Žádná hudba v autě, zahalená těla i obličeje žen a muži s plnovousy. Tálibán nově uzákonil povinnou morálku a její porušování tvrdě trestá. Především ženy nemají v Afghánistánu prakticky žádná práva, přesto se ale konzervativnímu islámskému režimu podařilo diplomaticky zabodovat. Po Číně jim oficiálního velvyslance schválily Spojené arabské emiráty. V Afghánistánu chtějí rozšířit podnikatelské aktivity.

Když Tálibán přebíral před třemi lety v Afghánistánu moc, i někteří odborníci uvěřili slibům hnutí, že „tentokrát“ to bude jiné (poprvé Tálibán vládl v letech 1996–2001). Že nevezme ženám práva vydobytá v posledních letech, že zkrátka bude vládnout po svém, ale s větší mírou tolerance.

Se schválením nového zákona „o šíření ctnosti a předcházení neřesti“ je jasné, že to byly jen plané sliby k „uchlácholení“ mezinárodního veřejného mínění a že Tálibán neprošel v podstatě žádnou vnitřní reformou, rozhodně nikoliv ve vztahu k postavení žen ve společnosti.

Jejich práva jsou od minulého týdne oficiálně tak významně omezena, že ženy v podstatě přestávají být součástí veřejného života.

Ctnostné totiž podle Tálibánu přestalo být nejen ukazování jakékoliv části ženského těla, včetně obličeje na veřejnosti, ale i naslouchání ženskému hlasu, který je podle konzervativního islámského hnutí příliš intimním projevem ženy.

Veřejně tak už z úst žen nezazní zpěv, recitace nebo četba. Tálibán už v minulosti ženám zakázal vykonávat pracovní činnost v jiném než ženském kolektivu, objevovat se v televizi, pracovat pro neziskové organizace či chodit mimo domov bez doprovodu mužského příbuzného. Dívkám je povoleno vystudovat jen první stupeň základní školy.

Podle nového zákona je teď ohrožením morálky i upření pohledu na představitele opačného pohlaví, pokud se nejedná o člena rodiny. V tomto ohledu tedy tálibánští zákonodárci „mysleli“ i na muže, protože zákon to samé zakazuje i jim. Stejně jako se holit nebo poslouchat hudbu ve veřejném prostoru, včetně vlastních automobilů.

Dobro podle šaríi

Tresty za nedodržení 35 článků nového zákona se různí. Respektive různily doteď, protože Ministerstvo pro prevenci neřesti a šíření ctnosti už v minulém roce za „prohřešky,“ které teď zákon formuluje oficiálně, nechalo pozatýkat 13 tisíc lidí. Podle prohlášení ministerstva u některých stačilo napomenutí či „varování před božím trestem“, jiným byla zabavena část majetku anebo strávili jeden až tři dny ve vězení.

Podle ministerstva spravedlnosti zůstanou tyto tresty v platnosti, ale můžou se k nim přidat i další: „Jakékoli jiné tresty, které jsou považovány za vhodné,“ oznámilo v prohlášení k novému zákonu afghánské Ministerstvo spravedlnosti. Jestli mezi ně může patřit například i bičování nebo kamenování žen, které Tálibán v dubnu znovu ustanovil jako trest za cizoložství, asi vyplyne až z praxe.

Heather Barrová, zástupkyně ředitele oddělení pro práva žen organizace Human Rights Watch k tomu pro agenturu Reuters řekla: „Mnohá z nyní formalizovaných pravidel nastavil Tálibán už dříve a domnívám se, že to značí, co pozorujeme v posledních třech letech, a sice soustavné a postupné stupňování represí.“ Tálibán ho hají jako boj dobra se zlem podle zákona šaría.

Na pokraji hladomoru

Postup Tálibánu a nová represivní opatření především vůči ženám oficiálně zkritizovala Evropská unie. Ta ve svém prohlášení uvedla, že jde o perzekuci z důvodu pohlaví a další závažný zásah do práv afghánských žen a dívek, který nemůže tolerovat a vytváří „překážku pro normalizaci vtahů a uznání ze strany mezinárodního společenství, o které Tálibán usiluje.“

Otázkou ale je, zda „oficiální protest“ bude mít na zhoršení vztahů s Tálibánem reálný dopad.

Evropská unie v roce 2021 přislíbila Afgháncům podporu ve výši miliardy eur, kterou podmínila mimo jiné účastí žen i zástupců menšin ve veřejném a politickém životě. Ženská práva od té doby zaznamenala významná omezení, ale kombinovaná podpora ze strany EU a členských států v Afghánistánu dosáhla místo miliardy eur téměř dvounásobku, respektive 1,6 miliardy eur.

Evropská unie to zdůvodňuje snahou o zmírnění dopadů závažné humanitární a socioekonomické krize, do které se Afghánistán po převzetí moci Tálibánem propadá. A také jako prevenci „vývozu terorismu“, nelegální migrace a hrozící nestability v regionu.

Podle statistik vydaných Evropskou radou čelil Afghánistán v loňském roce jedné z největších humanitárních krizí na světě, kdy pomoc potřebovalo 28 milionů lidí, z nichž se šest milionů ocitlo na pokraji hladomoru.

Tíživou hospodářskou situaci, ke které přitom přispívají jejich vlastní drakonická opatření, si uvědomuje i Tálibán, kterému se sice v zemi daří v rámci možností zajistit bezpečnost, nikoliv však ekonomický růst.

Zástupci režimu proto začali v zahraničí aktivně nabízet nové možnosti podnikání v Afghánistánu, včetně využití velkého nerostného bohatství země. Příležitost k němu budou mít především dvě země, které zatím oficiálně uznaly tálibánskou vládu. Čína a nově také Spojené arabské emiráty. Ty minulý týden ve středu přijaly nově jmenovaného tálibánského velvyslance v Abú Dhabí, Badruddína Hakáního.

Klondajk 21. století?

Hakání, který podle dostupných zdrojů není příbuzensky spřízněn s úřadujícím afghánským ministrem vnitra Siradžudínem Hakáním ani nemá nic společného s militantní skupinou Hakání, na níž jsou uvaleny sankce ze strany OSN a Spojené státy ji mají na seznamu zahraničních teroristických skupin, působil ve Spojených arabských emirátech jako tálibánský vyslanec a od loňského roku jako oficiálně jmenovaný charge d’affaires.

Jeho úkolem bude sehnat investory, kteří by chtěli v Afghánistánu začít podnikat a ujistit je, že byznys to pro ně může být bezpečný i výdělečný. Už vloni na podzim lobboval za „příznivé podnikatelské prostředí“, které prý Tálibové investorům nabídnou, šéf Afghánské obchodní rady v Abú Dhabí, Hadži Obaidulláh Sader Khail.

Ten v rozhovoru pro zpravodajský web TOLO vyzdvihl tálibánskou snahu o znovunastolení bezpečnosti, podporu soukromého sektoru a nekorupčního prostředí. Uvedl tehdy, že Spojené arabské emiráty spolupracují s tálibánskou vládou na výstavbě 200 nemocnic, budování silnic a vodovodních sítí a naznačil další lákavé možnosti: „Spojené arabské emiráty by nám dokonce mohly pomoci vytěžit bohaté afghánské doly,“ řekl Sader Khail.

Zásoby afghánského zlata, mědi a ropy se odhadují na hodnotu převyšující bilion dolarů. Alespoň podle zprávy, kterou měli podle portálu Al-Monitor vypracovat v roce 2010 američtí vojenští experti a geologové.

Zprávu s podobnou částkou zveřejnilo podle televize Al Džazíra v roce 2021 také afghánské Ministerstvo dolů a ropy. To uvedlo, že pod jeho zemí se nachází nejméně bilion dolarů nevyužitých nerostných zdrojů. Zpráva uvádí odhady 2,2 miliardy tun železné rudy, 1,3 miliardy tun mramoru a 1,4 milionu tun minerálů vzácných zemin.

Odhaduje se, že země má také 183 milionů tun ložisek hliníku, druhého nejpoužívanějšího kovu na světě, hned po železe. Podle Al Džazíry, která oslovila amerického geologa Scotta Montgomeryho, odborníka na rozsah afghánských přírodních zdrojů, potřebuje země sedm až deset let na to, aby se těžba ve velkém měřítku stala významným zdrojem příjmů. Není proto překvapivé, že právě o přírodní zdroje se zajímají arabští a čínští podnikatelé nejvíc.

Spojené arabské emiráty ale zvládly využít i další důležité odvětví, a tím je mezinárodní doprava. Firma GAAC holding se sídlem v Abú Dhabí uzavřela v červenci 2022 s tálibánskou vládou dohodu o provozování letišť v Kábulu, Herátu a Kandaháru.

V loňském říjnu pak oznámil emirátský nízkonákladový dopravce flydubai obnovení letů do Kábulu a stal se tak první mezinárodní leteckou společností, která od stažení Spojených států ze země provozovala do afghánského hlavního města lety. Letos v květnu obnovily pravidelné letecké linky mezi Istanbulem a Kábulem po třech letech také Turkish Airlines.

Evropská unie z obchodu s Afghánistánem nijak zásadně netěží. Jakkoliv obrat humanitární pomoci, který do země pod správou Tálibánu jde, dosáhl za poslední tři roky přes miliardu a půl eur, vzájemný obchod mezi oběma zeměmi se podle statistiky vydané EU v loňském roce pohyboval v objemu 264 milionů eur. Přičemž 33 milionů bylo za import z Evropy do Afghánistánu, zbytek za export z Afghánistánu do Evropy.