KOMENTÁŘ. Můžeme certifikovat to, jak se mají správně vyrábět třeba konzervy s hráškem. Nemůžeme ale certifikovat intelektuální a empirický proces, který vede k vytvoření článku nebo jiného novinářského výstupu, upozorňuje ve svém komentáři Ricardo Gutierrez, generální tajemník Evropské federace novinářů. 

Novinář je řemeslník pracující s informacemi. Jeho know-how, jeho umění a jeho intuici nelze měřit na základě objektivních, standardizovaných kritérií.

Proto je Evropská federace novinářů, hlavní reprezentativní organizace profese na evropském kontinentu, ostražitá ve vztahu k jakýmkoli pokusům o certifikaci novinářských výrobních procesů. Nálepkování žurnalistiky je iluzorní, až nebezpečné, píše dále generální tajemník Evropské federace novinářů a člen frankofonní Belgické rady pro etiku žurnalistiky Ricardo Gutierrez.

Před udělováním formalistních „certifikátů“ varoval ve svém komentáři pro časopis belgického svazu novinářů. Text publikujeme s jeho svolením jako příspěvek k probíhající debatě o samoregulaci médií.

Internetové platformy jako jsou Seznam či Google mají dle nové legislativy Evropské unie (EMFA – Evropský akt o svobodě médií) hledat oporu pro své rozhodnutí, zda nabízet či nenabízet obsah zpravodajských i dalším webů ve „vnější autoritě“. V Česku se zatím Seznam.cz při rozhodování řídí MediaRatingem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Na mezinárodní úrovni se Reportéři bez hranic (RSF) zasloužili o vznik Journalism Trust Initiative. Ta pod záštitou Evropského výboru pro normalizaci vyvinula metodiku podle norem ISO pro posuzování „profesionální a etické žurnalistiky“. 

Certifikace je proces nezávislého hodnocení shody výrobků, organizačních metod nebo lidí, který má v kontextu standardizované průmyslové výroby nepochybně smysl. Ale na novinářské řemeslo se aplikovat nedá. Můžeme sice certifikovat shodu výroby konzerv s hráškem, nemůžeme ale certifikovat intelektuální a empirický proces, který vede k vytvoření novinářského článku.

Sny nepřátel svobody

Psaní věcného článku, vypracování zprávy, vykreslení portrétu, vedení rozhovoru, vypracování analýzy nebo psaní úvodníku, to vše jsou eminentně osobní, intuitivní tvůrčí procesy.

Jedno téma může být pokryto a zpracováno tisíci různými způsoby, s různými úhly pohledu, na základě zcela odlišných zdrojů a přístupů.

Kdo pak může tvrdit, že má pravidla pro hodnocení „dobré práce“? Který skutečně nezávislý „certifikátor“ by měl být legitimní k tomu, aby učinil takový úsudek? A na jakých objektivních kritériích by takové hodnocení mělo být založeno?

Novinář má samozřejmě své povinnosti: poskytovat ověřené informace ve veřejném zájmu, které přispívají k diskusi či nabízejí protiváhu. Nezáleží na tom, jak tohoto výsledku dosáhne, pokud bude respektovat nezbytné etické normy: respekt k pravdě, nezávislost, respekt k osobním právům.

FEJ se domnívá, že je riskantní a zavádějící, dokonce nebezpečné, tvrdit, že lze kategorizovat média na základě tzv. objektivních kritérií.

Neexistují žádná „dobrá“ a „špatná“ média. V každém médiu, ať už je považováno za „seriózní“ nebo „bulvární“, jsou novináři, kteří svou práci dělají dobře, respektují etické zásady, a další, kteří porušují pravidla této profese.

Někdy schválně, někdy jsou dotlačeni k „faulům“ či chybám stále nejistějšími pracovními podmínkami, v kontextu hyperkonkurence a zběsilého závodu o informace.

Nepřátelé svobody tisku sní o vytvoření takzvaných nezávislých systémů certifikace médií, které by jim poskytly dostatek příležitostí cenzurovat nebo diskreditovat v očích veřejnosti jakákoli média, která narušují stávající vládnoucí moc. Tvrdit, že lze certifikovat média, znamená nabídnout cenzorům zbraň hromadného ničení.

EFJ je samozřejmě pro absolutní transparentnost identity vlastníků médií a jejich financování, ať už z veřejných nebo soukromých zdrojů. Ale naše Federace se v žádném případě nedomnívá, že je možné absolutním způsobem opatřit jedno médium nálepkou důvěryhodnosti nebo jiné nálepkou nedůvěryhodnosti.

Chraňme novinářské řemeslo

Za současného stavu předpokládaných certifikačních systémů nic nebrání propagandistickým médiím získat „nejvyšší certifikát“ a nic nevylučuje, že seriózní médium nebude schopno tato kritéria splnit.

FEJ se domnívá, že důvěryhodnost a spolehlivost žurnalistické produkce lze posuzovat pouze jednotlivě, a to prostřednictvím samoregulačních orgánů sdružujících zástupce novinářů, vlastníků médií a členů občanské společnosti. Zmocněné „tiskové rady“ nebo „novinářské etické rady“ mohou posoudit soulad s etickými pravidly v konkrétním kontextu každé jednotlivé produkce.

V globalizovaném kontextu dezinformací by bylo mnohem užitečnější podniknout jiné účinné kroky: podporovat profesionální žurnalistika, slušné pracovní podmínky pro novináře, prosazování novinářské samoregulace a profesní etiky, mediální výchovu pro všechny, regulaci trhu s dezinformacemi na sociálních sítích a zvýšenou transparentnost držitelů moci.

Zaručit prostřednictvím těchto akcí životaschopnost profesionálního, pluralitního a nezávislého mediálního ekosystému v transparentnější společnosti je skutečnou demokratickou výzvou.

Toto je problematik, jež si zaslouží naši plnou pozornost. Nemá smysl ztrácet čas vývojem údajně objektivních systémů certifikace médií, které ve skutečnosti občanům nabídnou pouze iluzi novinářské důvěryhodnosti. Zachraňme žurnalistické řemeslo, ale netvařme se, že ho chráníme nálepkami.

Autor je generální tajemník Evropské federace novinářů a člen frankofonní Belgické rady pro etiku žurnalistiky. Evropská federace novinářů je největší organizací novinářů v Evropě a zastupuje asi 320 000 novinářů v 74 novinářských organizacích ve 46 zemích.

O tématu psal HlídacíPes.org například zde:

Ondřej Neumann: Snaha certifikovat média je cestou do pekel. I když má HlídacíPes.org zpět „áčko“