Situace v Íránu se mění prakticky z hodiny na hodinu. Média přinášejí informace o více než dvou tisících mrtvých a dalších tisících zatčených demonstrantů. Americký prezident Íráncům vzkázal, že „pomoc je na cestě“, ale zda půjde o vojáky, nebo diplomaty, neupřesnil. Internet v zemi stále nefunguje, zprávy z místa jsou tudíž jak těžce dosažitelné, tak ověřitelné. Nezisková organizace Centra pro lidská práva v Íránu (CHRI) nicméně získala rozhovor s teheránským lékařem, který ze země uprchnul a popsal, co se v jeho nemocnici dělo poté, co vláda vypnula telefony i internet.

Jméno lékaře Centrum pro lidská práva v Íránu neuvádí s ohledem na jeho bezpečnost. Muž, který z Íránu utekl, ale CHRI potvrdil, že ještě minulý týden sloužil v jedné z teheránských nemocnic.

V rozhovoru, který se uskutečnil 11. ledna, popsal eskalaci událostí poté, co se vláda rozhodla pro tvrdý postup proti demonstrujícím a pro informační temno.

„Obrázky vysílané mezinárodními médii nepředstavují ani jedno procento reality toho, co se děje v ulicích. Informace se ze země nedostanou,“ komentoval stav lékař, který se pod tlakem událostí rozhodl svou zem opustit.

V Teheránu, kde žil a pracoval, vycházeli podle jeho svědectví protestující do ulic zhruba od minulého úterý. Protestovali, skandovali, ale bezpečnostní složky proti nim ještě zasahovaly tak, aby je nezabíjely. Používaly projektily, které způsobily například povrchové zranění hlavy a z typu zranění bylo zjevné, že se jednalo spíš o „varování“ než úmysl zabít.

U kohokoliv se střelným zraněním vyzvídali křestní jméno a příjmení, rodné číslo a jakékoli další informace, které jim umožní toho člověka identifikovat a později se s ním vypořádat.

Kdy Chameneímu „došla trpělivost“

Ve čtvrtek 8. ledna ale bezpečnostní síly zásadně přitvrdily. „Zhruba kolem osmi večer přestal fungovat internet, nešlo posílat ani SMS po telefonu, nefungoval email, zkrátka úplný informační blackout,“ popisuje zásadní zlom v postupu režimu teheránský lékař.

Tu noc byl dle svých slov povolán do nemocnice, kam začali přivážet ohromné množství těžce zraněných a postřelených lidí.

„Svolávali do nemocnic veškerý zdravotnický personál. Naše nemocnice byla extrémně přeplněná, panoval tam chaos, protože zraněných lidí bylo ohromné množství, nedostávalo se prostoru, ani zdravotníků. Navíc kvůli blackoutu nefungovaly správně nemocniční počítačové systémy, nebylo možné načíst údaje o pacientech, zadat jméno a typ nemoci pro pojišťovny a tak dále,“ popisuje noc z 8. na 9. ledna zpovídaný lékař.

Podle něj už nepřiváželi pacienty s povrchovými střelnými zraněními, ale s průstřely, které byly způsobeny zblízka a vedly buď k těžkému zranění nebo ke smrti demonstrantů.

„Ostrá munice. Zdálo se, že rozkaz byl vydán od čtvrteční noci. Nemám žádný dokument, který by to dokazoval, ale ta zranění byla jiná,“ popsal lékař, kdy se vláda rozhodla k brutálnímu postupu proti protestujícím. O těch navíc začala shromažďovat data i ve zdravotnických zařízeních.

„Bylo nám řečeno, že v nemocnicích jsou přítomny bezpečnostní složky a že nezasahují do léčby, ale realita byla jiná. U kohokoliv se střelným zraněním vyzvídaly křestní jméno a příjmení, rodné číslo a jakékoli další informace, které jim umožní toho člověka identifikovat a později se s ním vypořádat,“ uvedl lékař pro CHRI.

On sám začal pacientům radit, aby uváděli falešná jména nebo rodná čísla, protože i nemocnice jsou nuceny bezpečnostním složkám data pacientů se střelnými zraněními vydávat.

„Lékaři a nemocnice dostaly od zdravotních pojišťoven ještě několik dní předtím, než se protesty staly masovými, příkaz, aby samostatně hlásily údaje o zraněných protestujících. Bylo jasné, že od pojišťoven jdou pak tyto informace dál bezpečnostním složkám,“ dodal.

Protivládní hesla v ulicích

Zpovídaný lékař strávil podle svých slov noc ze čtvrtka na pátek na operačním sále v Teheránu, kde provedli asi 18 operací těžkých zranění hlavy. V pátek odpoledne přejel do města Isfahán.

Představte si nemocnici, kde běžně zaznamenají jedno úmrtí za 24 hodin a jen za čtvrteční noc přijali osm mrtvých, respektive pacientů, kteří byli postřeleni, ale převoz do nemocnice nepřežili.

„V Teheránu jsem projížděl trasu směrem k letišti a vše bylo poškozené. Stanice metra ohořelé, stanice autobusových zastávek s rozbitými skly, semafory mimo provoz, všechny pouliční bariéry poničené, pouliční cedule pokryté slogany Ať žije šáh, Smrt Chameneímu, Smrt Islámské republice, Smrt diktátorovi.“

Podobná situace podle lékaře panovala i ve městě Isfahán. Protivládní hesla na cedulích, nepořádek v ulicích. Kolegové z místní nemocnice mu popisovali podobný scénář noci ze čtvrtka na pátek, který zažil v hlavním městě.

„Jeden kolega mi řekl, že se jim zhroutil chirurg na pohotovosti, že nezvládl tu zátěž. On a tři další chirurgové byli na sále celou noc a odoperovali třináct pacientů s průstřely břicha nebo hrudníku,“ popsal situaci ve městě, které je na seznamu památek chráněných UNESCO zpovídaný doktor.

Popsal, že kromě provedených operací, přijímali také pacienty, kterým už nebylo pomoci:

„Představte si nemocnici, kde běžně zaznamenají jedno úmrtí za 24 hodin a jen za čtvrteční noc přijali osm mrtvých, respektive pacientů, kteří byli postřeleni, ale převoz do nemocnice nepřežili.“

Zraněné demonstranty přijímaly kvůli přeplněným státním zdravotnickým zařízením i soukromé nemocnice, které pacienty se střelnými zraněními běžně neošetřují:

„Od přítele, který v jedné soukromé nemocnici pracuje, vím, že byli zoufalí. Spojil se se mnou, že potřebují pomoc na operačním sále nebo alespoň s rozřazováním pacientů. Že přichází obrovské množství zraněných a oni že nemají dost personálu.“

Podle soukromého odhadu zpovídaného lékaře mohlo zemřít jen v Isfahánu od čtvrtka do soboty kolem dvou set lidí.

„Viděl jsem tam na ulici děsivou scénu. V okapu se nahromadilo velké množství krve, tak litr, a krvavé stopy se táhly několik metrů. Jsem si jistý, že ten, kdo ztratil tolik krve, se nemohl dostat do nemocnice živý,“ popsal lékař. V pátek podle něj zaznívala v Isfahánu střelba z automatických zbraní.

Podle lékaře dostaly bezpečnostní složky od vedení státu zelenou k tomu, aby postupovaly proti demonstrantům nejtvrdším možným způsobem, aniž by musely čelit následkům nebo se z toho později zodpovídaly.

Revoluční gardy místo policie

Do potírání demonstrací se dle lékařova svědectví zapojily ve čtvrtek jednotky Basídž a Islámské revoluční gardy. Jejich členové byli na ulicích mnohem viditelnější než příslušníci policie.

„Už ve čtvrtek odpoledne v Teheránu převyšovaly příslušníci sil Basídž a IRGC počty policistů. A i povaha násilí se změnila. Zvuky se staly děsivějšími. A v pátek večer jsem i v naší obvykle klidné čtvrti v Isfahánu slyšel střelbu z automatických zbraní. Zvuky, které jsem tam nikdy předtím nezažil,“ popsal lékař Centru pro lidská práva v Íránu, které sídlí ve Spojených státech.

Podle něj íránský režim prostřednictvím státní televize vyzýval lidi, aby vůbec nechodili ven, jinak je jejich život v ohrožení: „Odvysílali video otce, který pláče, že mu na ulici postřelili dítě. Nemusel jste být ani demonstrant, abyste byl postřelen. Stačilo jen jít kolem.“

Podle lékaře dostaly bezpečnostní složky od vedení státu zelenou k tomu, aby postupovaly proti demonstrantům nejtvrdším možným způsobem, aniž by musely čelit následkům nebo se z toho později zodpovídaly:

„Ty typy střelných zranění nejsou v souladu s žádným protokolem. Kde na světě máte povolení pálit z kulometů na ulici? To není povolené ani na střelnici… A já jsem slyšel na vlastní uši střelbu z automatických zbraní a přátelé mi řekli, že viděli v ulicích projíždět i pickupy s namontovanými těžkými kulomety.“

Co se týče věku pacientů, které přijímal, pohyboval se prý napříč generacemi od šestnáctiletých dětí po sedmdesátileté muže. Většina protestujících ale podle něj patřila do věkové skupiny mezi osmnácti a dvaceti osmi lety.

„Odvaha těch mladých lidí byla ohromující. Bylo vidět, jak jsou prostoupeni hněvem, pocity bezmoci a nerovnosti, a to do té míry, že jsou ochotni přijmout i to riziko, že přijdou o život,“ říká lékař, který sám Írán o víkendu opustil. Jeho svědectví je jedním z mála dostupných ucelených popisů situace, která teď v mnoha íránských městech panuje.

Článek je verzí původního textu Centra pro lidská práva v Íránu (CHRI), nezávislé neziskové organizace, která se zabývá ochranou a prosazováním lidských práv v Íránu. Sídlí v New Yorku a jejími členy jsou novináři, právníci a obhájci lidských práv. CHRI od svého založení v roce 2008 upozorňuje na situaci v Íránu a soustavné porušování lidských práv v zemi. Analýzy, články a doporučení CHRI využívají nejen světová média, ale také expertní týmy OSN, jež právě CHRI ve svých zprávách často cituje. Původní text je k dispozici ZDE.