Rozhlas a televizi Slovenska opouštějí další zkušení redaktoři, dnes jich podalo výpověď dvanáct. Přitom je veřejnoprávní zpravodajství nejdůvěryhodnější v zemi a na nejlepší úrovni za řadu posledních let. Televizní krize na Slovensku je navíc stále trochu ve stínu vraždy novináře Jána Kuciaka a svět ji příliš nevnímá i kvůli tomu, co se děje s médii v okolních zemích.

„RTVS si chce pravidelně někdo přivlastnit. Nechceme tomu mlčky přihlížet.“ Těmito slovy končí video, které 12 redaktorů slovenských veřejnoprávních médií zveřejnilo spolu s oznámením o podání výpovědí.

Je to prozatimní vrchol napětí, které se začalo stupňovat loni v létě, kdy do křesla ředitele RTVS usedl Jaroslav Rezník. Ten manažerskou veřejnoprávní kariéru začal už v éře Vladimíra Mečiara, když se v roce 1997 stal poprvé ředitelem tehdejšího Slovenského rozhlasu.

RTVS přebíral Rezník v době, kdy veřejnoprávní zpravodajství hodnotili Slováci jako vůbec nejdůvěryhodnější v zemi.

Po letech celkem bezzubých příspěvků začali redaktoři létat na zahraniční služební cesty a informovat přímo z krizových regionů. Během éry ředitele Václava Miky přišel i nový vizuál, a večerní zprávy RTVS tak začaly v lecčems připomínat třeba na Slovensku hodně oblíbenou ČT 24.

Sputnik jako partner

Rezník ale do vedení zpravodajství přivedl několik bývalých tiskových mluvčích, což vyvolalo kritiku mezi redaktory.

Nový ředitel také na přelomu roku pozastavil (což ale zatím znamená totéž, co „zrušil“) investigativní televizní pořad RTVS „Reportéri“. Nečekaně obměnil i moderátorský tým rozhlasové relace Dejiny.sk.

Rozhovor s jednou s odcházejících reportérek Zuzanou Hanzelovou přinese HlídacíPes.org zítra

Bylo to krátce poté, co moderátory kritizoval jeden z poslanců slovenského parlamentu za Slovenskou národní stranu (SNS). Právě k SNS má Rezník ze současných vládních stran asi nejblíž.

Do loňska vedl tiskovou agenturu TASR a slovenská média upozorňovala, že právě SNS měla před volbami v roce 2016 oproti jiným – tehdy mimoparlamentním stranám – v agenturním zpravodajství TASR pod Rezníkovým vedením nadstandardní prostor. SNS pak Rezníka prosazovala na současný post ředitele veřejnoprávních médií.

Za pozornost stojí i to, že agentura TASR loni pod Rezníkem podepsala smlouvu o spolupráci s prokremelskou agenturou Sputnik; po kritice nakonec od spolupráce odstoupila.

Šéf zmiňované Slovenské národní strany Andrej Danko pak loni na podzim navštívil Moskvu a vystoupil v ruské Dumě, kde mluvil o slovanské vzájemnosti. Následně se odmítl přímo vyjádřit k ruské anexi Krymu.

„Nepřátelská atmosféra“

Za poslední tři měsíce odešla z RTVS řada osobností, například dlouholetá reportérka a zahraniční zpravodajka Olga Baková (rozhovor pro HlídacíPes.org ZDE), někteří externí redaktoři a mezi poslední dvanáctkou členů zpravodajství, kteří podali výpověď, i mladá reportérka Zuzana Kovačič Hanzelová.

Ta se stala symbolickou tváří reprezentující zaměstnance ve sporu s vedením v posledních měsících.

Hanzelová za nejasných okolností nesměla jet pokrývat české prezidentské volby poté, co si na její reportáž o českých médiích vlastněných holdingem Agrofert premiéra v demisi Andreje Babiše (ten má kvůli střetu zájmů nyní majetek vložen do svěřenských fondů) stěžovala dceřinná společnost Babišovy Mafry – Mafra Slovakia. O případu HlídacíPes.org také informoval.

Slovenskými médii za poslední půlrok proběhlo několik otevřených dopisů zaměstnanců i následných reakcí vedení RTVS. Zaměstnanci si stěžovali například na to, že pracují v nepřátelské atmosféře a že vedení jim do určitých relací tlačí předem určené respondenty.

Ticho po vraždě

Eskalaci konfliktu nezastavila ani únorová vražda investigativního reportéra Jána Kuciaka (pracoval pro Aktuality.sk). Ta sice vyvolala v zemi politickou krizi (odstoupil dlouholetý premiér Fico i jeho nejbližší spolupracovník, ministr vnitra Kaliňák) a upřela na Slovensko pozornost médií z celého světa.

Vzduch ve veřejnoprávní RTVS to ale nevyčistilo. A kamery zahraničních televizí se mezitím otočily jinam. Vždyť v regionu se dějí věci – nejnověji třeba „vražda“ a následné „zmrtvýchvstání“ novináře Babčenka v Kyjevě.

Třeba v rakouské vládě je teď populistická strana Svobodných, jejíž mediální radní pohrozil zrušením až třetiny korespondentů veřejnoprávní televize ORF, pokud se nebudou „chovat korektně“. Také rakouští Svobodní mají, podobně jako Slovenská národní strana, v lecčems názorově blízko k současnému vedení Kremlu.

V Maďarsku si Viktor Orbán veřejnoprávní média už dávno podmanil, pod vlivem vlády jsou i média veřejné služby v Polsku. A i v Česku někteří politici nahlas sní o zestátnění ČT a ČRo.

Slovensko tedy nebezpečně kopíruje vývoj ve svém nejbližším okolí. A i když to zahraniční média (s výjimkou těch českých) tolik nedráždí, je současná veřejnoprávní slovenská krize jedním z důležitých signálů, kam se ubírá celý region.

Podpořte nezávislou žurnalistiku.

Jako odměnu za dar ve výši 499 korun obdržíte exkluzivní 100stránkovou publikaci „Babiš. Vůdce pro 21. století“.