Šéf Evropské federace novinářů: Žurnalistika si zaslouží víc než nálepky
KOMENTÁŘ. Můžeme certifikovat to, jak se mají správně vyrábět třeba konzervy s hráškem. Nemůžeme ale certifikovat intelektuální a empirický proces, který vede k vytvoření článku nebo jiného novinářského výstupu, upozorňuje ve svém komentáři Ricardo Gutierrez, generální tajemník Evropské federace novinářů.
Novinář je řemeslník pracující s informacemi. Jeho know-how, jeho umění a jeho intuici nelze měřit na základě objektivních, standardizovaných kritérií.
Proto je Evropská federace novinářů, hlavní reprezentativní organizace profese na evropském kontinentu, ostražitá ve vztahu k jakýmkoli pokusům o certifikaci novinářských výrobních procesů. Nálepkování žurnalistiky je iluzorní, až nebezpečné, píše dále generální tajemník Evropské federace novinářů a člen frankofonní Belgické rady pro etiku žurnalistiky Ricardo Gutierrez.
Před udělováním formalistních „certifikátů“ varoval ve svém komentáři pro časopis belgického svazu novinářů. Text publikujeme s jeho svolením jako příspěvek k probíhající debatě o samoregulaci médií.
Internetové platformy jako jsou Seznam či Google mají dle nové legislativy Evropské unie (EMFA – Evropský akt o svobodě médií) hledat oporu pro své rozhodnutí, zda nabízet či nenabízet obsah zpravodajských i dalším webů ve „vnější autoritě“. V Česku se zatím Seznam.cz při rozhodování řídí MediaRatingem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Na mezinárodní úrovni se Reportéři bez hranic (RSF) zasloužili o vznik Journalism Trust Initiative. Ta pod záštitou Evropského výboru pro normalizaci vyvinula metodiku podle norem ISO pro posuzování „profesionální a etické žurnalistiky“.
Certifikace je proces nezávislého hodnocení shody výrobků, organizačních metod nebo lidí, který má v kontextu standardizované průmyslové výroby nepochybně smysl. Ale na novinářské řemeslo se aplikovat nedá. Můžeme sice certifikovat shodu výroby konzerv s hráškem, nemůžeme ale certifikovat intelektuální a empirický proces, který vede k vytvoření novinářského článku.
Sny nepřátel svobody
Psaní věcného článku, vypracování zprávy, vykreslení portrétu, vedení rozhovoru, vypracování analýzy nebo psaní úvodníku, to vše jsou eminentně osobní, intuitivní tvůrčí procesy.
Jedno téma může být pokryto a zpracováno tisíci různými způsoby, s různými úhly pohledu, na základě zcela odlišných zdrojů a přístupů.
Kdo pak může tvrdit, že má pravidla pro hodnocení „dobré práce“? Který skutečně nezávislý „certifikátor“ by měl být legitimní k tomu, aby učinil takový úsudek? A na jakých objektivních kritériích by takové hodnocení mělo být založeno?
Novinář má samozřejmě své povinnosti: poskytovat ověřené informace ve veřejném zájmu, které přispívají k diskusi či nabízejí protiváhu. Nezáleží na tom, jak tohoto výsledku dosáhne, pokud bude respektovat nezbytné etické normy: respekt k pravdě, nezávislost, respekt k osobním právům.
FEJ se domnívá, že je riskantní a zavádějící, dokonce nebezpečné, tvrdit, že lze kategorizovat média na základě tzv. objektivních kritérií.
Neexistují žádná „dobrá“ a „špatná“ média. V každém médiu, ať už je považováno za „seriózní“ nebo „bulvární“, jsou novináři, kteří svou práci dělají dobře, respektují etické zásady, a další, kteří porušují pravidla této profese.
Někdy schválně, někdy jsou dotlačeni k „faulům“ či chybám stále nejistějšími pracovními podmínkami, v kontextu hyperkonkurence a zběsilého závodu o informace.
Nepřátelé svobody tisku sní o vytvoření takzvaných nezávislých systémů certifikace médií, které by jim poskytly dostatek příležitostí cenzurovat nebo diskreditovat v očích veřejnosti jakákoli média, která narušují stávající vládnoucí moc. Tvrdit, že lze certifikovat média, znamená nabídnout cenzorům zbraň hromadného ničení.
EFJ je samozřejmě pro absolutní transparentnost identity vlastníků médií a jejich financování, ať už z veřejných nebo soukromých zdrojů. Ale naše Federace se v žádném případě nedomnívá, že je možné absolutním způsobem opatřit jedno médium nálepkou důvěryhodnosti nebo jiné nálepkou nedůvěryhodnosti.
Chraňme novinářské řemeslo
Za současného stavu předpokládaných certifikačních systémů nic nebrání propagandistickým médiím získat „nejvyšší certifikát“ a nic nevylučuje, že seriózní médium nebude schopno tato kritéria splnit.
FEJ se domnívá, že důvěryhodnost a spolehlivost žurnalistické produkce lze posuzovat pouze jednotlivě, a to prostřednictvím samoregulačních orgánů sdružujících zástupce novinářů, vlastníků médií a členů občanské společnosti. Zmocněné „tiskové rady“ nebo „novinářské etické rady“ mohou posoudit soulad s etickými pravidly v konkrétním kontextu každé jednotlivé produkce.
V globalizovaném kontextu dezinformací by bylo mnohem užitečnější podniknout jiné účinné kroky: podporovat profesionální žurnalistika, slušné pracovní podmínky pro novináře, prosazování novinářské samoregulace a profesní etiky, mediální výchovu pro všechny, regulaci trhu s dezinformacemi na sociálních sítích a zvýšenou transparentnost držitelů moci.
Zaručit prostřednictvím těchto akcí životaschopnost profesionálního, pluralitního a nezávislého mediálního ekosystému v transparentnější společnosti je skutečnou demokratickou výzvou.
Toto je problematik, jež si zaslouží naši plnou pozornost. Nemá smysl ztrácet čas vývojem údajně objektivních systémů certifikace médií, které ve skutečnosti občanům nabídnou pouze iluzi novinářské důvěryhodnosti. Zachraňme žurnalistické řemeslo, ale netvařme se, že ho chráníme nálepkami.
Autor je generální tajemník Evropské federace novinářů a člen frankofonní Belgické rady pro etiku žurnalistiky. Evropská federace novinářů je největší organizací novinářů v Evropě a zastupuje asi 320 000 novinářů v 74 novinářských organizacích ve 46 zemích.
O tématu psal HlídacíPes.org například zde:
Ondřej Neumann: Snaha certifikovat média je cestou do pekel. I když má HlídacíPes.org zpět „áčko“
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Kdo jsou poradci šéfa ČT Součka. Televize hledá seznam jmen už měsíc a půl
Aleš Rozehnal: Charta pracovníka ČT, kterou navrhuje Jan Souček, je protiústavní
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
2 komentáře
Tedy, obávám se, že se pan generální tajemník mýlí hned v první větě.
Protože, to by mu jistě vysvětlil každý profesionální kuchař, že i to každé jídlo, i ten hrášek se dá připravit řadou různých způsobů (dle jeho invence, i podle účelu) , s řadou různých přísad, a s pomocí řady různých kuchyňských technologií .
Jenomže, ten kuchař v restauraci, resp. majitel té restaurace) na tu kuchyni certifikaci mít musí – a že mu tam chodí kontroly, třeba z hygieny poměrně často. A že by taky byl rád, kdyby se to dalo nahradit nějakým samo regulačním sdružením zástupců ku chařů a majitelů restaurací, ale žel nejde to, a ty důvody by se daly vysvětlit. Ale že podobně by se daly udělat i ty tvrdé certifikace pro média – protože těch objektivních a zcela snadno kontrolovatelných kritérií je mnohem méně, nakonec i tady na HP byly mnohokrát citovány, oproti hutným potravinářským hygienickým a technologickým normám.
Ale proč to nejde na to ať si odpoví ti novináři, jestli o tom skutečně stojí, publikovat (třeba) jen ty kriticky ověřené zprávy a nic jiného, padni kom padni, bez ohledu na své názory.
Ostatně – takový přímo groteskní případ. Když začala ruská invaze na Ukrajinu. tak i naše média radostně informovala, že jako první „odveta“ z našich obchodů zmizela ruská a moskevská zmrzlina. I když bylo zcela zřejmé že
a) ta zmrzlina ničím nebezpečná, ani zkažená nebyla
b) dokonce nebyla ani přímo z Ruska či Moskvy,jen se tak jmenovala
ale c) dokonce a i tom se psalo, že jí v těch obchodech nevyhodili, ale jen přebalili do obalů s jiným názvem. Což– z hlediska potravinářské certifikace tak vadit nemuselo, pokud dodrželi naprosto stejnou recepturu.
Ale z hlediska certifikace toho způsobu informováni médií už by to malér byl,,
Pro redakci HP:
Chápu snahu certifikování a chápu jak by to dopadlo – jako vždycky…
Víte, milá redakce, co mi otevřelo obě oči vůči žurnalistice? COVID pandemie. Všichni psali hystericky, úplně všichni! Zastánci toho, odpůrci onoho. I poměrně slušný web jako Britské Listy se dle mého upřímného názoru profiloval jako Blesk a jím podobné (od té doby ho již nečtu, přestal jsem platit předplatné a doufám, že o panu Čulíkovi nikdy neuslyším. Tak jak to vedl tehdy, tak to žádný seriózní novinář nedělá). Otevřené nadávky v textech i ve videích. Když pak odezněla hlavní histerie, tak každé „médium“ přiživovalo situaci tendenčními články, click-baity, titulky které by jindy nikdy nikoho ani nenapadly. Prostě se to tak nějak dokořenilo, dle gusta každého novináře. (Titulky čtou všichni, mnozí píšou komentáře jen na základě titulků a stejně tak si dělají názor JEN z titulku – tzn. marasmus, který tu teď je, obecná „nasr*nost, tak „média“ na tom mají obrovský díl vinny).
Ve spoustě článcích jsem našel vyložené lži nebo alespoň pokus použít „zajímavou“ lež, nebo aspoň spekulaci, do článku tak, aby „se vlk nažral, ale koza zůstala celá“. Všichni novináři přilévali benzín do ohňů na všech stranách. Za to vám všem obecně patří jen hanba (když ona ta čtenost s těmi titulky a obsahem generovala takovou čtenost a takový zisk z reklam, jako dlouho nic, že? Tomu se dá těžko odolávat).
A teď si říkám, když se v době COVIDu média obecně zachovala takto, jak to asi vypadá normálně? Přestal jsem věřit víceméně všemu, čtu jen abych byl v obraze „co za kecy letí“ dnes. Všichni novináři inklinujete k bulváru. Seriózní žurnalistika je bez emocí, bez podsouvání myšlenek, bez narativů a v tom jste všichni těžce selhali.