Ještě v roce 2007 se obce musely postarat o pohřeb jen 140 lidí, u nichž se nenašel nikdo, kdo by jim poslední rozloučení vypravil. O deset let později počet takzvaných sociálních pohřbů narostl desetinásobně.

V roce 2017 tak už obce zařizovaly pohřeb na státní útraty u 1450 zemřelých. I když v absolutních počtech nejde o závratné číslo a souhrnný výdaj nepřesahuje deset milionů korun, více než o peníze jde o to, jakou informaci o vývoji ve společnosti takový nárůst sociálních pohřbů dává.

Pohřeb a dědictví

„Viděl bych za tím odcizování se rodin,“ říká Daniel Hůle ze společnosti Člověk v tísni, analytik zaměřující se na oblast dluhů, vzdělání, sociálního znevýhodnění a socioekonomii.

„Může to být důsledek doby normalizace – pozdního věku se dožívají lidé, co za normalizace dávali své děti do jeslí a může to mít nějaký vliv v pozdějším odcizení. Ale to je jen taková moje teorie. Faktorů, proč narůstá počet sociálních pohřbů, je jistě více. Může to souviset i s tím, že lidé mají méně peněz, ale není to primární,“ říká Hůle.

Novinář Tomáš Koloc nabízí hypotézu, že za nárůstem sociálních pohřbů mohou být i exekuce, konkrétně obavy, že se vypravením pohřbu člověk přihlásí k dědictví, respektive k dluhům zemřelého.

„Netvrdím, že to tak je, ale s tímto výkladem jsem se osobně setkal. Když mi zemřel otec, který měl velké dluhy, nabádala mne sociální pracovnice, abych pohřeb nevypravoval, protože ze zkušenosti ví, že to lze považovat za přihlášení se k závazkům zemřelého,“ vypráví Koloc.

Takový výklad ale odmítají experti v oboru, právníci i ministerstvo pro místní rozvoj.

„Podle judikatury – z obstarání zůstavitelova pohřbu není možné usuzovat na to, že dědictví vypravitel pohřbu nechce odmítnout. To, že zemřelý byl v exekuci, nelze vykládat jako přihlášení se k závazku,“ říká mluvčí ministerstva Veronika Vároši.

„Z aktuálních sociologických průzkumů vyplývá, že důvodů pro nevypravení pohřbu je vždy více, nikoli pouze jeden. Obecně se dá dovodit, že dobrovolně nikdo nevypraví pohřeb osobám opuštěným již za života, bez velkého majetku a bez fungujících rodinných a příbuzenských vazeb,“ dodává Vároši.

Cizinci i lidé beze jména

Souvislost s exekucemi, v nichž je v Česku zhruba 900 tisíc lidí, nevidí ani Daniel Hůle, který se tématu dlouhodobě věnuje. „Když zaplatím pohřeb ze svého, tak to nemá s dědictvím absolutně nic společného,“ říká.

Může se však podle něj občas stát, že když člověk zemře, v tu chvíli nemusí mít známé pohledávky a až později se přihlásí věřitelé. „A na vás s dědictvím padne i dluh, o němž jste nevěděli,“ dodává.

Advokát Petr Němec, který se též problematice exekucí dlouhodobě věnuje, zdůrazňuje, že dědicem se lze stát jen usnesením soudu (notáře) v rámci dědického řízení.

„Dědicem se nestanete tím, že zaplatíte něčí pohřeb, to bychom při smrti bohatých lidí mohli sledovat velkou přetahovanou o fakturu za pohřeb. Faktura není dědický titul. Věřitel se pochopitelně nemůže domáhat po někom uhrazení dluhu s tím, že ta osoba zaplatila pohřeb. Akt pohřbení tedy nelze vykládat jako přihlášení se k závazku, tj. k dluhu, to je právní nesmysl,“ zdůrazňuje Němec.

Připouští sice, že růst počtu sociálních pohřbů může mít sociologickou souvislost i s počtem exekucí, ale mnohem více s rozkladem rodinných vazeb a změnou hodnot ve společnosti obecně.

„Exekuce tam roli hrát můžou jako fenomén, který snižuje zájem příbuzných o takovou osobu, natož o její dědictví. Je pak logické, že se budou chtít vyhnout dalším výdajům, jako je náklad na pohřeb, když vědí, že budou muset stejně odmítnout dědictví. O urnu si pak požádají,“ říká Němec.

Jen za první čtvrtletí roku 2018 stát obcím proplatil pohřby dalších 243 zemřelých. I když by bylo zajímavé vědět, v jakých krajích a oblastech počet sociálních pohřbů vzrostl především, ministerstvo pro místní rozvoj takové statistiky nevede.

„Byly by zavádějící: obce mají pohřbívací povinnost, a ta se netýká trvale žijících občanů, ale potenciálně všech lidí, kteří na území obce zemřou – cizinci, lidé beze jména, bezdomovci. Při porovnávání by pak byly ve značné nevýhodě ty obce, na jejichž území jsou například domovy důchodců, léčebny dlouhodobě nemocných, nemocnice a tak podobně,“ vysvětluje Veronika Vároši.

Sociální pohřby v ČR 2007 – 2017

ZDROJ: MMR

Podpořte nezávislou žurnalistiku.

Jako odměnu za dar ve výši 499 korun obdržíte exkluzivní 100stránkovou publikaci „Babiš. Vůdce pro 21. století“.