Neutrální Rakousko se dlouho stavělo do role „stavitele mostů“ mezi Západem a Východem. Desítky let se to vyplácelo politicky i ekonomicky, před pádem železné opony i po něm. Zpřetrhat vazby na Moskvu však není Rakousko příliš ochotné ani teď, dva roky po ruské invazi na Ukrajinu. Země je stále téměř zcela závislá na ruském plynu a některým velkým rakouským firmám se nechce pryč z ruského trhu.

Když téměř před deseti lety, v červnu 2014, přijel do Vídně Vladimir Putin, bylo to vůbec poprvé, co některá evropská země přijala ruského prezidenta po anexi Krymu a rozpoutání konfliktu ve východní části Ukrajiny. Nechyběly státní pocty v Hofburgu a úsměvy zúčastněných rakouských politiků.

Na jaře 2022 se situace zopakovala v opačném gardu. Rakouský kancléř Karl Nehammer se rozhodl letět za Putinem do Moskvy, jako první evropský státník od začátku ruské invaze na Ukrajinu. I když sám jednání v Moskvě popisoval jako tvrdá, jeho cesta vyvolala podobně jako v roce 2014 kritiku kvůli přílišné vstřícnosti k agresorovi.

Smlouva, kterou svět neviděl

Následovaly dva roky, během nichž se většina států Evropské unie snažila snížit svou energetickou a surovinovou závislost na Rusku a omezit či zcela ukončit angažmá svých firem na ruském trhu. Ne tak Rakousko – ještě loni v prosinci bylo z 98 procent závislé na ruském plynu, byť tento podíl od té doby klesl pod 90 procent. Rusko si také stále drží pozici druhého největšího zahraničního investora v zemi.

Za extrémně vysokým podílem ruského plynu je především jeho nižší cena oproti jiným alternativám, například dovozu zkapalněného plynu z jiných států. Dalším důvodem je „nevypověditelná“ smlouva rakouského rafinérského gigantu OMV s ruským Gazpromem, která Rakousko zavazuje k odběru velkých objemů plynu až do roku 2040. Za neodebrané množství musí OMV platit.

Pupeční šňůra k Rusku zůstává nepřestřižená i v soukromém byznysu. Příkladem je rakouská banka Raiffeisen, největší zahraniční banka v Rusku, a to navzdory původním slibům, že po ruské invazi na Ukrajinu ruský trh opustí.

Končící rakouská vláda teď připravuje strategii, jak by se OMV, v níž má stát zhruba třetinový podíl, přece jen ze smluv mohla vyvázat. Háček je v tom, že dokonce ani vláda nebo regulační úřad přesně neví, co v kontraktech s Ruskem vlastně je. OMV tvrdí, že to je důvěrný obsah mezi oběma smluvními stranami.

Obezličkou, jak se vyvázat ze zdánlivě neprůstřelné smlouvy, může být jiný kontrakt, mezi Ruskem a Ukrajinou. Platnost tranzitní smlouvy ruského plynu přes ukrajinské území vyprší na konci letošního roku a Kyjev ji nechce obnovit. Pokud by poté Gazprom nedokázal plyn dopravit až do plynového terminálu v rakouském Baumgartenu, jak smlouva s Rakouskem stanoví, Vídeň by to mohla využít jako důvod k odstoupení od závazku.

Třikrát víc peněz Rusku než Ukrajině

Rakouští liberálové z opozičního hnutí NEOS spočítali, že za dva roky Rakousko Rusku za plyn zaplatilo třikrát víc, než kolik poslalo jako pomoc Ukrajině bránící se ruské agresi.

Zwei Jahre führt #Putin nun schon Krieg gegen die Ukraine. Seit Februar 2022 hat Österreich rund zehn Milliarden Euro für #Gas aus Russland bezahlt. Drei Mal mehr als die bilateralen und anteiligen EU-Hilfen Österreichs. #Daten #Grafik 📊 https://t.co/D9GXRXgAiG pic.twitter.com/92Z8CQi5bW

— Lukas Sustala 🇪🇺 (@LukasSustala) February 26, 2024

Rakousko na podzim čekají parlamentní volby a podle dlouhodobých průzkumů je vyhraje strana Svobodných. Ta se stejně jako její partnerské strany v Evropě, včetně německé AfD či české SPD, zasazuje za zrušení protiruských sankcí a chystané odstřižení od ruského plynu kritizuje jako rizikové, kvůli hrozícímu nárůstu cen energií a inflaci.

Jakákoli vláda s účastí Svobodných by tak konec ruského plynu v Rakousku téměř jistě neměla jako programovou prioritu. Návrh zákona ministryně energetiky Leonore Gewesslerové (Zelení), který zakotvuje povinnost diverzifikace zdrojů pro dodavatele plynu, ale odmítli i její lidovečtí koaliční partneři.

Do podzimních voleb tak zákon, pro který je navíc v Rakousku potřebná dvoutřetinová většina, zřejmě neprojde. Oficiálně ale vláda trvá na tom, že Vídeň dodrží závazek všech států EU snížit ruské dodávky plynu na nulu do roku 2027.

Putinův bankomat

Nejde však jen o plyn. Pupeční šňůra k Rusku zůstává nepřestřižená i v soukromém byznysu. Příkladem je rakouská banka Raiffeisen, největší zahraniční banka v Rusku, a to navzdory původním slibům, že po ruské invazi na Ukrajinu ruský trh opustí.

Deník Financial Times nedávno popsal, jak banka v Rusku vypisuje inzeráty na nábor nových zaměstnanců, a to zjevně do pozic, které naznačují plány banky expandovat, a nikoli utlumovat činnost či zcela odejít ze země.

Některé společnosti důležité pro válečnou mašinerii Vladimíra Putina ve Vídni stále působí. Je to například petrochemický holding Sibur, který dodává i ruským zbrojařským podnikům.

Když se v dubnu sešli na svém shromáždění akcionáři „Raiffky“ ve Vídni, před budovou byly k vidění transparenty demonstrantů s nápisy jako „Spíte dobře?“ nebo „Raiffeisen – Putinův bankomat“.

Za poslední rok se z Ruska naopak stáhly další velké rakouské značky – Kapsch, Wienerberger nebo Swarovski. Jiné, jako Voestalpine nebo Strabag, na tom pracují. Z nejméně 65 rakouských firem, které byly předloni na začátku války aktivní na ruském trhu, jich tam stále zůstává zhruba polovina.

Zajímavý je i pohled opačným směrem – tedy na pohyb ruského kapitálu směrem do Rakouska. Nově zveřejněné údaje rakouského ministerstva hospodářství za rok 2022 ukazují, že bezprostředně po začátku války objem přímých investic z Ruska do Rakouska dokonce narostl. Rusko tak v pořadí přímých investic drželo dlouhodobě druhou příčku hned za Německem.

Podle rakouské národní banky se však tento kapitál v Rakousku dlouho neohřál a odešel rychle do dalších zemí EU. Rusko tyto „investice“, které se formálně odrazily ve statistikách, využívalo především k řízení svých evropských byznysových aktivit, například ve společnostech jako Lukoil nebo Sberbank. Právě evropské centrály těchto firem měly dříve v Rakousku své sídlo.

Některé společnosti důležité pro válečnou mašinerii Vladimira Putina však ve Vídni stále působí. Je to například petrochemický holding Sibur, který dodává i ruským zbrojařským podnikům. Navzdory tomu, že hlavní vlastníci Siburu jsou blízkými přáteli Putina, se na firmu ani na majitele nevztahují žádné evropské sankce.

Další most na východ?

Vedle byznysových vazeb Rakouska s Ruskem jsou tu ještě i ty politické či osobní. V roce 2018 obletěla svět fotka tehdejší rakouské ministryně zahraničí Karin Kneisslové, jak na své svatbě tančí s prominentním hostem – Vladimirem Putinem.

V dozorčích radách ruských státních firem či think-tanků blízkých Putinovu režimu působila v minulých letech řada bývalých vysokých rakouských politiků, například kancléři Wolfgang Schüssel a Alfred Gusenbauer či zmíněná Karin Kneisslová.

Ruská invaze na Ukrajinu sice tyto viditelné vazby zpravidla přerušila, kontakty na Rusko ale zůstávají přímo integrální součástí rakouské politiky, a to napříč politickým spektrem. Je tak zřejmě jen otázkou času, kdy z Rakouska znovu zazní výzva, že by bylo dobré postavit pomyslný most směrem na východ. A že se o to Vídeň ráda postará.