Řídil britského krtka v StB i slavnou MI6: „Děsí mne ruská schopnost učit se z chyb.“
Pokud má správný pracovník rozvědky působit nenápadně, Sir Richard Billing Dearlove to dokonale splňuje. Kdo neví, těžko by hádal, že před ním sedí muž, který má za sebou čtyři dekády práce pro britskou MI6, již v letech 1999–2004 vedl jako její ředitel. Když v průběhu listopadu přijel do Prahy na konferenci týkající se Ruska, vracel se do míst, kde to kdysi jako britský špion velmi dobře znal.
„Kdykoli se vracím do Prahy, je to pro mne nostalgie,“ podotkl na úvod svého vystoupení na Mezinárodní konferenci Sovětská a ruská subverzní činnost proti Evropě v české Poslanecké sněmovně.
O daném tématu toho ví dost. Už v roce 1966, ve svých 21 letech, nastoupil do služeb britské rozvědky Secret Intelligence Service, známé pod zkratkou MI6, a dalších 38 let v ní zůstal. Většinu času se věnoval zemím Varšavského paktu a zejména Sovětskému svazu.
I po svém odchodu z MI6 se tématu ruského vlivu a působení věnuje na univerzitní půdě. Spolu s bývalým americkým ministrem obrany ve vládě Baracka Obamy a později šéfem CIA Leonem Panettou také připravuje i podcast zaměřený na bezpečnostní politiku One Decision. „Máme posluchače po celém světě,“ podotýká.
Smrt dvojitého špiona
Ale ještě k té nostalgii: v ní se Dearlove ve vzpomínkách vrací do 70. let minulého století. Pod diplomatickým krytím se do Prahy s rodinou přestěhoval v roce 1973.
Jeho hlavní prací ve skutečnosti bylo řídit síť informátorů a zejména pak vytěžovat klíčového agenta MI6, důstojníka II. správy SNB Miloslava Kroču, specialistu československé kontrarozvědky na Velkou Británii.
Sir Richard Dearlove při svém vystoupení na konferenci v české Poslanecké sněmovně. Foto: Robert Břešťan / HlídacíPes.org
„Kroča byl součást naší zpravodajské hry a po mnoho let byl náš klíčový agent,“ zavzpomínal Dearlove. „V našem pražském bytě jsem v průběhu času našel asi dvacet mikrofonů, odposlechů, ale pro StB to byla ztráta času.“
Spolupráce s Kročou trvala řadu let, provalila se až shodou náhod poté, co v březnu 1976 zemřel na infarkt.
Vdova následně odevzdala dokumenty, které doma našla a jež považovala za součást manželova zaměstnání; na StB ve skutečnosti přinesla důkazy o jeho spolupráci s britskou MI6.
Podle historika Prokopa Tomka Kroča postupně vyzradil identitu stovek československých agentů a poskytoval detailní informace o akcích StB i tehdejší sovětské tajné služby KGB namířených proti Velké Británii. Podle závěrů samotné StB Kroča pro MI6 pracoval „nejméně od roku 1969, možná však již od roku 1962“.
Rusko s námi nehraje šachy
Dnešní Rusko Dearlove považuje za upadající mocnost – a právě to podle něj vede k současné krizi:
„Upadající impérium je extrémně nebezpečné. Je jasné, že Putin je přesvědčen, že Západ je pro Rusko fundamentální riziko a že chce zničit jeho režim. Pro Rusko nejsme hrozba tím, co děláme, ale tím, co představujeme. Právě to je v centru ruské války proti Ukrajině – to, že se Kyjev začal přibližovat Západu.“
Jak sám Dearlove připomněl, v čele MI6 stál mimo jiné v době útoku na newyorská dvojčata a na začátku války v Afghánistánu; tehdy si Západ mohl myslet, že díky boji s terorismem bude mít Moskvu na své straně.
„Mysleli jsme si, že vztahy s Moskvou se zlepší a třeba britský premiér Tony Blair byl svého času v Moskvě poměrně často, v Londýně se usídlili ruští oligarchové. Netrvalo ale dlouho, a vše se změnilo. Zlomem byla vražda Alexandra Litviněnka.“
Západ by si podle něj měl připustit, že s Ruskem už je ve válce: ekonomicky, informačně i vojensky. „Pro západní země je ale pořád obtížné tuto myšlenku přijmout. Pořád jsme psychologicky v míru a to nás oslabuje,“ konstatuje.
Hlavní cíl Kremlu je podle něj „podkopání a oslabení našeho demokratického systému“. „Rusko s námi nehraje šachy, hraje s námi hru Go, která se skládá z řady malých uzavřených operací,“ nabídl příměr Sir Dearlove.
Jak dodal, někdejší sovětská aktivní opatření se nyní opakují: válka o mysl lidí, dezinformace, nyní doplněná o práci s technologiemi, internetem a sociálními sítěmi. „Sovětská vojenská doktrína je stále platná: stálý tlak, překvapení, skrývání skutečných úmyslů, připravenost na válku, agrese, schopnost rozpoznat slabost protivníka a snaha přivést jej ke kolapsu.“
Z jeho zkušenosti je prý také zjevné, že Rusové mají dlouhodobě schopnost učit se ze svých chyb: „To, co mne děsí, je, že válkou na Ukrajině se Rusové zlepšují a učí pro budoucnost. V Evropě reagujeme pomalu, málo spolupracujeme a nedostatečně pomáháme Ukrajině.“
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Útoky, žhářství i vraždy: Kreml se v Evropě vrátil k metodám z dob SSSR
Rusové, končíte, rozhodli Poláci. Kreml mluví o „chorobné špiónománii“
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
Každá sláva polní tráva. VB má problémy jako každý stát Evropy, ale není každý stát nemocným muzem Evropy, jak je nyní VB označována. Rusko se z toho vymanuje, ale VB je na trajektorii neobvyklych změn. Sir Dearlove se tomu snaží vyhnout jako starý zbrojnos MI6 a nasmeruje rozhovor na Rusko.
Akce SUP
Náhoda je jev, který nastane tehdy a jen tehdy, pokud mu předcházela určitá příčina.
Miloslav Kroča (1925), krycí jméno KADÁR, zemřel náhle rok po své padesátce na srdeční slabost 29. března 1976. Za čtrnáct dnů po jeho pohřbu přinesla jeho ruská manželka na kontrarozvědnou Správu nějaké věci z jeho pozůstalosti, které si asi přinesl z práce.
Dodnes není jasné, proč to udělala? Nalezené papíry mohla prostě vyhodit do smetí. Kročovi kolegové s úžasem zjistili, že jde o britské šifrovací tabulky, v jeho záznamníku našli údaje o schůzkách s operativci z britského velvyslanectví.
Určená skupina 5. odboru II. správy kontrarozvědky FMV vypátrala i písemné instrukce britské rozvědky. Byla vytvořena zvláštní komise ministra vnitra, která v rámci maximálního utajení dostala na starost případ vyšetřit. Došla k závěru, že Miloslav Kroča spolupracoval s britskou MI6, a to nejpozději od roku 1969. Některé signály naznačovaly, že spolupráce mohla být zahájena dokonce již v roce 1962.
Kročovo náhodné odhalení znamenalo pro činnost československé kontrarozvědky personální zemětřesení. Mnozí jeho kolegové byli přeřazováni na funkce mimo operativní úsek, někteří dokonce do aktivních záloh.
V rámci 2. odboru II. správy SNB (od roku 1977 v reakci na „proval“ – akce SUP – přejmenován na 3. odbor) proběhla rozsáhlá reorganizace. Státní bezpečnost se rovněž intenzivně zabývala myšlenkou, zda Kroča mezi jejími příslušníky nevytipoval svého nástupce. Jedním z opatření, které mělo takového člověka odhalit, byla zpravodajská hra s krycím názvem akce RYS. V jejím rámci měl být britské zpravodajské službě „podstaven“ kádrový příslušník II. správy SNB jako náhrada zemřelého Kroči. Akci v květnu 1976 navrhl a řídil zástupce náčelníka kontrarozvědky plk. Špelina, krycí jméno BUREŠ. Po zhruba dvouleté utajované korespondenci a několika marných pokusech dohodnout schůzku, byla komunikace z britské strany ukončena. Britský operativec „Apolon“ se nedal nachytat.
Miroslava Kroča, byl od roku 1953 příslušníkem Ministerstva vnitra, její státně bezpečnostní složky. O čtyři roky později udělal kariérní skok do rozvědky. Ženatý, otec tří dětí. Počátkem šedesátých let se dráha perspektivního operativce zadrhla. Na školení v Sovětském svazu se seznámil s místní ženou a opustil rodinu. Kroča kvůli tomu dostal vyhazov z rozvědky a musel se vrátit do kontrarozvědky.
Postupně se stal odborníkem na Velkou Británii. Veškeré akce, které naše služba v této zemi prováděla, procházely jeho „připomínkovým řízením“ stejně jako akce zaměřené proti Britům působícím v Československu. Nakonec se vypracoval do čela britské sekce kontrarozvědky. Zaměstnance britské ambasády příslušné k MI6, operativci naši kontrarozvědky mezi sebou rozpoznávali tak, že jim dávali jména antických bohů či postav, například Herakles, Apolon, Romulu.
Za svoji činnost v prospěch britské MI6 dostával Kroča odpovídající odměnu. Žil sice neokázale, nikoho neprovokoval, ale přesto si doma sem tam něčím přilepšil. Možná, že si lil do dvoutaktního motoru své „pomsty za Sudety“ – Trabanta lepší olej do benzínu. Manželky si dokáží všimnout i mírného vylepšení rozpočtu a pokládají nepříjemné otázky? Navíc se s ženou Króča seznámil při výcviku na speciální škole KGB nedaleko Moskvy. I když ji do „byznysu“ přímo nezasvětil, jede v tom stejně s vámi. Proto asi pro klid své duše přinesla nějaké Kročovy věci z práce.
Jaká byla příčina motivace důstojníka kontrarozvědky k spolupráci s Brity? Podle všeho nejenom peníze.
Na druhou stranu pro připomenutí o pomíjivosti lidského bytí v čase je dobré uvést jednu ostrovní špionážní epizodu.
Začínají 60 léta, píše se rok 1963. Johnovi Dennisu Profumovi, státnímu tajemníkovi pro válku bylo 46 let, když si začal s o polovinu mladší dámou Christine Keeler, která kromě něho spala ještě s Eugenem Ivanovem, námořním atašé sovětském velvyslanectví v Londýně. Fotografie Christine sedící rozkročmo obnažená na židli s opěradlem, jako na koníkovy, oblétla tehdy celý svět. Aféra vedla k pádu celé tehdejší vlády.
Christine Keeler zemřela 4.12. 2017, J.D.Profumo v roce 2006 ve věku 91 a E. Ivanov v roce 1994 ve věku 68 let.
kniha POLYGON, Grada 2019
Z chyb se poučí každý průměrný člověk a pokud ne, je to podprůměr. UST jsou už v rozkladu. Tam je snad všechno KO. Brzy občanská okořeněná o třetí stranu (imigranty) a tito kašpaři … kam budou utíkat proboha? V Hollywoodu už bezou bezdíci první vily. Fakt. Loss Angeles.
Poněkud bezobsažné povídání a spekulace špiona a ředitele špionů upadajícího britského impéria. Co tím sleduje, chce být zajímavý povídačkami a spekulacemi o impériu, se kterým soupeřil?
Bylo by zajímavé, jak by charakterizoval a popsal Západ.
…. on Dearlove píše o jinak o spolupráci s Ruskem při „boji“proti terorismu po 11.9.2001.. No ono to Rusko povolilo tehdy USA přelety jejich bombardérů na Afghanistán – tedy asi ne na dobu celé skoro dvacetileté války, protože pak ta válka tam už nikam nevedla – jen se nevědělo jak odsud utéct (to koneckonců tehdy povolil i Irán také přelety USA letadel na Afghanistán v domnění, že vztahy USA k Iránu se třeba tím zlepší -to se nestalo, protože Cheney a Rumsfeld to nedovolili…). A pokud dál píše Dearlove o Blairovi, že ten také do Ruska jezdil, no ten se zkompromitoval hned tou další válkou v Iráku.. Tedy tehdy ze strany Ruska byl určitě jakýsi náznak na normalizaci vztahů, to ale pak tou válkou proti Iráku padlo, protože tam Rusko nebylo a když se pak prokázala lež o zbraních hromadného ničení, tak se „Západ“ oklepal a začal „provádět“ barevné revoluce – což pak v r. 2007 potvrdil neocons v suitě George Bushe ml. Robert Kagan, že „oni se soustředí na jejich podpory“ v různých zemích.. To pak začalo nejprve na Ukrajině v r. 2004 a pak i v Gruzii… Měl by tedy „sir“ zkoumat i vlivy toho „západu“ a nemít v hlavě stále vymeteno, že pouze ten jejich názor je správný…