Vláda nakonec ustoupila z původního plánu, aby vysokoškolské koleje opustili kvůli koronaviru všichni studenti. Zůstat mohou ti, pro které je postel na koleji jedinou variantou – kvůli násilí v rodině, kvůli tomu, že doma nemají vlastní prostor na učení či proto, že rodina pracuje ve zdravotnictví, a je tak neustále pod rizikem karantény. „Nemusím spát v autě,“ shrnuje jedna ze studentek pro HlídacíPes.org, proč je na kolejích existenčně závislá.

Exodus všech studentů z univerzitních kolejí se prozatím nekoná. Ministr školství po tlaku vysokoškoláků a rektorů nakonec povolil, aby studenti mohli na kolejích v případě potřeby zůstat. Zároveň dal ale najevo, že upřednostňuje, aby ti, kteří mají možnost koleje opustit, odjeli a celkově omezili své sociální kontakty.

Ministr otočil po reakci rektorů českých univerzit a poté, co stovky studentů podepsaly proti zákazu petici. Aktivně proti opatřením vystoupila i rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová.

Ta upozorňovala Plagu právě na to, že někteří studenti nemají kam jít: „Přece nemohu vystěhovat studenty, kteří mají nařízenou karanténu, jejich rodina doma je v karanténě nebo nemají jiné ubytování. A co doktorandi zaměstnaní na projektech?“

Celá situace přesto ukazuje, že vláda o kolejích a o studentech obecně přemýšlí primárně jako o riziku. Faktem je, že v zahraničí studentské kampusy skutečně často jsou ohniskem nákazy. Například v Británii existují i studentské večírky pouze pro studenty s pozitivním testem na koronavirus. A v Česku se zase v září na studentských seznamovacích kurzech nakazilo více než sto lidí.

„Existují studenti, pro které jsou koleje jedinou variantou,“ říká však Hedvika Boukalová z Psychologického poradenského centra Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Zázemí pro práci…

Jde například o studenty, kteří v místě, kde mají své studentské bydlení, zároveň pracují a vydělávají si na živobytí. Po tom, co by se museli vrátit do svých domovů, by o práci a o prostředky mohli přijít.

„Mám na měsíc dopředu naplánované směny v drogerii, které nemůžu jen tak zrušit. Jde sice o brigádu, ale peníze potřebuji,“ říká studentka Mendelovy univerzity v Brně Michaela Š. s tím, že dojíždět z Krnova by mohla jen těžko.

Hedvika Boukalová připomíná, že případné uzavření kolejí může mít dopad i na psychiku studentů. „Tak náhlé změny nedávají dostatek času se na ně adaptovat. Student musí mít místo, kam se může rychle přesunout, musí mít způsoby, jak se tam přesunout, protože často jde o studenty z jiných koutů republiky,“ říká.

Ani student Právnické fakulty Univerzity Karlovy Pavel L. by se nemohl tak narychlo vrátit do svého rodného města – Ostravy. „V Praze žiju, mám tady své pracovní a studijní aktivity a vyřizuji tady i veškeré osobní záležitosti. Musel bych tady tak či tak dojíždět a v Ostravě bych jen zbytečně ohrožoval mamku, která je v rizikové skupině,“ vysvětluje.

…i vlastní prostor

Nejde ale jen o práci či kontakt s úřady. Na kolejích bydlí také studenti, kteří nemají doma vhodné podmínky pro studium. „Hledají klid na učení. Mají tam třeba klidnější zázemí než v rodině,“ říká Hedvika Boukalová. Případná náhlá ztráta tohoto zázemí by pro ně mohla znamenat zvýšený stres v již tak dost stresující situaci.

To se týká například studentky Dominiky K. z Univerzity Palackého v Olomouci. Koleje jsou pro ni bezpečným útočištěm. „Na školní rok se vždy stěhuji na kolej a je to jediné místo, kde mám vlastní prostor,“ popisuje.

Dominika je původem z Prahy, kde by mohla přespávat u svých rodičů. Ti však pracují ve zdravotnictví, a Dominičina rodina je tak dnes ještě obezřetnější než běžné domácnosti. „Když se například nákaza projeví u některého ze zaměstnanců nemocnice, oni musí do karantény a já v tu chvíli nemám kam jít, proto mám štěstí, že jsem alespoň mohla odjet na kolej,“ doplňuje.

Existují navíc i rodiny, které pro svého studujícího potomka již doma místo vůbec nemají: „Znám případy, kdy rodiny žijí na malém prostoru, třeba i v jediné místnosti, a kde se nepočítá s tím, že se tam vyskytuje další dospělý člověk, který se tam učí a teď navíc i absolvuje online výuku,“ popisuje psycholožka Boukalová.

Někteří nemají kam jít

Jedinou možností, kam se uchýlit, jsou koleje i pro studenty, kteří v rodině čelí agresivnímu chování nebo jinak vyostřeným vztahům.

„Setkávám se s případy, kdy ty vztahy v rodině nejsou optimální nebo jsou výrazně narušené, ať už jde o domácí násilí nebo jiný problém, který se tam odehrává mezi rodiči nebo i mezi rodiči a daným studentem,“ říká Boukalová.

V takové situaci se nachází například jedna ze studentek Vyšší odborné školy Caritas, která domů odmítá jezdit kvůli agresivnímu otci. „Koleje pro mě znamenají střechu nad hlavou. Nemusím spát v autě nebo po kamarádech,“ objasňuje s tím, že z pochopitelných důvodů nechce o své situaci mluvit na jméno.

Zároveň dodává, že jako studentka by si sice mohla najít dražší „privát“, jenže je ráda, že si vydělá alespoň na základní věci. „Kdyby se koleje úplně zavřely, hledala bych, kde se ubytovat za co nejnižší peníze, ale ze dne na den nevím, jestli bych něco našla.“