Sedm zásad populistů. Referendum se hodí jen někdy a výsledek voleb zpochybní „mlčící většina“
Populismus není jen nálepka. Dá se definovat a má svoje pevné znaky. Základní mantra populistů o tom, že „jen oni reprezentují skutečný lid a nikdo jiný nemá legitimitu“, předurčuje, jak se v politice budou chovat – vytvoří klientelistické prostředí, korupci a možná i přepíšou ústavu, aby si pojistili moc.
1) Populismus není ani autentickou součástí moderní demokratické politiky: Ani to není nějaký druh patologie vytvořený iracionálními občany. Populismus tvoří trvalý stín zastupitelské demokracie. Existuje vždy možnost, že nějaký politický aktér bude v protestu proti současným mocným elitám hovořit ve jménu „skutečného lidu“.
Ve starověkých Athénách populismus neexistoval; demagogie snad ano, ale ne populismus, jelikož ten se objevuje pouze v zastupitelských systémech. Populisté nejsou proti principu politického zastupování, pouze trvají na tom, že jen oni mohou být legitimními zastupiteli.
Ukázku z knihy Co je to populismus? politologa Jana-Wernera Müllera zveřejňujeme se svolením nakladatelství Dybbuk.
2) Ne každý, kdo kritizuje elity, je populista. Kromě toho, že jsou proti elitám, populisté jsou také antipluralisté. Tvrdí, že oni, a jen oni zastupují lid. Ostatní političtí soupeři jsou v zásadě nelegitimní a každý, kdo populisty nepodporuje, není skutečnou součástí lidu. V opozici populisté nutně trvají na tom, že elity jsou nemorální, zatímco lid je morální, homogenní entita, která ve své vůli nechybuje.
3) Může se často zdát, že populisté tvrdí, že zastupují společné dobro na žádost lidu. Při bližším prozkoumání se však ukáže, že to, na čem populistům záleží, je méně produkt opravdového procesu utváření vůle nebo obecného dobra, který může zdravým rozumem pochopit každý, než symbolické zastoupení „skutečného lidu“, z něhož je pak vyvozena správná politika.
To činí politickou pozici populisty imunní vůči empirickému vyvrácení. Populisté vždycky mohou postavit „skutečný lid“ nebo „mlčící většinu“ proti zvoleným zastupitelům a oficiálnímu výsledku voleb.
Obsadit stát – ve jménu lidu
4) Populisté často volají po referendu. Netýká se to ale započetí otevřeného procesu demokratického utváření vůle mezi občany. Populisté si jednoduše přejí být potvrzeni v tom, co již stanovili, že právě to je vůle skutečného lidu. Populismus není cesta k větší participaci v politice.
5) Populisté mohou vládnout podle hesla, že pouze oni zastupují lid. Konkrétně budou provádět „obsazení“ státu, vytvoří masový klientelismus a korupci a budou potlačovat cokoli připomínající kritickou občanskou společnost. Tyto praktiky nalézají jednoznačné morální ospravedlnění v populistické politické představivosti, a mohou být tudíž otevřeně přiznány.
Populisté také mohou psát ústavy; budou to stranické nebo „výlučné“ ústavy vytvořené k tomu udržet populisty u moci ve jménu zvěčnění údajně originální a autentické vůle lidu. Nakonec pravděpodobně povedou k vytvoření vážného ústavního konfliktu.
Brát voliče populistů vážně
6) Populisté by měli být kritizováni za to, co představují. Tedy skutečné nebezpečí pro demokracii (a nejen pro „liberalismus“). To ale neznamená, že by je člověk neměl zapojit do politické diskuse. Hovořit s populisty není totéž co hovořit jako populisté. Je možné brát vážně problémy, na které poukazují, aniž by se přijaly způsoby, kterými tyto problémy rámcují.
7) Populismus není korektiv liberální demokracie. Nepřiblíží politiku „k lidem“ ani znovu nepotvrdí svrchovanost lidu, jak se někdy tvrdí. Ale může být užitečný v objasnění skutečnosti, že části populace se skutečně nedostává zastoupení (může se to týkat jak jejích zájmů, tak identity, nebo i obojího). To ale neospravedlňuje populistické tvrzení, že pouze jejich stoupenci jsou skutečný lid a že oni jsou jeho jedinými legitimními zastupiteli.
Populismus by pak měl přimět zastánce liberální demokracie k vážnějšímu přemýšlení o tom, čeho by se současné selhání v zastupování mohlo týkat. Mělo by se na ně také tlačit, aby se zaměřili na obecnější morální otázky.
Jaká jsou kritéria pro přináležitost k občanskému řádu? Proč přesně stojí za to zachovat pluralismus? A jak je možné adresovat obavy populistických voličů chápaných jako svobodné a rovnocenné občany, ne jako patologické případy mužů a žen vedených frustrací, hněvem a záští?
Podpořte nezávislou žurnalistiku.
Jako odměnu za dar ve výši 499 korun obdržíte exkluzivní 100stránkovou publikaci „Babiš. Vůdce pro 21. století“.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Ve stínu Ježkovy smrti. Milovaní komici v Americe
Svět chceme pro lidi, ne pro roboty. Počítejme s blahem i s katastrofou
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
9 komentářů
Volici populistu jsou: 1) nesamostatni – mysli si, ze nekdo za ne bude resit jejich bezne kazdodenni problemy, 2) zavistivi – mysli si, ze spravedlive rozdelovani nekdo dokaze naridit, 3) nevzdelani – nechapou fungovani demokratickeho zrizeni, jeho smysl a usporadani, 4) blahovi – nedokazou cist mezi radky skutecne zamery populistu.
Vynášet jakékoli paušální soudy – včetně těch, které najdete v těchto blozích – je velmi ošemetné Společnost je řízena a organizována tak, aby z nás vyrůstali průměrní a nesamostatní lidé. Závist je jev nezávislý na čase ani prostoru. Donald Trump nám přes Twitter odvětil svérázně: „Závist je pro mě vyznamenání. Vzdělání = namyšlení, neumějí přijmout kritiku a uznat, že jejich vzdělání je mnohdy velmi děravé. Velkou Británii ze spolku zvaného EU vyštvali hloupí, nevzdělaní, staří venkované. To je výsledek sdělení některých medií. Ano musíme opět číst a vyložit si obsah mezi řádky a lidé takto mohou získat mnohem více než bláhoví lidé. Každá zájmová skupina interpretuje realitu podle své agend.
Ta definice je zbytečně složitá.
Populista je přeci ten, který nevolí strany demogratického bloku a t tudíž nemohou uskutečňovat svůj všeobecně blahodárný program.
Obávám se že nikoliv. Neplettte si totiž populismus se samotným zástupujícím systémem parlamentní demokracie.Tudíž- i když škrtneme populismus, zůstane nám stejně i bez něj koaliční vláda a parlament, kteří budou lidem formou zákonů rozkazovat a regulovat co a jak mají nebo pouze se svolením úřadů nebo nesmí dělat. A rovněž se tím nijak neruší danový systém a přerozdělování veřejných peněz…A co se snad týče “ fungovani demokratickeho zrizeni“, jak je vidno i z bohatého programu zde na HP, ani většina demo politiků nechápe oč jde..
Nejfrekventovanějším slovem posledních dní je „populismus“ .Jako nálepka nastupuje v momentě, kdy výrazy jako nacionalistický, xenofobní, rasistický už nefungují. Proti pojmenování „populista“ se dá naproti tomu hůře bránit.. Možná by politici měli prosazovat věci, které sice nechtějí lidé, ale o kterých si pár vyvolených myslí, že jsou jediné správné, protože jim vyhovují jako např. solární baroni. Pokud politik slibuje to, co si veřejnost přeje, co ale splnit nelze! To a nic jiného je populizmus. U tradičních stran nemá cenu číst program někoho, kdo tolikrát porušil slovo. Vezměte třeba Babiše: Grilování nad ohněm Stb neuspělo, tak se vytáhlo Čapí hnízdo. Pak se vytáhlo Babišovo nabývání majetku. Slabá karta; preference ANO rostou. No to je k zlosti, přitvrdíme: zákon o střetu zájmu s okamžitou platností. Tak ještě přitvrdíme, to už neustojí. Černé peníze na nákup korunových dluhopisů; legálně na ně neměl. A ukázalo se, že měl. No to snad není možné; i mediální masáž za pomoci naší veřejnoprávní byla málo a volby se blíží! Ale Babiše do politiky dostaly „tradiční“ strany. Systém neumožňuje, aby lidé působící škody v politických funkcích byli voláni k odpovědnosti a z procesu řízení vyloučeni. Systém zajišťuje, že když už si voliči vynutí alternativu, ta velmi rychle zmutuje a přizpůsobí se pravidlům. Babíš udělá co slibuje, nebo půjde za nimi, nebude se mít na koho vymlouvat.
Jak může někdo v jednom příspěvku zmotat dohromady tolik věcí? A zmotat naprosto nesmyslně.
Když budeš chtít debatovat o definici populismu tak si přečti aspoň patřičné heslo ve wikipedii, ať nevypadáš za úplného hlupáka. Tvoje definice právě je zůžením pojmu populismu, používaným novináři k dehonestaci politického subjektu, někdy bez reálného základu.
Další agropropaganda je skutečně úžasná. Nebyl to Babiš, který slíbil najít na ministěrstvech 200 mld. Kč? Byl, viděl jsem ho v živém přenosu a v tu ránu jsem věděl, že slibuje něco, co lidé chtějí slyšet ale co nemůže splnit.
No a dále – Babiš Agrofert ukrad, STB donášel, s dotacemi podváděl a na nákup korunových dluhopisů neměl dostatek legálních, tedy zdaněných, peněz. (BTW, odvolání se na nedaněné příjmy je zcela nesmyslné, protože ty mohou pocházet jen z investic ze zdaněných peněz. A na ně neměl, jak sám sebe napráskal, inteligent.)
No a Babiše do politiky nedostaly tradiční strany, babiš byl v politice zúčastně vždy, v pozadí ovlivňoval politiky přes své loutky – poslance. Gross je nejznámnější. Že byl v pozadí na sebe zase chytře napráskal na besedě minulý týden, kdy řekl doslova „mohl jsem zůstat v pozadí a měl bych klid“. Jenže nemohl. Topolánek ho totiž postupně odstřihl od vlivu a když se paroubkovi nepodařilo sestavit vládu tak viděl, že musí přímo do politiky sám.
Stokrát opakovaná lež se nestane pravdou i když ji nejčtenější denníky a agrotrollové, jako ty, stále recyklují. Jen ji možná část národa uvěří a silou se pak za pravdu vyhlásí. Ale pravdou se fakt nestane.
Účelovka, je termín, který jsem před Babišem ani neznal. Nyní, když slyším účelovka, vidím Bureše a pro mne nový význam tohoto výrazu. Ale úplná katastrofa, je to, že už se spravedlnosti nejspíše nedočkáme. Musel by se stát zázrak a na ten už ani nevěřím, Bureš už maká příliš dlouho, a mnoho lidí zajisté poznalo sílu jeho bohatství a kumulované mediálně politické moci, je to velmi silná osobnost, proti které se jen tak někdo nepostaví. A čau lidi, se nám všem nakonec vysměje. Strašná představa, pravda bude pouze trusem na jeho botě.
Populista je ten, kdo zblbne lidi, takže si myslí, že chtějí to, co on slibuje (i když tuší, nebo dokonce ví, že sliby nebudou plněny). A jak se pozná, že někdo zblbl lidi? Vyhraje s náskokem svobodné volby, ovliněné „jen“ marketingovými triky.
Popsal bych to takto – bylo by nádherné pokud by přístupnou alternativou populismu byla plně funkční demokracie se všemi svými plně fungujícími nezastupitelnými principy (kterých je vela), a navíc s opravdu fungujícím pluralismem.
Nicméně, pokud ta demokracie není plně funkční, ale stále více se omezuje na povolební „sjednanou vládu úzkých špiček koaličních partají“ (šmarja, vždyť ani nemusí vyhrát volby, jak se to stalo za Nečase) .. které se pak snaží uzurpovat veškerou moc ve státě nad vším,.. potom není populismus ani negací, dokonce ani vyjímkou takové demokracie, je pouze jednou z řady (ne) mnohých řešení. Jistě že jsou i horší – jak si asi každý všimne, i v tom Rusku mají „něco jako demokracii, včetně voleb“..:))