Rusko navzdory válce na Ukrajině drží vliv na Blízkém východě. Region nemá nadějné vyhlídky
Vliv Ruska na Blízkém východě se v důsledku invaze na Ukrajinu proměnil méně, než mnozí očekávali. To ale rozhodně neznamená, že by se v minulých měsících neproměnila blízkovýchodní politika jako taková. Předvídat politický vývoj v tomto regionu se ukázalo v minulých letech jako nemožný úkol. Zdá se ale, že se před námi rýsuje obraz Blízkého východu s dominancí asertivních regionálních mocností a zároveň s nestabilitou v řadě států slabších.
Zatímco Rusko si dokázalo i přes své četné neúspěchy při invazi na Ukrajinu zatím svou pozici na Blízkém východě udržet, řada regionálních mocností dokázala pragmaticky využít konfliktu a jeho dopadů ve svůj prospěch. Zároveň pro mnohé státy v regionu znamenají následky války prohloubení jejich vlastních krizí. Co Blízkému východu může přinést souběh těchto tří trendů?
Žádný strmý ruský pád
V minulé dekádě řada analytiků popsala „ruský návrat“ na Blízký východ. Mediálně nejviditelnější částí tohoto návratu se stala od roku 2015 podpora režimu syrského prezidenta Bašára Asada. Ta s íránskou podporou pomohla zvrátit vývoj konfliktu a udržet Asada u moci. Syrské angažmá Rusku pomohlo etablovat se jako významný regionální hráč a předvést, či z dnešního pohledu spíše výrazně nafouknout, kvalitu svých vojenských technologií.
Související články
Ruská agrese dala střední Evropě zazářit. Česko by mělo sebevědomí využít, ne kárat spojence
Rusko ale rozšířilo svou roli i mimo Sýrii. Prostřednictvím Wagnerovy skupiny a dodávek materiálu zasáhlo do konfliktu v Libyi a rozšířilo své vztahy s arabskými státy Perského zálivu nebo s Egyptem, tedy tradičními spojenci Spojených států. Rusko zároveň uzavřelo nové dohody se zeměmi OPEC, posílilo své investice v energetice a uzavřelo řadu zbrojních kontraktů. Tyto aktivity, spolu se slábnoucím zájmem Spojených států o Blízký východu, přinesly Rusku před invazí na Ukrajinu v únoru 2022 mocenskou a diplomatickou pozici, kterou v regionu naposledy disponovalo během studené války.
Ruské válečné neúspěchy, provázené vysokými ztrátami a postupným náběhem západních sankcí, s sebou přinesly spekulace o oslabení ruské globální mocenské pozice. Dnes již víme, že to zatím nebyl strmý pád ani na Blízkém východě, ani v řadě jiných zemí globálního Jihu.
Ruská armáda byla v minulých měsících v Sýrii výrazně méně aktivní a stáhla některé své jednotky a techniku. Rusové si v zemi nicméně stále udržují kontrolu. I přes katastrofální ekonomickou a humanitární situaci se prozatím nezdá, že by Asadovu režimu hrozil pád, nebo že by se odvrátil od svých spojenců. Naopak, dochází k postupnému akceptování Sýrie ze strany jejích bývalých soupeřů, například Spojených arabských emirátů.
Kdo využil krizi?
Rusku se daří odstínit i další dopady jeho agrese na jeho pozici v regionu. Ruská strategická vazba s Iránem se i přes drobné spory na různých místech Blízkého východu rozšířila i na Ukrajinu díky íránským dodávkám bezpilotních letounů a dalšího materiálu. Wagnerovské jednotky zůstávají aktivní v Libyi (stejně jako jinde v Africe) a Rusko si udržuje vliv na vývoj v zemi. Byť ruské vojenské exporty zažily (i díky západním sankcím) prudký propad a jejich budoucnost je diskutabilní, ruská diplomacie na poli energetické diplomacie a koordinace s kartelem OPEC jsou dotčeny méně. Ve zkratce, Rusko si prozatím své pozice drží.
Evropská unie a Česká republika se tak ocitají v nezáviděníhodné situaci, kdy budou nuceny reagovat na krize ve svém jižním sousedství, ale zároveň nad nimi budou mít menší kontrolu
Dopady ruské agrese vůči Ukrajině se zároveň protínají s asertivnější pragmatickou politikou mocností v Perském zálivu a řady dalších regionálních hráčů. Ta má své hlubší kořeny v minulé dekádě a deziluzi z politiky Spojených států vůči blízkovýchodnímu regionu, nicméně ceny energetických surovin vyhnané do výšin v důsledku invaze, evropská energetická krize a snaha Západu získat významné blízkovýchodní státy v soupeření s Ruskem na svou stranu dávají řadě států do rukou nové trumfy.
Státy jako Saúdská Arábie či Spojené arabské emiráty a další významní producenti energetických surovin tak dosahují poprvé za posledních deset let výrazně přebytkových rozpočtů. Zároveň se u nich střídaly a střídají západní delegace, které se buď snaží zajistit energetické dodávky nebo tyto státy odcizit Rusku či Číně. Vzhledem k tomu, že státy Perského zálivu se staly prozatím bezpečným přístavem pro ruský kapitál, OPEC nevyslyšel volání prezidenta Bidena k neomezování těžby ropy a Saúdská Arábie našla oproti přáním Spojených států společnou řeč s Iránem a Čínou, je dnes již jasné, že tyto snahy byly úspěšné jen omezeně.
Z války nicméně dokázaly získat prospěch i další blízkovýchodní státy, a to jak vůči Západu, tak vůči Rusku. Turecko neváhalo krizi využít pro posílení své diplomatické role jako vyjednavače, zatímco čile obchodovalo s Ruskem a budovalo svou reputaci jako exportéra vojenských technologií. Jiným příkladem může být dlouholetý ruský spojenec (a člen OPEC) Alžírsko, který přispěchal se slibem posílení dobře zaplacených energetických dodávek do Evropy (konkrétně do Itálie). Zároveň se očekává jeho vyjednávání o vojenské a ekonomické spolupráci s Ruskem, tentokrát za podmínek výhodných pro vládnoucí alžírský režim.
Nová vlna regionálního soupeření
Rusko tedy na Blízkém východě do jisté míry oslabuje, ale dokáže si alespoň prozatím udržet své pozice. Zároveň, především (byť nejenom) státy bohaté na energetické suroviny dokáží z dopadů ruské agrese na Ukrajinu těžit. Kdo tedy vychází z aktuální situace na Blízkém východě jako oslabený a co to do budoucna znamená pro nás?
V první řadě jsou na straně poražených bezesporu ty státy, na které dopadají vyšší ceny potravin a energetických surovin. To se týká například Jordánska, či Íránu, ale ještě v mnohem větší míře zemí jako Tunisko, Egypt, Irák, Sýrie či Libanon. Právě tyto státy již před začátkem války na Ukrajině čelily výrazným ekonomickým problémům. Jejich prohloubení poté vede k vlně veřejných protestů, nebo ke snahám o emigraci jejich obyvatel.
Za kratší konec provazu ve vztahu s blízkovýchodními mocnostmi ale v současnosti tahají také evropské státy. Ty jsou kvůli zabezpečení svých energetických potřeb a snahám čelit ruskému vlivu v regionu nuceny upozaďovat řadu výhrad, které vůči blízkovýchodním režimům mají, ať už se týkají jejich zahraniční politiky nebo dodržování lidských práv.
V tomto ohledu tedy mají dopady ruské agrese vůči Ukrajině na Blízkém východě zřejmé implikace i pro Evropskou unii. Pokud byla v minulosti EU kritizována za velmi omezenou schopnost ovlivňovat dění na Blízkém východě a zaměřování se primárně na řešení bezprostředních humanitárních krizí, rozvojovou asistenci, nebo pragmatické dohody s místními režimy, lze se domnívat, že v současném kontextu bude její přímý vliv ještě omezenější.
Varovat před budoucí nestabilitou na Blízkém východě se stalo analytickým klišé. Vývoj načrtnutý na předchozích řádcích ale nedává příliš prostoru k optimistickým vyhlídkám.
O budoucím vývoji v regionu tak alespoň v nejbližším horizontu budou silněji rozhodovat vzájemné konflikty místních mocností (a jejich velmocenských patronů), přičemž Evropě nepřátelské Rusko si zde udržuje roli významného diplomatického hráče a aktéra schopného ovlivňovat řadu pro Evropu citlivých konfliktů, ať již v Sýrii či Libyi, nebo v posledních týdnech v Súdánu.
Takto nestabilní a nepřátelské prostředí ale zároveň neznamená, že evropská humanitární a rozvojová pomoc by v budoucnu byla potřebná méně než dříve. Ekonomické a humanitární problémy řady blízkovýchodních států sice místní mocnosti mohou využít pro své mocenské hry a poskytnout omezené zdroje spřáteleným režimům, milicím, či politikům, nicméně negativní dopady těchto krizí ponese mimo místních obyvatel právě Evropa. Současná politická krize v Súdánu či (ne)řešení rozpadu egyptské ekonomiky jsou jen některými z příkladů.
Evropská unie a Česká republika se tak ocitají v nezáviděníhodné situaci, kdy budou nuceny reagovat na krize ve svém jižním sousedství, ale zároveň nad nimi budou mít menší kontrolu. To vše zároveň v situaci, kdy se na východní hranici Unie odehrává válka působící energetickou krizi a příchod velkého množství uprchlíků a členské státy vynakládají nemalé prostředky na řešení těchto výzev.
Vyhlídky nestability
Varovat před budoucí nestabilitou na Blízkém východě se stalo analytickým klišé. Vývoj načrtnutý na předchozích řádcích ale nedává příliš prostoru k optimistickým vyhlídkám. Regionální soupeření mezi Iránem a Saúdskou Arábií sice mohlo polevit, ale roztržky mezi jednotlivými zálivovými monarchiemi v minulých letech dávají tušit, že potenciál pro případné konflikty není nezanedbatelný.
Ekonomické, politické a sociální krize, kterými i v důsledku dopadů ruské agrese vůči Ukrajině prochází řada slabších států regionu, pak mohou vytvořit nová kolbiště také pro regionální soupeření, ať už by se odehrávalo v podobě zástupných politických či dokonce ozbrojených konfliktů. To s sebou samozřejmě nese hrozbu další eskalace a nestability.
S tím se pojí i budoucí role Ruska na Blízkém východě. Zálivové státy sice mohou oceňovat pragmatické přínosy vzájemné spolupráce, ale zároveň mohou být ochotné vystupovat proti oslabenému Rusku tam, kde to může oslabit jejich rivaly. Postupný úpadek ruské ekonomické pozice a statusu zbrojního exportéra poté nejspíše povede k dalšímu omezení jeho vlivu v regionu.
Rusko si tak nejspíše dokáže udržet pozice aktéra schopného vstoupit do místních konfliktů a narušovat jejich řešení, stejně jako významného diplomatického aktéra, ale hlavní zdroje jeho triumfálního „návratu na Blízký východ“ v minulé dekádě budou nejspíše oslabeny. Vzhledem k vzestupu asertivity regionálních mocností to ale stabilnější Blízký východ nepřinese.
Článek je upravenou verzí textu, který vyšel v publikaci Svět v proměnách 2023 vydané Ústavem mezinárodních vztahů.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Řídil britského krtka v StB i slavnou MI6: „Děsí mne ruská schopnost učit se z chyb.“
Útoky, žhářství i vraždy: Kreml se v Evropě vrátil k metodám z dob SSSR
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
9 komentářů
Pokud za „narušení řešení“ autor považuje to, že se v Sýrii nezdařil islamistický převrat (jako např. na konci 70. let v Íránu), tak dík za každé takové narušení.
Tak, tak, lžirgile, islamistický převrat, se díky tomu, že masový vrah asad s vydatnou rusáckou pomocí vyvraždil statisíce vlastních hladových občanů a vylidnil půlku sýrie směrem do turecka a dál do Evropy, takže se tam nahrnul IS, málem povedl. Masový vrah asad může děkovat Kurdům a USA, že mu zachránili kůži.
. no USA bojovaly bez pozvání Sýrie v Sýrii přece proti Asadovi (a stále bojují).. Jen ta opozice těch samostatných skupin bojovníků, kterých bylo přes 2000 (jak to kdysi říkal zpravodaj zahraničního vysílání ČRo Robert Mikoláš), se holt začala mlátit mezi sebou… A Kurdové za Asada v Sýrii žili normálně bez excesů..
Pokud vím, tak „vyvraždil“ teroristy z ISIL a těm to patří.
Rusko má spojence ,které zřejmě nikdo z plánovačů Západu nepředpokládal. Potíže Ruska na Ukrajině jsou zřejmé,ale Sýrie se dostává z izolace navzdory těmto plánovačům Západu. Prezidenta Asáda podporuje Irán a mnoho států regionu požaduje opětovný vstup Sýrie do organizace arabských států. Čína je globální hráč,který dovede jednat a má úspěch , výsledek je zlepšení vztahů Irán-Saudská Arábie a utlumování občanské války v Jemenu. Jsem zvědav, jak naše MZ využije naše vztahy se Sýrií ,kdy naše ambasáda a Švýcarská byly jediné v Evropě kromě Ruska,které tam zůstaly.Bude tam hodně velká tlačenice prosadit se s nějakými projekty.Naše někdy až slepá podpora Ukrajiny,která zapomíná na naše hospodářské a hlavně finanční neúspěchy v této zemi v minulosti,které přivedly firmy k obrovským potížím. Je vidět ,že současná vláda nedovede rozlišovat a jde jen o osobní prestiž politiků v USA ,která špatně rozlišuje národní ekonomické zájmy a to je zpozdilé. Exprezident Zeman to také forsíroval do krajností, aby v závěru svého mandátu předvedl veletoče,které byly stejně už zbytečné.Prozíravost s výhledem do budoucnosti ,to by měla být naše aktivní strategie. Nedávná cesta premiéra Fialy může zaznamenat dobrý výsledek s Vietnamem ,cestu tam neuskutečnil expremiér Babiš.Premiér Fiala na ni navázal.Takto by se mělo postupovat,je to racionální jednání.Kombinát v Mariupolu/Azovstalu/ je zničený ,bude časem obnoven a je otázka ,kdo jej bude rekonstruovat. Takové otázky si musí pokládat naše MZ a jednat .V minulosti si mnoho zapálených svazáků, také muselo naběhnout ,než prozřeli a stali se realisty.
Tak ono bohužel, jak píšete od té první věty „..Rusko má spojence ,které zřejmě nikdo z plánovačů Západu a to dosti naivně nepředpokládal. “ až k té předposlední „..Kombinát v Mariupolu/Azovstalu/ je zničený ,bude časem obnoven a je otázka ,kdo jej bude rekonstruovat, ale hlavně z čeho ta rekonstrukce bude financována…
Že to určitě nebude Ukrajina je jisté. Ale – pokud to tedy budeme my (resp. naše firmy), tak alespoň aby ty peníze dostaly včas a přímo z Brusele.. Představa že by jim to zůstala Ukrajina „dlužna“ asi není příliš optimistická, a že by jim to náš stát zaplatil z našeho rozpočtu taky nevypadá příliš pozitivně….Jak správně píšete tak „.. Takové otázky si musí pokládat naše MZ ..
Jenomže v čem je problém naší -vaší demokracie, že jejím podstatou je to, že takoví zapálení nezkušení a naivní -asáci (z různých stran) nastupují do vedení státu každé 4 roky po volbách,
Tak, tak,slepý podporovateli rusácka milánku. Rusácko má spojence jako třeba KLDR, Eritrea a masovým vrahem asadem do středověku přivedená sýrie. A ano, s nimi nikdo nepočítá … nikdo kdo je při smylech. Tlačenice tam může vzniknout … a to na cestách VEN ze Sýrie. Je to země dělaná pro projekty typu otrocká pracovní síla třeba pro masomlýnek u Bachmutu. V tom ohledu ovšem žádná česká firma wagnerovcům konkurovat nemůže. Mimochodem, máš tam chybu. Obrovské finanční neúspěchy se udály ovšem v rusácku.
Sýrii se do středověku snažili převést islamisté, jak se jim to zdařilo v jiných zemích. Díky Asadovi zůstala Sýrie na poměry celé oblasti bezpečnou a civilizovanou zemí, v řadě aspektů civilizovanější než sousední Turecko, které prodělává, byť pomaleji, podobný vývoj jako Írán po svržení šáha.
… no on ten premiér Fiala pronášel tu svoji optimistickou řeč před pionýry z Vietnamu, takže se mohu domnívat, že ten budoucí prospěch pro nás bude na ně pamatovat a pozve je třeba recipročně sem k nám …Byla by to slušnost…