Rusko si v Česku vybudovalo nezdravě silný vliv, říká novinářka ukrajinského StopFake
I když jméno novinářky Ireny Chalupa (s českým přechýlením by to bylo Chalupová) zní velmi česky, jde o ukrajinskou novinářku trvale žijící v americkém Washingtonu. Úzce spolupracuje s úspěšným projektem StopFake, který se už od roku 2014 soustředí zejména na odhalování ruských dezinformací a propagandy. Chalupa je zodpovědná za anglickou verzi zjištění StopFake, díky níž se aktuální informace o smyšlených a falešných zprávách dostávají rychle do světa.
Irena Chalupa byla jednou ze sedmi žen, ukrajinských novinářek a zástupkyň sedmi různých ukrajinských médií, které na nedávné novinářském kongresu Mezinárodního tiskového institutu v New Yorku převzaly ocenění pro „průkopníky svobodných médií“, Free Media Pioneer Award.
Oceněny byla ukrajinská nezávislá média ABO, Hromadske, Slidstvo.info, The Kyiv Independent, Ukraїner, Ukrainska Pravda a StopFake.
Zejména s prací posledně jmenovaného StopFake se mohou ve zprostředkované podobě pravidelně setkávat i čeští čtenáři. S výstupy této fact-checkingové organizace pravidelně pracují i některá česká média, či například tým EU pro strategickou komunikace East StratCom Task Force.
„Je skutečně pozoruhodné, jak nezdravě silný vliv si Rusko dokázalo vybudovat v České republice,“ říká Irena Chalupa, který mezi lety 2000 a 2011 žila v Praze.
Projekt StopFake byl založen v roce 2014 po ruské anexi Krymu, nicméně dezinformace tu s námi jsou nesrovnatelně delší dobu. Dokážete zpětně vystopovat počátek té současné ruské dezinformační mašinerie?
Dezinformace, lhaní, snaha hájit své pozice, prosazovat svůj vliv jsou tu po celou historii. Bolševici v bývalém Sovětském svazu v tom byli obzvláště vynalézaví, zkušenosti s komunistickou propagandou máte i vy z dob Československa také dostatečné. A v komunistickém systému byla propaganda velmi zdokonalená. Teď jsou navíc k dispozici úžasné technické prostředky, máme sociální média a taky ohromnou lenost, nechuť či neschopnost lidí kriticky myslet a klást si otázky. To je pro propagandu a dezinformace ideální prostředí. Zrovna včera jsem tady na Kolumbijské univerzitě mluvila s jedním doktorandem z fakulty žurnalistiky a vykládal mi, že zprávy by měly být hlavně zábavné. Mně z toho vstávají vlasy hrůzou. Na zábavě samotné samozřejmě nic špatného není, ale zprávy mají stát na faktech; na pravdivých obrazech a slovech vám mají jasně sdělit, co se děje. Ale zábava se bez faktů obejde.
Kreml utrácí miliardy dolarů za to, aby byl ve světě nějaký obraz Ruska a pak ruští vojáci na Ukrajině kradou toalety a pračky.
Zpět k propagandě. Myslíte, že rok 2014 byl nějakým bodem zlomu?
Byl určitě bodem zlomu ve vztahu k Ukrajině, protože části jeho území začalo Rusko okupovat. Tím ze sebe Putin definitivně sňal masku a ukázal světu, kým skutečně je. Byl to taky pořádný pohlavek Západu. I proto jsme v roce 2014 spustili projekt StopFake. Od té doby v celém světě přibylo podobně zaměřených organizací, což je jenom dobře. Díky tomu panuje mnohem větší povědomí o existenci dezinformací a o tom, že se s nimi skutečně setkáváme na každodenní bázi. A není to už dávno nebezpečí jen pro Ukrajinu, je to nebezpečí pro každého. Vždyť se podívejte na to, co se děje i tady, ve Spojených státech.
Sice říkáte, že povědomí o dezinformacích se dosti zvýšilo, ale asi si nemyslíte, že demokratický svět v boji proti nim dělá dost…
To bohužel nedělá. Potřebovali bychom lepší zákony. Všichni víme, že hlavním tahounem a nástrojem dezinformací je internet, všechny druhy sociálních médií – to je pořád v podstatě neregulovaná oblast. Máme sice zákony týkající se tištěných médií, televizí a rádií, ale na internet se kupodivu zapomnělo a jde o prostor, kde nepanuje v podstatě žádná odpovědnost za to, co se tam říká, píše a děje.
Už jsme narazili na to, že i Česká republika je terčem ruské propagandy. Dokonce se mluví o tom, že u nás šlo o svého druhu laboratoř ruského vlivu. Je to tak, že si Kreml pečlivě vybírá, kde zaútočit, že ví, kdo je více a kdo méně náchylný podléhat dezinformacím a propagandě? Třeba severské země Evropy vypadají, že takové problémy s těmito vlivy nemají, zatímco střední Evropa ukazuje pravý opak.
Je to myslím přirozené. Žili jsme desítky let pod jejich nadvládou, my známe je a oni znají nás. Vědí vše o prostředí, v němž se pohybují, mají kontakty, vědí, kde zapůsobit, kde zatlačit… A země bývalého bloku jsou přirozeně náchylnější podlehnout. Nicméně myslím, že ruská propaganda je aktivní prakticky všude – zdaleka nejen v Evropě. Kreml je hodně aktivní v Africe, v Indii a utrácí za to taky až neuvěřitelně vysoké sumy peněz. Což je tedy fascinující – utrácejí miliardy dolarů za to, aby byl ve světě nějaký obraz Ruska a pak jejich vojáci na Ukrajině kradou toalety a pračky.
Na jedné straně jsou tedy ruské miliardy a na straně druhé malé nezávislé projekty, jako třeba právě ten váš, StopFake. Jak jste vlastně financováni vy?
Jsme financováni z grantů. Západní svět, vlády, mediální i neziskové organizace naštěstí podobné projekty formou grantových výzev pravidelně podporují. Našim velkým sponzorem je například americký National Democratic Institute.
Kolik lidí dělá StopFake?
Je nás kolem dvaceti. Tým se skládá hlavně z fact-checkerů – lidí, kteří ověřují informace – a z překladatelů. Základním jazykem je přirozeně ruština, protože jsme zaměření na ruské lži a propagandu a pak máme jazykové verze. Já jsem zodpovědná za tu anglickou, což ovšem neznamená, že jen vezmete původní text a přeložíte jej. Pro zahraniční publikum musíte více dávat události do kontextu, vysvětlovat detailněji kdo je kdo, regionální specifika, včetně toho, co vám přijde samozřejmé a máte pocit, že to všichni musí vědět.
Faktem je, že i díky tomu se ty informace dostávají k širokému spektru lidí. Sám výstupy StopFake často čtu například v newsletterech od týmu strategické komunikace Evropské unie. A přiznám se, že jsem dlouho ani nevěděl, že StopFake je ukrajinský projekt. Jak důležité je pro vás mimochodem to ocenění, které jste nyní dostali od Mezinárodního tiskového institutu?
Pro projekt je to samozřejmě vzpruha, uznání toho, že si někdo všímá naší tvrdé práce. Lidi v týmu to utvrzuje v tom, že má smysl v tom pokračovat, že ta práce má smysl. Protože někteří tu práci děláme na dobrovolnické bázi. A koneckonců věřím, že to pomůže i v dalším financování našeho projektu.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
18 komentářů
Krym byl ožralcem Chruščevem předán Ukrajině v situaci, kdy bylo úplně jedno, zda bude součástí Ruska, Ukrajiny (ale třebas i Čukotky nebo Kazachstánu). Potřeboval vylepšit svou imidž, protože se aktivně účastnil holokaustování Ukrajinců ve 30. letech (odhady počtů obětí tehdejšího státem organizovaného hladomoru na Ukrajině jsou v rozpětí 3 -10 milionů).
Ještě důležitější však je, že se vláda Ukrajiny nad Krymem ukázala být katastrofou, která jí znepřátelila prakticky všechny vrstvy jeho obyvatel, mimo pár ukrajinských nacionalistů. Rusům stačilo pohlídat, aby Ukrajina nefalšovala hlasování, a měli jeho příznivý výsledek v kapse.
Pokud se týká toho „ruského vlivu“: Problém vidím v tom, že kdykoli někdo něco pravdivě kritizuje na EU či jejím Fýrerstáru, tj. Německu, je automaticky označován za „ruského trolla“. Pro nás, co si nepřejeme další existenci 4. říše, je to spíš výhoda, protože tímto způsobem dochází k nekontrolovatelnému nárůstu fatálních problémů v této říši, které nemohou skončit jinak, než jejím zhroucením. Jedinou otázkou je, zda rozchod EU bude civilizovaný, jako rozpad Rakouska-Uherska či Československa, nebo násilný, jako v případě bývalé Jugoslávie.
Jste hlupák,který si nevidí ani na špičku nosu.Hlavním důvodem invaze Ruska na Krym
a do Doněcké a Luhanské oblasti jsou obrovské naleziště ropy a zemního plynu v těchto oblastech a pobřežních vodách okolo Krymu,kde chtěli Ukrajinci započít těžbu,kterou by mohli zásobovat podstatnou část Evropy a tím odstavit Rusko od podstatného zdroje příjmů.To však nemohlo Rusko dopustit .Rusům nezáleží na rusky
mluvících lidech,kteří žijí na Ukrajině.Je to vidět jakým způsobem jsou likvidováni včetně jejich obydlí.Ukrajinci o svoji samostatnost bojují již od 16 století.Mimochodem Krym byl obydlen Krymskými Tatary,které Stalin vyhnal jako
dobytek v dobytčích vagonech do Kazachstánu bez možnosti návratu.
Jenže sami Krymští Tataři začali brzy po „demokratizaci“ Ukrajiny chápat, přes onu historickou zkušenost, Rusko jako menší zlo.
Pokud se týká toho plynu a ropy: EU sedí na obrovských ložiscích těchto surovin a těžbě je bráněno z ryze ideologických důvodů. A pokud budou soudruzi „dekarbonizovat“, tak EU nekoupí od Ukrajiny ani litr ropy či plynu.
Vy snad můžete Pergille věrohodně doložit, že Krymští Tataři začali brzy po „demokratizaci“ Ukrajiny chápat, přes onu historickou zkušenost, Rusko jako menší zlo? Pokud vím, tak mnozí Krymští Tataři proti ruské okupaci protestovali a řada jich raději na Ukrajinu emigrovala.
Bohužel i na tomto drobném příkladu je jasně vidět, že takto ten boj s dezinformacemi v žádném, ale naprosto žádném případu probíhat nemůže, protože výsledkem jsou ještě větší mediální dezinformace a ještě větší chaos.
Protože, já sice mohu kvitovat to, že „..paní Irena Chalupa, žijící v americkém Washingtonu. pracuje projektu StopFake, který se už od roku 2014 soustředí zejména na odhalování ruských dezinformací a propagandy. To ano.
Ale jestliže výsledkem takového odhalování je informace sdělená v rozhovoru českému médiu že „že nezdravě silný vliv si Rusko dokázalo vybudovat v České republice,“ a navíc toto to české médium otiskne v titulku, tak je to kolosální NESMYSL , /doslova na žalobu/, protože je to naopak, a český stát, vedený současnou (občany zvolenou) vládou, pod žádným vlivem Ruska není, ale NAOPAk, v přepočtu na počet obyvatel poskytuje Ukrajině větší podporu a pomoc, než západní velmoci.
Jenomže pokud si to neinformovaný člověk přečte, (nedejbože, pokud si z toho nějaké zahraniční médium vytrhá a špatně přeloží pár nepochopených citací), potom je výsledný mediální dojem zcela opačný, to už pak premiér Fiala vypadá jako Moskvou řízená figurka.
Jistě, zrovna ty starší generace Čechů pochopí, co tím bylo míněno, ale pro ně to asi ta média nepíší a ani paní Chalupa necheckuje, protože ti mají s Rusy a jejich propagandou vlastní zkušenosti
Vliv se buduje postupně, není to lusknutí prstu. Zpochybňujete snad petrphe dlouholetý proruský vliv chovance LDN Lány, komunistů, SPD a jim podobných? Dnes máme vládu proukrajinskou, a já jsem za to rád, ale mravenčí letitá práce proruských trollů lusknutím prstu věru nezmizí.
V roce 1948 se lidé nechali unést představami. V roce 1989 se lidé nechali unést představami. Je jedno, které představy se nenaplní. Vždy je to zklamání.
Představy v roce 1989 byly naprosto reálné a víc než deset let podle nich republika fungovala. Zlom přinesl až vstup do EU, která je v mnoha ohledech horší, než byla RVHP.
Prý aby byla dezinformace úspěšná, musí prý obsahovat alespoň 62% pravdy a maximálně 38% lží. Tvrdí to psychologové. Nějak jste Pergille na tyto zásady zapomněl. První zásadu jste nedotáhl a druhou pořádně přehnal.
Nejlepší desinformace je stoprocentně pravdivá. Z té může protivníka klepnout 🙂
Pokud je taková „dezinformace“ stoprocentně pravdivá, není to už dezinformace. Rozhodně vy Pergille takové stoprocentně pravdivé „dezinformace“ ani zdaleka neumíte. Předvádíte nám to každý den.
Skeptiku, „desinformace“ je informace, kterou takto označují soudruzi z vlády a na ni navazujících organizací. S pravdivostí nebo nepravdivostí nemá toto označení absolutně nic společného.
Skeptiku, „desinformace“ je informace, kterou takto označují soudruzi z vlády a na ni navazujících organizací. Konec citátu. Opět jedna z vašich dezinformací Pergille.
Skeptiku, tato definice odpovídá zavedené praxi.
Po ovoci poznáš strom …
Neodpovídá však právě u vás Pergille.
Skeptiku, ta definice také odpovídá rozsudku, kterým vyhrála soudní spor kancelář presidenta republiky s některými médii.
O takovém soudním sporu nic nevím. Vy žádné podrobnější údaje, jak je u vás obvyklé, neuvádíte. Vím jen, že vy Pergille jste žádný takový soudní spor zcela určitě nevyhrál.
Kancelář presidenta republiky odmítla poskytovat některým médiím (včetně některých pořadů ČT) informace, protože u nich došlo k opakovanému překrucování či jinému měnění těchto dodaných informací. Ta média se obrátila na soud. Psalo se o tom i v „pokrokových“ médiích a mám pocit (ne jistotu), že padla zmínka i zde na HP. Teď ten soud ta média prohrála, čímž se pochopitelně nechlubí. Ale na netu se to dohledat dá.