Když se včera Piráti a hnutí STAN postavili k Vltavě a nechali se vyfotit k zahájení své předvolební kampaně, jediná žena mezi lídry kandidátek v jednotlivých krajích – poslankyně Olga Richterová – se mezi muži zcela ztrácela. Také se obratem na sociálních sítích spustil pořádný humbuk a hádky o to, zda toto má být ta „pirátská diverzita“, a naopak zda je vůbec podstatné, kolik má kdo žen na kandidátce.

Fotografie lídrů kandidátek s drtivou převahou mužů vzbudila nové vášnivé debaty o zastoupení žen v tuzemské politice, veřejném prostoru obecně, v politických stranách…

Už méně se v diskusích řeší obecně nízký zájem o aktivní politiku. Kupříkladu členskou základnu Pirátů a STAN tvoří v součtu sotva dva a půl tisíce lidí; počet žen v nich není ani zdaleka poloviční.

Třeba žen je mezi členy Pirátů jen 23 % (viz data níže) a do boje o post lídra (lídryně) krajské kandidátky se přihlásily aktivně jen tři z nich. Ve finále uspěla jediná. Na prvních deseti příčkách zveřejněných čtrnácti kandidátních listin koalice Pirátů a Starostů najdeme v součtu 35 žen, to odpovídá 25% zastoupení na teoreticky volitelných místech.

Kdybych byla muž

Výše řečené neznamená, že by se mezi „pirátkami“ (i jinde) nenašly výrazné ženské politické osobnosti. Kupříkladu vloni se mediální hvězdou stala nejmladší česká senátorka Adéla Šípová. Jednoznačně porazila politického matadora ODS Petra Bendla a některé okouzlila natolik, že se začali ptát, jestli by neuvažovala i o kandidatuře v prezidentské volbě…

Z rozhovoru se začínající političkou je ovšem patrné, že ji zatím střet s realitou celostátní politiky spíše nemile překvapil. A to přesto, že se roky pohybuje v podobně tvrdém prostředí tuzemské advokacie.

„V obou oblastech to ženy nemají jednoduché. Ženy často nejsou brány jako dostatečně kompetentní, nemají takový respekt, jaký si vzájemně prokazují muži. A k tomu, aby se dostaly do vedoucích pozic, musí obvykle vyvinout mnohem vyššího úsilí, než jak to je u druhého pohlaví,“ poznamenává Šípová s tím, že „jako žena a mladá senátorka“ často od starších kolegů slyší poznámky na téma, že něco špatně pochopila, že je věc jinak, že se mýlí.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„Překvapuje mne to, protože mám za to, že moje vzdělání i praxe mne kvalifikuje k tomu, abych si dokázala normy nejen přečíst, ale také je řádně pochopit. Ten přezíravý přístup mne mrzí. Myslím, že kdybych byla 70letý muž, tak bych tohle nezažívala,“ doplňuje Šípová v rozhovoru pořízeném pro speciální číslo časopisu Heroine.

Prezidentky? Foto: Anna Kovačič pro časopis Heroine (publikováno se svolením Heroine)

S tím, jaké je zastoupení žen v české politice, ale i úroveň veřejné diskuse na toto téma, spokojena není. „Nemám srovnání, jak to bylo v politice před dvaceti lety. V dnešním Senátu ale vidím, že by tam senátorek bylo zapotřebí mnohem víc, je nás tam asi 15 % a to je žalostné číslo. Jako by se funkce senátora považovala za něco, co je za odměnu na konci tvrdého života muže,“ říká.

Poněkud nadřazený přístup mužů-politiků k ženám-političkám, jaký nyní zažívá Šípová, popisuje i někdejší výrazná politička Kateřina Jacques, v minulosti poslankyně za Stranu zelených, která před vstupem do politiky vedla na Úřadu vlády sekci pro lidská práva.

Pozor, jsou to prasata

„Úřad vlády, to bylo tehdy relativně civilizované prostředí slušných mezilidských vztahů a věcného dialogu a čekala jsem, že v politice to bude podobné.“ Nebylo. „Atmosféra politiky mne překvapila svojí brutalitou. Nehrálo se fair play, panoval silný sexismus a solidarita mezi ženami tehdy taky nefungovala vůbec,“ konstatuje.

Na to, co může očekávat, ji prý upozornila Petra Buzková, svého času ministryně a místopředsedkyně ČSSD.

„Bylo to hned první den. Petra Buzková ze sněmovny odcházela, já přicházela a ona mi tehdy řekla: Jsou to prasata, pozor na ně. Vyrazilo mi to dech. Ona sama měla otřesné zkušenosti a v dobrém mě chtěla varovat.“

Jak Jacques říká, do žen si lidé, nejen politici, mnohem víc promítají vlastní mindráky. „Panuje tu stereotypní očekávání, jak má žena vypadat, jak se má chovat, co má dělat, co nedělat. A když tomu neodpovídá, schytává to mnohem tvrději. Komentuje se i to, jak je oblečená, jaké má vlasy, jaká prsa. U mužů se s tímto estetickým hodnocením nesetkáte. Útočit na ženu je zkrátka snazší,“ je přesvědčena Jacques, která si na závěr svojí kariéry vytrpěla své s „kauzou biomasa“.

V domácích expertních i politických debatách dlouhodobě dominují muži, je však i dost političek, které jsou na scéně hodně vidět. Třeba současná ministryně financí Alena Schillerová má z titulu své funkce pravidelné místo na obrazovkách zaručené. Hodně je slyšet i o ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové, od března 2019 též místopředsedkyni ČSSD.

Prosazují se i předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová (jediná žena v čele parlamentní strany) nebo výše zmíněná místopředsedkyně Pirátů Olga Richterová, v krajské politice třeba hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková a další.

Tvrdá data ale ukazují, že žen je v české politice – v poměru ke zhruba polovičnímu podílu v celé populaci – skutečně málo. Podle dat Českého statistického úřadu jejich podíl ve volených funkcích sice s každými volbami trochu roste, pořád se ale nepřehoupne v součtu ani přes jednu třetinu.

Krajské volby 2020
27,51 % žen na kandidátních listinách
zvoleno 149 žen, což odpovídá 22 % všech krajských zastupitelů a zastupitelek

Senátní volby 2020
16,17 % kandidátek (38 žen z celkem 235 kandidátů)
zvoleny 4 z 27 možných, tedy 14,81 %

Evropský parlament 2019
 201 žen z 841 osob na kandidátce, tj. 23,9 %
zvoleno 7 z 21, tedy 33,33 %.

Zastupitelstva obcí 2018 (stav k říjnu 2020)
64 294 žen na kandidátkách z celkem 195 822, tedy 32,83 %
zvoleno 16 650 z 59 455, tj. 28 %.

I když jsou stávající čtyři ženy v ministerské funkci na tuzemské poměry docela slušný počet, odpovídá to ve čtrnáctičlenné vládě právě necelé třetině, podílu 28 procent (chvilku bylo ovšem v Babišově vládě rekordních šest žen).

Po pěti ministryních měly dřívější kabinety vedené Mirkem Topolánkem a Bohuslavem Sobotkou. Žádnou ženu do své vlády v novodobé české historii nevzali jen dva muži: Václav Klaus (ve svém prvním kabinetu) a Miloš Zeman.

Pro srovnání: nadpoloviční zastoupení mají ženy v současných vládách Finska (55 %), Rakouska (53 %), Švédska (52 %) a Francie (51 %). V čele vlády pak v rámci evropských zemí stojí žena na Islandu, v Norsku, Finsku a Dánsku.

V lavicích české Poslanecké sněmovny nyní sedí pouze 19,5 % žen (39 z 200) , což je oproti ostatním státům podprůměr. Hůře je na tom podle údajů Eurostatu v EU pouze Malta a Maďarsko. Nejvíce žen, 50 %, je ve švédském parlamentu. Výrazně jsou ženy zastoupeny také v parlamentu finském (46 %) a belgickém (43 %). 

Nejvíce poslankyň má ve své straně ANO Andreje Babiše – celkem 23. Pouze jedinou poslankyni – Janu Černochovou – má ve svém 23členném klubu ODS.  Podobně osamocena je poslankyně Pavla Golasowská v celkem desetičlenném týmu zákonodárců KDU-ČSL, což je mimochodem jediná strana, která se může pyšnit tím, že má v členské základně (těsně) nadpoloviční počet žen.

„Sdružení žen KDU-ČSL si stanovilo za cíl, aby na volitelných místech kandidátek KDU-ČSL byla zastoupena jedna třetina žen,” říká Šárka Jelínková, předsedkyně senátního klubu KDU-ČSL.

Za ženami do regionů

Členské základny politických stran vypadají obvykle jako pánské kluby. Výjimkou je statisticky vzato již zmíněná KDU-ČSL, na opačném spektru jsou TOP 09 a možná poněkud překvapivě Piráti, těsně následuje ANO (viz tabulka níže).

Počty členů sněmovních stran/ podíl žen na členské základně 

(údaje ke konci roku 2020, řazeno abecedně)

ANO: 2800/ 26,3 %

ČSSD: 11 500/ 35,52 %

KDU-ČSL: 21 447/ 51 %

KSČM: 31 500/ 44,5 %

ODS: 13 600/ 29,4 %

Piráti: 1056/ 23 %

SPD: 5000/ N/A

STAN: 1600/ N/A

TOP 09: 2500/ 21 %

Na tom, že „kvóty nemáme, ani o nich neuvažujeme“ se prakticky jednohlasně shodují všechny stávající parlamentní strany. „Kvóty nemáme a ani o nich neuvažujeme. V minulosti ČSSD kvóty uplatňovala pro ženy a mladé do 30 let. Ženy a muži mají v ČSSD stejné podmínky pro uplatnění na kandidátkách či v stranických funkcích. Kvóty již tedy nevnímáme jako potřebné,“ říká za ČSSD mluvčí Eva Gregorová.

„Kvóty nemáme a ani jejich zavedení neuvažujeme. Nejsme příznivci kvót, a hlavně si ani nemyslíme, že by to v tomto případě bylo potřeba. Do hnutí ANO má každý dveře otevřené,“ reaguje podobně hlavní manažer hnutí ANO Jan Richter a podobnými slovy i další.

I samy ženy o kvóty často nestojí a mohou je vnímat i jako urážku. Alespoň tak to bere výrazná žena české politiky, dlouholetá poslankyně, někdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny a dnes senátorka ODS Miroslava Němcová:

„Kvóty nejsou řešení, nemám je ráda, nechci o nich ani přemýšlet. Připadá mi, jako bych byla brána jako osoba druhé kategorie, když na nějakou pozici potřebuji kvótu a nikoli své schopnosti a vlastnosti – ať už v politice nebo v byznyse.“

Pokud tedy někde v Česku hledat výraznější zastoupení žen v politice, jsou to hlavně obce a regiony. S trochou nadsázky se dá říct, že čím menší město, tím větší je šance, že jej bude řídit starostka. Čím výše ale v politice jdeme, tím více podíl žen klesá.

Text je zkrácenou a upravenou verzí článku napsaného pro časopis Heroine. Původní verze je součástí aktuálního speciálního čísla, které je mimo jiné věnováno věnováno tématu „prezidentky“: ženám, o nichž se v souvislosti s kandidaturou na prezidentskou funkci mluví nejčastěji, či tomu, že země vedené ženami, zvládají pandemii koronaviru lépe a že možná i proto je čas na „ženský styl“ vedení.