Ve sportovním zápolení je vzájemné poměřování běžné a žádoucí. Všeobecně se očekává, že bude jasné, kdo skončil první, kdo získal nepopulární bramborovou medaili a kdo byl poslední. U seznamu tzv. prioritizovaných sportů Národní sportovní agentury (NSA) to ale neplatí. Jednotlivé svazy sice vědí, zda patří mezi „vyvolené“, nebo ne, do konkrétního vysvětlování, proč NSA rozhodla, jak rozhodla a kdo a proč získal kolik bodů, se však státní agentuře nechce.

Národní sportovní agentura je na české poměry docela bohatá organizace. Jen pro letošek pracuje s veřejnými penězi ve výši 6,9 miliardy korun a v popisu práce má tuzemskou podporu sportu.

Ke konci loňského roku přišla s novinkou, již její předseda Ondřej Šebek (je třetím šéfem NSA od jejího vzniku v srpnu 2019) avizoval již dříve: rozdělila sportovní svazy na ty prioritní, jež mohou do budoucna očekávat významnější podporu, a na ty ostatní.

Pokud jde o detaily rozhodování, konkrétní data, vstupní hodnoty i přesné výsledky bodových zisků a jejich zdůvodnění, je ale NSA velmi uzavřená.

Byl to služební úkol

HlídacíPes.org požádal NSA na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o tři základní informace:

1. O obecný popis stanovených kritérií, jejich váhy a způsobu hodnocení.

2. O konkrétní data, jež do hodnocení vstupovala (výše členské základny, úspěšnost, popularita atd.) u všech hodnocených sportů, tedy i těch, které nejsou nyní mezi prioritizovanými.

3. Kdo konkrétně a na základě jaké kvalifikace hodnocení/zařazení sportů mezi prioritizované/neprioritiziované prováděl?

NSA si nejprve vyžádala prodloužení lhůty na zpracování odpovědi, pak ale informace, které by vysvětlily, na základě čeho, jak a kdo rozhodl o seznamu prioritizovaných sportů, odmítla poskytnout.

Těžko bych hledal vhodné parametry, kterými by bylo možno posoudit a vzájemně porovnat kolektivní, individuální, letní, zimní, motoristické, vědomostní (šachy, bridž apod.) a další sporty, které byly na začátku vhozeny všechny do jednoho osudí.

Argumentuje mimo jiné tím, že informace k hodnocení jí dodávaly samy svazy, které prý ale „nesdělily, že by s následným poskytnutím informací dalším subjektům souhlasily“. Pokud jde o konkrétní hodnotitele, šlo prý o „služební úkol konkrétním státním zaměstnancům“.

Známá jsou tedy pouze obecná kritéria (detailně jsou ke stažení ZDE). Ta byla čtyři. Nejsilnějším (s váhou 45 %) byla úspěšnost sportu na sportovních akcích, jako jsou olympijské hry a mistrovství světa. U kolektivních sportů do hodnocení vstupovala i úspěšnost na mistrovství Evropy.

Dalším kritériem (váha 30 procent) byla výše členské základny s důrazem na mládež. Třetím kritériem (s váhou 20 %) byla popularita sportu. A poslední (váha 5 %) „naplňování společenské odpovědnosti svazu“.

„Hodnotíme třeba věci, jako je genderová vyváženost v jejich vedení nebo pořádání velkých mezinárodních akcí na našem území,“ vysvětloval ve svých veřejných vystoupeních předseda NSA Ondřej Šebek.

Původně NSA zvažovala, že udělí alespoň dvě divoké karty svazům, které by na kýžený bodový zisk nedosáhly, ale nakonec z toho sešlo. „Žádná z divokých karet využita nebyla a respektovali jsme výpočet,“ říká Šebek.

Tři „koše“ českých sportovních svazů
(pro zvětšení klikněte na obrázek)

Pořadí svého sportu neznám

NSA je však ve věci přesných dat spojených s hodnocením tajemná nejen ve vztahu k veřejnosti, ale i směrem ke sportovním svazům. Ty si stěžují, že samy netuší, proč dopadly, jak dopadly a na jakém místě vůbec skončily. Rozřazeny jsou pouze do tří skupin, bez určení přesného pořadí a bodového zisku.

Spokojen se způsobem, jak NSA své rozhodnutí a výběr 30 prioritních sportů komunikuje, není třeba Antonín Bauer, předseda České triatlonové asociace: „Dotazoval jsem se přímo představitelů NSA, kdo daný model nastavil a jak. Tedy kdo z odborné nebo akademické sféry sportu na projektu pracoval. Vše nastavovala přímo samotná NSA a bližší podrobnosti k záměru, nastavení parametrů a měřitelným cílům neznám.“

To, jak konkrétně se jednotlivé parametry bodovaly, se sportovní svazy dozvěděly až ex post, 15. ledna 2024 na semináři s vedením NSA, tedy měsíc po zveřejnění výsledků. Ale jen v obecné rovině.

„Stále neznám pořadí ,svého‘ sportu, ať už je jakékoliv. Osobně musím říct, že bych ale těžko hledal vhodné parametry, kterými by bylo možno posoudit a vzájemně porovnat kolektivní, individuální, letní, zimní, motoristické, vědomostní (šachy, bridž apod.) a další sporty, které byly na začátku vhozeny všechny do jednoho osudí,“ dodává Bauer.

Předseda NSA Ondřej Šebek ale ujišťuje, že „každý se svazů si může zažádat o své vlastní vyhodnocení prioritizace včetně bodového zisku, a dále tak zlepšovat svou pozici v rámci skupin“.

„Prioritizace nesmí být limitem pro neprioritizované sportovní svazy, ale musí pro ně být pozitivní motivací se posouvat,“ řekl na lednovém semináři Šebek.

Raději moc nekritizovat

HlídacíPes.org požádal NSA o konkrétní argumenty na příkladu ragby. Celosvětově jde o velmi populární, divácky atraktivní sport (jak prokázal vysoký zájem o přenosy České televize z loňského Mistrovství světa v ragby), kde se zejména kategorii žen v poslední době i poměrně daří na mezinárodní scéně. V hodnocení NSA se ale do první třicítky ragby nedostalo.

„Pokud se nám nepodaří prorazit do nejvyšší třicítky, očekávám dramatičtější úbytek příjmů od roku 2025.“

„Vysvětlení je v tomto případě logicky odůvodnitelné. Každý svaz vyplňoval jednotlivá kritéria, ze kterých vzešlo rozdělení do skupin. Každé kritérium bylo bodově a procentuálně ohodnocené. Pokud se nějaký svaz nedostal do první skupiny prioritizovaných, zkrátka nedosahoval bodové úspěšnosti těch svazů, které prioritizované jsou. V případě ragby je evidentní, že české týmy nedosahují mezinárodních výsledků, které by jim přinesly potřebné bodové hodnocení. A ani členská základna ragby není v ČR nikterak vysoká,“ shrnuje důvody Ondřej Šebek.

„S ohledem na proklamovanou transparentnost celého procesu jsme očekávali, že se dozvíme více informací, jako například kompletní pořadí svazů, včetně počtu dosažených bodů,“ říká Jiří Boháček, generální sekretář České ragbyové unie. Zatím prý neví, jak změna ovlivní sportovní činnost svazu.

„To mi na tom přijde nejhorší. Byli jsme sice zařazeni do druhého koše, ale nikdo nám v této chvíli nezaručí, že příští rok nespadneme do skupiny sportů, kde podpora reprezentací a talentované mládeže bude mezi 0 a 80 %, což už je velká nejistota,“ říká Boháček.

„Pokud se nám nepodaří prorazit do nejvyšší třicítky, očekávám dramatičtější úbytek příjmů od roku 2025. Rovněž se obáváme, že s tím bude spojený i odliv zájmu ze strany sponzorů, medií a i potenciálních sportovců,“ dodává.

I když se některé další sportovní svazy, které se do první třicítky nedostaly, také ozývaly s kritikou, s odstupem času se do debaty na toto téma už moc pouštět nechtějí.

„K otázce prioritizace sportů NSA už jsme se vyjádřili a nadále ji nebudeme komentovat. S NSA dlouhodobě spolupracujeme jak z pohledu ČKS, tak z pohledu MS v krasobruslení 2026 a jsme rádi, že máme jejich podporu,“ reagovala kupříkladu za Český krasobruslařský svaz Martina Kučerová z najaté komunikační agentury.

Do veřejné kritiky se už nechce pouštět ani Český svaz pozemního hokeje: „K tomuto tématu jsme se již vyjádřili jiným způsobem, děkujeme tedy za nabídku, ale musíme ji pro tentokrát odmítnout,“ dorazila odpověď z kanceláře svazu.

„Je za tím i obava, že by ta kritika mohla být do budoucna zohledněna ze strany NSA,“ připouští jeden ze zástupců oslovených svazů, který si – i s ohledem na výše řečené – nepřál být jmenován.

„Systém hodnocení je motivační, a i sporty které nejsou mezi prioritizovanými, mají stále vysokou podporu i v oblastech reprezentace a talentu.“

Podpora cílená a větší

Antonín Bauer, předseda České triatlonové asociace, se na jméno mluvit nebojí. Uznává, že rozdíly mezi sporty tu sice byly vždy, ale takovýto „řez“ by si zasloužil srozumitelnější vysvětlení.

„Takto formulované a medializované sdělení vyvolává otázky, jestli opravdu stát dává prostřednictvím NSA signál , že nyní vidí budoucnost českého sportu skrze jím danou třicítku sportů. Jsem přesvědčen, že záměrem státu by mělo být usilovat o rozvoj sportu obecně a zejména pak stálých olympijských sportů,“ říká.

NSA argumentuje tím, že stát nemůže zajistit širokou finanční podporu pro 130 sportovních svazů. Místo toho chce cílenou a větší podporu „sportů s tradicí v Česku, popularitou a členskou základnou“.

Ujišťuje ale, že třicítka vyvolených sportů není uzavřena. Klíčem k cestě do první skupiny je vzhledem k váze zvolených kritérií hlavně úspěch na olympiádě.

I když potenciální úspěch souvisí i s finanční podporou daného sportu, NSA tvrdí, že „systém hodnocení je motivační, a i sporty které nejsou mezi prioritizovanými, mají stále vysokou podporu i v oblastech reprezentace a talentu“.

Celkový rozpočet, s nímž NSA pracuje, je pro letošní (i loňský) rok ve výši 6,9 miliardy korun. Z veřejných zdrojů lze dohledat například přehledy investičních a neinvestičních dotací pro jednotlivé sportovní kluby či třeba finanční podporu na významné sportovní akce.

Odpověď na otázku, jaká celková suma je ročně určena na prioritizované sporty a jakým poměrem (na základě čeho) je mezi ně rozdělena, je ze strany NSA poněkud nekonkrétní:

„Prioritizace je promítnuta do dlouhodobě stanoveného způsobu výpočtu podpory sportovních svazů na základě dlouhodobě daných kritérií. I do výpočtu pro rok 2024 jsou implementovány intervaly vyjádřené procenty vůči plnění v předchozích letech. Právě proto, aby bylo zabráněno skokovému snižování nebo navyšování podpory,“ odpovídá na emailem zaslané dotazy Ondřej Šebek a slovy „viz odpověď výše“ reaguje na dotaz, kolik peněz tedy zbude na ostatní neprioritní sporty, respektive sportovní svazy.

I když NSA ujišťuje, že schválená prioritizace nebude mít negativní dopad na nyní přidělované finance a že jde primárně o peníze nad rámec stávající podpory, svazy mimo třicítku vybraných neskrývají obavy.

Očekávají, že podpora od státu bude postupem času klesat – a spolu s tím nejistota spojená s budoucností i nižší naděje na výraznější úspěchy na mezinárodním poli.