Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
PIAZZA del POPOLO / Foter / CC BY,

Rozdmýchávání vášní a propaganda z pera Milana Zeleného

V současné situaci je možné českou veřejnost oslovit vášnivými argumenty, za kterými je jen částečná pravda. A vášně nefungují jen v otázce uprchlíků. Učinil to svým komentářem k řecké krizi i Milan Zelený.


S textem ekonoma Milana Zeleného Proč EU nedovolí Řecku odejít? Bankéři a byrokraté se bojí, že by se přidali další“ polemizuje publicista Jaroslav Šonka


Již nadpis „Proč EU nedovolí Řecku odejít?“ je dost nepřesný a tendenční. Zelený od začátku užívá nepravdivý stereotyp o tom, že vůči Řecku se ozývají „hrozby, nadávky a invektivy“ a hovoří o nemožnosti Řecka odejít. Odejít odkud? Plete se odchod z eurozóny, kam se Řecko dostalo vlastním podvodem, s odchodem z Unie jako takové.

Šilhání po Putinovi

Řecká infrastruktura vznikla za podstatné podpory ze strany evropských fondů a prospěch těchto investic, třeba do dálnic, je nepopiratelný a Řekové to vědí. Místo širšího pohledu pan Zelený jen cvičí s čísly.

Definovat EU slovy, že „je o žití na podpoře“, to je velmi nesolidní. Roční rozpočet EU se pohybuje kolem 1 % HDP celého společenství. Je k tomu koncipovaný jako rozpočet bez deficitu.

„Na sekyru“ mohou žít jen členské země a závislost na evropských „byrokratech“ bych si, především v ČR, velmi přál. Stačí srovnat korupční indexy. Řada českých struktur potřebuje revizora z Bruselu.

A revizora potřebuje i Řecko, jehož šilhání po Vladimíru Putinovi jasně definuje jisté riskantní kouty řecké debaty. Úspěch řeckých reforem sice není zaručený, ale v síti dozoru nad evropskými penězi je možný.

Pan Zelený také píše, že se Řecko má stát strašákem, který ukazuje, jak „EU trestá nedodržování německých pravidel“. Je to ovšem obráceně.

V programech hospodářských reforem byly spolu s Řeckem i Španělsko, Portugalsko a Irsko, které si na Německo nestěžovaly. Tyto země dnes vykazují hospodářský růst a z krize se pomalu vybabrávají.

A zde je kritický bod. Stejná pravidla pro všechny, to znamená, že se dluhy neodpouštějí a země v problémech vše řeší reformami – a to nejen s pomocí jakýchsi strašidelných bruselských byrokratů (jak pokleslá průpovídka!) ale i s pomocí Mezinárodního měnového fondu, který s EU nemá nic společného.

Nikým nezvolení politici?

Z kroků MMF je jasně viditelná strategie, která se od strategie evropských institucí liší. Všichni při tom vědí, že suma řeckých dluhů není standardními procesy zvládnutelná. Ale snižování úroků a prodlužování splatnosti pomohou. Jistě je to vlastně odepsání části dluhu, ale jsou zde současně páky vynucující změny.

Pan Zelený má ve svém textu také budoucí Řecko jako „recyklační prádelnu přebytečných peněz Evropy“. Opět stačí pohlédnout do Irska, Portugalska a Španělska a je jasné, že tomu tak není. „Eskamotérské kouzelnictví a manipulace politických stran a nomenklatury EU“je další propagandistickou formulací pana Zeleného.

Jak je to možné, že takovou kritiku vůči EU nevyslovuje MMF, a jak je to možné, že tyto formulace znějí jako vypůjčené od komické figurky jménem Václav Klaus? To se mi opravdu, opravdu snad jen zdá.

Zkorumpované politické strany jsou pro pana Zeleného všeobecným jevem v celé Evropě. Opět jen paušalizace. A jak tedy na to? Potřebujeme nějakého poctivého diktátora? To už tu bylo a neskončilo to dobře. Potřebujeme národní vlády, které poctivě Evropu rozeštvou?

Teze o tom, že existují „nikým nezvolení EU-politici“ je také obzvláště divoká. Evropská rada je sborem šéfů států a vlád – a ti nejsou zvolení?

Evropský parlament zvolený je a Evropská komise podléhá jeho schvalování. Jen má EU složitější situaci. Jednoduché hledání většin v některých grémiích by vedlo k potlačení zájmů hlavně malých států.

Proto se v EP o právní normy bojuje ve výborech a plénum pak již jen schvaluje dosažený kompromis. Hlasovací poměry tak vyvažují vztah malých a velkých.

S rozvojem se růst zpomaluje

Argumenty o německé Evropě jsou obzvlášť primitivní. Proč je třeba v otázce uprchlíků nejslyšitelnějším hlasem Guy Verhofstadt, bývalý ministerský předseda malé země, totiž Belgie?

A proč jeho hlas zaznívá z liberální frakce EP? To jen poznámka, pokud by někdo chtěl hovořit o evropském socializmu, jak se občas děje. A proč ti uprchlíci do tohohle Německa směřují?

Pan Zelený dále argumentuje čísly o hospodářském růstu. Růst na evropském kontinentu, tedy vlastně v jeho západní části, v poválečné době reflektoval fakt, že obnova infrastruktury, průmyslu a obchodu startovala v podmínkách válkou zničených zemí.

Růst byl pak posílen Marshallovým plánem, který vlastně začal Evropu integrovat. V takových podmínkách se to roste! Je všeobecně známo, že s rozvojem země se růst zpomaluje. Je také známé, že finanční podpora Marshallova plánu se dodnes recykluje, a nikoho neděsí zpomalování růstu. Toto zpomalení je totiž výrazem stability.

V příspěvku pana Zeleného je kromě dalších antiněmeckých a nevěcných invektiv i řada věcných chyb. Vysokorychlostní internet je prioritním tématem německé vlády, která do něj investuje miliardy z prodeje frekvencí mobilní telefonie. A nedávno byly schváleny další tři miliardy eur – vida vida, z prostředků Evropské unie.

Není pravdou, že připojení na tyto sítě je jen jednoprocentní. O „prospekt do znalostní budoucnosti“, o který se Německé podle pana Zeleného nestará, je naopak, podle přístupných zdrojů, postaráno v rámci prioritních vládních úkolů a vychází se z plného pokrytí do roku 2018.

Společné zájmy s Německem

Jistě se v pojednání Řecka, ať již během vstupu do eurozóny, či později ve vleku dluhů, staly chyby. Otázka vystoupení z eurozóny či z EU samotné by ovšem měla vzít v potaz názor řecké veřejnosti, která si právě toto nepřeje.

Pokud pan Zelený stále znovu útočí na EU a na Německo, bylo by možné nazvat ho „samozvaným expertem“, který po vzoru bývalého prezidenta je jediným, který věci rozumí. Inu, je to známý mechanizmus ultimativního komentování.

Vize národů a států, či národních zájmů jak ji pan Zelený prezentuje, by nás vrátila do doby po první světové válce, kdy hrabě Coudenhove-Kalergi sepsal svou knihu Panevropa. V ní mj. píše o tom, které aspekty tehdejšího poválečného vývoje povedou k dalšímu válečnému konfliktu.

Patřily k tomu zdánlivé „národní zájmy“. A válka se opravdu dostavila.

Proč ti, kteří o národních zájmech píší, používají tento pojem konfrontačně? Proč nenapíší například něco o tom, s kým vším máme zájmy společné? Třeba i s Německem.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře