Proč nesměla ruská novinářka na tiskovku prezidentů. Přišlo echo tajných služeb
O ruskou novinářku Faridu Kurbangalejevovou, která byla vyvedena z tiskové konference českého prezidenta Petra Pavla a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, se zajímá Bezpečnostní informační služba (BIS). Na začátku války byla prošetřována kvůli incidentu na hlavním nádraží v Praze, kde měla od ukrajinských uprchlíků zjišťovat citlivé informace z války. Do roku 2014 pracovala pro ruskou propagandu.
Když v březnu minulého roku proudily do České republiky davy ukrajinských uprchlíků, kteří prchali před válkou ve své zemi, pražské Hlavní nádraží pro ně představovalo první záchytný bod. S velkou koncentrací ukrajinských rodin tam tehdy pomáhala řada dobrovolníků. Mezi nimi i ti s ruskou národností, kteří chtěl pomoci v situaci, kterou způsobil režim jejich rodné země.
Jako dobrovolnice tam tehdy, na konci března 2022, byla i ruská opoziční novinářka Farida Kurbangalejevová. Ta byla minulý týden vyvedena z tiskové konference s českým prezidentem Petrem Pavlem a jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským.
Akreditována jsem prošla všemi kontrolami a společně s dalšími novináři jsem dvě hodiny čekala než dorazí (Zelenskyj) na Hrad. Najednou mě oslovil policista, že mi akreditaci zrušili a že musím odejít. Mluvčí prezidenta mi zdvořile sdělila, že nezná detaily rozhodnutí bezpečnostní služby,“ napsala Kurbangalejevová na své sociální sítě po zrušení akreditace.
Podle zjištění redakce HlídacíPes.org se Kurbangalejevová na nádraží tehdy dostala do sporu s ukrajinskou ženou, která ji obvinila ze špionáže. Ruská novinářka tam totiž, jak sama přiznává, přišla dělat reportáž, přestože oficiálně přišla jako dobrovolnice.
A právě to je jeden z možných důvodů, proč byla z tiskové konference vyvedena. „Máte zajímavé informace. Samozřejmě, že není nepopsaným listem,“ říká zdroj z Bezpečnostní informační služby.
Vydávala se za dobrovolnici
„Vznikla tam situace, kdy si ukrajinští dobrovolníci všimli, že ta paní, která tam byla jako dobrovolnice, zpovídá ukrajinské uprchlíky a nahrává si to na telefon. Měla se vyptávat na pozice ruské armády, ale neumím tak dobře ukrajinsky ani rusky, abych to zvládla potvrdit,“ popisuje pro HlídacíPes.org Julie Mahler Waldová, která na nádraží působila jako krizový manažer zodpovědný za dobrovolnickou směnu.
Mahler Waldová nechala dobrovolnici prokázat totožnost. Ukázalo se, že jde o novinářku Faridu Kurbangalejevovou, která skutečně měla nahrané rozhovory s uprchlíky. „Požádala jsem ji o novinářský průkaz, ale to neudělala, tak ji policie vyvedla a my jsme to poté nahlásili,“ pokračuje.
Ona a další dobrovolnice pak situaci popsaly u výslechu na policii. Kurbangalejevová si podle ní nepřipouštěla, že by z její strany došlo k nějakému pochybení. „Podepsala jako dobrovolnice kodex a muselo jí být jasné, že nelze při poskytování humanitární pomoci zneužívat klienty k tomu, aby od nich takto získávala informace,“ říká.
„Ona měla normálně dobrovolnickou vestu a vystupovala tam z pozice tlumočnice. Novináři, kteří tam chtěli být, si museli zajistit povolení přes tiskové oddělení drážních hasičů, což ona neměla,“ pokračuje s tím, že se v dané situaci obávala, že může jít o agentku.
I proto případ prověřovala policie. „Kriminalisté oznámení prověřili a nezjistili, že by se něco takového na Hlavním nádraží dělo, proto byla věc odložena,“ říká mluvčí pražské policie Jan Daněk.
Nahrávky v telefonu
Farida Kurbangalejevová pro HlídacíPes.org incident potvrdila, s tím, že šlo o nedorozumění. „Na začátku války jsem psala velkou a kvalitní reportáž o ukrajinských uprchlících v Kongresovém centru v Praze a chtěla jsem to zopakovat,“ říká s tím, že se proto vydala i na Hlavní nádraží.
Už v Kongresovém centru podle svých slov působila jako dobrovolnice a pomáhala uprchlíkům vyplňovat dotazníky. Chtěla popsat utrpení lidí prchajících z Ukrajiny, a tak se jich ptala i na bombardování a situaci v zasažených oblastech.
„Na Hlavní nádraží jsem také přišla jako dobrovolnice, a když přijel vlak s uprchlíky, pomáhala jsem jim. U toho se snažila sesbírat jejich příběhy. Dokonce jsem pořídila i řadu fotografií,“ přiznává. A dodává: „Samozřejmě jsem neskrývala, že jsem ruská novinářka. Ti uprchlíci chtěli, abych o té hrozné situaci napsala, protože věřili, že to je důležité.“
Následně měla potkat staršího ukrajinského muže, který jí údajně řekl, že chce zemřít. „Sedli jsme si proto na lavičku a začali jsme si povídat. Seděli jsme, ptala jsem se na jeho příběh a najednou přišla nějaká žena a začala na mě hrozně křičet,“ popisuje Kurbangalejevová.
Příchozí žena se ptala, proč vyzvídá informace o ukrajinské armádě, její síle a pozicích. „Odpověděla jsem, že to není pravda, že jsme se bavili jen o něm a jeho ženě. Samozřejmě mi mohl říct i něco o ukrajinské armádě, to je vzhledem k jeho příběhu normální, ale určit to nebyl můj záměr,“ dodává.
Dále popisuje příběh obdobně jako Mahler Waldová. „Zkontrolovali mé dokumenty, ptali se na hodně otázek a donutili mě smazat všechny nahrávky z telefonu. A já to udělala,“ říká. Prý byla v šoku.
Novinářka bez akreditace
Kurbangalejevová incident konzultovala v redakci, protože nevěděla, co si o této situaci myslet: „Kolegyně byla pár dnů před tím vyhozena z taxíku, protože je Ruska, tak jsem zvažovala, že o tom napíšu. Nechtěla jsem ale dávat dárek ruské propagandě, které jsem do roku 2014 byla součástí a vím, že by to zneužila ve smyslu: ‚Rusové jsou v Česku diskriminovaní českými autoritami‘. A to jsem nechtěla.“
Proč na Hlavní nádraží šla jako dobrovolnice, a ne přiznaně jako novinářka? Kurbangalejevová tvrdí, že nevěděla, co má dělat. „Chtěla jsem udělat reportáž, ale v té době jsem v ČR neměla žádnou novinářskou akreditaci. Přišlo mi proto snazší, že tam přijdu jako dobrovolnice a u toho sesbírám informace pro svůj text. V Kongresovém centru to nebyl problém, tak jsem si myslela, že to bude v pohodě,“ říká.
Ani na Hlavním nádraží prý neskrývala, že je novinářka či že je původem z Ruska. O tom, že by podle kodexu dobrovolníků neměla zveřejňovat informace od uprchlíků, prý nevěděla. „Myslela jsem si, že se to týká pouze osobních údajů,“ dodává. Sama prý neví, zda situace z loňského jara byla důvodem vyvedení z tiskové konference se Zelenským.
Echo od tajných služeb
Podle informací, které HlídacíPes.org zjistil od další osoby, v tom hrály roli tajné služby.
Zdroj z BIS říká, že Kurbangalejevová není nepopsaný list. „Odebrání akreditace té novinářce mělo důvod, který však nesmím specifikovat,“ tvrdí. Zdroj redakce také potvrzuje, že vykázání novinářky, která již byla na tiskovou konferenci akreditovaná, bylo rozhodnutí BIS. „Důvodem bylo utajení návštěvy do poslední chvíle,“ odkazuje na informační embargo k návštěvě prezidenta.
Oficiální kanály Hradu i BIS situaci odmítly komentovat. „K uvedeným dotazům nemůžeme poskytovat žádné informace nad rámec toho, že jsme postupovali v souladu s pokyny ochranné služby,“ uvedla pro HlídacíPes.org mluvčí Hradu Markéta Řeháková. Totožně se vyjádřil i mluvčí BIS Ladislav Šticha.
Sama Kurbangalejevová se o návštěvě „velmi důležitého hosta“ dozvěděla od jiné české novinářky. A protože má dlouhodobou novinářskou akreditaci, kterou si vyřídila již loni v létě na ministerstvu zahraničí, požádala Hrad o přístup na akci se Zelenským.
„Poslala jsem svou fotografii, občanský průkaz a další dokumenty a dostala jsem odpověď, že je vše v pořádku. Takže jsem na konferenci přišla. Policie a bezpečnostní služby mé dokumenty kontrolovaly zhruba půl hodiny, ale i tak mi nakonec řekly, že můžu jít,“ říká.
Ve chvíli, kdy měl přiletět ukrajinský prezident, za ní údajně přišel policista a dva „očividní příslušníci tajné služby v civilu“ s tím, že má odejít a její akreditace je zrušena. „Šla jsem domů a další den mi byl schválen v Česku trvalý pobyt,“ dodává.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Rozhodněte o přesunu sochy okupanta. Místostarosta je brzda, vyzývá iniciativa
Jan Horník: Putin neustoupí. Nás čeká moment pravdy
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
14 komentářů
Osobne si myslím, že to bol štandardný postup so strany tajných služieb… A čo sa týka novinárky? Byť ňou a byť skutočne tou uprchlíčkou pred putinom, tak to chápem a nebudem rozmazávať , aby som bolševikom a pomýlencom nahodil na smeč, aby mohli tárať o porušovaní ľudských práv a pod. (ono je až komické pokiaľ proruské vši rozprávajú o ľudských právach…)
V tom jejím vyprávění nějak hapruje „neinformovanost “ paní novinářky o kodexu humanitární pracovnice, ale jinak byla dost zvídavá a na to, že o sobě netajila, že je „ruská“ novinářka k ní byli utečenci obdivuhodně sdílní.
Když ona právě ta „údajná neinformovanost“ je na hraně, může to být legální a nemusí.
Jak se i tady na HP kdysi psalo, tak pokud převažuje veřejný zájem informovat veřejnost , tak novinář může porušovat (v drobném) dokonce i zákonná opatření, která by mu něco zakazovala. A pokud by ho pak za to chtěl někdo žalovat nebo stíhat, tak potom je věcí nezávislého soudu, aby sám posoudil, zda ta získávaná informace byla pro veřejnost důležitá a čí zájem tedy převažuje.
Jenomže jsem napsal nezávislého soudu, který rozhoduje transparentně, a i vyhlášení rozsudku (popřípadě i trestu) nad tím novinářem je rovněž zcela transparentní.
Ale pokud si tu aktivitu novinářky zaevidují tajné služby, tak to už je jiný problém.. Protože tajné služby pracují skutečně utajeně – a jestli si někoho zaevidují
a označí jako potenciálního „nepřítele státu“, tak ten se to nedozví, doslova „než si pro něj příjdou“..
Potom se opravdu mohou (nejen) (ruští) novináři nadít nepříjemných překvapení….
No, náš president až do konce roku 1989 velmi aktivně kolaboroval s rusáky a byl členem zločinecké organizace.
Vymlouval se na to, že byl mlád.
Kolik bylo té novinářce v roce 2014? 🙂
Vskutku hrůzostrašné líčení špionážní aféry na Hlavním nádraží. Sice to dosti upomíná Švejkovu příhodu v Putimi, jenomže když pak budete číst Švejka dál, dočtete se že už písecký rytmistr Kónig jeho obvinění za ruského špiona smetl ze stolu (korektně řečeno, on to řekl mnohem vulgárněji)
Jenomže, zpátky do reality, jestli o rok později při oficiální návštěvě na Hradě si pro paní novinářku příjdou „policista a dva „očividní příslušníci tajné služby v civilu“ a „kamsi jí odvedou“.
(a jestli jim jenom seberou akreditaci a vyhodí tak může být ráda ), tak to už se tímto oficiálně legitimně vysvětlit nedá…
A jak jsem tu už minule psal, zvykat si na to musí právě naši novináři..Ono totiž – a že se o tom i tady na HP psalo, i ty si naše bezpečnostní složky vyšetřují jak chtějí a kdy chtějí..
O svobodě slova a o svobodě práce novinářů rozhodují v Česku tajné služby? Vyhazují akreditovanou novinářku z veřejné tiskové konference a ruší její akreditaci na tu konferenci? Komické a protiprávní. Závan totalitní a protiústavní praxe.
Tak je to novinářka, jejíž stát Česko považuje za nepřátelskou zemi, páchá na českém území fyzické teroristické útoky a útočí také dezinformacemi, produkovanými ruskými novináři.
Mezi otevřeně prokremelskými ruskými novináři a těmi zdánlivě opozičními nebývá vždy tak podstatný rozdíl, jaký bychom si tam všichni přáli vidět.
Konflikt s režimem může být a reálně bývá záměrně vytvořené alibi pro ruského propagandistu, který protlačuje kremelské mýty pod rouškou opozičního novináře.
Je to ruska. Může být oběť, dvojitý agent, zrádce. U rusů nikdo neví a neví to ani oni sami do poslední chvíle. Zákeřnost je pro ně chytrost.
Jistěže může být i dvojitá agentka a ta její činnost na Hlavním nádraží je poněkud pochybná. Nicméně její vyhození s tím, že odůvodnění přišlo až po několika dnech, nadělalo víc škody než užitku. Což prostě soudruzi nedomysleli: ta informace o jejích aktivitách na Hlavním nádraží měla přijít prakticky hned poté, co ji vyvedli.
Kdyby to byla Čečenka nebo nějaká jiná muslimka (ideálně „černá vdova“), tak by jistě hrozilo reálné nebezpečí, že má na sobě ukrytou bombu. Ale u Rusky je něco takového krajně nepravděpodobné a navíc se to dá vyloučit na místě.
Přístup měli jen řádně prokádrovaní a vládě loajální…
Představa, že od uprchlíků na hlavním nádraží, kteří se minimálně několik desítek hodin táhly z Ukrajiny, bude ruská novinářka naprosto nenápadně zjišťovat nějaké podstatné zpravodajské informace, je vážně humorná 😀 nemluvě o tom, že působila na Svobodné Evropě už v době, kdy ještě Zelenekyj bydlel v Moskvě a působil na Rossija 1 😀
Jinak, teda článek dost o ničem. Krom příhody z hlavního nádraží jenom citace, že nikdo nemůže nic říci 😀
Takovému sběru informací se říká „mozaikování“, protože ty informace někdo dá dohromady s jinými a výsledek už zpravodajsky zajímavý je.
Někdy je důležité i ověření, zda určitý novinový článek je nebo není pravda. Samo o sobě jistě ne, ale mnoho informací se prožene statistikou a mj. z ní vyleze, které noviny spíš publikují pravdu a které spíš lež, případně které autorské zkratky či která jména.
Netvrdím, že právě tohle ta paní dělala, nicméně to dělat mohla a v tom zpravodajství platí spíš presumpce viny.
Text je jednostranný, hledá špionku na hlavním nádraží, sděluje nám, že Farida Kurbangalejevová (novinářka skvělého serveru Republic.ru, v letech před válkou mj. novinářka Svobodné Evropy) je podezřelý živel – ale vůbec neví, z čeho ji podezírat. A najít to bude věru těžké, ovšem z nějakého důvodu bylo třeba si kopnout zrovna sem, byť Česko vyloženě pomáhá stovkám proputinských Rusů. No, stalo se.
Napadá mě ještě jedna věc. Je jasné, že novinář píše o tom, co ho zajímá.
Proč ale ruští „opoziční“ novináři si nevybírají, že budou osvětlovat urské válečné zločiny? Proč se nedozvídáme o únosech ukrajinských dětí od nich? Proč nezmapují činnost nějaké ruské mučírny? Proč pro nás nezjistí, kteří ruští vojáci zastřelili zajatce na videu?
Vždyť by jim to krásně šlo. Běloruští novináři to dělají.
Ale ne.
Ruští opoziční novináři si z nějakého nepochopitelného důvodu vybírají témata jako: Ukrajinci jsou zlí, ukrajinská armáda nedělá dost pro evakuaci civilistů (bez zbytečného upozorňování na to, před kým ti civilisté utíkají), ruské zločiny vlastně nejsou zločiny, ale omyly, Rusové jsou největší oběti války a zrušte sankce.
Přitom od opozičních novinářů by člověk čekal více pozornosti k dění v Rusku (kromě kňourání o špatné vybavenosti ruské armády k vraždění Ukrajinců a volání po zlepšení, aby se jim Ukrajinci vraždili lépe).