Nelegální rybolov je šestým nejlukrativnějším byznysem na světě. Nejvíce „pirátských rybářů“ přijíždí do sporných či cizích vod z Číny, mimo jiné i proto, že Peking poskytuje svým lodím dotace na palivo, daňové úlevy a bezplatné satelitní navigace. Čínským státem podporovaná nelegální flotila tak drancuje i pobřežní vody jižní Ameriky, včetně rezervací.

Incidentů mezi čínskými a latinsko-americkými loděmi stále přibývá, stejně jako případů ilegálního rybolovu. Před šesti lety zadržela argentinská pobřežní stráž neregistrované plavidlo nezákonně lovící v argentinské výlučné ekonomické zóně (EEZ). Po několika pokusech zastavit a dostat je pod kontrolu stráž nakonec loď zasáhla a potopila. Některé členy posádky včetně kapitána argentinská stráž zachránila a zatkla, zbytek evakuovaly další nelegální rybářské lodě.

O rok později (13. srpna 2017) ekvádorské námořnictvo zastavilo a zadrželo rybářskou loď, která nezákonně překročila dokonce hranice mořské rezervace Galapágy, do jejíchž vod má přístup jen velmi omezené množství plavidel. Narušitelé měli na palubě ploutve šesti tisíc žraloků o celkové váze tří set tun. Přestože loď sama podle zjištění k rybolovu nesloužila, nelegální úlovek převážela.

Obě události spojuje, že se jich účastnily rybářské lodě z obrovské neregistrované, neregulované rybářské flotily Číny. Rozdíl je ovšem v reakci dotyčných zemí. Zatímco Argentina udělila posádce jen pokutu, Ekvádor posádku uvěznil, zabavil jí veškerý náklad a výnos z prodeje investoval do fondu na ochranu Galapág, podal protestní nótu na čínské velvyslanectví a problém začal řešit na mezinárodní úrovni.

Autorem textu je Facundo Argüello, přeložil Bao Do. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

Argentina a Ekvádor čelí jedné z největších nelegálních, nehlášených a neregulovaných rybářských flotil světa (podle Organizace pro výživu a zemědělství FAO), která ročně naloví trojnásobek legálního a registrovaného výnosu vnitrostátních lodí. Čtyřicet procent flotily lovící poblíž Argentiny patří Číně.

Organizace Greenpeace tuto oblast nazývá „Blue Hole“, neboli „Modrá díra“. Výdělky pirátů jsou šestinásobně vyšší než výdělky z legálního argentinského rybolovu, a to díky dotacím Pekingu na palivo, daňovým úlevám a bezplatné satelitní navigaci. Vzhledem k tomu, že 90 % světových rybolovných populací je v současnosti považováno za přetěžované, průměrná vzdálenost, kterou lodě rybářů musí za úlovkem urazit, se od roku 1950 zdvojnásobila. Proto jsou dotace na palivo pro čínskou rybářskou flotilu životně důležité.

Temná flotila

Podle think-tanku Španělského institutu strategických studií je nelegální rybolov šestým nejlukrativnějším byznysem na světě. Představuje 15 až 35 % veškerého světového rybolovu. Předpokládá se, že téměř polovina těchto plavidel je registrovaná v Číně nebo s Čínou spojená. Podle výzkumu think-tanku Overseas Development Institute (ODI) může být ale celá čínská rybářská flotila až osmkrát větší, než Peking oficiálně prohlašuje.

ODI odhaduje počet čínských lodí na 17 tisíc (z toho 900 v Latinské Americe), což je mnohonásobně víc, než čítá největší flotila světa. Patří sem i lodě registrované v jiných zemích, které však svůj náklad skládají v Číně, a lodě, které nejsou vůbec označeny jako rybářské.

Polovina rybářských plavidel je registrována pouze pod deseti čínskými společnostmi, ať už prostřednictvím přímého vlastnictví, nebo komplikovaných systémů vlastnictví přes dceřiné  společnosti. Mnohé z nich jsou polostátními podniky; mezi největší patří China National Fisheries Corporation a Poly Group.

Největší podíl v čínské rybářské flotile zaujímají podle ODI traulery (lodě s vlečnými sítěmi) s 38 %; následují longlinery (lodě s dlouhou lovnou šňůrou) s 20 % a 13 % tvoří lodě specializované na olihně („squid-jigger vessels“). ODI má podezření, že podíl traulerů, které svým nevybíravým používáním vlečných sítí silně ničí mořské ekosystémy, by mohl činit až 60 %. Většina traulerů je registrována v jiných zemích kvůli čínským předpisům pro domácí vody. U cizích břehů Čína často získává práva na legitimní rybolov pomocí smluv, které jsou pro domovskou zemi často nevýhodné, jako tomu je například u států západní Afriky.

Lodě mohou být registrovány v jiných zemích z řady důvodů. Některé jsou k tomu nuceny, aby mohly legálně působit ve vodách hostitelské země, jako je Ghana, která je po Číně největší destinací pro čínské registrace. Jiné jsou přihlášeny v daňových rájích (i kvůli praní špinavých peněz), což platí například pro registrace v Panamě. V tomto druhém případě se hovoří o lodích „pod vlajkou třetích zemí“ (flags of convenience). Přesto však zůstává většina čínských lodí registrována v Číně z prostého důvodu: Čína sama je tou nejvýhodnější vlajkou díky velmi volným předpisům a laxnímu vymáhání práva.

Čína totiž nepodepsala žádnou ze základních námořních úmluv, mezi něž patří Mezinárodní fond pro náhradu škod způsobených ropným znečištěním z roku 1992, Úmluva o nucené nebo povinné práci z roku 1930 a Úmluva o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat z roku 1948. Najímá pracovníky z jihovýchodní Asie za pouhých 130 USD měsíčně a nakládá s nimi, jak se jí zlíbí. Podle argentinské studie rybářská nelegální flotila vyloží v Montevideu, hlavním městě Uruguaye, v průměru jednoho mrtvého námořníka za měsíc.

„Modrá díra“

Zákon o argentinských teritoriálních vodách definuje argentinskou exkluzivní ekonomickou zónu (EEZ) jako oblast do 200 námořních mil od břehu, stejně jako tomu je u ostatních přímořských zemí. V jejím rámci má Argentina suverénní práva (což není totéž jako plná suverenita, protože civilní lodě tudy mohou proplouvat bez žádosti o povolení).

Nelegální flotila v argentinském moři, skládající se podle odhadu z 350 lodí (registrovaná domácí rybářská flotila Argentiny čítá 250 plavidel), poté zakotví mezi 42. a 49. rovnoběžkou, přesně na 201. míli, která je už považována za otevřené vody a nepodléhá argentinskému suverénnímu právu. Flotila vydělává podle nezávislého argentinského výzkumu částku mezi čtyřmi až 15 miliardami USD; ročně odloví 400 až 500 tun krevet, což je hlavní potrava pro štikozubce, tučňáky, albatrosy a mořské savce, jako jsou velryby, delfíni, tuleni sloní a další.

Nelegální rybolov „na 201. míli“, jak je v Argentině nazýván, probíhá dvěma způsoby: lodě vplují do EEZ, pokračují v odchytu a před příjezdem pobřežní hlídky opět vyplují pryč. Nebo v noci namíří do vody silné světlomety, jimiž přilákají ryby z EEZ. Tato osvětlená „mořská města” jsou vidět dokonce i ze satelitních snímků. Podle Greenpeace je flotila podporována čtyřmi ropnými tankery a osmi chladicími čluny, aby se nemusela tak často vracet do přístavu; některé lodě jsou dokonce tak staré, že by jim už ani nedovolili vyplout.

Protiopatření ze strany Argentiny jsou přinejmenším nedostatečná. I když spojí síly své námořní stráže a námořnictva, má k dispozici pouze šest lodí a čtyři letadla. Podle zpráv námořnictva hlídkovala Argentina v Argentinském moři v roce 2019 74 hodin, v roce 2020 133 hodin a v roce 2021 21 hodin. Od zahájení činnosti nelegální flotily v roce 1980 se Argentině podařilo zadržet 80 lodí, tedy v průměru dvě lodě ročně. Z nich 15 bylo jihokorejských, 12 čínských, 11 tchajwanských a 11 španělských; zbytek patří jiným státům včetně Uruguaye a samotné Argentiny.

Odhaduje se, že úřady a námořní hlídky zastaví méně než jedno procento nelegálního rybolovu, a Argentina není výjimkou. Nelegální rybolov není z pohledu Buenos Aires trestným činem, ale přestupkem s relativně malými pokutami. Podobně jako Čína nepodepsala Argentina Dohodu FAO o opatřeních přístavních států z roku 2009 (Agreement on Port State Measures, PSMA), která se snaží bojovat proti nelegálnímu rybolovu.

Je možné, že se tím Buenos Aires vyhýbá konfrontaci s Pekingem. V červenci 2021 poslalo argentinské ministerstvo zahraničních věcí stížnost na dotace pro plavidla provádějící nelegální rybolov až ke Světové obchodní organizaci, i když v ní zmínilo pouze Tchaj-wan a Španělsko, nikoli Čínu.

Nekompromisní Ekvádor

V Galapágské mořské rezervaci žije 3500 chráněných druhů živočichů. Přístup do ní má jen pět set registrovaných rybářských lodí. Čína tam od roku 2011 nelegálně loví žraloky, přičemž její nelegální rybářské lodě neustále obklopují Galapágy a nezákonně vypínají své transpondéry na několik dní nebo týdnů. Ekvádorské námořnictvo uvádí, že tato rybářská flotila se každým rokem neustále zvětšuje. Jejím hlavním cílem jsou žraloci, jejichž ploutve patří na čínském trhu mezi oblíbené kulinářské pochoutky. Zároveň je Čína největším světovým dovozcem a producentem ryb.

Po několika zprávách a stížnostech ekvádorské vládě úřady v roce 2015 několikrát zkonfiskovaly nelegální úlovek, než mohl být převezen do Číny. V roce 2016 kvůli tomu Ekvádor rozšířil území Galapágské mořské rezervace o 33 %. Protože se však nelegální rybolov i přesto dále šíří, došlo v roce 2017 na veřejné zatýkání, a to na lodi Fu Yuan Yu Leng 999 zmíněné v úvodu tohoto textu.

Případ skončil zatčením posádky a zabavením celého úlovku. Ekvádor vyslal protestní nótu do Číny (poté znovu v roce 2018 a 2019) a oslovil ostatní latinskoamerické země jako Peru, Kolumbii a Chile. Tyto protesty navíc posílila a podpořila vláda bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. Čína opakovaně uváděla, že její nelegální rybolov je minimální nebo k němu vůbec nedochází.

Tento tlak vedl ke společné čínsko-ekvádorské akci v roce 2020, při níž byly zabaveny zásilky žraloků ulovených v rámci nelegálního rybolovu v Hongkongu, což Ekvádor považoval za projev spolupráce Pekingu. Případ však zůstal právně nedořešen a brzy poté Čína prohlásila ekvádorské krevety za infikované covidem-19, čímž de facto zkolaboval legální vývoz ekvádorských krevet, protože 55 % z něj putuje právě do Číny. Ekvádor postoupil tuto záležitost Stálé komisi pro Jižní Pacifik, organizaci zřízené Santiagskou komisí z roku 1952, která vytvořila právní základ pro vymezení 200 námořních mil EEZ.

V neobvyklém gestu Čína souhlasila jak se zákazem rybolovu v blízkosti ekvádorských vod od září do listopadu (aby bylo umožněna reprodukce živočichů), tak s inspekcemi čínských plavidel proplouvajících mezi Galapágy a ekvádorskou pevninskou EEZ. Navzdory tomuto ústupku, či spíše právě v reakci na něj, vypnula nelegální flotila své transpondéry na celkem 17 dní, což vedlo k dalším stížnostem Ekvádoru. Bojovný postoj Ekvádoru souvisí se změnou geopolitického směřování. Čína byla totiž hlavním sponzorem někdejšího populistického prezidenta Rafaela Correy. Za jeho umírněnějšího nástupce Lenína Morena se Ekvádor vydal mnohem neutrálnější cestou směrem k Číně a USA.

Chyceni v síti

Nelegální rybolov škodí světovému hospodářství a životnímu prostředí z mnoha důvodů. Podkopává legální rybolov a placení daní. Ničí mořské ekosystémy a snižuje jejich regenerační schopnost. Připravuje místní rybáře o obživu, což poškozuje křehké ekonomiky. Podporuje nedůstojné pracovní podmínky na palubách rybářských plavidel.

Znečišťuje světová moře plasty, zbytky ze zpracování ryb a dalším odpadem, čímž dále poškozuje životní prostředí. Umožňuje praní špinavých peněz v daňových rájích využitím lodí pod vlajkami třetích zemí. Ztěžuje mezinárodní spolupráci a koordinaci rybolovných postupů a v neposlední řadě poškozuje v očích celého světa obraz Číny jako státu, který napomáhá podvodným praktikám a provádí nezodpovědnou politiku.

Uvedené případy ukazují, že i země jako Argentina nebo Ekvádor, ačkoli jsou v porovnání s Čínou slabé, mají způsoby, jak jejímu tlaku čelit. Argentina ale nevyvíjí právní kroky ani nepřizpůsobuje své právní předpisy, nevyvolává protesty ani nehledá mezinárodní či regionální podporu. Flotila „Blue Hole“ zde působí beztrestně.

Ekvádor má naproti tomu přísnější legislativu, dostává pachatele před soud, vyvolává diplomatické protesty, hledá regionální spojence, sbližuje se s USA a snaží se poukazovat na vinu Číny.