Šedá ekonomika? Existuje i jiný lék než Babišova povinná účtenka
České ministerstvo financí řízené Andrejem Babišem plánuje v boji se šedou ekonomikou zavést elektronickou evidenci tržeb. Proč sázet na „buzeraci“ všech – podnikatelů, živnostníků ale i zákazníků, když existuje i jiná cesta?
Je zcela nesporné, že tzv. šedá, tedy daním se vyhýbající ekonomika je všudypřítomným fenoménem prakticky v každé zemi. Zatímco korupce výrazně snižuje výkonnost ekonomiky a s nevhodnými eurodotacemi prakticky likviduje svobodný trh, šedá ekonomika trh sice přímo neohrožuje, ale zato je demoralizující a velmi nepříjemná pro státní pokladnu. Nic totiž do ní neodvádí.
Pod dnes už sjednocený pojem „šedá ekonomika“ zahrnujeme nezdaněnou práci a nezdaněné příjmy. Tyto úmyslně vytvářené ekonomické vztahy pak obvykle porušují platné (především daňové) zákony a bourají etické a morální normy společnosti.
Cesta Spojeného královstí proti proudu
Objem české šedé ekonomiky byl v roce 2002 odhadován na výši 19,1% HDP a nebyl to v evropské lokalitě ten výsledek nejhorší. Na stejné úrovni se pohybovalo Norsko a Švédsko (také 19,1%) zatímco Portugalsko, Španělsko a Belgie stoupaly od 22,6% k nechvalným premiantům Itálii a Řecku s podílem 28,6% šedé ekonomiky, měřeno odhadem k celkovému hrubému domácímu produktu (HDP) jednotlivých zde uváděných zemí.
Friedrich Schneider na konferenci australského národního daňového centra v roce 2002 uvedl: „Ve všech studiích bylo zjištěno, že zvýšení daní a povinných příspěvků na sociální zabezpečení je jednou z hlavních příčin zvýšení neformální ekonomiky. Jde o klíčové prvky existence a nárůstu šedé ekonomiky.“ (Zdroj: http://1url.cz/ygrt).
Slova uznávaného odborníka si samozřejmě v České republice nikdo k srdci nevzal. Ve své době vládnoucí strana ODS dokonce udělala přesně pravý opak a daně zvedla. Na rozdíl od Spojeného království, které se stále více a více drží zásady, že nízké daně znamenají nízké dávky a nízkou úroveň šedé ekonomiky.
To se ostatně projevilo snížením šedé ekonomiky Spojeného království z 12,6% HDP v roce 2002 na úroveň Spojených států, které již v roce 2002 dokázaly držet šedou ekonomiku ve výši 8,8% HDP. V roce 2013 pak mohlo Spojené království konstatovat, že se poklesem šedé ekonomiky ocitlo ve vybrané společnosti vedle USA bez toho, že by muselo zavádět nákladná a drastická opatření technického či právního charakteru. (Zdroj: The Shadow Economy in Europe, 2013- str. 15. obr. 9. – http://1url.cz/wgrr).
Česká republika si sice také polepšila a jak uvádí Pavel Sobíšek, analytik UniCredit Bank, z objemu 19,1% šedé ekonomiky v roce 2002 snížila Česká republika tento objem na 16,6% v roce 2008 a na 15,4 % v roce 2014. A protože vyhlídka pro rok 2015 je spíše shodná s rokem 2014 a není o moc příznivější, je celkově očekáván objem české šedé ekonomiky ve výši 600 miliard korun. Mezi největší hříšníky české ekonomiky s nejvyšším podílem stínových aktivit patří zejména výroba, stavebnictví, doprava, skladování a zvyk platit hotově a bez faktury.
Živnostníci v tom nejedou sami
Snadno si můžeme položit otázku, zda jsou to právě a především dnes módně kritizovaní živnostníci, kteří údajně drtivě vytvářejí českou šedou ekonomiku v onom zmíněném rozsahu 600 miliard korun ročně. Vezmeme-li v úvahu zhruba 1 milion aktivních registrovaných živnostníků, pak by na každého připadala tvorba šedé ekonomiky každý rok ve výši 600 000 korun. To se nejeví jako reálný odhad. Problém bude tedy zřejmě širší a nelze za něj učinit odpovědnými pouze živnostníky.
Je nepochybně dobré si porovnat nejen procenta, ale i čísla. Mezi roky 2008 až 2010 byla česká šedá ekonomika vyčíslena na konstantních 24 miliónů eur. Pro rok 2015 situace sice příznivější, ale jenom vlivem oslabení české koruny vůči euru. Ve skutečnosti je stav dlouhodobě neměnný.
Doplňme, že v přísném a ukázněném Německu je objem šedé ekonomiky vyčíslen v letech 2008 a 2010 ve výši 344 milionu eur, tedy více jak desetinásobek toho, o čem se mluví v České republice. Ještě i v roce 2013 si Němci museli u šedé ekonomiky připsat výši 351 milionu eur. Ale o žádných drastických opatření se ve Spolkové republice nemluví. Ono je vždy otázkou, co taková opatření stojí a co přinesou.
České ministerstvo financí plánuje v boji se šedou ekonomkou zavést elektronickou evidenci tržeb. V tomto duchu i překládá zákon. „Mohlo by to státní pokladně přinést každý rok až o deset miliard korun navíc,“ očekává náměstkyně ministra financí Simona Hornochová.
„Mohlo.“ Zase jen odhad. Přiznejme ovšem, že je nesporné, že k nějaké změně bude muset dojít, neboť na neevidenci tržeb už si stěžují i sami podnikatelé, kteří státem dosud velkoryse tolerovaný přístup vnímají jako nekalou konkurenci.
Úřadující ministr financí Babiš k vyjádření své náměstkyně dodává: „ Kromě evidence tržeb máme několik dalších systémů. Zavádíme zároveň kontrolní hlášení a máme tady i protikorupční jednotku Kobra a zákon o prokazování původu majetku, takže máme několik systémů najednou a zároveň provádíme restrukturalizaci finanční správy.“
Povinnost převzít účtenku
Je nesporné, že musí být zájmem každého státu snižovat objem šedé ekonomiky, neboť jeho existence je vedle samotné nezákonnosti demoralizující a vůči poctivým lidem nespravedlivá. Je tedy otázkou, zda britská cesta, která vedla ke snížení daní, zjednodušení správy daní, snížení počtu správních úředníků při zvýšení a větší kontrole práce tzv. „načerno“ není prokazatelně tou lepší odzkoušenou cestou, než cesta, kterou navrhuje český ministr financí, která je netržní, represivní a jejíž náklady při neúspěchu už budou vynaložené a nevratně ztracené.
Můžeme tedy očekávat další z českých „openacardových“ experimentů? Vždyť je zřejmá pochybnost, že údajný viník stavu, tedy živnostník, je jediným a tím rozhodujícím viníkem. Je dále značně vysoký předpoklad, že plánovaný byrokratický a nákladný státní systém přinese ve skutečnosti jen malé zlepšení, pokud jej vůbec přinese. Při české mimořádné vynalézavosti je pochybnost o úspěchu celkové plánované represe očividně oprávněná. Navíc právně záměrně zastřený návrh zákona stíhat občana v přestupkovém řízení za to, že si nevezme účtenku, si zřejmě v minulém socialistickém režimu nedokázal vymyslet ani ten nejdivočejší stalinista. Viz:
Návrh zákona o evidenci tržeb
§ 17
Povinnost převzít účtenku
Ten, od koho plyne evidovaná tržba, je povinen převzít účtenku.
Poznámka: V sobotu 14. března Lidové noviny informovaly, že ministerstvo financí po kritice od nápadu na povinnost převzít účtenku odstoupilo.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Ivan Pilip: Oklepat se z neúspěchu, smát se s Patrikem Hartlem a doufat v lepší Česko
Jak Národní muzeum neuctilo Karla Kryla a ten pak skončil ve sklepení
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
Jen čekám, kdy přijde zákon, který k živnostníkům nasadí národního správce. Nedivil bych se, nemáme u žádné strany zastání. Před volbami div nepropadám panice nad zoufalstvím koho volit. Díky hlasům takovým zoufalců, z pravé strany spektra, se do vlády dostalo ANO. Ale prozření nastává. ANO – NE! Ale, proboha, poraďte mi, koho mám volit, koho ?!!
Žádná Babišova ůčtenka naši ekonomiku nespasí. To co tady reprezentuje pan Babiš je obrovský střed zájmů. Proti tomu nějaká Opoziční smlouva, tolik kritizovaná rádoby novináři a různými politologi je cár papíru. Kam zalezli všichni ti, co neustále kritizovali Opoziční smlouvu a dnes nechávají pana Babiše v klidu ? Pan Babiš má svou policii,svá média, svoje pejsky. Teď nás potřebuje jěště načipovat a nasadit na záda ruksaky s pokladnami aby nás měl pod kontrolou a jako blbci budem u holiče nebo toaletě škemrat o účtenku.
Typická a čistá pravicová ideologie – nic jiného.
Skutečnost je taková, že u nás přestanou daňové úniky, až bude sazba nulová – do té doby se bude vesele unikat. Nadávání na „nevhodné eurodotace“, které prý „likvidují svobodný trh“ – bez jakéhokoli věcného argumentu. Autor si „jaksi“ nevšiml, že slušný výběr daní mají i v severských státech, kde je zdanění vysoké. Jediné, s čím se dá souhlasit, je to, že daňově neunikají jen živnostníci, nýbrž každý, kdo může. Což je hlavní argument PRO co využití všech prostředků pro co nejdůslednější kontrolu.
Přece víte, kolego, že vám tenhle Váš „zaměstnanecký“ pohled nikdo nebere. Jenom nějak nevybízí k diskusi.
„…snížení daní, zjednodušení správy daní, snížení počtu správních úředníků při zvýšení a větší kontrole práce tzv. ‚načerno’…“
Argumenty jsou jasné: snížení daní samo o sobě daňové úniky nikdy neomezí. Právě zvýšení kontroly pomocí povinných účtenek může být účinné. Práce načerno je jiný problém, který se bezprostředně netýká sazeb ani kontroly tržeb.
Vybízím k předložení protiargumentů – 🙂
Protiargument je docela jednoduchý. I u nás platí, že kdykoli se daně snížily, vybralo se stejně, nebo víc. Pokud se vybralo stejně, považují to zaměstnanečtí spoluobčané za neúspěch. Nevidí, že daně muselo platit minimálně o tolik poplatníků víc, o kolik byly sníženy.
Ona totiž teorie, že při zvýšení daní se vybere víc, neplatí. Ti, kdo na daně vydělávají, vědí, kde je rozumná hranice.
Netvrdím, že se po zvýšení daní vybere víc, ale není mi známo, že se někdy u nás po snížení daní vybralo stejně (měřeno samozřejmě v poměru k celkovému výkonu ekonomiky).
Podstata sporu je v tom, že Vy i autor máte představu té „rozumné hranice“, kterou podnikatelé dobrovolně respektují, zatímco já tvrdím, že pro řadu podnikatelů je to 0 %.
Celkem chápu, že se na zaměstnance díváte jako na ty, kteří můžou být vůbec rádi, že něco dostanou, ale divím se, že Vám nevadí, když nepoctiví podnikatelé mají soutěžní výhodu vůči poctivým. A tomu může zabránit jenom kontrola, a ne to, co sugeruje autor.
Jestli mě paměť neklame, tak v USAje vyhýbání se platbě daní považováno za těžký zločin s adekvátními tresty. Je to vlastně zastřená zlodějna a nedávno zveřejněné finty podnikatelů s adresou firmy v Praze, kde mají jen poštovní schránku ukazují, kde je třeba přitvrdit. Jestli v Praze vyjde daňová kontola na hříšníka za několik set let, je něco špatně.
Kvalitní silnice, veřejnné služby včetně školství, zdravotnictví a bezpečnosti chce každý, ale na to musí mít stát peníze. Věřím,že s tím velký Andrej něco udělá, musí ho to pěkně štvát, kdekdo ho hlídá a šíbři se smějí.
Pan autor Taoiseach se mýlí. Severské země ani zdaleka nemají malou šedou ekonomiku a v mém článku je odkaz na graf, ve kterém lze najít nejen Spojené království, ale i třeba Finsko či Švédsko a jejich výsledky jsou horší. Pokud má autor pocit, že je nutné v článku rozebírat škodlivost evropských dotací do soukromého sektoru, ačkoliv o tomto tento článek není, pak snad tento již dříve uveřejněný text:
http://rudolfmladek.blog.idnes.cz/c/428345/Ctvrtina-podnikatelu-predem-hlasi-ze-nebude-zadat-o-dotace.html.
Inu, tak jsem si to přečetl a zjistil jsem, že tou „rakovinou“ jsou míněny dotace ze strukturálních fondů, což původně nebylo zřejmé.
Klíčový je pojem relevantního trhu. Pokud mají všechny hospodářské subjekty působící na takto vymezeném trhu stejné podmínky, včetně přístupu k dotacím, k žádnému ovlivnění hospodářské soutěže logicky dojít nemůže.
Je jasné, že striktní dodržování pravidel je zásadní věc. Pročpak asi eurodotace nezlikvidovaly svobodný trh v Irsku, když se tam používají už přes čtyřicet let?
Obávám se, že půjde o dlouhodobý a marný oboustranný boj. Lépe řečeno „boj“ a „odboj“. Státní správa nikdy nepřipustí, že má nenažrané požadavky, přičemž s vybranými prostředky zachází nehospodárně.
A zrovna tak jí nikdy nedojde, že ti, kdo platí daně ze svých peněz a ne ze státních, tuto míru nehospodárnosti dokážou velmi dobře posoudit.
Takže státní správa místo aby hledala civilizované způsoby, jak tento problém řešit, zaměří se na „boj“ proti hledání cest, jak tomu uniknout. Nechápe, že živnostníci musí umět vyřešit podstatně náročnější problémy, pokud se chtějí udržet na trhu, než jsou cesty, jak „daňově unikat“.
Cestou je podle mého přetrvávajícího názoru nalezení ROZUMNÉ míry zdanění. K tomu nemůže nikdy dojít, pokud státní správa bude potřebovat na svůj „provoz“ o 20% víc prostředků, než by bylo zdrávo.
Ono by existovalo i mnohem jednodušší řešení. Totiž systém křížových kontrol. Tolik a tolik produktů odebral ten podnikatel od předchozího podnikatele v řetězci, tolik a tolik prodal koncovým zákazníkům. Na to by ani nebylo potřeba online připojení, ale akorát registrační pokladny + faktury.
Tedy aby bylo jasné-nehovoříme o nějaké přepadové kontrole uředlníků u podnikatele, ale o centrálních počítačích na MF které by takto prověřovaly všechny podnikatele.
Jednoduché v případě pře-prodeje stejných výrobků v řetězci, složitější pokud ten podnikatel vytváří z nakoupených surovin nějaký vlastní produkt (třeba restaurace)-ale i tam by to šlo snad nějak propočítat podle obsahu ingrediencí v jednotlivých produktech.
Dosti složité v případě odvedené práce, na to by se musel najít jiný fígl.
Už se těším, až bude Babiš markovat každou zmrzlinu a každou koblihu, co bude rozdávat při kampani. (i když by mě víc potěšilo, aby už příště nekandidoval, ale co nadělám, komunisty taky nezakážou).
Já to vidím jinak. Jsem živnostníček. Mám malý obchůdek jen se 150m2 . Jsem zvyklý vždy a úplně automaticky vystavovat daňové doklady. Musím mít roční tržbu přes milion, protože jinak bych se neuživil. a nemám „marši“ ve stovkách procent. Jsem tedy plátce DPH. Kousek vedle je obchod 900m2. V něm několik prodavačů jeden stálý a další se stále ani ne po měsíci mění. Kdo ví co to znamená, ví o čem mluvím. Zahlédl jsem dodací list na příjem zboží. Rifle nákup 20Kč. Účtenka se vydá jen po přemlouvání a to ještě zdaleka nemá náležitosti daňového dokladu.
A perlička na závěr – nejsou plátci DPH. To se to prodává. Obrovské marše a žádné DPH. První rok není plátce a druhý rok se změní majitel a znovu se začíná. A těchto typů obchodů jsou po republice tisíce. Je to velká finanční síla. Čekám jesti tlak všech, kteří z těchto zisků žijí Babiš ustojí a fandím mu.
Díky za ohlas. To je velmi zajímavý vhled do zákulisí… Stálo by to možná popsat šířeji „jak se to dělá“. Pro vás je to jasné, protože to žijete a vidíte kolem sebe, ale širší veřejnost o tomhle myslím nemá potuchy.