Když letos na jaře prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat trojici nových profesorů, bylo mezi nimi i jméno Ivana Ošťádala. Hrad to oficiálně zdůvodnil tím, že byl Ošťádal evidován jako agent komunistické státní bezpečnosti a propůjčoval StB krycí adresu. U jiných, které se ve středu Zeman chystá na Hradě ocenit, záznam nevadí. 

Je to v minulých dnech mediálně propíraná kauza herečky Jitky Frantové Pelikánové nebo zakladatele baby-boxů Ludvíka Hesse. Na Hrad má jít i zpěvák Václav Neckář, důvěrník StB s krycím jménem Bacil.

Jak jsou pro Zemana záznamy v evidencích StB důležité? Jak u koho. Zatímco u „profesora“ ho přímo zmínil jako důvod nejmenování, u herečky, vdovy po významném komunistickém a exilovém politikovi Jiřím Pelikánovi, která měla mimo jiné donášet na Jana Wericha, své rozhodnutí měnit nehodlá. „Vypadá to, že štafetu Státní bezpečnosti převzaly Bakalovy Hospodářské noviny,“ řekl Blesku prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.

Narážel na fakt, že fakta o spolupráci Frantové s StB přinesl server aktuálně.cz z Bakalova mediálního domu. „Znovu zdůrazňuji, že pan prezident neřídí svá rozhodnutí dle přání Bakalových Hospodářských novin,“ dodal Ovčáček.

Neckář se s vnitrem nesoudil

Příběh Ludvíka Hesse přinesl v úterý Blesk. Byl držitelem tzv. rezidenčního bytu, který Státní bezpečnost využívala ke svým schůzkám. Hess se podle deníku dušuje, že je ve všem nevinně, za jeho záznam v evidenci prý může „některý z mnoha kamarádů, kterým nenápadnou místnost v centru Prahy půjčoval“.

Pro vyznamenání si má 28. října na Hrad dojít i zpěvák Václav Neckář. O jeho spolupráci s StB napsaly v roce 2007 Lidové noviny. Evidován byl jako důvěrník s krycím jménem Bacil, ke spolupráci jej Státní bezpečnost získala v roce 1978.

LN psaly, že původně měl donášet informace na manažera své hudební skupiny Bacily Hanuše Bunzela. Poté, co se tajným spolupracovníkem stal i Bunzel, snažila se StB Neckáře využít jako zdroj informací z hudební sféry. Kromě jiného v červnu 1978 přinesl i dvě zprávy z okolí své bývalé pěvecké kolegyně a signatářky Charty 77 Marty Kubišové.

Neckář vědomou spolupráci odmítá. Opřít se může i o nález Ústavního soudu z roku 1992, podle něhož „kategorie operativního spisu důvěrník“ není kategorií „vědomé spolupráce“ podle velkého lustračního zákona.

„Tak jako spoustu jiných lidí i mě důstojníci čas od času kontaktovali. Vyptávali se mě, aniž bych tušil, s kým se bavím,“ řekl Václav Neckář letos Magazínu MF Dnes.

Před osmi lety uvedl jeho bratr Jan, který působí i jako jeho manažer, že se kvůli výmazu jména z evidencí obrátí na soud. K tomu ale nakonec nedošlo. „Vašek se nechtěl soudit, já ano. Protože jsem se strašně naštval,“ uvedl před rokem pro E15.

Štěch: Záznam u StB nevadí

Ještě v roce 1998 se kvůli údajné spolupráci bývalého vídeňského starosty Helmuta Zilka s československou rozvědkou rozpoutala na tehdejší poměry velká aféra. Prezident Václav Havel tehdy ustoupil naléhání šéfa Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu a svého přítele Václava Bendy a na poslední chvíli se rozhodl neudělit Zilkovi Řád bílého lva.

Byla z toho mezinárodní ostuda. Zilkova vina totiž nebyla nijak jednoznačná, někteří disidenti naopak dosvědčovali, že byl pro československý exil významnou kladnou postavou. Zilk zemřel v roce 2008 neoceněn. S Havlem se krátce po aféře sešel, oba tehdy bez bližších podrobností prohlásili, že aféru považují za uzavřenou.

Zdá se ale, že alespoň u části levicových politiků se nálada vůči spolupráci se Státní bezpečností obrací. Nejdál v tom v komentáři k případu herečky Frantové zašel v minulých dnech předseda senátu Milan Štěch.

Samotná evidence u StB podle něho není důvodem k tomu, aby člověk vyznamenání nedostal, záleží prý na okolnostech a dalších zásluhách. „Znám lidi, kteří byli v 50. letech třeba i velmi agresivní, poškodili jiné lidi, ale pak to 30 let napravovali tím, že pracovali ve prospěch dobrých věcí,“ citoval slova druhého nejvyššího ústavního činitele deník Blesk.