Oskar Beneš je podnikatel, automobilový závodník a – jak sám přiznává – „ne úplná holubička“. S byznysem začal v raných 90. letech, provozoval mimo jiné i vykřičený dům, stál několikrát před soudem. Stojí před ním i nyní a tvrdí, že se u Městského soudu v Praze manipulovalo se spisem a zpětně se v něm upravovaly zvukové záznamy z výpovědi svědků. Má k tomu dva znalecké posudky a podal v této věci i trestní oznámení.

Oskar Beneš byl vůbec prvním případem, který v Česku řešil specializovaný policejní tým Tempus. Ten se zabývá starými případy vážné kriminality, jimž se blíží konec promlčecí lhůty. Kupříkladu v případě vraždy je to dvacet let.

„Je to nějakých sedm let, co mne sebrala URNA, bylo to dva týdny před promlčecí lhůtou. Údajně jsem se měl v roce 1993 podílet na vraždě nějakého pana Vrby. Byl to nesmysl a obvinění mne pravomocně zprostil hned prvoinstanční soud, navrhl to sám státní zástupce,“ říká Beneš, který pak po státu vymáhal náhradu škody. Dočkal se omluvy a symbolických 20 tisíc korun.

V roce 2016 k němu policejní zásahovka vtrhla podruhé. „Obvinili mne, že jsem v organizované skupině a mezinárodně ve čtyřech případech zprostředkoval předání sedmi kilogramů marihuany. To je úplný nesmysl. Už proto, že mou motivací měl být zisk ve výši 30 tisíc korun. Což je suma, kterou projezdím za jediný závod,“ říká automobilový závodník Beneš.

V případu padl nepravomocný rozsudek, proti němuž se Beneš odvolal, detaily a okolnosti této trestní věci ponechme ale pro účely tohoto textu stranou. Tématem je něco jiného: Beneš – spolu s několika svědky vystupujícími v případu – přišli se závažným tvrzením; jsou přesvědčeni, že v soudním spise k případu někdo úmyslně upravil CD se zvukovým záznamem ze soudního jednání. Podle obhajoby by tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces.

Někdo v tom (asi) stříhal

U stejného soudu – Městského soudu v Praze – soudce Alexander Sotolář upravoval ve spisu obsah a smysl svědeckých výpovědí v případu Opencard (popsali jsme ZDE) a cílené změny v protokolech potvrdil i kárný senát Nejvyššího soudu. Sotoláře však nezbavil taláru, jak požadovala ministryně spravedlnosti Marie Benešová, pouze jej zbavil pozice předsedy senátu.

V tomto případě by však šlo o technicky výrazně komplikovanější způsob úpravy svědeckých výpovědí – o střih ve zvukovém záznamu z jednání soudu, který má sloužit jako autentický podklad pro pozdější písemný záznam.

S podezřením na to, že podoba záznamu neodpovídá realitě, přišel jako první jeden ze svědků, někdejší policista M.O. Nelíbilo se mu prý, jak soudkyně Blanka Bedřichová vedla jeho výslech, podle jeho mínění silně konfrontačně, arogantně až urážlivě, a zvažoval, že na ni proto podá stížnost. V protokolech předmětnou část své výpovědi nenašel a když si pak vyžádal i zvukový záznam, slyšel v příslušné pasáži něco jiného, než si sám pamatoval.

Sepsal proto oficiální písemné prohlášení (redakce jej má k dispozici) o svém „silném podezření z nesouladu mezi zaznamenanou komunikací a tím, co bylo u soudu skutečně proneseno“. Připouští v něm, že nešlo o změnu obsahového významu řečeného, přesto však – jak píše – považoval za nutné soud upozornit na to, že mohlo dojít k úpravě či vynechání některých pasáží záznamu. „Byť osobně nedokážu pochopit smysl takové úpravy,“ dodává.

Konkrétně si prý pamatuje pasáž, kdy se soudkyně ptala na jeho odchod od policie: „… a to jste odešel sám anebo vás asi vyhodili, ne?“. To považoval dehonestující výrok ve snaze jej znevěrohodnit. Na záznamu pak ale slyšel: „… a to jste odešel sám anebo jste byl odejit“.

Právě tento impuls byl důvodem, proč se Oskar Beneš rozhodl nechat zvukový záznam prověřit soudními znalci. Předložil jim k posouzení jinou svědeckou výpověď, kdy svědkyně J.N. též tvrdí, že věty zazněly jinak, než jak zní na záznamu (konkrétně prý zcela chybí otázka soudkyně „A vy jste nějaký expert na německé věznice?“ a následná odpověď „Ne“). Označený zhruba desetivteřinový úsek (v rámci kompletní nahrávky) pak nechal přezkoumat.

Úvaha to prý byla jednoduchá: pokud by došlo k manipulaci se záznamem v tomto případě, mohlo k němu dojít bez povšimnutí i během celého líčení (což odpovídá řádově stovkám hodin záznamu) i v momentech, které již mohou být pro posouzení celé kauzy významné.

Soudce: žádný zásah nebyl

„V tomto oboru jsou v Česku jen dva soudní znalci s kulatým razítkem a ještě jeden expert ze znaleckého ústavu Univerzity Karlovy. Jeden neřekl tak ani tak, věcí se nechtěl zabývat, ostatní dva ale potvrdili, že tam úprava střihem je,“ říká Beneš. Expertní stanoviska dostal HlídacíPes.org k prostudování.

Soudní znalkyně Marie Hes Svobodová ve svém závěru píše, že „nelze v žádném případě vyloučit zásah do záznamu v daném časovém rozmezí“. Dokládá to na analýze akustické celistvosti nahrávky i vizuální podobě digitální zvukové stopy.

„Kombinace akustické, fonetické a lingvistické analýzy úseku v nahrávce mezi 653 a 656 sekund poukazuje s vysokou mírou jistoty na přítomnost umělého editačního zásahu do nahrávky,“ konstatuje pak Radek Skarnitzl, docent Fonetického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ve svém znaleckém posudku.

S posudky v ruce podal Benešův advokát Jan Bouček stížnost na Městský soud s tím, že „klient má za to, že takových zásahů by mohlo být více v rámci všech audiozáznamů v průběhu hlavního líčení“.

Věc dostal k řešení místopředseda soudu pro věci trestní Jan Kadlec. „Postupy při nahrávání průběhu hlavního líčení samotného, stejně jakožto programové vybavení Městského soudu v Praze, jakýkoliv editační zásah vylučuje,“ reagoval Kadlec na stížnost. CD se zvukovým záznamem je navíc, jak říká, „vypáleno ihned po skončení jednání přímo v počítači v jednací síni“.

„Neporušenost souboru opětovně potvrdilo informační oddělení, předsedkyně senátu a protokolující úřednice záznam nahrávající. Vedení soudu setrvává na závěru, že k žádnému zásahu do nahrávky nedošlo,“ dodal Kadlec.

Na druhé straně Beneš netvrdí, že někdo manipuloval s originální nahrávkou na serveru soudu. Je přesvědčen, že k zásahu došlo až u kopie záznamu, která je součástí spisu. A právě tuto kopii nechal Beneš prověřit soudními znalci.

Soudce Kadlec ale poukazuje na to, že závěr posudku Marie Hes Svobodové je otevřený, „ve smyslu, že k zásahu mohlo (tedy nutně nemuselo) dojít“ a posudek Univerzity Karlovy je sice kategorický, „nicméně velmi nepřesvědčivý, spekulativní“.

Kadlec zároveň zdůrazňuje, že „pokud by k zásahu do nahrávky z popudu předsedkyně senátu skutečně došlo, jde jasně o spáchání trestného činu“. Obvinění soudkyně ze strany Beneše proto popisuje jako „extrémně závažné“, protože „podezříváte soudce ze spáchání trestného činu v úmyslu poškodit obžalované“.

Skandál sám o sobě

Beneš následně podal trestní oznámení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně. To jej letos v březnu postoupilo Městskému státnímu zastupitelství v Praze a to jej pak koncem května poslalo obvodnímu státnímu zástupci pro Prahu 2.

„Uveďte, v čem taková případná změna zasáhla do práva na spravedlivý proces či jiných nemajetkových práv poškozeného a jaký význam podle vás měla na následné rozhodnutí soudu,“ reagoval na podnět státní zástupce Tomáš Svoboda. Oskar Beneš je však přesvědčen, že o to v tomto případě vůbec nejde.

„Jde o manipulaci se záznamem, který je součástí spisu. A to je skandál a zločin sám o sobě. Naprosto nechápu, proč tedy Městský soud nevyvrátí to podezření úplně jednoduše – tím, že předloží a porovná originál nahrávky ze serveru s tím, co je přiložené ve spisu,“ říká.

Zatímco podle výše citovaného soudce Jana Kadlece by jakýkoli zásah do záznamu nebyl kárným proviněním, ale „nepochybně závažným trestným činem“, státní zástupce Svoboda to vidí opačně: „I kdyby k takovému zásahu došlo úmyslně, s ohledem na charakter a intenzitu údajných změn by se nejednalo o trestný čin, ale maximálně o kárné provinění či pracovněprávní pochybení.“

Státní zástupce rozhodl, že „údajné změny v záznamu jsou zcela banální a bez možnosti jakkoli zasáhnout do práva obžalovaného na spravedlivý proces“ a případ založil s tím, že nic nenasvědčuje tomu, že byl spáchán trestný čin.

Oskar Beneš to ale stále nevzdal. Angažoval advokátku a bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou, která pro něj sepsala žádost o přezkum postupu státního zástupce a toho, zda se skutečně nestal trestný čin.

Posudky a dvojí metr

Rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze ale potvrdilo předchozí rozhodnutí, že „v dané věci není podezření na spáchání trestného činu“ a podnět jako nedůvodný odložilo. „V tomto smyslu je to uzavřená věc,“ konstatuje sama Vesecká, jež v případu jako advokátka již dále nefiguruje.

Pokud by o manipulaci se záznamem skutečně šlo, byl by to podle Vesecké zásadní exces. „Bylo by to něco, co jsem nikdy nezažila ani ve své praxi státní zástupkyně, ani advokátky. Problém je v tomto případě v tom, co napsal státní zástupce: že ty věty na záznamu nemají vliv na rozhodování v dané trestní věci a že posudky nejsou naprosto jednoznačné,“ říká. Což ale podle ní ukazuje na jiný dlouhodobý problém české justice: „Znalecké posudky se posuzují často dvojím metrem. Posudky objednané soudem či orgány činnými v trestním řízení se považují za bernou minci, posudky předkládané obhajobou se naopak spíše bagatelizují.“

„S námitkami k údajné manipulaci se zvukovým záznamem se soud vypořádal za pomoci odborníka, který takovou manipulaci vyloučil,“ říká mluvčí Městského soudu Markéta Puci s tím, že případ, s nímž bylo podezření na manipulaci se záznamem spojeno, je pro Městský soud skončený a spisový materiál je s odvoláním na Vrchním soudu v Praze.