Tisíce voličů mají smůlu. K volebním urnám se letos vůbec nedostanou
POZNÁMKA. V Česku začínají volby tradičně v pátek ve 14:00. V zahraničí se ale už s ohledem na časový posun volí dříve. Jenže volit v cizině je letos ještě větší problém než obvykle. I když tato vláda v roce 2018 slíbila, že pro Čechy žijící v zahraničí konečně zavede korespondenční volbu, neudělala to.
Nemožnost hlasovat na dálku narušuje zejména v odlehlých regionech právo volit své zástupce do Poslanecké sněmovny, které vyplývá z Listiny základních práv a svobod.
V kombinaci s covidovými opatřeními to jen v Austrálii a na Novém Zélandu znamená, že k hlasovacím urnám se nedostanou tisíce lidí. Pokud ano, tak jen za cenu vysokých nákladů a dlouhého nuceného pobytu v karanténě.
Když přijdou jen stovky
Snad každý chápe, že korespondenční volba by výrazně usnadnila hlasování; nejde o lenost a pohodlnost, ale často o obrovské vzdálenosti, které na své náklady musí volič urazit, aby přijel k té správné, často jediné, volební urně stovky kilometrů daleko.
Autor tohoto textu aktuálně žije v Austrálii, do volební místnosti v Sydney to nemá daleko – na rozdíl od tisíců dalších lidi, českých občanů pobývajících v Austrálii či na Novém Zélandu. Odhady počtu potenciálních voličů jen v těchto dvou zemích se pohybují v řádu nižších desítek tisíc. Jenže reálná volební účast tu v předchozích volbách byla pouhé stovky voličů.
Rozhodně to není tím, že zbytek volby v domovině ignoruje. Problém je v tom, že volit se dá jen na českých zastupitelských úřadech v Canbeře nebo Sydney a velké vzdálenosti mnohým občanům volbu komplikují. Pro představu: z Perthu do Sydney se dostanete nejrychleji letecky za čtyři až pět hodin.
Letos je situace kvůli pandemii covidu-19 ještě výrazně složitější a prakticky nikdo, kdo nežije ve dvou australských státech, kde má Česká republika zastupitelský úřad, se k volbám bez dalších komplikací nemá šanci dostat.
Překročení hranic mezi šesti australskými státy totiž provází mnoho omezení i kdyby voliči měli výjimku a mohli za hranice svého státu za účelem voleb, je vysoce pravděpodobné, že by je buď při příjezdu nebo návratu čekala čtrnáctidenní povinná hotelová karanténa, kterou by si navíc sami hradili.
Náklady na takovou „dovolenou“ by se vyšplhaly do tisíců australských dolarů. Navíc není jisté, zda by se voliči vůbec mohli vrátit. Kapacity hotelů umožňujících karanténu jsou totiž často plné a musí se čekat.
Ještě komplikovanější to mají Češi na Novém Zélandu. Tam volební místnosti nejsou vůbec, a tak lidé musí k urnám odletět do Austrálie. Jenže to v tuto chvíli prakticky není možné, lety do Austrálie jsou kvůli pandemii výrazně omezené a letenky není možné sehnat. I kdyby se voličům nakonec přicestovat podařilo, povinná karanténa by je čekala na cestě tam i zpátky.
Čeho se vláda bála
Právo mnoha českých občanů volit své zástupce do Poslanecké sněmovny tedy letos minimálně v těchto dvou zemích nepůjde bez možnosti korespondenční volby prakticky naplnit.
Nejde přitom o žádnou maličkost. Pamětníci si vybaví, že třeba v roce 2006 to byly právě hlasy ze zahraničí, které nakonec dodaly jeden mandát navíc budoucí koalici vedené Mirkem Topolánkem (volby tehdy dopadly unikátně 100:100). Bez hlasů z ciziny by většinu 101 hlasů tehdy měla ČSSD s komunisty.
Většina zemí Evropské unie už korespondenční volbu zavedla. O možnost volit korespondenčně v loňských volbách zažádalo 86 000 slovenských voličů ze zahraničí. Možná i díky pandemii roste popularita korespondenční volby i jinde v Evropě, a to dokonce mezi lidmi žijícími přímo v daných státech. V Německu tuto možnost před pár týdny využily miliony Němců včetně končící kancléřky Angely Merkelové.
Neochota zavést v Česku korespondenční volby má možná svůj důvod v tom, že „expati“ často volí spíše doprava. V roce 2017 vítězné hnutí ANO získalo v cizině jen 7,6 % hlasů a ČSSD ani pět, komunisté byli pod jedním procentem. Tohle vědomí a kalkul je tedy třeba hledat za tím, že i letos – a s ohledem na covid zejména letos – tisíce (či spíše desetitisíce) českých občanů přišly o možnost naplnit své ústavní právo volit.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Levné a pohodlné bydlení? Hledejte oblasti, které ožijí za deset let
Investor Brůna: Kdo je vlastně bohatý? Na pěkný důchod už miliony nestačí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
21 komentářů
No když už, tak nutno připomenout, že na jaře se stejně v parlamentu projednával a měnil volební zákon, tak by i na lídry pravicových stran měla znít otázka, proč si tehdy to korespondenční hlasování nevyžádali a neprotlačili.
Protože, pro připomínku Babiš to zařídit nemohl , Babiš řídil po celou dobu menšinovou vládu, a toho co protlačil /krom toho co sám potřeboval a musel za podporu zaplatit komunistům), bylo sakra málo.
Nicméně, ono je spíše dobře, že se to korespondenční hlasování letos neuzákonilo, při současném stavu veřejné správy by to byl spíše debakl podobný začátku kočkování, počátkem roku . Ostatně, ani Česká pošta nepatří k těm nejrychlejším (ale ona doprava vázne globálně), tak aby ty volební lístky nepřišly 14 dní po volbách..
Protlačit zákon bez většiny jde krapet blbě. Vždyť to takhle bylo celé 4 roky – opozice navrhla zákon, ten se okamžitě odmítl. Pokud se vládní většině líbil, opsali ho svými slovy (většinou hůře) a protlačili jej jako vlastní. Pokud se jim nelíbil, tak pokud vůbec k hlasování došlo (páč častokrát se to prostě blokovalo pauzami apod.), tak byl zákon zamítnut a dále již neprojednáván.
To množství zákonů, které přicházelo od opozice, bylo poměrně velké, ale prošlo jich minimum.
Jistě že, jenomže to samotné přece platilo i pro vládní návrhy zákonů, protože i vláda měla v parlamentu menšinu. Jak jsem již napsal, pokud je nepodpořili komunisté (a těch případů nebylo mnoho), tak ani ty vládní návrhy v parlamentu neprošly..
Buď jak buď opravdu jediná cesta jak uzákonit alespoň ty potřebné zákony, bylo v tom aby se na nich dohodla jak vládní koalice, tak i demo opozice společně, a k tomu skutečně v mnoha případech nedošlo..
Fantsmagorie o tom jak bureš „řídil menšinovou vládu“ mohou šířit akorát ti co nechtějí vidět jak se paktoval s komouši a okamůrou.
Ale to je snad pro menšinovou vládu normální, že hledá podporu napříč parlamentem, ne? Druhou možností je oposmlouva (rovněž často v různých verzích a provedeních prováděna i na západ od bývalé železné opony – akorát u nás z toho byl naprosto nesmyslný problém), ale tu Babiš s nikým nemá.
„napříč parlamentem“? Mohl by ses naučit číst, pergille, nebo alespoň pochopit co vysílali ve zprávách. Jen a pouze komouši a okamůra s „napříč parlamentem“ nemají nic společného. Tihle pro bureše fungovali jako fíkový list a tvořili faktickou koalici, takže žádná menšinová vláda.
Pracuji už léta v zahraničí a když zrovna nemohu odjet do ČR na termín voleb,nemohu díky charakteru svojí práce volit. Ačkoli celý život pracuji,ačkoli jsem vychovala 3 děti,které také poctivě pracují,odvádíme daně a nepácháme nepravosti,není mi umožněno volit. Současná vláda ví moc dobře,proč koresp.hlasování neumožnila. Pochybuji,že lidé,kteří pracují ve světě, by dali hlas mafii v českém provedení. Doufám,že po letošních volbách,kterých se opět nemohu účastnit,dojde k návratu k normálnímu státu bez chapadel mafie a konečně se korespondenční volba umožní. U nás mohou hlasovat vrazi a loupěžníci,lidé,co nikdy nebyli v práci a celý život pobírají dávky,ale lidé,kteří poctivě pracují volit nemohou jen proto,že pracují a žijí v zahraničí.
Tedy, jestli mohu reagovat, jak se taky v článku dočíst, tak ten vliv hlasování lidí ze zahraničí jest pramalý, cituji „..v roce 2006 to byly právě hlasy ze zahraničí, které nakonec dodaly jeden mandát navíc“, což jak pochopíte onu celou naší mafii skutečně nevymete :))
Nicméně, ono jde i o druhou věc, pokud si stěžujete na „jisté nemakačenky a podobné živly“, tak se taky musíte smířit s tím, že při korespondenčním hlasování budou moct prodat svůj hlas mnohem jednodušeji, než kdyby je snad měli do volební místnosti svážet..
O tom to totiž je – korespondenční způsob je zkrátka korespondenční, tedy všechny co budou chtít, a nikoliv jen „pro poctivé občany co dlouhodobě těžce pracují v zahraničí“, to už si proboha stát nebude zjištovat vůbec, to by byla pěkná diskriminace:))))
… a jak se podílíte na životě tady ? Jste-li v cizině (dlouhodobě), tak pak Vám to zřejmě tam vyhovuje… Já osobně pokud bych byl ve Vaší situaci, tak pak by ani nenapadlo se „hrnout sem k volbám, když pro život zde jsem nic neudělal…“. Mám sestru v cizině skoro 45 let, ale v životě ji nenapadlo, že by tady měla volit když tu nežije…
Všechny ty emotivně laděné důvody a psychické utrpení krajanů v zahraničí zdaleka nevyváží extrémní nebezpečnost korespondenčního hlasování. Prezidentské volby v USA a nedávné v Berlíně, o pružnosti a spolehlivosti České pošty ani nemluvě, jsou víc než dostatečným důvodem k tomu, abychom se korespondenčnímu (nebo internetovému) hlasování vyhýbali velikým obloukem. Je (asi ne náhodou) příznačné, že „spravedlivé“ korespondenční hlasování prosazují lidé ze stejného levičáckého hnízda jako např. demokrati v USA.
P.S. a taky moc nevěřím v reálnou existenci lidí, kteří píší dojemné příspěvky o tom, jak by se z daleké ciziny rádi zúčastnili svátku demokracie na rodné hroudě.
Já zas nechápu, proč mohou volit i ti, co dlouhodobě v ČR nežijí (5, 10 let)? Neřeknu dovolená, či nějaká dočasná pracovní cesta, ok vrátí se, a tak se ho bude dotýkat to, jakou vládu, zde budeme mít.
Je mi líto, korespondenční volby jsou totálně profláklé podvody v řadě zemí.
Pokud někdo je dlouhodobě nebo trvale v cizině, tak není důvod, aby rozhodoval (na základě neúplných a často vysloveně lživých informací, které se k němu dostanou) o poměrech v tuzemsku.
A už jsem uvedl dříve: Volby zrušit, jména (nebo rodná čísla) všech občanů, co nejsou „myšáci“, nebo upoutaní na lůžko, dát do osudí a vytáhnout z nich členy PS PČR a třeba nějaké náhradníky, kdyby někdo z nich zemřel. Asi by to lépe reprezentovalo populaci než výsledek voleb, které tu reprezentativnost do jisté míry omezují. V některých antických státech to takto nebo podobně měli a fungovalo to docela dobře.
V době datových schránek mi to nedává absolutně žádný smysl.
Svobodné volby musí být tajné. To u korespondenčních nebo internetových voleb zajistit nejde. Dokonce ani tehdy, pokud by se masívně nepodvádělo, ty volby nebudou demokratické.
Ale samozřejmě že by to šlo, tohle je přeci přímo ukázkový příklad pro použití open source, o kterém Piráti tak bájí,
Udělá se program na volby a jeho zdrojové kódy se zveřejní na internetu Příčemž pak nezávislí profíci (a kdokoliv to umí) budou moci zkontrolovat že se tam to utajení udrží (lze to tak udělat.
No a ohlídat, zda se na ostré volby nepoužije nějaký jiný, upravený program lze zkontrolovat taky taky, přes kontrolní kódy , el. podpisy, atd..
To jen tedy, že pokud by ten skutečný zájem byl, tak Piráti mohli třeba takový program už dávno vyvinout a nabídnout ho na jaře k volbám, tady to je, stačí odhlasovat. Jenže to neudělali – a zvykněme si na to, že aktivistické hnutí, které spočívá jenom v nadávání a demonstracích „ať to udělá vláda“, žádný kladný efekt nemá…
Není možné zajistit, že ten, co sedí u toho připojeného počítače, nebo dává volební lístek do obálky k doručení poštou, tam sedí sám, nebo zda ho někdo nehlídá. U klasické volby jde sám za plentu a komise to sleduje. Pokud volby nejsou tajné, nejsou ani demokratické.
Druhá věc je, že byste musel v případě té volby přes internet zajistit, že lidé budou věřit tomu, že ta aplikace skutečně funguje jak má, a tomu spousta lidí věřit nebude. Bez ohledu na realitu.
Další věcí je, že volby přes internet mají někde v pobaltí (přesný stát nevím) a problém je, že kdokoli může svou volbu zrušit a jít volit osobně někoho jiného (zdrojem téhle informace je článek na Lupě). Problém ovšem je, že se komise tím pádem může podívat, jak přes ten internet volil. A to už má hodně blízko k volbám za socíku, kdy komise pro jednotlivé poslance připravovala seznamy voličů, kteří je škrtli (kolega za komunistů poslancoval coby bezpartijní na úrovni čtvrti, snad i celého města a byl vždy silně rozpačitý, jak se nám svěřoval, co má s takovým seznamem dělat).
Pro příští volby by bylo užitečné změnit mj.:
1) aby bylo možno hlasovat jinde i bez voličského průkazu (zařídit např. přes evidenci osob)
2) nezveřejňovat průzkumy, aby případné koalice vznikaly pouze na základě programové shody a ne na základě čísel z průzkumů
3) ještě lépe, aby do voleb šla každá strana sama za sebe a koalice se uzavíraly až po volbách
K bodu 1 Potřebujete nějak zajistit, aby nebylo možné volit vícekrát. Jen s občankou byste mohl odvolit v místě bydliště, a pak ještě v několika dalších okresech. A v zásadě by se na to nedalo přijít.
K bodu 2 Tady pomůže jedině to, co bylo v původním volebním zákonu: Strana potřebuje k překročení „prahu volitelnosti“ 5 % hlasů, dvoukoalice 10, trojkoalice 15 atd. Mohou to uveřejnit v zahraničí, kam naše justice „nedosáhne“.
K bodu 3 Tady by bylo dobré mít vyspělé voliče, kteří by nesourodým slepencům s velmi malým programovým průnikem jejich složek nedali hlas. Do jisté míry se to patrně stalo PirSTANu.
Jen pro poznámku k bodu 1) , „zajistit, aby nebylo možné volit vícekrát“ je poměrně primitivní, a stát si to vlastně odzkoušel na jaře při registraci na očkpvání proti covidu, a potom ještě jednou, při letošním sčítání lidu,
Jinak řečeno, stát samozřejmě podrobnou počtačovou evidenci svých občanů má – je to jeden ze základních registrů, které si vede.
Takže udělat vedle toho evidenci s okazem, kde pro každého občana bude údaj „už zvolil“ , je samo o sobě snadné. Ale samozřejmě věc druhá je organizační opatření, aby to volební komise na okrscích neodškrtávaly jen na papíře jako dneska, ale v počítači, kde tyhle údaje u voličů už budou…A to se prosím nebojte, oni i senioři co tam obvykle vysedávají , s počítači pracovat umí.
Může být papír napaden počítačovým virem?
Vzhledem k tomu., že mezi zahraničními Čechy nejvíc bodovali piráti (a je docela možné, že bez nich by měli ještě méně mandátů než 4, protože doma je voliči vykroužkovali), stavím se silně skepticky vůči volení občanů, žijících dlouhodobě v zahraničí. Jednak nemají reálné informace o dění v Česku, jednak nepocítí sami na sobě následek špatné volby.