Legendární Henry Kissinger, obdivovaný i nenáviděný, oceňovaný i proklínaný, významná postava americké zahraniční politiky dvacátého století, se dožil neuvěřitelných sta let. Americký ministr zahraničních věcí, poradce pro národní bezpečnost, univerzitní profesor, autor dlouhé řady odborných článků i knih…

Na Harvardu patřil k nejlepším studentům, mimořádně nadaný, nadprůměrně inteligentní, ambiciózní a pracovitý, zároveň společenský a zábavný. Jenom prostý výčet jeho životopisných údajů by zaplnil několik stran.

Během své ohromující kariéry získal nespočet různých mezinárodních vyznamenání, řádů a uznání, neúnavně cestoval po celém světě, scházel se s nejmocnějšími vládci světa, promlouval na stovkách konferencí, přednášel politikům i studentům. Celý život se věnoval studiu filozofie a historie, byl velkým fanouškem evropského fotbalu a jeho neúnavným propagátorem ve Spojených státech.

Oslavenci přeji všechno nejlepší k jeho stým narozeninám a mám také jednu otázku: kdo se u nás problematikou rizik umělé inteligence, kterou tak jasně nahlíží stoletý muž, vážně a seriózně zabývá?

Nesmírný vliv si udržel i po ukončení svého působení ve funkci ministra, všichni američtí prezidenti s výjimkou Joe Bidena ho zvali do Bílého domu, aby s ním debatovali o aktuálním dění doma i ve světě a mnohokrát ho požádali o radu.

Henry Kissinger opustil rodné Německo ve svých 15 letech v roce 1938, a stejně jako Madeleine Albrightová se nemohl nikdy ucházet o prezidentský úřad. Americká ústava stanoví, že prezidentem se může stát jen občan, který se na území Spojených států narodil.

Na zasedání Bilderbergu

Na počátku výjimečných devadesátých let, kdy se občas děly i zázraky, se mi shodou náhod a příznivých okolností poštěstilo poznat Henry Kissingera osobně. Setkala jsem se s ním v Praze, v New Yorku, v jeho sídle ve státě Connecticut a v Helsinkách.

Poznala jsem také jeho ženu Nancy, která byla tak velkorysá, že když uviděla, jak se klepu zimou, nabídla mi svůj svetr. Jednou se mě Henry zeptal, zda jsem se naučila německy za války. S úsměvem jsem odpověděla, že když válka začala, bylo mojí matce sedm let, Nancy jen obrátila oči v sloup a jemně ho poklepala po rameni.

Henry a jeho žena byli nesmírně příjemní a přátelští. V Connecticutu si vybudoval své venkovské zázemí také Miloš Forman, často je navštěvoval a patřil k nejužšímu okruhu jejich přátel.

Na konci roku 1992 jsem odjela jako velvyslankyně do Finska a v červnu následujícího roku se v Helsinkách konalo zasedání skupiny Bilderberg.

Věděla jsem, že Kissinger patří mezi členy tohoto prestižního think tanku, i to, že přijede, ale naprosto mě vyvedl z míry, když mi zavolal a pozval mě na čaj. Vyptával se na situaci u nás i ve Finsku, Evropa po ukončení studené války ho nesmírně zajímala.

V listopadu minulého roku mě zaujala informace o konferenci, která se konala ve washingtonské národní katedrále, kde jako jeden z významných řečníků byl uveden Henry Kissinger. Překvapilo mě, že ve svém věku vystupuje na veřejnosti a byla jsem na jeho projev zvědavá.

Svým videopříspěvkem mě zcela ohromil. Hovořil o umělé inteligenci, jejím významu i o jejím vlivu a riziku pro lidstvo. Přiznávám, že jsem nevěděla, že se tomuto tématu věnuje již několik let.

Kissinger se seznámil s umělou inteligencí v roce 2016 právě na zasedání Bilderbergu. Podle svých slov zrovna mířil k východu, když ho oslovil Eric Schmidt, tehdejší CEO Googlu, a doporučil mu, aby si poslechl následující příspěvek, že ho jistě zaujme.

Měl pravdu, Kissingera umělá inteligence zcela pohltila, začal tento fenomén studovat, četl odborné knihy a chodil na setkání, která organizoval Schmidt pro studenty umělé inteligence. Nejvíce ho na této nové disciplině zaujal její filozofický a intelektuální dopad.

V roce 2021 vyšla kniha Věk umělé inteligence a naše lidská budoucnost, ve které autoři Henry Kissinger, Eric Schmidt a Daniel Huttenlocker varují před nekontrolovatelnou silou umělé inteligence.

Jenom pouhý fakt, že ve věku 98 let napsal odborně zaměřenou knihu na velmi složité téma, je šokující a zcela mimořádný. Podle dostupných komentářů a recenzí jde opravdu o hodnotný text otevírající širokou diskusi.

Umělá inteligence je schopna vytvořit si svůj svět. Může způsobit změnu v chápání světa, ve kterém lidstvo dnes žije. Vlastně nikdo neví, jak bude umělá inteligence na lidi reagovat. Nastolené otázky se podle Kissingera musí řešit globálně a na vládní úrovni.

Když se stroje domluví

Kissinger ve svých vystoupeních klade znepokojující otázky: kdo kontroluje co systém umělé inteligence dělá, kdo reguluje, co se děje? Opravdu chceme zbraně, které se automaticky aktivují podle svého vlastního vyhodnocení situace?

Na příkladu případného vojenského konfliktu mezi dvěma technologicky nejvyspělejšími státy USA a Čínou, kdy obě strany budou mít ve svém arzenálu vysoce účinné zbraně řízené umělou inteligencí, se ptá, co když se tyto zbraně samy rozhodnou, co je jejich úkolem?

Když zadáte: chci útočit na cíl A, zbraně s umělou inteligencí mohou dojít k závěru, že vaše kritéria lépe splňuje jiný cíl. Kissinger má obavy, že nikdo dosud nezkoumal, co se stane, když bojové letouny obou válčících stran řízené umělou inteligencí začnou komunikovat mezi sebou…

Kissinger srovnává ničivou sílu jaderných zbraní a nevyzpytatelnost umělé inteligence a vychází mu, že umělá inteligence představuje větší nebezpečí. Jaderné zbraně nemají schopnost se samy aktivovat ani samy vybrat cíl, ani nemají schopnost číst lidské myšlenky.

Kissinger varuje, že téma umělé inteligence je velmi aktuální, nejde o žádné abstraktní uvažování, ale týká se blízké budoucnosti. Říká, že začínáme být obklopení technologií, o jejímž uvažování nic nevíme, jen víme, co může vyprodukovat.

Umělá inteligence je schopna vytvořit si svůj svět, který bude do určité míry pro lidstvo neuchopitelnou záhadou. Může způsobit změnu v chápání světa, ve kterém lidstvo dnes žije. Vlastně nikdo neví, jak bude umělá inteligence na lidi reagovat. Nastolené otázky se podle Kissingera musí řešit globálně a na vládní úrovni.

Oslavenci přeji všechno nejlepší k jeho stým narozeninám a na závěr mám také jednu otázku: kdo se u nás problematikou, kterou tak jasně nahlíží stoletý muž, vážně a seriózně zabývá?