Slovenský dům v Praze má být centrem slovenské i české kultury. Pod hlavičkou kulturní spolupráce tam ale působí i spolky a osoby blízké dezinformační scéně. Opakuje se v nich například jméno Petra Žantovského, přispěvatele řady alternativních médií a radního ČTK. Slovenský dům je přitom příjemcem státních dotací z Česka i Slovenska a chce se podílet i na otevření recipročního Českého domu v Bratislavě.

Když loni slovenský velvyslanec Peter Weiss přebíral v rámci takzvaných Krameriových cen ocenění pro novináře Jána Kuciaka, vzbudila jeho účast na akci rozruch.

Kuciakovým bývalým kolegům ani rodině se nelíbilo, že zavražděného investigativce vyznamenává česká Asociace nezávislých médií, která sdružuje i řadu dezinformačních webů.

Vedle samotného seznamu laureátů i porotců Krameriových cen – v porotě opakovaně zasedl třeba i generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral – stojí za pozornost i otázka, proč Krameriovy ceny tradičně hostí právě sál Slovenského domu v Soukenické ulici v centru Prahy. A proč na jeho adrese sídlí jak zmíněná Asociace nezávislých médií, tak další spolky blízké dezinformační scéně.

Ředitel: Fašisty bychom odmítli

„Jak já chápu logiku Asociace, jde o jakousi „odborovou“ organizaci či „komoru“, do které může vstoupit každý nezávislý vydavatel média, které je provozované v souladu se zákonem,“ tvrdí ředitel Slovenského domu Vladimír Skalský. Ten také zasedá v porotě Krameriových cen.

Slovenský dům podle něj neměl důvod, proč by pronájem pořadatelům akce nepovolil. „Odmítli bychom to fašistům, antisemitům a podobně, tedy těm, kde je vážné podezření z porušování zákona,“ dodává.

Právě se šířením antisemitských názorů byl přitom spojován jeden ze zakladatelů Asociace nezávislých médií Jan Korál (který stojí za konspiračním serverem Nwoo).

U zrodu Asociace stáli také Ondřej Geršl (konspirační web AC24), Stanislav Novotný a Petr Žantovský (současný místopředseda rady ČTK, vysokoškolský učitel a častý přispěvatel různých alternativních médií).

Novotný s Žantovským jsou také častými hosty internetového rádia Slobodný vysielač (dávalo třeba prostor krajně pravicovému hejtmanovi v Banské Bystrici Marianu Kotlebovi) či jeho české mutace.

Jen jsem pomáhal, tvrdí Žantovský

Právě Žantovský má ke Slovenskému domu evidentně blízko. Jeho spolek CS-Institut je jednou z organizací, které přímo v budově sídlí. Funkci má Žantovský i v dalším spolku zapsaném na stejné adrese, v Klubu českých a slovenských spisovatelů, kde je členem rady.

V ní sedí spolu se zmiňovaným ředitelem Slovenského domu Vladimírem Skalským. Právě on je jedním z pojítek mezi spolky a organizacemi, které si Slovenský dům vybraly jako svou adresu.

MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?

Skalský figuruje v celkem čtyřech spolcích, které sídlí v Soukenické ulici a v popisu agendy mají česko-slovenské vztahy. Kromě toho je i místopředsedou spolku Slovensko-český klub, který sice sídlí jinde, ale Slovenský dům provozuje a přijímá i dotace na jeho provoz.

Podle výroční zprávy za rok 2017 dostal Slovensko-český klub dotace z českého státního rozpočtu ve výši 1 860 000 korun a ze slovenského zhruba 345 tisíc korun.

Petr Žantovský tvrdí, že se s Vladimírem Skalským zná zhruba od druhé poloviny 90. let a že před otevřením Slovenského domu v Praze pomáhal jeho iniciátorům v Česku „hledat zdroje“.

„Moje role byla čistě negociační – vysvětloval jsem některým lidem význam Slovenského domu,“ napsal Žantovský na dotaz HlídacíPes.org.

Dnes sídlí několik spolků propojených s Žantovským právě na adrese Slovenského domu.

Víno od Zemanova přítele

Sám Žantovský v tamním sále například křtil své knihy nebo do něj zval na udílení zmiňovaných Krameriových cen. Jednu z jeho knih křtil při své návštěvě Slovenského domu přímo prezident Miloš Zeman.

Perličkou z této akce je dodávka sady luxusních vín, kterou podle Vladimíra Skalského dodal Zemanův přítel, bývalý důstojník komunistické armády ČSSR a obchodník s vínem Zdeněk Zbytek, známý svými dobrými kontakty v zemích bývalého Sovětského svazu.

Na pozvánkách na jiné akce ve Slovenském domě se zase objevila jména dalších spolků spojených s Petrem Žantovským, které sídlí na jiné adrese, ale ve kterých on sám figuruje – jako Aréna nebo Medias res. Obě sdružení spolu s Žantovského CS Institutem zvala třeba na konferenci Průniky české a slovenské literatury, kterou Žantovský také sám moderoval. Jako druhý moderátor byl ohlášen ředitel Slovenského domu Vladimír Skalský.

Za jakých podmínek tedy Žantovského spolky i další soukromé společnosti ve Slovenském domě fungují?

Dezinformátoři ve službách ČR a SR

„Ani Asociace nezávislých médií, ani CS Institut, ani Klub českých a slovenských spisovatelů není adresátem veřejných prostředků na svůj provoz,“ říká jen Petr Žantovský. O detailech nájmu se bavit nechce.

Podle Vladimíra Skalského „žádná z organizací slovenské národnostní menšiny, které ve Slovenském domě sídlí, neplatí Slovensko-českému klubu nájemné“, čímž klub nepřímo podporuje činnost těchto národnostních spolků. Těm neúčtuje ani nájemné za akce v prostorách domu.

Asociace nezávislých médií ale takovou česko-slovenskou náplň činnosti nemá.

„Asociace je sice nezisková organizace, ale její zaměření je samozřejmě jiné, určitě není organizací slovenské národnostní menšiny. Za nájem platí barterem, případně v penězích, podle dohody,“ upřesňuje Vladimír Skalský.

Celkově nájemné podle Vladimíra Skalského tvoří příjmy Slovensko-českého klubu jen zhruba v řádech desítek tisíc korun ročně. Na podobně prestižní adrese v centru Prahy se přitom nájmy při současných cenách pohybují v desítkách tisíc korun zpravidla měsíčně, nikoli za rok.

Diplomy z Kyjeva

„CS Institut má ve stanovách i v reálné činnosti i (a možná především) péči o česko-slovenské vztahy,“ popisuje Skalský podmínky spolupráce s dalším ze spolků Petra Žantovského a důvody, proč sídlí právě na adrese Slovenského domu.

„Z tohoto titulu je v režimu podobných veřejně-prospěšných institucí, pokud jde o sídlo. Pokud jde o akce, záleží na jejich charakteru,“ vysvětluje, kdy spolek Slovenskému domu platí, a kdy ne.

Podle Skalského CS Institut nemusí nutně platit nájem, pokud má jeho akce česko-slovenský charakter, ale přispívá „ke zdaru akce organizačně, propagačně či finančně“.

CS Institut se ovšem zdaleka neangažuje pouze v česko-slovenských vztazích. Je partnerem pražské pobočky Mezinárodní akademie řízení personálu (MAŘP), ve spolupráci s kterou „organizačně zprostředkovává činnosti v rámci doktorského studia uchazečů s ČR a SR v doktorských oborech akreditovaných na MAŘP Kyjev“, stojí na webu dalšího z Žantovského spolků Medias res.

Podobné partnerství má CS Institut i s Mezinárodní školou marketingu a managementu. V obou případech je jako garant doktorského studia uveden na webových stránkách Petr Žantovský. Ke spolupráci s MAŘP Kyjev se dříve hlásila i další soukromá vzdělávací instituce Správní institut.

Akademie MAŘP i její partnerské organizace musely už dříve úroveň poskytovaného vzdělání veřejně obhajovat, stejně jako fakt, že nejsou vysokými školami podle českého práva, ale pouze zprostředkovávají v ČR studium garantované zahraniční vysokou školou, a tedy jejich diplomy podléhají české nostrifikaci.

Klub starých známých?

Nejpozději v tomto bodě začíná okruh lidí kolem Slovenského domu připomínat skupinu starých přátel, kteří se jakoby náhodou sešli na stejné – velmi dobré – adrese.

Manželka Petra Žantovského Irena Žantovská totiž na pražské pobočce MAŘP (Otevřená evropská akademie ekonomiky a politiky) působila dříve jako odborný garant. Vyučovala tam přinejmenším ještě v roce 2016, jak tehdy uvedla i v životopise na Panevropské vysoké škole v Bratislavě.

Tam také tehdy získala docenturu, stejně jako o něco dříve její manžel. Z životopisu vyplývá i to, že na Akademii MAŘP vedla Žantovská jako doktoranda právě šéfa Slovenského domu Vladimíra Skalského.

Jeho spolek Slovensko-český klub zase letos v únoru nominoval Žantovskou jako kandidátku do Rady Českého rozhlasu, nakonec ale neprošla prvním kolem.

„Považujeme ji za odbornici, se kterou jsme spolupracovali i na projektech pro Český rozhlas, například na dramatizaci děl slovenských spisovatelů. Rozhodující pro nás je, že na základě diskusí s ní věříme, že by v Radě dávala kromě jiného důraz i na problematiku národnostních menšin, krajanů a česko-slovenských vztahů,“ vysvětluje Vladimír Skalský důvody nominace Ireny Žantovské.

Možná přijde i velvyslanec

Žantovská je také předsedkyní sesterské organizace Slovensko-českého klubu v Bratislavě, kde má připravovat projekt otevření Českého domu, jehož hlavním propagátorem je prezident Miloš Zeman.

Vladimír Skalský tvrdí, že má od prezidenta přinejmenším symbolické pověření tuto věc na Slovensku řešit, Hrad ale na dotaz HlídacíPes.org odmítl, že by se Skalského organizací jednal.

Jak blízko může být od česko-slovenských vztahů k dezinformační scéně, dokazuje i zmiňovaný slovenský velvyslanec Peter Weiss. Ten se na akcích dezinformátorů občas objeví i mimo Slovenský dům. V únoru například vystoupil na semináři o „mediálních lžích“.

Organizoval ho prokremelský web Nová republika a vystoupili tam mimo jiné i Petr Žantovský a Stanislav Novotný z Asociace nezávislých médií – tedy „nájemníci“ Slovenského domu.

Blízkost k dezinformátorům, Kremlu nebo českým komunistům vykazuje i další ze zmiňovaných spolků ve Slovenském domě, Klub českých a slovenských spisovatelů. V jeho radě kromě Petra Žantovského působí třeba i dlouholetý moderátor koncertů Alexandrovců, nositel ruské Puškinovy medaile a předseda Česko-ruské společnosti Jiří Klapka, či několik publicistů a dalších osobností blízkých KSČM.

Jiří Klapka byl také podle údajů z roku 2016 členem programové rady celého Slovenského domu.

Podobnými partnery se obklopuje i sesterský Slovensko-český klub v Bratislavě, který má podle Vladimíra Skalského realizovat projekt tamního Českého domu. Spolek vedený Irenou Žantovskou sídlí na stejné adrese v centru slovenské metropole jako různá tamní spisovatelská sdružení, například Spolek slovenských spisovatelů.

Jeho místopředsedou je (RSDr.) Pavol Dinka, jeden z oceněných při loňském udílení Krameriových cen ve Slovenském domě v Praze, na Slovensku mimochodem v minulosti usvědčený z plagiátorství.

Cenu loni dostal také další slovenský známý Vladimíra Skalského i manželů Žantovských, básník a publicista Jozef Leikert. Ten byl jak v případě Petra Žantovského, tak v případě Ireny Žantovské předsedou habilitační komise, když na Panevropské univerzitě v Bratislavě dostali titul docent.