POLEMIKA. Osud člověka, který byl pro realizaci své představy o právu na svobodu projevu velmi citelně postižen, může být novinářsky zajímavý. Dokonce by takto postižený mohl budit sympatie. Ovšem jen do chvíle, kdy začne věcnou podstatu svého problému silně zkreslovat a sebe sama prezentovat jak oběť jakéhosi systémového, politicky motivovaného útlaku.

V reakci na čistě svůj problém Dr. Jelínek naznačuje, že více než třináct tisíc advokátek a advokátů, koncipienty nepočítaje, jako profesní skupina, má potenciál lísat se k Putinovi nebo k nějakému podobnému satrapovi.

Vážnější je, řečeno s klasikem, že v tom víně ještě něco plave. Možná bylo na místě se měl Dr. Jelínka zeptat, jestli trest, o kterém mluví, dostal opravdu za jednu urážku jiného kolegy. Pokud by nechtěl lhát, musel by přiznat, že deliktů bylo víc. A nebyly prvé, za které byl kárně postižen.

Text je reakcí na rozhovor s advokátem Karlem Jelínkem „Nechci advokacii, která bude za pět let slibovat věrnost Putinovi“.

Co vím, tak momentálně to byla jedna nadvakrát uražená advokátka , a jedno neohlášení zahájeného trestního stíhání, což je v advokacii dosti závažné porušení vnitřních pravidel. Předtím ještě jedno kárné potrestání, dnes už pravomocné a exekučně vymožená pokuta.

Jestli je trest zákazu činnosti na šest měsíců přiměřený nebo ne, ponechám na rozhodnutí odvolacího senátu, případně soudu, kde všude může hledat kolega Dr. Jelínek zastání. Zcela jistě si ale moc nepomůže argumenty, které použil v rozhovoru.

Totiž náznaky, že jde o jakési spiknutí v rámci České advokátní komory, namířené proti němu, protože on vede spory s mafiemi. Mimochodem, tahle obrana ve stylu „skutek je záminkou, ale trpím pro víru“ je vcelku oblíbená obhajovací figura advokátů, kteří trpí kárným řízením.

Spolu kradli, spolu ať visí?

Možná by bylo dobré si ujasnit základní princip kárného řízení v rámci advokacie. Dr. Jelínek byl postižen na základě kárné žaloby podané nezávislým kárným žalobcem z rozhodnutí nezávislé kontrolní rady a „odsouzen“ byl třemi advokáty nezávislého kárného senátu.

Nezávislost zdůrazňuji proto, že členy kontrolní rady, z nichž se rekrutují i kární žalobci, stejně jako členy kárných senátů, volí advokáti na svém sněmu podle svých sympatií či jiných osobních kritérií. V daném případě to mohlo být asi tak 2000 advokátů.

Členů kontrolní rady volí advokáti 70, členů kárné komise celkem 83. Na České advokátní komoře jsou zcela nezávislí, pokud jde o výkon jejich činnosti. Kontrolní rada má dokonce dosti silné pravomoci vůči představenstvu Komory.

Ze zvolených členů kárné komise byl sestavován konkrétní kárný senát a považuji za vyloučené spojení jeho členů s jakýmisi hypotetickými mafiemi, s nimž dle svého tvrzení zápolí Dr. Jelínek.

Jako právník ostatně zná, či by měl znát institut podjatosti a ani on v rozhovoru neuvedl, že by podjatost členů kárného senátu namítl. Jinak řečeno, tito kolegové nijak neovlivňovaní Českou advokátní komorou a spolehlivě na ní nezávislí, prostě dospěli k závěru, k jakému dospěli.

V rozhovoru se objevuje poukaz na kárného žalobce a to, komu v minulosti poskytl právní službu. Tento poukaz si dovolím označit za chucpe argument, ránu pod pás, přesně v duchu řady tažení proti řadě advokátů (mne nevyjímaje) v duchu hesla, spolu kradli, spolu ať visí.

Snad nemusím příliš rozebírat notorietu, podle níž je advokát součástí justičního systému a mimo jiné realizuje právo na spravedlivý proces tím, že poskytuje právní službu tomu, kdo o ni požádá a potřebuje ji. Nebo se domnívá, že jí potřebuje.

Možná Dr. Jelínek selektuje klienty podle nějakých kritérií sympatičnosti, ale pak by měl odpovědět, co s těmi, kteří mu jsou nesympatičtí, ale potřebují také právní službu. Přenechává ty nevoňavé méně vybíravým kolegyním a kolegům? Nebo má za to, že když je někdo nesympatický, třeba i celonárodně, tak ztrácí právo na právní pomoc?

Dr. Jelínek dosti zveličuje, pokud v rozhovoru uvedl na adresu jednoho z pomluvených advokátů (jde o předsedu strany PRO Jindřicha Rajchla, pozn. red.) , že: „…veřejnost ho nevnímá jako pouhého šaška, veřejnost ho vnímá jako nebezpečného člověka připomínajícího jakýsi odvar z Hitlera“.

Subjektivně musím poznamenat, že moc nemám rád, když se někdo pasuje samozvaně na ochránce veřejnosti, tedy i mne. A objektivně jsem se pokusil prověřit pravdivost citovaného na svých kamarádech a známých. Vesměs lidí s vysokoškolským vzděláním a přiměřeným zájmem o politické dění. Na otázku: „Znáš nějakého Rajchla?“ devadesát procent z nich mlčelo a nedokázalo se orientovat ani po nápovědě ve stylu „mluví na ulici“ „svolává shromáždění“ a tak.

Což je další typický symptom některých kárně obviněných. Svůj osobní spor s někým nebo něčím povyšují do roviny sporu celospolečenského významu, v němž oni stojí na té správné straně. Z pohledu Dr. Jelínka na straně Ukrajiny a proti těm, kteří jejím zájmům a podle jeho názoru, škodí. Kam podle všeho řadí i Komoru.

Kde stojíme ve válce

Česká advokátní komora dala dostatečně najevo, jak, či na jakou stranou se staví v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, a dostalo se jí také ze strany ukrajinských advokátů toho nejvyššího ocenění. I z tohoto úhlu pohledu je jakékoliv spojování advokacie s Putinem prostě jen nízkou urážkou.

Jádro celého pudla ale Dr. Jelínek vystihl celkem přesně: „… tím, že jsem vstoupil do advokátní komory, tak jsem se stal součástí nějakého stavu, kde jsem se vzdal některých svých práv, třeba kritizovat kolegy. Jako byste vstoupil do mafie a zavázal se k omertě.“

Ponechávám stranou zjevně exaltované přirovnání Komory k mafii. Je ale patrné, že Dr. Jelínek nepochopil, že opravdu vstoupil do společenství, v němž platí etická pravidla, která skutečně do určité míry omezují svobodu projevu, tak jak ji běžně známe a jak je definována. Tedy jako právo šířit informace zneklidňující, znepokojující a též i zraňující.

Ovšem současně i obecně platí, že svoboda slova nesmí být zneužita k bezdůvodnému urážením jiných. Což etický kodex advokacie upravuje mimo jiné jako povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a neosočovat jiné advokáty.

Jak tohle omezení interpretovat v praxi je předmětem diskusí a dokonce i jednoho momentálního pozměňovacího návrhu v rámci projednávání novely zákona o advokacii. Nicméně pořád jde o pravidla, která Dr. Jelínek přijal dobrovolně včetně toho, že Komora bude jejich dodržování prosazovat.

Též je třeba podle mne rozlišovat mezi diskusí v níž účastník, možná i drsně argumentuje, ale současně svoji argumentaci zdůvodňuje tak, že si druzí mohou sami posoudit důvodnost této formy. A druhou věcí prosté lepení nadávek k jménu „nepřítele“. Nejlépe na sociálních sítích, což z mého pohledu je zhusta toliko jedna velká žumpa. Je mi setrvale záhadou, že se v ní někdo chce cachtat, ale to již by byl jiný problém.

V každém případě, pokud jde o Dr. Jelínka, nejdříve kontrolní rada a pak tři kolegové z kárného senátu dospěli k závěru, že to prostě přehnal. Trest je nepochybně hodně tvrdý. Advokacie je, či v posledních třiceti letech se snažila být, poměrně konzervativní a tomu odpovídají i pravidla její etiky a jejich prosazování.

Možná se to v budoucnu změní, některá soudní rozhodnutí tomu nasvědčují, a tak se třeba dožijeme advokátů, kteří nebudou usilovat o svoji profesní pověst prací pro klienty, ale budou se zapojovat do politických pranic, v nichž hlavní zbraní jsou vulgarity. To zjistíme možná i z rozhodnutí odvolacího kárného senátu a později možná i z rozhodnutí soudu.

Za všech okolností, podobně jako ve sporech na ochranu osobnosti, i kárné senáty Komory budou muset někdy i dost obtížně hledat hranici mezi právem na svobodu projevu a právem na ochranu osobnosti. Což je něco, co Dr. Jelínek zcela zřetelně vůbec nebere v úvahu.

V téhle souvislosti položím řečnickou otázku, k níž mne provokuje nadpis článku. Myslíte, že pokud by i soudy potvrdily verdikt kárných senátů, máme se obávat, že za pět let bude také justice slibovat věrnost Putinovi?

Autor je advokát, člen představenstva České advokátní komory