Šéf Nočních vlků Zaldostanov a ruský prezident Putin. Sevastopol, Krym (2019). Foto: Profimedia

Ruská rozpínavost, naštvaní Ukrajinci a žulový základ jejich suverenity

Napsal/a Přítomnost 11. září 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

Ruský útok a stálé ostřelování Ukrajiny trvají už osmnáct měsíců. Některé epizody přecházejí plynule do vojenských příruček a učebnic historie. Část komentátorů připisuje ruskou agresi a počínání Kremlu věčně přítomnému imperialismu Ruska v kombinaci se spasitelským komplexem jeho vůdců.

Rozpínavost je podle nich zakódována do samotné existence země a do ruské státnosti. Pokud by Rusko v delším historickém měřítku přestalo expandovat, zhroutilo by se podobně jako vesmír a proměnilo by se v nedefinovatelnou singularitu předcházející Velkému třesku.

Novodobou ukrajinskou touhu po svobodě a samostatnosti uvedl do někdy chybějícího historického kontextu nedávno pravidelný pořad BBC History Hour s názvem Revoluce na žulovém podkladu.

Připomíná, že katalyzátorem hněvu a odporu Ukrajinců vůči Moskvě se stala už v roce 1986 havárie černobylské jaderné elektrárny. „Ukrajinci tehdy vůbec poprvé protestovali proti tomu, aby s nimi režim zacházel jako s nějakým podřadným kmenem.”


Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční. 


O čtyři roky později v rámci Gorbačovovy perestrojky kandidovaly do ukrajinského parlamentu vůbec poprvé i zástupci opozice. Pro studenty však nebyly tehdejší reformy dostatečné. Na žulové dlažbě hlavního kyjevského náměstí zahájili 2. října 1990 hladovku a první z řady ukrajinských revolucí.

„Komunistická strana proti nim tehdy poslala vyzbrojené oddíly dělníků, aby je zmlátily,” vzpomíná ukrajinská novinářka Oksana Zabužko. Jenže lidé z továren se ke stávkujícím připojili.

V polovině října se vydal k parlamentu stotisícový průvod demonstrantů. O dva dny později premiér Vitalij Masol rezignoval. V srpnu 1991 hlasovalo ukrajinské politické vedení pro nezávislost republiky a ukončilo tak de facto existenci Sovětského svazu.

Hybridní válka podle divadelního scénáře

Rozvod Kyjeva s Moskvou byl sice mírový, ale s nástupem Vladimira Putina dal Kreml najevo, že Ukrajinu považuje za sféru svého vlivu.

Uvnitř Ruska, což svět nevidí, existuje otroctví, buranství, zlodějna, lži, tyranie a nevyhnutelná krutost ruského života.

Detailní pohled do uvažování ruského vedení poskytly tisíce emailů, ke kterým se přes schránku Putinova politického poradce Vladislava Surkova dostali v roce 2016 ukrajinští hackeři.

„Strategie Kremlu vůči Ukrajině, kterou Surkov spoluvytvářel, připomínala divadelní hru,” říká jedna z ukrajinských novinářek s odkazem na to, že Surkov kdysi nedokončil divadelní školu.

„Cílem téhle hry bylo, aby země kapitulovala před Moskvou, aniž by si to Ukrajinci vůbec uvědomili,” dodává.

„Fungovalo to asi takhle: Uplatíte několik místních politiků, aby pod záminkou decentralizace země začali požadovat nezávislost pro svůj region. Pak začnete tlačit na to, aby váš region získal speciální statut. Souběžně uplatíte určitý počet místních aktivistů, kteří organizují protesty a demonstrace požadující federalizaci, která Ukrajinu oslabí. Uplacená místní média poskytnou lídrům těchto protestů dostatek vysílacího času. Jde vlastně o jednu velkou teatrální show. A tyhle aktivity koordinoval přímo Surkovův úřad,” říkají ukrajinští novináři, kteří znají detailně obsah emailů kolujících mezi kremelskými vládci.

Šedá eminence Kremlu

Financial Times, které přinesly před třemi lety Surkovův obsáhlý profil, připomínají, že muž označovaný po léta za šedou eminenci Kremlu se stal Putinovým poradcem pro Ukrajinu v roce 2013.

Kvalifikačním předpokladem mohlo být jeho memorandum pro ruské politiky z devadesátých letech. Zdůvodňoval v něm, proč má Moskva převzít Krymský poloostrov.

Čtyři měsíce po Surkovově jmenování vstoupili ruští vojáci bez označení na Krym, aby převzali kontrolu nad strategickými lokacemi.

Před třemi lety Surkov z politické scény náhle zmizel. Nicméně týden před ruskou invazí v polovině února 2022 publikoval v Moskvě článek zdůrazňující, nakolik je Moskva nespokojená s výsledky a mírovým uspořádáním Evropy po první světové válce. Požadoval revizi tehdejších mezinárodních smluv a dovolával se bývalých teritorií imperiálního Ruska.

V polovině minulého roku se pak objevily zprávy, že Surkov byl v Moskvě zadržen a vyšetřován pro zpronevěru financí určených ke korupci ukrajinských úřadů.

Putin pod drobnohledem akademiků

S odstupem by snad nad Surkovovým odkazem bylo možné mávnout rukou, jako nad jednou z nevycválaných intelektuální duší a úchylek, kterou vygeneroval rozpadlý sovětský systém a Jelcinova divoká devadesátá léta v Rusku, neukotvená v jakémkoliv pozitivním hodnotovém systému.

Shodou okolností se však k Surkovovi vrací dva akademičtí autoři, kteří se snaží objasnit okolnosti, jež dovedly současnou kremelskou garnituru k otevřenému konfliktu se Západem. Pod titulkem “Bludy, které přivedly Putina na cestu k válce” o nich koncem srpna informovaly londýnské Financial Times (FT).

V exilu působící ruský akademik Sergej Medveděv ve studii nazvané Válka stvořená v Rusku připomíná, že jeho země se po staletí prezentovala navenek jako imperiální mocnost s obrovským územím, katedrálami, paláci, vybranou kulturou, atomovou pumou a kosmickým výzkumem. Ale „uvnitř, což svět nevidí… existuje otroctví, buranství, zlodějna, lži, tyranie a nevyhnutelná krutost ruského života,” píše Medveděv.

Autor považuje Putinovu vládu za třetí dějství pomalu postupujícího imperiálního kolapsu, který začal v roce 1917, pokračoval v roce 1991 a ve své finální fází je schopen nadělat Rusku velké škody. „Ruský stát v podstatě zničil společnost a základy občanství,” píše krom jiného ruský akademik.

Kremelští tvůrci historické paměti

Knihu Jade McGlynnové s názvem Tvůrci paměti označuje FT za „nejspolehlivější a nejaktuálnější hodnocení využití a také zneužití historie a paměti v postsovětském Rusku. „Vláda označila svůj historický pohled a výklad politických událostí za jediný možný legitimní názor a z osobního, soukromého názoru učinila de facto bezpečnostní riziko , citují FT Jade McGlynnovou.

Putinova reformulace ruské historie je „zahlcena dezinformacemi, mýty a falešnými narativy,” píše McGlynnová a uvádí, že Kreml dnes dělí dějiny Ruska na dobrá období (konverzi ke křesťanství, vládu Petra Velikého a Kateřiny Veliké, porážku Napoleona a vítězství ve Velké vlastenecké válce) a špatná období: revoluci z roku 1917 a vládu Michaila Gorbačova jako naivního blázna a Borise Jelcina jako západní loutku.

McGlynnová si všímá, že Putinova glorifikace a interpretace vítězství nad fašismem přisuzuje utrpení a hrdinství s ním spojené výlučně centrální vládě, která onu zkušenost překrucuje pro své politické cíle. Současně omezuje svobodu občanů získávat informace o své traumatické, ale i triumfální historii.

Evropský komentátor Financial Times Tony Barber označuje obě knihy za důležitou připomínku toho, že Putinův režim zavedl Rusko na velmi temnou cestu. Dokud bude Putin u moci, jakýkoliv návrat z ní je velmi vzdálenou perspektivou.


Autor textu, Ivan Kytka, je novinář, žije ve Velké Británii, mimo jiné byl dlouholetým redaktorem České televize či české redakce BBC World Service

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)