Úřady, ministerstva a další instituce spadající do pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu kontrolní zjištění často obratem rozporují, bagatelizují, kritizují či zcela ignorují. Kontrolorům se to nelíbí a vůbec poprvé se těmito reakcemi detailně zabývají ve své aktuální výroční zprávě. „Potřebné změny se odkládají, zatímco náklady na stejné chyby rostou,“ komentuje to NKÚ.

Ignorování svých kontrolních zjištění bez reálné snahy o nápravu popisuje NKÚ jako „hluboký systémový problém“ s tím, že rezistence ministerstev není náhodná, ale systémová.

„Je to poprvé, kdy se tomu takto věnujeme. Snažíme se nastavit zrcadlo a říct: Neberte nás jako soupeře, vezměte to, co z toho je rozumné, aspoň jednu základní věc a tu opravdu opravte, změňte. Kdyby se aspoň tohle povedlo, věřím tomu, že se pak ten ostrůvek pozitivní deviace začne šířit do státní správy jako celku,“ myslí si prezident NKÚ Miloslav Kala. Rozhovor s ním HlídacíPes.org přinesl včera.

Období krátce po volbách je podle něj chvíle, kdy místo polemiky s výsledky kontrol prý politici říkají, že se jimi budou řídit.

„Takže doufáme, že marnost nezvítězí a že se dočkáme nějaké zásadní změny,“ říká Kala, který se s nad výsledky nedávných kontrol podle svých slov s jednotlivými ministry schází.

Osm let čekání na nápravu

Ministerstva k aktivitě prý často donutí až zvýšený zájem kontrolních orgánů parlamentu nebo tragické události, jako je téma ochrany měkkých cílů po střelbě vraha na pražské Filosofické fakultě.

„Pokud státní instituce nezačnou brát kontrolu jako příležitost k učení se z vlastních chyb, bude docházet k postupnému oslabování důvěry veřejnosti v to, že stát dokáže své problémy řešit,“ varuje úřad.

„Potenciál kontroly se naplní pouze tehdy, když se zjištění promítnou do dlouhodobých změn v praxi, nikoliv jen do formálních usnesení,“ píše ve své zprávě NKÚ a nabízí i konkrétní příklady rezistence u jednotlivých ministerstev:

• Ministerstvo vnitra (MV): Tento resort patří k nejhlasitějším kritikům závěrů NKÚ. V případě kontroly ochrany obyvatelstva MV označilo závěry za „tendenční a zavádějící“ a tvrdilo, že NKÚ zbytečně snižuje důvěru občanů ve stát. Podobná rétorika se opakovala u projektu e-Sbírka a e-Legislativa, kde MV označilo zjištění za nepravdivá a vytržená z kontextu, přestože musel Parlament následně schválit další odklad systému kvůli technickým problémům, na které NKÚ upozornil. U ochrany měkkých cílů MV závěry o nefunkčnosti systému odmítalo celých osm let.
• Ministerstvo dopravy (MD): Resort dopravy a jemu podřízené organizace (ŘSD, SFDI) systematicky odmítají připustit nízkou účinnost systému vysokorychlostního vážení kamionů. Přestože váhy byly 60 % času mimo provoz a postihy byly minimální, ministerstvo deklarovalo, že nedostatky jsou odstraněny, a namísto opravy stávajícího systému oznámilo nákup dalších vah.
• Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR): Při kontrolách zaměřených na infrastrukturu pro pěší (chodníky) nebo sociální služby MMR často zpochybňuje metodiku práce NKÚ a rozporuje závěry o nevhodném zacílení podpory. U projektů z IROP ministerstvo často argumentuje nedostatkem kapacit pro kontrolu, čímž omlouvá pochybení u příjemců dotací.

Hlavně si nekomplikovat život

NKÚ vadí, že výsledky kontrol ministerstva vnímají spíše jako jednorázovou kritiku, než jako objektivní a nezávislou zpětnou vazbu:

„Místo aby se kontrola stala přirozenou součástí řízení a zlepšování veřejné správy, zůstává její potenciál často bez využití. Stát tak přichází o důležitou příležitost učit se z vlastních chyb a systematicky zvyšovat kvalitu svého fungování.“

Proč ministerstva podle NKÚ zjištění ignorují a bagatelizují?

Komunikační defenziva: Ministerstva se snaží závěry zpochybnit tvrzením, že kontroloři nepochopili kontext nebo daným faktům nerozuměli.

Systémové výmluvy: Úřady se často odvolávají na omezené kapacity, složitost systému nebo nevhodný legislativní rámec. Změny odkládají nebo nechávají jen na formální úrovni.

Chybějící motivace ke změně: Odpovědnost za chyby je rozptýlená a jednotlivé instituce se soustředí spíše na ochranu zavedených postupů a svou vlastní existenci než na efektivitu.

Špatná měřítka úspěchu: Úspěch je ve státní sféře stále měřen spíše formálním splněním kroků a vyčerpáním přidělených peněz než skutečným přínosem pro občana.

Vnímání kontroly jako útoku: Kontrola je často vnímána jako jednorázová kritika, nikoliv jako objektivní zpětná vazba, která má pomoci úřadům k lepším rozhodnutím.

ZDROJ: výroční zpráva NKÚ za rok 2025

Podle NKÚ opakovaná zjištění ukazují, že problémy ve státní správě obvykle nespočívají v jednotlivých pochybeních, ale v nastavení systému fungování veřejné správy jako takového.

Ten prý sám o sobě nevytváří dostatečné motivace ke změně: odpovědnost za nápravu se rozptyluje, jednotlivé instituce a útvary se soustředí především na plnění vlastních úkolů a ochranu zavedených postupů.

„Úspěch bývá měřen spíše formálním splněním kroků a vyčerpáním přidělených prostředků než tím, zda činnost státních institucí dává smysl, přináší prospěch občanům, a ne jejich samotné existenci,“ shrnuje NKÚ.