Proč umělá inteligence není umělec. Vytváří pouze iluzi, osobní rozměr nikdy mít nebude
POZNÁMKA. Již několikrát jsem narazila na názor, že jedním z prvních nahraditelných povolání umělou inteligencí (AI) bude umělecká tvorba. Stále častěji se množí důkazy o nerozlišitelnosti uměleckého výtvoru AI od lidského. AI tvoří obrazy, fotografie i hudbu. Ale je to skutečně umění?
Na základě databáze uměleckých děl a jejich estetického hodnocení tvoří AI nové kombinace uměleckých prostředků. Nedělá snad umělec z masa a kostí to samé?
Navíc, jaký je v tom rozdíl, když ani za dílem pomalu nerozlišíme živého nebo strojového původce? Znamená to, že AI skutečně tvoří díla s uměleckou hodnotou?
Nepřiznaný podíl AI na uměleckém díle je de facto „klamání spotřebitele“ či dokonce šíření dezinformace v rámci oblasti, která má prokazatelný vliv na prostředí, kulturu, společnost.
Software s estetickou hodnotou
Za uměleckým dílem však hledáme mnohem víc než novou kombinaci prostředků uměleckého vyjádření. Hledáme osobní rozměr.
Umělecké dílo je především zrcadlem lidské zkušenosti ve všech jejích vrstvách, zkušenosti založené na organickém těle, hmotné a sociální realitě, nedefinovatelných hlubinách podvědomí a spirituality.
Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost
(titulek a mezititulky jsou redakční, autorem textu je houslistka Jana Kubánková)
Nic z toho ze své podstaty AI nenabídne, protože to jednoduše sama nemá. Ve tvorbě hledáme přesah sebe sama. AI je čistě racionalistickým nástrojem, který dokáže vytvářet pouze iluzi přesahu, kterému jsme ochotni věřit.
Nakonec i za strojovým výtvorem stojí člověk. Nemyslím teď fakt, že AI je výtvorem člověka, ale že databáze – umělecké zdroje, z nichž AI tvoří, jsou lidské. Ponesou tedy vždy lidské klíče k estetickému vnímání, hodnocení, a dokonce i cítění.
Proto námi výsledný umělecký produkt AI může emocionálně pohnout, ale umělce to z ní nedělá. AI je věrohodná, nikoliv autentická, a umělecká díla v pravém slova smyslu proto netvoří.
Přesto. Někdo by mohl namítat, že pokud mu umělecké dílo poskytne prožitek, je jedno, kdo ho vytvořil. Je to snad takový problém, dívat se kupříkladu na fotografii a užívat si její estetickou hodnotu nevěda, že ji vlastně vytvořil software? Podle mého názoru ano.
Umím si představit, že ve velmi krátkém časovém horizontu zaplaví přinejmenším virtuální svět i tento typ dezinformací a přispěje k už tak rozmazaným hranicím reality a iluze, pravdy a lží, ve kterých bude takřka nemožné se orientovat a rozlišovat.
Nový typ dezinformací
Možná nemusíme nutně zakazovat vklad AI do lidské umělecké činnosti. Minimálně bychom ale měli jako příjemci umění mít vždy možnost vědět, že se na díle AI podílí a kolik procent podílu na tvůrčím procesu na daném díle má.
To by mělo podléhat pravidlům stejně, jako je tomu například u složení potravin, které konzumujeme. Je to elementární požadavek na transparentnost, na pravdu. Nepřiznaný podíl AI na uměleckém díle je de facto „klamání spotřebitele“ či dokonce šíření dezinformace v rámci oblasti, která má prokazatelný vliv na prostředí, kulturu, společnost.
Umím si představit, že ve velmi krátkém časovém horizontu zaplaví přinejmenším virtuální svět i tento typ dezinformací a přispěje k už tak rozmazaným hranicím reality a iluze, pravdy a lží, ve kterých bude takřka nemožné se orientovat a rozlišovat. Skutečně stojíme o takové zpochybňování reality, a především našeho vlastního vnímání?
Otázka náhrady tvorby člověka za tvorbu strojovou je nakonec především samotnou otázkou humanity. Kreativita a tvorba je manifestací základní lidské potřeby sebeaktualizace.
Je zdrojem sebepoznání, duševní svobody, mentálního vývoje, kultivace adaptability a flexibility, svébytnosti a samostatnosti, psychohygieny, sdílení i kulturního dědictví.
Ponechat tyto kompetence stroji je skutečně paradoxní volbou člověka oddělit od sebe jeden z esenciálních aspektů lidství.
Autorka textu, Jana Kubánková je houslistka, svobodná umělkyně a lektorka.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Záhadná ruská mobilizace: vítězství jako věčný motor války
Konspirátoři všech zemí! Proč si Prahu oblíbili němečtí i rakouští extremisté
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
11 komentářů
Je nanejvýš odvážné tvrdit, že „AI je čistě racionalistickým nástrojem, který dokáže vytvářet pouze iluzi přesahu…“ a zejména pro člověka, který by neměl náležité znalosti z oblasti informatiky a kybernetiky. Mechanizmus fungování systému neuronů je v základním principu stejný u organických neuronů jako u operačních zesilovačů zapojených do odpovídající sítě.
Tvrzení o jaksi principiálním rozdílu mezi oběma způsoby zpracování informace jsou sice společensko-kulturně sympatická, ale jsou na úrovni poetických antropocentrických úvah postrádajících objektivní důkazy. Dochází tak k umělému vytváření nadbytečných spekulací v Ockhamovském smyslu.
Stroj se inspiruje dílem člověka (umělecké zdroje jsou původu lidského) stejně, jako umělecké zdroje člověka mají původ v prožívání estetického prožitku při vnímání člověkem nikoli stořených, leč již předtím existujících přírody a vesmíru vůbec.
V situaci, kdy odborníci v oblasti uměnovědy již dávno začali ztrácet jistotu, co je umělecké dílo a co náhodně se nachomýtnuvší odložený objekt, či tvorba rozpustilých zvířat, v situaci, kdy se nechají napálit napodobeninami uměleckých děl a kdy defakto neexistuje objektivní hledisko pro identifikaci uměleckého díla a rozeznání pseudoděl tak, jako to je to u rozeznání vědy a pavědy, tehdy je smysl podobných úvah jako v článku nanejvýš pochybný.
V oblasti umění bude, z podstaty věci, tvořit AI pouze sofistifikované kýče. Ovšem, schopnost rozeznat kýč od umění je mimo možnosti cca 90% konzumentů umění.
🤣👍
Mimochodem , i onu iluzí přesahu může dělat lidský umělec, takže v tom rozdíl není.
Takže ten jediný legitimní požadavek je, aby bylo vždy, uváděno, zda to které dílo vytv vořil lidský autor a nebo AI. Což je ale ekvivalent toho co dnes, že je nutné takto odlišit díla (kvalitního) autora od jinych co jeho tvorbu kopírují či manýrují. A pak ještě ten poslední problém, když si bude nějaký umělec vypomáhat s pomocí AI s psaním vlastních děl..)
Nicméně, pro tu vzpominku, o těchto otázkách psal Lem někdy před půl stoletím. Už tehdy předpověděl, že počítače dokáží sepsat mnohem kvalitnější umělecká díla než lidé..A že způsobí dosti hluboké etické a kulturní spory, kdyz se to zjisti.
Ano, „Summa technologiae“ se to dílo jmenuje a až po roce 1989 vyšlo i v českém překladu (protože nezapadalo do ranku komunistické ideologie)
Nikoliv, měl jsem na mysli jeho ještě starší dílo, Dokonalá prázdnota (u nás vyšla 1983) – která je sepsaná , formou recenzí na jeho vlastní nenapsané knihy. Což mu tedy umožnilo polemizovat se svými vlastními myšlenkami.
Takže už tam popisuje v jedné té recenzi, román Gilgameš , na úrovni Odyssea od J. Joyce.
Jehož děj je plný odkazů na naší historii, kulturu literaturu a celou společnost. A až v závěru objasňuje že tento román byl sepsán s pomocí universitního počítače, který tam všechny ty odkazy vložil.
Nicméně, pokud už hovoříme o AI, ještě zajímavější jeho povídka Sto třicet sedm vteřin. V jejím ději už předpovídá, že si novinářské počítače dokáží dopsat články na dané téma, přičemž si ty všechny potřebné informace vytahají a složí z dalších informačních zdrojů.
Ovšem závěr je velice šokující , tento počítač pak s pomocí těchto dalších informačních zdrojů lokalizuje a monitoruje s velkou přesností pohyb jednoho člověka – až do okamžiku jeho smrti. A pak se ten počítáš musí napřed sám vyrovnat s tou otázkou, kde ten člověk vlastně je, a korektně to sdělit jeho pozůstalým.. Ani nevím, zda tak daleko došla dnešní AI a zda by v tomto dokázala nacházet své uplatnění.
V Summa technologiae o tom psal taky.
A u té povídky 137 vteřin jde o to, že tyto AI (byť ji tak Lem nenazývá) dokázala 137 vteřin domýšlet, co je, i když byla odpojena od zdrojů informací (čili že se jednalo, o jakousi „hranici současnosti“).
Jasně, ono to omezení se pak ukázalo i v té hororové koncovce. Kde počítač pouze kusově doplňoval svými informacemi navozené věty. Takže pokud se chtěl tazatel dovědět nějakou komplexní informaci, tak se musel neustále doptávat a doptávat dál. /Možná slovy z jiného, nám známého díla „Vidím jen výjevy“.
Což je skutečně nebe a dudy od té současné užvaněné AI, která je schopna sepisovat celé traktáty…
Summa technologiae se mi povedlo získat se značným zpožděním v pdf, ale to je tak hutná kniha, nabytá hypotézami, které se musí domýšlet, že jí jí čtu dlouze a po kouskách a pořád se vracím na začátek.. abych jí konfrontoval s tím co se děje venku a co se píše v dnešních médiích..
Vzhledem k tomu, že AI používá podobné algoritmy jako lidský mozek, budou i výsledky srovnatelné.
Neexistuje hráč šachu, který by pochyboval o kvalitě AI šachového programu.
Neexistuje hráč Go, který by pochyboval o kvalitě AI šachového programu.
Paní Kubánková pochybuje.
Ale ono je to tím, že o AI nic neví. Žijeme v tak zajímavé době, že AI ví o paní Kubánkové nejspíše více než ona o AI. Je velmi pravděpodobné, že když se AI zeptám, co by „houslistka Kubánková napsala ve článku o AI“, tak vypadne něco velmi podobného. Nebude to pravda, nebude to umění, nebude to ani zajímavé, ale bude to podobné.
Něco jiného je hra se vcelku primitivními pravidly, kterou šlo naprogramovat už pro osmibitové počítače (a AI pouze efektivněji eliminuje nesmyslné tahy než třeba Spectrum) a něco jiného je složitá síť sociálních a dalších vztahů, která se navíc dynamicky mění. A vzhledem k tomu, že algoritmy lidského myšlení zde často selhávají, bude AI zcela jistě často selhávat v této oblasti také.
No právě „.. vcelku primitivními, ale hlavně neměnnými pravidly“. Z tohoto pohledu by se rovněž dala (přesněji i dá) i společnost dala poměrně dobře simulovat, pokud by bylo zaručeno že se v ní zavedená pravidla (právní, etická, apod.) budou dodržovat.
Jistě že a pokud tomu tak není, tak se ten propočet stává složitější. Jenomže i s tím faktorem, že o tom i AI informovaná je, takže i ona ta pravidla porušovat může.. V tom případě ta situace vrací znovu na úroveň těch šachů. Pokud by na té šachovnici byly povoleny libovolné tahy, (no limits), tak potom by to byla stejně ta AI s několika velmistry, kdož by dokázaly přehrát všechny ostatní šachisty na Zemi…