Zatímco se ministryně financí Alena Schillerová chlubí na Instagramu upraveným účesem, majitelé tuzemských kadeřnických salónů počítají těžké ztráty. V rámci Evropy jsou čeští kadeřníci jedni z posledních, kteří budou po pandemii koronaviru smět otevřít své provozovny a nabízet své služby zákazníkům. Pro některé z nich můžou tři měsíce bez tržeb znamenat i konec podnikání.

„Je to likvidační. Připadá mi, jakoby tu vláda vůbec nechtěla střední podnikatelskou vrstvu, jakoby jejím cílem bylo, aby šli všichni pracovat coby zaměstnanci a nikdo v Česku nepodnikal,“ říká k vládním nařízením v souvislosti s nouzovým stavem Romana Kadlec, spolumajitelka kadeřnického studia.

S kolegyní Lenkou Pospíšilovou ho otevřely před čtyřmi lety. Jako matky samoživitelky v těžké životní situaci si tím splnily svůj sen, o který je teď ale vládní nařízení můžou připravit.

Splněný sen, ale draze vykoupený

„Já šéfovala síti kadeřnických salónů, které jsme spoluvlastnili s bývalým manželem. Jenže ten se zakoukal do přítelkyně mého syna z prvního manželství a během několika měsíců jsem najednou byla bez manžela i práce. Sama se čtyřletým dítětem,” popisuje Romana, jak vzniklo rozhodnutí otevřít vlastní kadeřnické studio. S Lenkou do něj investovaly všechny úspory a ještě si musely u banky vzít úvěr.

Přiznává, že jako dvě ženy, které neměly předchozí zkušenosti s vedením stavby a musely přitom otevřít ve velmi krátkém termínu, si sáhly na dno fyzických i finančních sil.

„Požadavek nájemce prostor byl, že musíme otevřít do čtyř měsíců, takže jsme byly ve velkém časovém presu. Na stavbu jsme si musely vzít úvěr, obrovské částky spolkla vzduchotechnika, topení. Hygiena pak po nás chtěla, že musíme mít nade dveřmi tepelnou zónu, což přitom nebývá v kadeřnictvích zvykem a stálo to ještě 50 000 korun navíc, ale zvládly jsme otevřít a modlily se pak za otevření každé nové kanceláře v okolí,” popisuje Lenka Pospíšilová složité začátky.

Ji samotnou tři měsíce po otevření salónu potkala osobní tragédie, když jejímu manželovi lékaři oznámili, že má zhoubný nádor. Měsíce o něj pečovala, boj s nemocí ale nakonec prohrál.

„Víte, všichni vidí salón a hezké prostory, říkají si, jak musíte být za vodou, ale tak to vůbec není. Neznají váš příběh. Neznají kontext. Nevědí, že musíte splácet úvěry, že máte náklady na daně, mzdy, materiály, které chceme mít šetrné k vlasům i přírodě, že zodpovídáte za několik zaměstnanců,” říká Lenka Pospíšilová, sama matka tří dětí.

Propouštět? Za žádnou cenu

Na otázku, zda v současné složité situaci nepřemýšlely o propuštění zaměstnanců, ke kterému se uchylují některé firmy, odpovídají obě rázným ne.

„Máme k našim zaměstnancům takový vztah, že bychom jim to nikdy neudělaly. Jsme jako rodina a moc si vážíme, že s námi teď soucítí a mají trpělivost. Za březen jsme jim zatím nebyly schopné dát výplatu, protože čekáme na vyjádření banky, kterou jsme žádaly o půjčku 200 tisíc korun právě na zaplacení mandatorních výdajů,” popisuje Lenka, kam se jejich podnik dostal po opatřeních souvisejících s nouzovým stavem.

Ačkoliv na tři měsíce přerušily činnost, každý měsíc musí platit nájem, zdravotní a sociální pojištění za své zaměstnace i sebe, výplaty zaměstnancům a splátky úvěru, které se jako jediné podařilo o tři měsíce odložit.

„Hned první týden karantény jsem napsala nájemci, že žádáme o posunutí nájemného až do skončení karantény a ptala jsem se, jestli až skončí karanténa, byli by nám ochotní dát třeba 50% slevu na rozjezd. Doteď ale nevíme, jak se rozhodli. Banka nám posunula splátku úvěru o tři měsíce a jediná pomoc od vlády je posunutí EET. To je veškerá pomoc od státu,” popisuje Romana.

Vláda tvrdí, že státní pomoc podnikatelům je účinná. Kadeřnice to ale vidí úplně jinak:

„Půjčka Covid 1 se na nás nevztahovala a Covid 2 a 3 jsou vyčerpané. Dosáhlo na něj dohromady 400 podnikatelů a podmínky ještě jsou, že musíte zaplatit zaměstnancům 80% platu. Ale když nemáte tržby, jak to máte udělat?” ptá se Lenka a Romana dodává:

„Mně připadá jakoby si vláda myslela, že malí podnikatelé mají našetřeno. Že dva měsíce nic nezmění, že můžou v klidu dotovat firmu ze svého, ale spousta podnikatelů, a nemluvím jen o službách, ale týká se to i například kaváren, tak žijí skutečně z peněz, které utrží. Je nepředstavitelné, že by měli třeba půl milionu rezervu.”

„Podpora“ práce načerno

Kadeřnice také srovnávají situaci v České republice s jinými evropskými zeměmi, kde kosmetické salóny a kadeřnictví otevřely už koncem dubna, například v Dánsku nebo Norsku, případně se chystají otevřít začátkem května:

„V Německu se salóny otevírají začátkem května, vláda jim navíc poskytla veškerou podporu. Finance, aby udrželi chod salónů, aby udrželi zaměstnance. U nás vláda podpořila 25 000 korunami OSVČ, které nemusí platit ani zdravotní a sociální pojištění. Přitom většina OSVČ, které znám, k tomu ještě bokem pracuje, jsou vysmátí,” podotýká Lenka s tím, že v případě kadeřnic vláda podle ní podporuje práci načerno.

„Malé kadeřnice chodí po domácnostech a ještě dostanou podporu od státu. A to, co si vydělají teď bokem, samozřejmě danit nebudou. My jako firmy jsme nedostaly ani korunu podpory, musíme platit zaměstnance, ale otevřít smíme až za měsíc. Přitom – jaký je rozdíl, jestli saháte lidem na hlavu u sebe doma, nebo v salónu, kde jsou rozestupy,” kroutí hlavou nad pravidly postupného otevírání jednotlivých obchodů a služeb Lenka.

„Když může být narvaný Hornbach a lidé si tam pomalu šlapou po hlavách, společně s námi se mají otevřít i kina, kde budou lidé sedět vedle sebe, ale například v zoologické zahradě můžete jen k volnému výběhu… jsou prostě věci, které nepochopím,” uzavírá trpce.

Každý den se počítá

„Každý týden se náš dluh na nájmu, výplatách prohlubuje. Samozřejmě budeme bojovat, chceme zvládnout splatit dluhy, které nám kvůli koronaviru vznikly, ale vůbec nevím, jestli tohle ustojíme,” říká Lenka.

„Je otázka, kolik podnikatelů tohle ustojí. Nevěřím tomu, že hned po otevření se všichni vrátí do běžného provozu. Do kaváren se možná budou lidé bát chodit. I my se s tím můžeme potýkat nebo hrozí, že lidé budou mít méně peněz na služby, budeme zase čekat na klienty,” popisuje Romana očekávání konce května, kdy se provoz ve službách má vrátit k normálu.

„Každý měsíc, co jsme fungovaly, byl znát, vědělo o nás čím dál víc lidí, vraceli se rádi a před nedávnem jsme si říkaly, jak se to konečně hezky rozjelo. Teď je opět všechno velká neznámá. Nedokážete si představit, jak je to psychicky vyčerpávající. A do toho slyšíte od paní ministryně Schillerové, že kadeřnictví nejsou potřeba. Říká dáma, která má pořád udělaný vlasy. Je to vlastně až absurdní situace,” konstatuje Romana.