ROZHOVOR. Počátkem prosince uplynul právě rok od chvíle, kdy nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nařídil znovu otevřít kauzu Čapí hnízdo, ve které čelí obvinění z dotačního podvodu premiér Andrej Babiš. Za tu dobu přibyl závěr auditu Evropské komise o Babišově střetu zájmů a informace o neoprávněně čerpaných dotacích. Podle senátora Lukáše Wagenknechta v Česku ze strany stávajícího premiéra zažíváme „nejvyšší formu korupce“: převzetí státu.

Lukáš Wagneknecht, senátor za Pirátskou stranu, se kritikou Andreje Babiše a zejména toho, že v dvojjediné roli podnikatele a politika čerpá veřejné dotace, jež sám aktivně pomáhá vyjednávat a schvalovat, nijak netají. Babiš mu výpady pravidelně oplácí slovy o lháři a udavači. Časy, kdy spolu byli oba muži schopni a ochotni spolupracovat na ministerstvu financí, jsou dávno pryč. Dnes patří Wagenknecht mezi ty, kdo na Babišovy problémy vytrvale upozorňují; předkládá k tomu řadu faktů a argumentů a z pozice zákonodárce prosazuje i konkrétní řešení.

„Ministerstvo by dotace po Agrofertu v případech jako je linka na inovativní toastový chleba mělo vymáhat zpět, nebo by mělo požádat Evropskou komisi o notifikaci na to, že mohou dávat holdingu Agrofert dotace protiprávně,“ říká Wagenknecht v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Na počátku prosince to byl rok od chvíle, kdy nejvyšší státní zástupce obnovil trestní stíhání Andreje Babiše kvůli Čapímu hnízdu. Jak si vysvětlujete to, že se to pořád táhne?

Přijde mi to nepřiměřeně dlouhé. Působí to zvláštně, chápu, že si zadali nějaké nové analýzy vedlejšího trhu. Ukázalo se, že na Slovensku holding měl také nějaký hotel. Nicméně mi přijde, že i pro premiéra by bylo komfortní, aby se to vyřešilo rychle. Tohle prodlužování nedává smysl, pokud není účel řešit to až po volbách.

Plus přihrávání peněz za reklamu a marketing… Jak je možné, že se tohle zahrálo do autu, když německý finanční úřad na to explicitně už v roce 2014 upozornil české kolegy? A připomeňme, že ředitelka Odboru právního a daňového procesu Generálního finančního ředitelství byla tehdy Alena Schillerová a Andrej Babiš byl ministr financí…

Myslím, že se to zahrálo do autu jen u nás, v Česku. Pokud vím, tak v Německu se to nějak dál řeší. Možná to u nás řešit nejde, ale v Německu ano…

Když protiprávně, tak s razítkem

Je tedy problém, že to, co vyšetřujeme sami tady v Česku, se táhne, zatímco třeba téma střetu zájmů Andreje Babiše mají auditoři Evropské komise už ukončeno?

Upřímně řečeno je to taky docela dlouhá doba. Kdybych to auditoval já, bylo by to rozhodně rychleji. Myslím, že se na tom ukazuje problém převzetí státu, jak se říká state capture. Státní úředníci, tedy administrativa pana premiéra, se mají vypořádat s problémem pana premiéra. To, že to tak dlouho trvá, dokazuje, že tam problém je a že se stát chová v zájmu pana premiéra, a ne v zájmu daňových poplatníků.

Třeba europoslanec Zdechovský otevřeně mluví o zdržovací taktice ze strany českých úřadů…

Mně na tom přijde „zábavná“ řada věcí. Komise třeba ve svém závěru řekla, že ta současná česká evidence skutečných majitelů není spolehlivá. To znamená, že český stát má nespolehlivý systém a dokladem toho je, že pan premiér čerpá dotace, i když nemá. Moc by mne zajímalo, kolik jiných společností má na daném vzorku projektů celkem 67 % selhání, jako to má Agrofert, a jakou formou český stát obhajuje takové projekty.

Těch 67 % znamená co?

Jde o ten audit pana premiéra a jím ovládaných společností. V závěrech Evropské komise je přímo napsáno, že 67 % toho, co v daném vzorku je, obsahuje nesrovnalost. Nejde samozřejmě říct, že Česká republika obecně selhává u 67 % všech projektů, ale když čerpá pan premiér, tak tam ano. Otázka tedy je, co je horší: jestli to, že je selhávání takto veliké pouze u pana premiéra, nebo když by to selhání bylo všude. Myslím, že to první. Když jsem dělal na auditu ROP Severozápad, také si vybavuji, že tam byly veliké manipulace, v tomto případě je problém v tom, že je ta manipulace systémová.

Jaké číslo nesrovnalostí je řekněme přijatelné?

Podle auditních standardů jsou přijatelná dvě procenta. To jsou i standardy pro nejvyšší kontrolní úřady. Evropská komise říká, že rozmezí 2 – 5 % je takové, že se dá ještě hledat nějaká náprava a nad pět procent je to problém a selhání. A 67 % to už je úplně mimo. Auditní zprávu nám tedy ministerstvo odmítlo poskytnout, ale je jak známo na internetu, byť zatím jen v angličtině. Mě zajímá to selhání kontrolního systému, to je ten největší problém. Jak je možné poskytovat dotace se 67 % chybovostí?

Jak by měl tedy stát v ideálním případě postupovat?

Já řeknu, jak v jiných případech stát postupuje. Pokud takový problém zjistí v jakémkoli auditu český nebo i evropský auditní orgán, tak je to takzvaná nesrovnalost. V 99 % se stát ztotožní s auditory a pokusí se to vypořádat a pak se ty peníze vymáhají po původním příjemci dotace. Pokud se ale nevymáhají, tak je to nedovolená veřejná podpora a protiprávní dotace. Ministerstvo by tedy dotace po Agrofertu, v případech jako je linka na toastový chleba, mělo vymáhat, nebo by mělo znovu požádat Evropskou komisi o notifikaci na to, že mohou dávat holdingu Agrofert dotace protiprávně. To by mne zajímalo, jak se k tomu Komise vyjádří. Pokud vláda nezvládne takovou žádost podat, asi to podáme my.

Vidíte tam i osobní odpovědnost konkrétních úředníků?

Rozhodně to nechci kriminalizovat, ale bylo by dobré vědět, na základě čeho mají české úřady ten právní názor, že je poskytování dotací firmám pana premiéra v pořádku.

Babiš a vrcholná forma korupce

Pokud tedy přijmeme evropský verdikt, který tvrdí, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů, jako konečný, znamená to, že Agrofert by neměl pobírat vůbec žádné dotace, a to ani například ani ty takzvaně nárokové, zemědělské, na hektar obdělávané půdy?

Nikde v evropských pravidlech není napsané, že je nějaká dotace nároková a nenároková, je to prostě dotace a tečka. Takže to finanční nařízení ohledně střetu zájmů se má aplikovat na všechny dotace. Pak jsou tam různé roviny střety zájmů. První rovina je, když se na přípravě dotačních programů přímo podílíte, což pan premiér činí. A v takovém případě by jeho společnosti neměly brát žádné dotace. Do doby, kdy bude premiérem, by z nového programovacího období neměl brát od prvního ledna ani korunu. Protože si ty dotace pan premiér sám připravoval na půdě Evropské rady.

Je tu nález Ústavního soudu k zákonu o střetu zájmů, podnět tehdy podal prezident Zeman, kde je řečeno, že možností je u politika buď prodej společnosti nebo vložení do slepého trustu, bez kontroly spřízněných osob. Což se u nás v případě Babiše nestalo. Ignoruje tu tedy stát verdikt Ústavního soudu?

Pan Babiš ať si jako podnikatel dělá co chce, problém je na straně úřadů. Český stát tu zkonsolidoval s holdingem Agrofert. Máme skutečného majitele holdingu a zároveň premiéra jako nejvyššího představitele výkonné moci – jeden člověk ovládá oboje dvoje. Úřady by v takové situaci měly postupovat v souladu se zákonem, a to nedělají.

Vy jste ale podal žalobu i na Evropskou radu za to, že podle vás postupuje protiprávně, když s Babišem vůbec vyjednává o evropském rozpočtu, a požádal jste soud, ať posoudí, zda Rada neporušuje své vlastní předpisy… Jak to dopadlo?

Když tam Evropská rada nechává Babiše jednat, měla by hlasovat o jeho střetu zájmů. V prvním kole nás Rada odmítla, my jsme se odvolali k plénu Evropského soudního dvora. Je to otevřené.

Cílem by mělo být, aby se premiér Babiš nemohl účastnit jednání o rozpočtových věcech?

Buď to, nebo ať nebere dotace. Ať si vybere. Správná varianta ale je, že když je premiér, neměl by si holt brát ty dotace, když to odporuje zákonu. On teď sedí na třech židlích. Má střet zájmů a zneužívá jej. Což se ukazuje třeba při jeho jednáních o zastropování zemědělských dotací, kdy stanovisko České republiky bylo negativní, plus pan premiér prolobboval výjimky, jež mají dopad na to, aby mohl čerpat jeho holding. To už je na hraně state capture, převzetí státu, což je nejvyšší forma korupce.

Souvisí s tím, co říkáte o převzetí státu, to, že jste jako skupina senátorů vyzvali vládu, aby hlasovala po jménech?

Já u toho návrhu přímo nebyl, ale přijde mi to jako logická věc. Kdykoli jste ve vedení nějaké společnosti, hlasuje se po jménech, případně se dávají disentní vyjádření. Není důvod, aby vláda nehlasovala transparentně. Chápu případy, kdy se projednává něco v utajovaném režimu, ale když se jedná třeba o zákonech, nechápu, proč odmítají zveřejnit, jak kdo hlasoval. Vlastně by mohlo být jednání vlády online. Když si je volíte, máte právo na informace.

Myslíte, že to ANO a Andrej Babiš s tím v Česku nedořešeným střetem zájmů dotáhne až do parlamentních voleb příští rok?

To je otázka na socialisty a komunisty. Ta parta se drží a pokud to všichni akceptují, tak je to jejich odpovědnost. Socialistům to zjevně nevadí a komunisté, jak jsem pochopil, mají rádi miliardáře. Plus je to odpovědnost pana prezidenta, kterému to ale také nevadí. Když jim to nevadí, tak s tím nic neuděláme, tak to v tuhle chvíli je.

Ústava v časech nouzového stavu

Jistě sledujete to, co se v poslední době děje na Slovensku, zatýkání i ve špičkách byznysu, justice, policie i politiky… Není to ale spíše děsivé v tom, že to dokazuje, že ti, kdo mají konat, nekonají a začnou teprve, až jim k tomu dá pokyn nová garnitura?

Děsivé to je. Zejména pokud je zkorumpovaná i soudní moc. Moje zkušenost od českých soudů ve věci střetu zájmů je ta, že to ani nechtějí soudit. Řeknou, že k tomu nemáte z nějakého důvodu legitimaci, že převažuje soukromý zájem holdingu nad veřejným zájmem, aby se to osvětlilo. Soudy se tomu prostě vyhýbají. Pokud jde o ten pohled na Slovensko, korupce bude vždycky, jde o to, aby byla co nejmenší. Ale ano – ukazuje se, že dokud byla u moci konkrétní politická strana, tak to vyšetřovat nešlo.

Je to u nás stejné, když vidíme ty odklady vyšetřování, zdržování právě v případech týkajících se Andreje Babiše?

Když se podíváme na úroveň státu, tam je to jasné. Ministryně Dostálová říká, že nic neví, protože nemá zprávu v češtině… Stát podle mne účelově pomáhá a nadbíhá jedné společnosti jednoho konkrétního člověka, který v tuto chvíli ovládá jak stát, tak holding. V případě policejních orgánů, do toho tak nevidím, ale pokud se něco táhne čtyři nebo pět let jako Čapí hnízdo, tak je to opravdu za hranou. To přeci souvisí s celou důvěrou v systém: pozdní spravedlnost je žádná spravedlnost a tak to u nás dnes vypadá.

Když odhlédneme od Babiše, na kolik z vašeho hlediska vypovídá o správě státu, že máme půlku prosince a nevíme, jaké budeme platit daně a jaký dopad to bude mít na státní rozpočet?

To je ohromně bizarní. Podnikatelé to nějak zvládnou, ale předělat účetní systémy něco stojí a je to ohromně neseriózní. Druhá věc je, že nám tu zase pan premiér a vláda lže, když tvrdí, že je to na dva roky. Pochopil bych, kdyby to byly takzvané vrtulníkové peníze na rok a pak se to nějak konsolidovalo. Jenže my to máme bez toho bé, nikdo neříká, jak se veřejné finance budou konsolidovat, a to je úplně nezodpovědná šílenost. Pokud se nám stane, že budeme každý další rok mínus 130 miliard, tak nám státní dluh bude ohromně narůstat. Takže když tohle projde, za rok, dva budou muset být veliké škrty v rozpočtu nebo se budou zvyšovat daně. Nic jiného není možné. To, co se děje, je peklo. Do toho vláda omezuje podnikatele, kteří se musí doprošovat vůbec nějaké kompenzace.

Vy jste také jako skupina senátorů podali ústavní stížnost na vládu právě kvůli znevýhodnění malých firem … Teď se ale situace změnila, jak to se žalobou bude?

Problém je v tom, že už někdy v květnu řekl Ústavní soud, že v tomto nouzovém stavu může k soudu jen skupina senátorů nebo poslanců. Už to je strašné. Další věc je, že se opatření mění každý týden a vy můžete žalovat jen to platné a účinné. Když ho vláda po týdnu zase zruší, není co žalovat. My tedy doufáme, že Ústavní soud dá alespoň nějaké stanovisko, i když to konkrétní opatření už platné nebude, a řekne, jak se má nakládat s ústavou v této době. Fakt si myslím, že vláda zneužívá své pravomoci a nechová se k nám jako k lidem, ale jako k věcem. Doufám tedy, že soud dá stanovisko, i proto, že nás to stálo hodně úsilí. Psalo to sedm právníků a podepsalo to 63 senátorů, to je nejvíc v historii a rozhodně víc než ústavní většina. Pokud by ani tohle ten soud nechtěl soudit, tak je otázka, jaký je to vzkaz do budoucna. Jestli není v nouzovém stavu možnost dovolání, tak je něco hodně špatně: omezovat ústavní práva bez možnosti se bránit u soudu. Pak by bylo na místě změnit legislativu tak, aby to možné bylo.