Miloš Zeman umí udivovat. Řada lékařů by byla přísahala, že muž s jeho životním stylem, cukrovkář, silný kuřák i konzument alkoholu, nebude mít energii na politické půtky, spanilé jízdy českými kraji, občasné výjezdy do zahraničí – zkrátka na výkon prezidentského mandátu.

Právě zdravotní stav Miloše Zemana a to, jak při síle se sám cítí, bylo tím hlavním faktorem pro úvahy o tom, zda bude první přímo volený český prezident kandidovat i pro druhé funkční období.

Enormní zájem na Zemanově opětovné kandidatuře, respektive znovuzvolení, mají lidé z jeho okolí. Především poradce Martin Nejedlý a kancléř Vratislav Mynář, jejichž pozice stojí a padá právě s ním, ale i lidé, kteří do vlivu na Zemana investovali když ne přímo mnoho peněz, tak alespoň nemálo energie.

Chcete podpořit HlídacíPes.org?

Udělejte to ZDE a získejte tak i unikátní publikaci ZE – MAN.

Váhání drtivé většiny kandidátů, zda a kdy se do boje o hradní křeslo přihlásí, souviselo právě s čekáním na Zemanovo ano či ne.

Zeman veřejnost i potenciální soupeře dokázal udržovat v napětí dlouhou řadu měsíců. Rozhodnutí kandidovat, které potvrdil 10 . března, překvapilo málokoho.

Neviditelná ruka prezidentské volby

Pokud by šlo „jen“ o zdraví, nemůže si prý Miloš Zeman stěžovat. „Zatím jediné, co mám jako dvě nemoci, je cukrovka a bolavé nohy. Cukrovka kolísá mezi šesti a devíti body. Bolavé nohy už asi budou bolavé do konce života, jak to tak vidím, a to je všechno, jinak se cítím fit,“ pochlubil se v nedávném rozhovoru pro Blesk. A svou diagnózu zopakoval podobnými slovy i při oznámení kandidatury.

Ještě v dubnu roku 2016 Martin Holcát, vedoucí prezidentského lékařského konzilia prohlašoval, že „fyzický zdravotní stav Miloše Zemana odpovídá jeho vyššímu věku“ a „podle řady signálů se domnívám, že pan prezident bude chtít kandidovat i pro další volební období.“

V mezičase se ale lékařské konzilium kolem Zemana rozpadlo. Podle některých spekulací kvůli tomu, že Zeman je nenapravitelný pacient. Podle Hradu konzilium už není potřeba, stačí jen občasné konzultace se specialisty.

Buď jak buď, pokud jde o případný druhý mandát, Zemanovi je prý zcela jedno, kdo se proti němu v kampani postaví.

„Každý občan starší čtyřiceti let má právo kandidovat na prezidenta republiky. Nehodlám hodnotit žádného z potenciálních prezidentských kandidátů. Tedy ani pana Horáčka,“ nechal se slyšet už vloni na podzim.

Pochybovat o tom, že hlavním soupeřem všech myslitelných budoucích kandidátů bude právě Zeman, jako by se ani neslušelo.

Už dlouho před letošním březnem to bylo možné vyčíst i z aplikace zákonu nabídky a poptávky. Ten dlouhodobě jednoznačně napovídal: Zeman kandidovat bude.

Poptáván je totiž dlouhodobě Antizeman, někdo, kdo bude schopen současnou hlavu státu porazit. Implicitně se předpokládá, že by to mělo být v druhém kole prezidentské volby. Právě tahle samozřejmost ale nemusí být tak samozřejmá, jak se zdá.

Sežeňte si svého Remka

Příkladem jsou volby z roku 2013. Málokdo si vzpomene na to, že vážně zvažovaným kandidátem za Komunistickou stranu Čech a Moravy byl toho času europoslanec, někdejší voják a první československý kosmonaut Vladimír Remek.

To, že právě on nastoupil v listopadu 2013 na post velvyslance v Moskvě, není náhodou. Podle bývalých i současných představitelů ministerstva zahraničí to byla přislíbená úlitba KSČM za to, že Remka uklidí z cesty před prvním kolem volby.

Známý levicový politik a ve voličsky významné části veřejnosti stále populární jediný tuzemský kosmonaut totiž Zemanovi býval mohl odčerpat důležité hlasy již v prvním kole volby a poslat jej předčasně zpět na Vysočinu.

Upozornil na to v rozhovoru pro Hospodářské noviny i matematik a ekonom René Levínský zabývající se mimo jiné teorií her. „Máme tady pana Zemana a celý diskurz je teď o tom, kdo ho porazí. Myslím si, že je to trošku předčasné. Zeman je skoro neporazitelný ve druhém kole, protože tím, jak vypráví, co mu přijde na jazyk, si z toho každý něco vezme,“ říká.

„Ale právě tím, že vypráví cokoliv, je dost slabý v prvním kole. On se stal prezidentem ne proto, že porazil Karla Schwarzenberga, stal se prezidentem proto, že přesvědčil Vladimíra Remka, aby nekandidoval, a tím komunisté neměli kandidáta v prvním kole,“ vysvětluje.

Tedy – kdyby Remek kandidoval, hlasy pro Zemana by se výrazně naředily a současný prezident by prezidentem dost možná nebyl. „Porazit Zemana znamená postavit dostatek dobrých kandidátů do prvního kola. A taky tam postavit nějakého komunistu, který vezme těch deset komunistických procent. I kdyby člověk měl kvůli tomu založit vlastní komunistickou stranu,“ navrhuje matematik.

Logicky se pak do repertoáru tažení proti Zemanovi nabízí postavit i sociálního demokrata, populistu a nacionalistu. „A musí kandidovat Okamura. Tímhle způsobem se Zeman nedostane do druhého kola a bude vyřešeno. Ale pokud se dostane, bude problém,“ říká René Levínský.

Lidé kolem Zemana si tohle nepochybně uvědomují a věděli to i v případě Vladimíra Remka. Sám Remek se přitom, jak potvrzují i informace z Černínského paláce, do Moskvy nijak nehrnul ani netěšil. Když ale musel, stranický úkol splnil.

A nepsaná dohoda zjevně trvá: komunisté do prezidentských voleb 2013 žádného kandidáta nevyslali a ani nyní o žádném svém favoritovi nemluví.

Polibek z pražské kavárny

Otázka, kdo porazí Zemana, se proto i pro rok 2018 odvíjí také od toho, zda se o voličské hlasy zleva bude muset přetahovat s kandidátem přijatelným pro levicově-nacionalisticky zaměřené voliče.

Rozhodující pro volbu totiž nebude to, koho budou volit Pražáci či liberální, bohatší a vzdělanější lidé z větších českých a moravských měst. Ten, kdo chce být příštím českým prezidentem, musí oslovit i tetu z Aše, strýce ze Šluknovského výběžku a chachara z Ostravy.

Nehledá se osobnost na první pražskou signální, ale někdo, kdo musí zvládnout víc než přesvědčit někdejší „schwarzenbergovské“ voliče. Praha a okolí se totiž ve finále přidá (takřka) ke komukoli, kdo nebude Zemanem. A předčasná udělená nálepka pražskokavárníka je pro kandidáta toužícího po úspěchu problém.

To si dobře uvědomuje vůbec první oficiálně ohlášený zájemce o Hrad, textař a podnikatel Michal Horáček. Žádný div, že se úpěnlivě distancuje od Kroměřížské výzvy.

Ta si klade za cíl najít volitelného, demokratického kandidáta, tak, „aby Česká republika vzkvétala a těšila se dobré pověsti u slušných lidí na celém světě“.

Stojí za ní lidé jako Jan Ruml, Tomáš Halík, Břetislav Rychlík, Hana Marvanová, Michael Žantovský a řada dalších, na něž si nezanedbatelná část veřejnosti, jež je zároveň do značné míry rozhodující voličskou silou, stihla za roky jejich veřejného působení vypěstovat alergii.

Kroměřížská výzva také zatím generovala kandidáty ideální pro pomyslnou „republiku Praha a blízké okolí“: bývalý diplomat Petr Kolář (již oznámil, že kandidovat nebude), někdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil či lékař a vysokoškolský pedagog Marek Hilšer.

Cesta k úspěchu, pro někoho možná překvapivě, však nevede přes vyhraněný odpor k Zemanovi. Napovídá tomu i prostá matematika – popularita současného prezidenta (jakkoli je hlava státu tradičně „automaticky“ nejpopulárnějším tuzemským politikem) se pouze jedinkrát a ještě krátce dostala pod 50 %. Jít tvrdě proti Zemanovi znamená odepsat nejméně polovinu potenciálních voličů; a dost možná i výrazně více.

Potvrzuje to i loňský průzkum agentury Median. Z něj plyne i to, že pokud má mít Zemanův protikandidát šanci, neměl by jej přehnaně kritizovat a především – nesmí urážet jeho voliče. Vyhraněných protizemanovských voličů je totiž ve společnosti jen asi dvacet procent.

V jednom z prvních rozhovorů o svých prezidentských ambicích se ale chtě nechtě Horáček proti Zemanovi jasně vymezit musel. „Způsob, jakým naplňuje prezidentskou funkci, je přesně opačný, než si představuji. V jeho pojetí je to mocenská pozice, stejně jako to bylo za Klause. U Zemana je to ještě výraznější. Sám pro sebe je nevyzpytatelný, neboť sleduje momentální názory elektorátu, a ty se samozřejmě rychle mění,“ řekl v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Čtvrníček, Jágr, Nohavica

Jako zajímavý přehled nálad a představ části společnosti může sloužit projekt miliardáře Karla Janečka. Ten na konci roku 2016 představil „internetovou interaktivní hru“ Prezident 21. Vychází v ní ze své představy o ideálním volebním systému, kdy má volič vedle kladného hlasu i hlas záporný.

Navrhnout na prezidenta zde lze kohokoli, kdo splňuje podmínky dle Ústavy, nominovat podle pravidel nelze pouze jedinou osobu – samotného Karla Janečka. Každý hlasující může udělit tři kladné a jeden záporný bod.

Desítky tisíc již vygenerovalo stovky kandidátů od Jaromíra Jágra, Petra Čtvrtníčka po Václava Klause mladšího, Petra Macha nebo Jaromíra Nohavicu.

Typ hlasujících i jejich světonázor lze odhadnout jak podle toho, že se o projektu Prezident 21 vůbec dozvěděli a na internetu mu věnovali svůj čas, tak podle faktu, že na špici v hlasování je ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek a Petr Pithart. Současný prezident Miloš Zeman se krčí na chvostu pole „poražených“.

Z obdobných internetových anket si Miloše Zeman hlavu nedělá. Vlastně se navenek tváří, že si hlavu nedělá z ničeho a nikoho. A při obhajobě hradního křesla prý s žádnou kampaní nepočítá.

„Osobní kampaň jsem dělal před čtyřmi lety, protože jsem se ucházel o funkci prezidenta. Každý kandidát na tuto funkci má říci, jak by si tuto funkci představoval. Po čtyřech letech už všichni vědí, ne jak si ji představuji, ale jak jsem ji dělal. Někomu se to líbí, někomu se to nelíbí, takže proto je naprosto zbytečné vést jakoukoli osobní kampaň,“ říká Zeman.

Jeho slova jsou ovšem v příkrém rozporu s realitou. Předvolební kampaň vede Zeman prakticky permanentně svými výjezdy do českých, moravských a slezských krajů – všechny stihl objet již čtyřikrát.

Všude jeho několikadenní návštěvy provázejí setkání s občany a diskuse. Jako o velké události o akcích vždy referují místní média. Kampaň a sebepropagace je to k nezaplacení.

V prezidentských volbách však bude stát proti Zemanovi jeden velmi obtížný soupeř – čas.

Nejde ani tak o to, že s postupujícími týdny i volební zátěží se může prezidentův zdravotní stav zhoršovat, jde spíše o načasování dvou hlavních politických událostí let 2017 a 2018. Tedy – nejprve říjnové parlamentní volby, až poté lednové volby prezidentské.

Pusťte nám tam Stropnického

Po nich může nepsaný, ale zjevný pakt o neútočení mezi šéfem hnutí ANO (a favoritem parlamentních voleb) Andrejem Babišem a prezidentem Milošem Zemanem skončit.

Babiš stejně jako Zeman ctí heslo „účel světí prostředky“ doplněné o rčení „mouřenín splnil úkol, mouřenín může jít“.

Pokud Zeman jmenuje na podzim 2017 (nyní) předpokládaného vítěze voleb Babiše premiérem, v očích druhého nejbohatšího Čecha tím již svou roli splní. A pak může přijít čas na drtivý finiš vlastního kandidáta za hnutí ANO.

„Prezidentské volby nikdy nebyly jako priorita. Priorita jsou parlamentní volby,“ ujišťuje zatím Andrej Babiš. Faktem je, že hnutí ANO zatím nepředstavilo vlastního kandidáta, ani nepodpořilo žádné z už oznámených jmen.

„V hnutí je názor, že bychom měli udělat nějaké referendum, primárky, kde by mohli členové navrhnout kandidáty za naše hnutí. Pokud tito kandidáti přijmou kandidaturu, v tom případě samozřejmě hnutí může postavit svého kandidáta. Pokud k tomu nedojde, potom podpoříme nějakého jiného kandidáta. Samozřejmě nemůžu ani vyloučit, že podpoříme stávajícího prezidenta, pokud bude kandidovat,“ shrnul v lednovém interview pro Českou televizi Babiš.

Opakovaně, i když nijak razantně a rozhodně, při různých příležitostech padlo jméno potenciálního vhodného kandidáta na prezidentský úřad Martina Stropnického.

Dávalo by to smysl. Stropnický se už otrkal v politice, je to bývalý diplomat, patří mezi nejznámější tváře spojené s ANO, měl by v zádech Babišovy (nejen finanční) zdroje a hlavně – už desetiletí vstupuje skrze televizní obrazovky do obývacích pokojů drtivé většiny oprávněných voličů. A to se v politickém marketingu rozhodně počítá.

A komerční televize jistě nebudou řešit dilema, nad kterým už teď dumá Česká televize: zda se může o Vánocích 2017, krátce před prezidentskými volbami, vysílat pohádka Anděl páně 2, kde se na konci nenápadně mihne Michal Horáček v roli jednoho z andělů.

Martin Stropnický hrál ve filmech a seriálech mnohem viditelnější role a jejich připomínka na obrazovkách nejsledovanějších televizí by z hlediska ANO byla před volbami nepochybně žádoucí…

Pohádka o laskavém a moudrém králi

I další politické strany se zatím tváří, že to, co je zajímá, jsou volby parlamentní a ty prezidentské musejí počkat. Čekání však nemůže být příliš dlouhé.

Sociální demokraté zatím lavírují, krouží kolem podpory Zemana a vlastním kandidátem, jehož by mělo vygenerovat další vnitrostranické referendum.

„V případě, že by se do druhého kola prezidentských voleb dostal Miloš Zeman a podnikatel Michal Horáček, podpořila by ČSSD současného prezidenta Zemana,“ vsadil na taktiku zatím příliš neprovokovat premiér Bohuslav Sobotka. S dodatkem, že „na podobné úvahy je příliš brzy“.

Býti stranickým kandidátem má pro zájemce o Hrad nespornou výhodu. K oficiální kandidatuře nemusejí nasbírat padesát tisíc podpisů, stačí jim pouhých dvacet poslanců či deset senátorů. Takovou politickou silou sice poslanci ani senátoři zvolení za KDU-ČSL nedisponují, možná by se ale dokázali dohodnou s jinými zákonodárci.

Jak lidovce, tak TOP 09 kupříkladu zaujal jako kandidát, který by si zasluhoval jejich podporu, stávající předseda Akademie věd Jiří Drahoš.

Možná se z tohoto distingovaného muže a vědce skutečně stane hlavní Zemanův protikandidát.

České prezidentské volby s pořadovým číslem dva počátkem roku 2018 nepochybně nabídnout pestrou přehlídku kandidátů a kandidátek – stranických i lidových.

Nepochybně se ještě vyrojí řada známých, neznámých, očekávaných, překvapivých i věčných kandidátů na cokoli (i když třeba neseženou potřebných 50 tisíc hlasů). Namátkou Jana Bobošíková, Jan Švejnar, Klára Samková, Vladimír Dlouhý či Petr Robejšek a Tomio Okamura. A kdo ví, možná se ještě nechá přemluvit i Václav Klaus.

Část lidí bude volat po Marku Ebenovi, Zdeňku Svěrákovi, či jiném laskavém a moudrém králi. Může se objevit i zatím nečekaná tvář, která nakonec zaskočí všechny – jako se na Slovensku z ničeho nic zjevil (aspoň z českého pohledu) a vyhrál Andrej Kiska.

Jisté je ale zatím jen to, že ve finále půjde o boj mezi dvojicí kandidátů. Nikde však není psáno, že jeden z nich se musí nutně jmenovat Zeman.

Follow @brestan