud, tak jak to po mediálních radách požaduje zákon. O schopnosti chladného úsudku a hledání konsensu nemluvě.

Ten, který sázel stromy

U Davida Soukupa je hledání jasných postojů k médiím složitější. V devadesátých letech pracoval jako redaktor v Blesku a v televizi Nova. V období 1998-2001 se věnoval oblasti PR a od začátku tisíciletí pracoval jako redaktor v bulvárním deníku Super, posléze v Mladém světě.

Dnes působí jako ředitel vydavatelsvtí Press Publishing Group s.r.o., které vydává různé publikace pro Ministerstvo práce a sociálních věcí a radniční měsíčník pro město Kladno. Podle stránek hnutí ANO na Praze 3 chce vysadit zeleň, umývání chodníků, neboť mu vadí, „že se Vinohrady stávají pisoárem pro noční návštěvníky klubů a bezdomovce“, ale jeho postoj k médiím těžko dohledáte. Až na dvě výjimky.

V roce 2001 vycházely v Deníku Super texty od „válečného zpravodaje“ z Kábulu Davida Soukupa, kde popisoval dění ve městě, jeho křivolaké ulice a další reálie. Problém byl, že v obklíčeném městě ve skutečnosti nikdy nebyl. Reportáže později vysvětloval jako chyby editorů, a nesl velmi úkorně, že za ně byl jinými zahraničními zpravodaji zesměšňován, podle všeho z části nespravedlivě. Dost možná nese tuto křivdu špatně dodnes. V rozhovoru o hranicích bulváru na stanici Radiožurnál pak obhajoval publikaci fotek nahé Petry Buzkové jako „veřejný zájem“.

Další z kandidátů Tomáš Mrázek je v Radě ČTK matador, ale ani on se ve veřejném prostoru k médiím skoro nevyjadřuje. Začínal v 90. letech v agenturní konkurenci ČTA, poté byl redaktorem a editorem Hospodářských novin a Mladé fronty Dnes. Od roku 2004 byl mluvčím Technické správy komunikací hlavního města Prahy a od roku 2014 působí jako mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací.

Členem Rady ČTK byl od roku 2013, od roku 2017 pak jejím předsedou. Standardním, bez výrazných nápadů. Zajímavé bylo, že si Petr Žantovský Tomáše Mrázka před vlastní volbou do Rady pozval do diskuzního pořadu na TV Metropol, kde ho opakovanými dotazy přiměl k odpovědi, že by ČTK měla rozšířit repertoár zdrojů a nesnažit se být mezi nimi arbitrem.

Možná by společně prosadili doplnění ruského Sputniku, který vydává nepokrytě propagandistické texty a zprávy o spatření UFO. Nebo také rozhovory s Petrem Žantovským.

Různé mediální váhy

Těžší odbornou váhu by Rada přivítala jen v osobě Josefa Šlerky, v současnosti vedoucího oboru Nová média na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a ředitele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, kde vede například projekt Mapa médií.

Je známý jako expert na datovou analýzu sociálních sítí. V minulosti pracoval jako šéf vývoje společnosti Ataxo, posléze na stejné pozici ve společnosti Social Bakers. Na rozdíl od dvou výše jmenovaných kandidátů je ve veřejném prostoru aktivním komentátorem s kritickými postojí, a to i vůči médiím veřejné služby či v názorech na fungování mediálních rad.

Ty by podle něj měly sloužit jako zástupci společnosti, a ne jako politické orgány. Dlouhodobě se snaží podněcovat věcnou debatu o médiích a překračovat hranice mezi skupinami, které spolu jinak nekomunikují.

Zastal se například Parlamentních listů, když Twitter na chvíli zablokoval jejich účet s tím, že netransparentní krok této společnosti připomíná cenzuru. Parlamentním listům, kterých si jinak z hlediska žurnalistických kvalit necení, dokonce na konci dubna poskytl rozhovor, kde kritizoval nálepkování a polarizaci společnosti.

Věří, že debata má smysl a v boji proti dezinformacím varuje i před riziky ztráty svobody slova. Rozhovorů, esejů i konkrétních průzkumů a analýz na téma médií najdete ve spojení s jeho jménem stovky. Jen namátkou: nemyslí si, že se mají regulovat sociální sítě, kritizuje generační zapouzdřenost mediální scény, její oligarchizaci, vytváření monopolu Seznam.cz, převážně pozitivně vnímá zřízení Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH).

Rozhodně se o něm nedá říct, že si o jeho postojích vůči médiím není možné utvořit jasný názor.

Projekt Mediální rady – věc veřejná podporuje Nadační fond nezávislé žurnalistiky.