V Bratislavě měl před pár dny mezinárodní premiéru film ukazující údajnou pravdu o situaci na Donbase. „Mezinárodní“ byla premiéra proto, že se jí kromě zástupců ruské ambasády na Slovensku zúčastnili třeba i hosté z české SPD Tomia Okamury. Ti na filmovém plátně zhlédli například ruským režimem šířenou lež o tom, že zničení divadla v Mariupolu se stovkami mrtvých civilistů nebylo dílem ruského bombardování, ale že si ho Ukrajinci odpálili sami.

Bombardování divadla v Mariupolu v březnu 2022, navzdory viditelnému označení budovy, že se uvnitř ukrývají civilisté včetně dětí, patří k symbolům ruských válečných zvěrstev z počátků invaze na Ukrajinu.

Průběh událostí zdokumentovalo několik nezávislých vyšetřování a desítky rozhovorů s přeživšími. Ruský útok na divadlo si vyžádal několik set obětí.

Přesto se ruská propaganda snaží celou tragédii popisovat obráceně a házet vinu na Ukrajinu. V říjnu ruská vláda vydala „Strategii státní kulturní politiky“, kde mimo jiné obviňuje ukrajinskou armádu z poškozování „ruských“ kulturních institucí a památek, včetně mariupolského divadla.

Propaganda? Jen názory „místních“ lidí

Tento vylhaný ruský příběh teď pomáhá šířit i nový slovenský film „Volba národa – Svědectví z Donbasu“. Jeho premiéry v Bratislavě se kromě ruských diplomatů účastnili i někteří hosté z České republiky, například poslanecká asistentka a zastupitelka za SPD na Praze 13 Vladimíra Bondarenková.

„Dokument obsahoval zjevně výpovědi místních osob a to, co si o tom myslely. Zda je jejich pohled reálný, to nemohu posoudit,“ komentuje filmový zážitek. S obligátním dodatkem, že ve válce „lze těžko události nezávisle ověřit“, že hlavní je „napřít všechny síly k rychlému ukončení války“ a že „je to humanitární katastrofa“.

Kdo tedy ve filmu vystupoval? Například zmiňované tvrzení o ukrajinské vině na zničení divadla na kameru bez dalších důkazů prezentuje jedna ze studentek mariupolské univerzity.

Následně pak vše „potvrzuje“ jeden z autorů filmu, předseda mimoparlamentní slovenské strany Domov-Národní strana Pavol Slota. Stojí v přilbě na staveništi rekonstruovaného divadla a ukazuje, kde mělo být divadlo „vyhozené do vzduchu zevnitř“.

Novinář z televize na sankčním seznamu

Druhou autorkou filmu je Michala Gánovská. Ta se sama označuje za novinářku, z její youtubové tvorby a dalších výstupů na sociálních sítích jsou však zjevné její dobré kontakty s ruskou ambasádou i blízkost k současné slovenské vládě Roberta Fica – rovněž velmi vstřícné k Rusku.

V minulosti Gánovská kandidovala v parlamentních i krajských volbách za krajně pravicovou stranu Republika vzniklou odštěpením od známějších „kotlebovců“.

Dalším respondentem ve filmu je „novinář“ Andrej Afanasjev z Moskvy, působící v ruské televizi Spas, spjaté s pravoslavnou církví. Spas TV je od loňska na sankčním seznamu Evropské unie kvůli podpoře ruské agrese na Ukrajině a šíření kremelské propagandy. I z toho je patrné, jak vyvážené je ono „svědectví z Donbasu“, které film divákům slibuje.

Jiné pasáže filmu se obracejí přímo ke slovenským divákům a snaží se vyvolat dojem, že jsou to právě zbraně poskytnuté Ukrajině po ruské invazi Slovenskem, které zabíjejí lidi na Donbase. O zločinech Ruska v jím vyvolané válce film mlčí.

Například Mariupol, který brutální ruské obléhání do značné míry srovnalo se zemí, film naopak líčí jako město na prahu nové éry rozkvětu – financované samozřejmě Ruskem. I to odpovídá propagandě Kremlu, který právě do Mariupolu pumpuje ve velkém peníze na obnovu zničené infrastruktury.

Díky hostům z SPD a Trikolóry

O ukrajinském režimu Pavol Slota mluví jako o „provázaném s neonacistickou ideologií“. Nijak překvapivě proto pozornost novému filmu věnoval i ruský propagandistický telekanál a web RT. Ten citoval Slotu, podle nějž cesta do Doněcka, Avdijivky a Mariupolu byla kvůli sankcím složitá, má prý ale „v Rusku přátele, kteří mu pomohli“.

Ačkoli česká SPD dlouhodobě odmítá navzdory svým postojům k Rusku a Ukrajině označení „proruská“, byli právě Okamurovci a také hnutí Trikolóra mezi těmi, komu Slota později za účast na slavnostní premiéře zjevně prokremelského filmu jmenovitě děkoval.

Snímek Svědectví z Donbasu zapadá do jednoznačně proruských aktivit současného slovenského kabinetu a jeho okolí. Naposledy to potvrdil tento týden premiér Robert Fico, když oznámil, že „s potěšením přijal“ pozvání Vladimira Putina na oslavy konce 2. světové války příští rok v Moskvě.