Evropská odpověď na ruskou propagandu má cílit na celý ruskojazyčný svět. Tak, aby obyvatelé Ruska a dalších zemí, měli alternativu ke Kremlem řízeným médiím.

Navrhuje to studie, kterou 19. května na mediálním summitu v lotyšské Rize oficiálně představil bruselský think-tank Evropská nadace pro demokracii (EED).

Do ruskojazyčného světa zahrnuje vedle Ruska rozsáhlou oblast „od Baltu po centrální Asii“. Jen v zemích bývalého SSSR (bez Ruska) je nejméně 93 milionů lidí plynně ovládajících ruštinu. Na ty všechny se obrací ruská propaganda a – podle EED – by si jich měla začít důsledně „mediálně všímat“ i Evropská unie

Na přípravě strategie se podílí i známá americká novinářka Anne Applebaumová, expert na oblast střední Evropy britského týdeníku Economist Edward Lucas a řada dalších zkušených novinářů z Ruska, Litvy, Polska, Británie a dalších zemí.

Vladimir Putin, mesiáš

Studie upozorňuje na to, že ruská informační politika je jedním z hlavních pilířů oficiální koncepce ruské zahraniční politiky „Ruský svět“.

„Jde o mesianistickou misi prezidenta Putina, který chce sjednotit všechny ty, kdo se cítí být svázaní s Ruskem nejen etnicky, ale také politicky, ekonomicky, kulturně, díky pravoslaví či ruské historické paměti,“ vysvětlují autoři studie.

Vysílání ruských televizních stanic je i proto široce a zdarma dostupné ve většině zemí někdejšího SSSR.

Dominantním zdrojem zpráv a informací v ruském jazykovém prostředí zůstává právě televize, jíž dominují Kremlem kontrolované stanice „se zjevnou tendencí ke zjednodušování, překrucování a deformaci reality, jež je v rozporu s univerzálními hodnotami kvalitní a poctivé žurnalistiky“.

„Navzdory tomu míra přijímání těchto stanic zůstává vysoká a převyšuje zásah lokálních televizních kanálů, jimž se nedaří i přes vyšší kredibilitu diváky oslovovat,“ píše EED.

Význam internetu sice stoupá, zejména u lidí do 45 let, ale jak ukázaly průzkumy citované studií, „uživatelé jen málo vyhledávají různé zdroje a jejich mediální vzdělání obvykle nepostačuje k tomu, aby byli schopni odlišit seriózní zprávy a fikci“.

V alternativní nabídce televizních i multimediálních formátů chybí nezpravodajské pořady, dokumenty, zábavné formáty, satira v ruském jazyce. Je to přitom – podle autorů studie – právě tento typ pořadů, co dokáže „vybudovat u diváků důvěru a nabídnout obsah, jenž reflektuje skutečnost“.

Studie dále konstatuje:

• Chybí pořady a zprávy lokálního charakteru. Kremlem produkované zprávy se silně koncentrují na mezinárodní scénu (s dominancí ukrajinského konfliktu) a domácím problémům věnují jen málo pozornosti.
• Pozornost je proto třeba věnovat mediálním výstupům a iniciativám nabízejícím lokální témata napříč žánry tak, aby odrážela i rozdílný stupeň mediální gramotnosti.
• Žádoucí je zvyšovat nabídku alternativních mediálních zdrojů i schopnost publika médiím rozumět. Otvírá se tím možnost pro nové alternativní nezávislé mediální iniciativy, jež budou mít možnost oslovit rozsáhlé ruskojazyčné publikum.
• Mnoho příležitostí ke komerčnímu (ziskovému) provozu nových i stávajících alternativních médií studie nevidí – na lokální, národní, regionální ani globální úrovni i napříč mediálními platformami. Důvodem jsou zejména v některých zemích restrikce a omezování svobody slova a nezávislých médií i nerozvinutý reklamní trh.
• I to je důvodem, proč v posledních letech poklesla v regionu míra zahraničních mediálních investic. Studie proto doporučuje „lepší koordinaci a dlouhodobý přístup v podpoře nezávislých médií v celém regionu“.

Návrhy konkrétních opatření

Studie pro začátek doporučuje vznik ruskojazyčného „mediálního hubu“, který by měl ztělesňovat hodnoty poctivé a přesné žurnalistiky a role hlídacího psa.

Hub by měl propojit partnery z různých zemí i platforem, sdílet zpravodajství, podílet se na společných investigativních projektech, nabízet společný videoarchív, analýzy či překlady.

Mohlo by jít svého druhu o mediální agenturu s působností v řadě nezávislých médií, kdy členství je podmíněno sdílením lokálních, národních, regionálních i mezinárodních zpráv.

Druhým navrhovaným bodem je „továrna na obsah“. Ta by se soustředila na nezpravodajské televizní a online pořady, jež by ale měly odrážet problematiku každodenního života i zábavnou formou. Zahrnovala by film, dokumenty, satirické pořady, drama a i reality show se zaměřením jak na starší tak mladou generaci.

Třetí bod je Centrum mediální excelence, jejíž cílem je profesionální trénink a programy podporující mediální gramotnost, věnovat by se mělo monitoringu médií a průzkumu trhu, mělo by být i centrem pro spolupráci s neziskovými organizacemi.

Studie zdůrazňuje i nutnost koordinace při podpoře různých mediálních iniciativ mezi vládami, privátními dárci a nadacemi.

Možnosti pro ruskou televizi

Z dlouhodobého hlediska pak připadá v úvahu i vznik nadregionální ruskojazyčné televize. Podmínkou pro její vznik je ale výše zmíněná „příprava terénu“: „Vytvořit takovou novou platformu bez toho, aby byla naplněna předchozí doporučení je velmi riskantní a finančně velmi nákladný experiment.“

Pokud jde o přístup, studie varuje, že výzvy pro současná nezávislá média orientovaná na Rusko, jsou zásadně jiná než v době studené války:

„Tehdy se ve snaze dostat za železnou oponu nezávislé informace vedla válka s cenzurou. Dnešní Rusko přístup k nezávislým informacím přístup má, i když omezený. Dominance Kremlem ovládaných médií nyní znamená zejména to, že mají monopol na emoce. Díky tomu se často stírá hranice mezi realitou a fikcí – i ve zpravodajství. S ukrajinským konfliktem se to jen prohloubilo.“

Proputinovská média mají prakticky monopol i na zahraniční zpravodajství, velký důraz kladou na dění na Ukrajině (na „chaos na Ukrajině“, jak se v ruských televizích často říká) a potlačují domácí zpravodajství. Pozornost věnují i „komplotu Západu“ proti Rusku, podotýká studie.

Detailní verzi všech doporučení má EED představit Evropské komisi v průběhu června.