Spor o šíření dezinformací a ukazování na jejich původce je dnes do značné míry válkou slov a pojmů. Co je to vůbec „dezinformace“ a jak jí uchopit, definovat nebo dokonce změřit? Poprvé to pomocí pevné metodiky chce zkusit vznikající Globální dezinformační index.

Stránka indexu (zatím ve vývoji) v přehledném grafickém zobrazení ukáže, jak moc můžeme určitému zdroji, respektive konkrétnímu médiu, věřit.

Dlouhodobým cílem projektu není nic menšího, než vrátit lidem po celém světě důvěru v média. Tím, že index prokazatelně ukáže na ta důvěryhodná. Nebude ale žádné zdroje filtrovat, názor si má na základě jasných kritérií udělat každý čtenář sám.

Oznámkovat média

Široká veřejnost, ale i politici nebo novináři v reálném čase dostanou aktuální hodnocení mediálních výstupů v jednotlivých zemích, podobná např. hodnocením, jaká pro jednotlivé státy světa vystavují ratingové agentury kvůli splácení závazků (tedy např. AAA pro nejspolehlivější dlužníky jako je třeba Německo).

Index se zaměří se na metadata zdrojů, jako jsou například země původu, použité technologie, redakční postupy a podobně. Dále bude zkoumat frekvenci zveřejňování, množství článků na stránce, průměrný dopad každého článku a další aspekty.

Grafický návrh podoby indexu. Zdroj: https://www.disinformationindex.com/

Za projektem stojí například Alexandra Mousavizdeh, dánská ekonomka a spoluzakladatelka společnosti Decima.

V týmu je také Clare Melfordová, soustředící se nyní skrze svůj projekt 9 degrees na pomoc firmám v oblasti kvality managementu.

Poslední z trojice zakladatelů, doktor Daniel Rogers, je specialista na vyhledávání ukradených dat v dark webu, expert na kvantovou kryptografii a spoluzakladatel Terbium Labs, která firmám hlídá možné úniky citlivých dat.

V rolích poradců se mají objevit například i známí analytici a publicisté Anne Applebaumová a Peter Pomerantsev.

Práci webu bude kontrolovat správní rada bez jakéhokoliv politického, či geografického zaměření a bez vazeb na média.

Pomůže neuronová síť

Autoři nechtějí stránky cenzurovat, ale pomocí neuronové sítě, odborníků a statistik vytvořit měřitelnou škálu toho, jak jsou informace z různých zdrojů důvěryhodné.

Umělá neuronová síť je výpočetní model používaný v umělé inteligenci. Stejně jako v biologii se jedná o síť neuronů s neomezeným počtem vstupů a pouze jedním výstupem. Jednotlivé části si předávají informace, na základě kterých pak činí rozhodnutí, a samy nebo s pomocí „učitele“ se tak učí řešit úkoly.

Mimo medicínu, kde slouží pro lepší pochopení živých nervových soustav, se neuronová síť používá například pro předvídání vývoje časových řad, nebo rozpoznávání obrazů a zvuků.

Při pokusech s umělými neuronovými sítěmi se ukázalo, že sítě mají obrovskou úspěšnost v rozpoznávání dezinformačních webů; dosahovala až 98 %.

Žádné „ministerstvo pravdy“

Zárukou nestrannosti má být finanční nezávislost dezinformačního indexu. Peníze na projekt budou přicházet od vlád, společností, nadací i jednotlivců tak, aby žádný z jednorázových ani dlouhodobých příspěvků neměl šanci zajistit dominantní podíl na celkovém rozpočtu.

Případnému obvinění ze zaujatosti má zabránit i naprostá transparentnost indexu. Kompletní metodologie, na které se výsledky publikované na webu budou zakládat, bude zdarma a veřejně přístupná pro všechny, stejně tak jako kritéria určující hodnocení stránek.

Jedná se tedy o snahu vytvořit nadnárodní nezávislý projekt, který předejde vytváření jakýchsi „ministerstev pravdy“.

Výhodou je, že uživatel stále bude mít k dispozici veškeré informace, které na internetu jsou, ale zároveň bude mít místo, kam se může obrátit, když o jejich kvalitě bude pochybovat.

Také v Česku existují platformy, které proti dezinformacím a falešným zprávám bojují, například Manipulátoři.cz nebo zvolsi.info.

Dlouholeté zkušenosti s potíráním tzv. hoaxů má též projekt Hatefree.cz, který vyvrací fámy a nenávistné předsudky vůči různým skupinám obyvatel.

Server Demagog.cz zase analyzuje výroky politiků a jiných účastníků veřejné debaty a posuzuje je na škále od pravdivých přes nepravdivé a zavádějící až po neověřitelné. Výstupy poté i se zdroji dává k dispozici v podobě přehledných grafů.

Text zpracoval Petr Juna