Zatímco ve většině zemí Evropské unie se proti covidu očkuje již od konce roku 2020, v rozvojových zemích se na první dávky vakcíny teprve čeká. Slabá očkovací solidarita by však mohla spustit začarovaný kruh mutací a očkování. Nové mutace v zemích bez přístupu k vakcíně mohou způsobit vznik nového kmene viru, na který nebude vakcína ve vyspělých státech účinná. Celý cyklus pandemie by tak mohl začít nanovo.

Podle Evropské komise by měly země EU zvládnout do léta 2021 naočkovat proti koronaviru 70 procent své populace, tento cíl je však daleko. Přestože vakcinace v Evropě zatím pokulhává kvůli zpožděným dodávkám vakcín, EU se rozhodla navýšit svůj příspěvek na mezinárodní očkovací program Covax, který má přístup k vakcínám proti covid-19 zajistit všem zemím, včetně těch rozvojových.

„Covax zatím získal 2,5 miliardy dolarů a potřebuje celkem 7 miliard,“ uvedl pro server Euractiv.sk mluvčí Evropské komise. Suma je potřebná k získání 1,3 miliardy dávek vakcín na tento rok.

Na nedávném summitu skupiny G7 se nejvyspělejší země světa včetně EU k této částce zavázaly, a dokonce ji ještě o půl miliardy dolarů navýšily. Dohromady tedy chtějí na podporu celosvětové očkovací kampaně věnovat 7,5 miliardy dolarů (160 miliard korun). Informovala o tom ČTK.

Nejdřív staří, nemocní a zdravotníci

Každá země chce celkem logicky chránit zejména své vlastní obyvatelstvo a teprve poté pomáhat ostatním. Ukázalo se to již při šíření viru prasečí chřipky H1N1 v roce 2009. Očkování nebylo dostupné tam, kde bylo nejvyšší riziko přenosu choroby, ale tam, kde bylo nejvíce peněz. Problém tzv. očkovacího nacionalismu tedy není nic nového.

Už v dubnu minulého roku proto vznikl nástroj, který má rozvojovým zemím přístup k vakcíně proti covid-19 usnadnit (jmenuje se ACT, Access to covid-19 Tools Accelerator). Záštitu převzala Světová zdravotnická organizace (WHO) a Evropská unie se postupně stala jeho největším finančním dárcem.

Text Barbary Zmuškové vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.

„Pamatujeme si na lekce z minulosti, které ukázaly, že i když se efektivní nástroje stanou světově dostupnými, tak příliš často jsou jimi chráněni jen někteří. Tato nerovnost je neakceptovatelná a nástroje pro boj proti covidu-19 musí být dostupné pro každého,“ píše se v zakládajícím dokumentu.

Výsledkem této iniciativy je právě zmíněný Covax, který zabezpečuje celosvětové dodávky vakcín. Země v něm mohou figurovat jako platící zákazníci, zatímco Covax funguje jako řídící a vyjednávací entita. Do Covaxu je však zapojeno i 92 zemí, které si očkování nemohou finančně dovolit. Program jim tak zajišťuje dodání i zaplacení očkovací látky.

Pro obě skupiny platí stejné pravidlo – žádná z nich nedostane vakcínu na proočkování více než 20 procent své populace, dokud se na tuto úroveň nedostanou všichni její členové. Pravidlo pro platící i neplatící členy stojí na myšlence spravedlivého očkování. V rámci něho by měly být nejprve naočkované nejohroženější skupiny (tedy staří a vážně nemocní) a zdravotníci po celém světě. Až potom by se mělo přistoupit k očkování zbytku populace.

Když EU konkuruje rozvojovým zemím

Evropská komise, Evropská investiční banka a členské státy EU do minulého týdne poskytly do Covaxu 850 milionů eur, čímž se společně staly největším dárcem. EU samotná se na summitu G7 zavázala, že svůj dosavadní příspěvek ve výši půl milionu eur zdvojnásobí na miliardu.

Evropská unie se přitom principem Covaxu sama neřídí. Členským státům totiž nic nebrání v tom, aby naočkovaly více než pětinu své populace, i když jsou na světě stále země, které zatím vůbec očkovat nezačaly.

Covax a Evropská unie jsou tak na trhu s očkovacími látkami konkurenti. Navýšením objemu prostředků pro Covax Unie jeho pozici paradoxně upevňuje a umožňuje mu uzavírat s dodavateli závazné smlouvy na včasné dodávky. Platí přitom, že čím silnější pozici bude Covax mít, tím je pravděpodobnější, že někteří občané třetích zemí získají vakcínu dřív něž někteří Evropané. A to s pomocí evropských peněz.

Na první pohled by se mohlo zdát, že obě skupiny mají srovnatelné množství zásob vakcín. EU má zatím podepsané smlouvy na zajištění 2,6 miliardy dávek, Covax operuje s 2,1 miliardy. Jak ovšem ukázala kritika textu unijní dohody se společností AstraZeneca, není smlouva jako smlouva.

Sama za sebe hovoří čísla o průběhu očkování. K 14. únoru bylo v EU využito 22 milionů dávek vakcín, zatímco Covax svým členským zemím neposkytl ani jednu. Většina z jeho smluv je totiž buď nezávazná, nebo podepsaná s dodavateli ještě neschválených vakcín.

V únoru byl zveřejněn předběžný přehled dodávek do jednotlivých zemí. Ten ukázal, že i cíle třetích zemí jsou zcela odlišné od těch unijních. Pokud by země EU zvládly do léta naočkovat 70 procent své populace, země Covaxu mohou do poloviny roku 2021 naočkovat maximálně 2,2 procenta svých občanů.

Světový obchod v ohrožení

Samotný Covax přiznává, že potřebuje další peníze. Poslanci Evropského parlamentu již apelovali na Komisi, aby mu je poskytla.

„Ochránit nejen Evropany, ale i ty nejzranitelnější ve všech zemích, je jednoznačně zájmem Evropské unie,“ řekl serveru Euractiv.sk švédský europoslanec Tomas Tobé (EPP), který předsedá europarlamentnímu výboru pro rozvojovou pomoc.

Nejde přitom jen o rovné šance pro všechny: „Pomoc nejchudším zemím získat přístup k očkování je nutná k zamezení vzniku nových mutací viru. Mutace by mohly omezit naše šance na ‚rychlé‘ překonání této pandemie v Evropě, která už tak má zničující vliv na životy mnohých Evropanů, na náš způsob života i na evropskou ekonomiku,“ dodal Tobé.

Už dnes komplikují situaci s koronavirovou nákazou nové mutace z Jihoafrické republiky, Brazílie i Nigérie. To jsou země, které zatím na vakcíny od Covaxu čekají.

Slabá očkovací solidarita by tak mohla vyústit v začarovaný kruh mutací a očkování. Občané vyspělých zemí se sice mohou nechat očkovat, ale nové mutace ve třetích zemích bez přístupu k vakcíně mohou způsobit vznik nového kmene viru, na který nebude vakcína účinná. Celý cyklus pandemie by tak mohl začít od znova.

Evropská komise proto kvůli riziku nových mutací spustila inkubátor HERA (Health Emergency Response Authority), jehož cílem je usnadnit vývoj druhé generace vakcín účinných i proti novým variantám viru.

Kvůli nefunkčnosti Covaxu začaly některé rozvojové země vyjednávat o vakcínách i mimo tento nástroj. Evropská komise rovněž hledá způsob, jak by členské země EU mohly distribuovat své vakcíny do rozvojových zemí, s důrazem na oblast západního Balkánu, východního a jižního sousedství a Afriku.

Je otázkou, do jaké míry budou země solidární ještě před naočkováním vlastní populace, mezinárodní solidarita s vakcínami by se jim ale měla vyplatit. Podle studie Mezinárodní obchodní komory z konce ledna by totiž mohl „očkovací nacionalismus“ stát vyspělé ekonomiky až 4,5 miliardy dolarů.

„I když má nějaká země k vakcíně přístup, obnova její ekonomiky bude pomalejší, pokud očkování nebude podobně dostupné i pro její obchodní partnery,“ píší autoři studie.