René Šifta: Národ Švejků svědomitě nosí roušky. Češi cítí, že konečně můžou rozumět právu

Napsal/a René Šifta 14. dubna 2020
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Český národ sice stvořil Švejka, ale současně se jím také nechal inspirovat – všemu se vysmívá, jakékoli právní předpisy nedodržuje, už dopředu hledá kličky a obchází je. Co tedy právě Čechy přimělo k tomu, aby naprosto ukázkově a vzorově dodržovali nouzový stav a nosili roušky?

Současná doba je zaplevelena pravidly a zásadami, které číhají na každém kroku. Bez pravidel není možný chod žádné společnosti, ale přemíra regulace samotnou společnost dusí. Lidé nevnímají právní předpisy, a tedy jejich jednodušší podobu ve slově právo, jako přívětivé, a není to proto, že by jim nerozuměli zevnitř, ale proto, jak na ně zvenku působí.

Tedy kdo právo tvoří a schvaluje a hlavně taky, jakým způsobem je přijímáno a že procedury pro schválení jsou zdlouhavé. Strkanice, naschvály a nevraživost při přijímání zákonů obyčejné lidi odpuzují a ti ztrácejí zájem o právo a berou ho jen jako umělý útvar, který je jen nuceně trpěn.

Virus, druhá šance pro právo

K důvěře nepřispívají ani neustálé novely novel z domácí provenience, vnější evropské zásahy, mezinárodní smlouvy a všeobjímající judikatura. Navíc, pokud jsou lidé nuceni se s právem setkat i osobně, při sporech nebo soudních jednáních, jen se jim utvrdí původní náhled.

Doznají, že právo je velmi obsáhlé, nestálé, složité, nepřehledné a nesrozumitelné, a to mnohdy i pro odborníky. Rezignují tedy jak na jeho pochopení, tak i na samotné přijetí. Celkový dojem ze slova „právo“ je tak negativní.

Nouzový stav paradoxně naopak v lidech vyvolal pocit, že právo mohou znovu pochopit, a začali se o něj zajímat. Co se tedy stalo a proč nastal takový náhlý obrat? Právo se sneslo z výšin, z toho prvoplánovitě vystavěného piedestalu, na který normální smrtelník neměl mít nárok dosáhnout, zpět k lidem.

Ukázalo se neotesané v surovém stavu a ve své původní nahotě, bez jakýchkoli prostředníků, jen ono a adresát. Zrodilo se náhle a nenadále a to ve své nejčistší, efemérní podobě.

Nouzovému stavu rozumí každý

Pravidla pro přijetí a vyhlášení nouzového stavu jsou sama osobě prostá, stručná a jednoduchá a to se promítá i do jejich praktického použití. Vyhlašují se napřímo a jejich účinnost je bezprostřední a tedy vliv na životy lidí je okamžitý.

Vytvoří je ten okruh lidí, který je i lidem představí. Je tam autentičnost a uvěřitelnost, která je nepřenositelná a vytváří se jen mezi tvůrci a adresáty. Vyhlašování je přímé, bez nutných neosobních kroků v podobě zanesení do sbírky listin a vytištění v papírovém formátu.

Krizová oznámení nouzového stavu a následných krizových opatření jsou osobní, personifikovaná a lidé si spojili tyto povinnosti s konkrétní osobou. Tou osobou byl předseda vlády, ministr zdravotnictví anebo předseda krizového štábu, a ne jako za normální situace, kdy se vydávají zákony a jiné právní předpisy, „někdo“ neurčitý, který je v anonymitě a není vidět.

Vyhlášení nouzového stavu je jen na jedné straně papíru a obsahuje několik prostých vět. Je tedy jednoduché, srozumitelné a přehledné. Text je pochopitelný průměrnému čtenáři a nelze v něm najít kličky a dvojsmyslnosti, nejsou v něm odborné právnické složitosti nebo latinské texty. Dostupnost je samozřejmostí, a to nejen z pohledu vyhledávání, ale i financí.

Pravidla jasná jako ve sportu

Doteď všeobecně platilo, že zákony se netvoří pro lidi, nejsou tu pro ně, ale jen slouží k jejich ovládání. Při vyslovení slova právo se hned objevilo spojení „my a oni“, tedy rozdělení společnosti na ty, co právní předpisy musí dodržovat, a na ty, co je tvoří.

Nouzovým stavem vznikla propojenost a vzájemná součinnost a dělení na „oni a my“ se ztratilo. Prostí občané se začali o dění spojené s koronavirovou epidemií zajímat, a to především díky jasným postupům designovaným právě právem.

Člověk se rád dívá na sportovní utkání, protože tam jsou jasná a dopředu daná pravidla, ví, kdo jsou domácí a kdo hosté, jak dlouho se bude hrát. Vidí i celý průběh utkání a má přehled, jaká běží minuta a kdo zrovna vyhrává a kdo prohrává. Díky transparentnosti je sport velmi sledovaný. A právo se teď stalo takovým sportovním utkáním, vysílaném v přímém přenosu.

Roušky jako důkaz

Nošení roušek se stalo vlastně všelidovým referendem za to, aby se právo stalo značkou. Nejen značkou ale i produktem, u kterého, když se vysloví nebo objeví, tak lidem vytane na mysli, že právo je tvořeno přímo pro ně, je jejich a může být i spravedlivé.

Hadrové roušky z domácí provenience se staly kotvítkem v lidské mysli, které při jakékoli vzpomínce bude ukazovat, že právo může být napsáno i v lidské podobě.

Roušky mají ještě i další charakteristickou vlastnost: Jsou viditelné, a proto dokážou zhmotnit právo v reálném životě. Vytvořily rozpoznatelnou hraniční čáru mezi tím, co bylo, a co bude a vymezily počáteční bod nula. Uvedly začátek „novodobé společenské smlouvy“, ze které právo, kdysi v počátcích lidských dějin, vzniklo.

Nultý bod, kdy se lidé vzájemně domluvili, že budou dodržovat pravidla, aby mohli vedle sebe pokud možno nerušeně žít. Prvopočátek práva, které vymezilo vzájemná práva a povinnosti a za porušení, stanovilo příslušné sankce.

Rouškování upozornilo ještě na jeden rozměr, když vymezilo úlohu státu. Stát má regulovat a pomoci jen ve chvílích, kdy to jednotlivci a společnost nejsou schopni zvládnout, tedy v mimořádných situacích. V normální době by ale stát a jeho vrcholní přestavitelé měli být jen servisem a sloužit lidem. To už však dávno není pravda. Veřejné instituce regulují vše, co jim přijde pod ruku, a ovlivňují životy mnoha lidí.


Autor je právník a rozhodce při Hospodářské komoře a působí v Ústavu práva a právní vědy

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)