Jsou to už dva roky od chvíle, kdy byl v Evropě oficiálně potvrzen výskyt nového koronaviru. V pátek 24. ledna 2020 oznámila první případ nákazy Francie. V noci na úterý 28. ledna ohlásilo svého prvního pacienta s covidem Německo, následovala Itálie a další země. Francouzský, italský i německý „pacient jedna“ přežili. Jeden z nich znovu běhá maratony. Zřejmě nejznámější český pacient z počátků pandemie, pražský taxikář, si naopak z nemoci odnesl vážné následky.

Když 27. ledna 2020 pozdě večer vjížděl do areálu mnichovské kliniky Schwabing svým autem 33letý muž z bavorské obce Kaufering, nenapadlo ho, že tady zůstane hospitalizován dlouhých 18 dní. A už vůbec nepřemýšlel o tom, že bude jeho případ v následujících dnech plnit titulní strany všech médií v Německu.

Ten den ráno dostal jeho nadřízený, generální ředitel firmy Webasto, e-mail ze Šanghaje. Čínská kolegyně, která vedla v uplynulém týdnu v německých pobočkách společnosti několikadenní semináře, se právě vrátila domů. Už během pobytu v Bavorsku se necítila dobře, pociťovala neobvyklé bolesti hrudníku a zad a po celou dobu pobytu byla unavená. Příznaky však přičítala časovému posunu po návratu domů. Nedala si hned do souvislosti své potíže se setkání s rodiči, kteří za ní před odletem do Německa přijeli z Wu-chanu. Přesto hned po návratu zpět do Číny podstoupila test na covid. Byl pozitivní.

Příběh počátku epidemie v Německu zrekonstruovala s odstupem jednoho roku agentura Reuters: ředitel společnosti Webasto v Německu sestavil okamžitě po obdržení e-mailu z Číny krizový tým a snažil se vypátrat ty zaměstnance, kteří byli s čínskou kolegyní v kontaktu. Byl mezi nimi i zmíněný 33letý muž, který  20. ledna seděl během schůzky v malé kanceláři přímo vedle čínské kolegyně.

„Proč právě já?“

Jakmile dostal od ředitele zprávu, vyrazil na kliniku v Pasingu. Bylo pondělí a on měl už o víkendu horečku, kašel a zimnici. Teď se sice cítil dobře, ale říkal si, že pro jistotu – doma měl manželku v 11. týdnu těhotenství a dceru v předškolním věku. Klinika ho poslala rovnou do mnichovského Tropického institutu, protože jen tam v té době dokázali provést test na covid. A v devět hodin večer bylo jasno: právě on je německým „pacientem jedna“.

„Samozřejmě to byl zpočátku šok, protože jsem to vůbec nečekal. O viru jsem věděl jen ze zpráv, z televize, a nejprve jsem to zkrátka jen bral na vědomí. Bylo mi řečeno, že musím jet na kliniku do Schwabingu a tam mě přijmou. V tu chvíli jsem prostě jen reagoval,“ uvedl později v rozhovoru pro Bayerischer Rundfunk.

„Všechno mi to připadalo velmi neskutečné. Takovou situaci si člověk samozřejmě neumí představit. Proč musím být jediným člověkem v Německu, který má tento virus? Proč musím být první, kdo ho teď bude mít?“ popsal, co mu v tu chvíli běželo hlavou.

Jak se v následujících dnech ukázalo, čínská zaměstnankyně firmy Webasto nakazila koronavirem celkem 16 německých kolegů a jejich rodinných příslušníků. Všichni byli postupně hospitalizováni. Nikdo ale neměl těžký průběh a poslední z nich mohl 27. února opustit nemocnici.

Po dvou letech se německému pacientovi číslo jedna daří dobře, zjistil nedávno Bayerischer Rundfunk od jeho zaměstnavatele. Žádné dlouhodobé dopady covidu se u něj prý neprojevily. „Byl jsem pravidelně vyšetřován od hlavy až k patě a žádné pozdní následky nebyly zjištěny,“ potvrdil rok po onemocnění. Už v té době neměl ani žádné protilátky. Jestli se nechal očkovat, médiím ale neprozradil.

Pět pohřbů denně

Mnohem dramatičtější je příběh italského pacienta číslo jedna. Koronavirus málem nepřežil, nakazil celou rodinu a nakonec byl ještě rok vyšetřován pro podezření ze zavinění epidemie.

Osmatřicetiletý Mattia Maestri, povoláním potravinářský technolog a manažer v nadnárodní společnosti, přišel do nemocnice v lombardském městečku Codogno 18. února 2020 odpoledne s příznaky podobnými chřipce. Po vyšetření se pacient navzdory návrhu na hospitalizaci rozhodl odejít domů. Už o několik hodin později se ale jeho stav začal zhoršovat a lékaři ho otestovali na koronavirus, přestože nenahlásil žádné kontakty s Čínou.

Výsledek byl znám 20. února a byl pozitivní. V noci z 21. na 22. února se Mattiovi tak přitížilo, že pro něj musela přijet sanitka. Převezla ho do nemocnice v Pavii, kde byl ihned intubován. Následujících 18 dní strávil na jednotce intenzivní péče a jeho život visel na vlásku.

Během tří týdnů, kdy lékaři bojovali o Mattiův život, se událo v rodině Maestriových doslova zemětřesení. Mattiovi rodiče nastoupili do nemocnice hned den po svém synovi. Otec Moreno se z ní už nevrátil. Zemřel 19. března, na Den otců, bylo mu 62 let. V nemocnici byla i Mattiova manželka Valentina, která byla v té době ve vysokém stupni těhotenství.

Matka i manželka se z nemoci zotavily a přesně po měsíci, 21. března, byl za uzdraveného prohlášen i Mattio. V den, kdy byl propuštěn z nemocnice, se mu narodila dcera Giulia. A Mattio natočil hned následující den audiovzkaz pro Italy, který zveřejnil na internetu.

„Je těžké vyprávět příběh toho, co se mi stalo. Pamatuji si, že jsem byl přijat do nemocnice, byl jsem 18 dní na jednotce intenzivní péče. Pak na infekčním oddělení, kde jsem začal mít kontakt s reálným světem a dělat tu nejkrásnější věc: vrátit se k dýchání,“ apeloval na Italy, aby dodržovali prevenci, aby se nákaza nešířila dál.

V té době hlásilo městečko Castiglione d’Adda se 4600 obyvateli, odkud Mattia pochází, již 63 covidových obětí. A místní se začali obávat i o kapacity místního hřbitova. „Dnes mám pět pohřebních obřadů, a takový rytmus je teď každý den,“ řekl 22. března serveru Milano.reppublica.it farář Gabriele Bernardelli.

Po nákaze přišel soud

Mattio, mezi jehož koníčky patří fotbal a maratonský běh, se z covidu přes těžký průběh nemoci zotavil poměrně rychle. Už v září 2020 se zúčastnil 180kilometrového štafetového závodu v Codognu pořádaného na památku těch, kdo na rozdíl od něj nemoc nepřežili.

Covidový příběh ale pro něj uzdravením neskončil. Hned po propuštění z nemocnice začal být vyšetřován státním zastupitelstvím v Lodi pro podezření ze zavinění epidemie. Mattio byl obviněn, že nebyl k lékařům nemocnice Codogno zcela upřímný ohledně jeho kontaktů s potenciálním pacientem nula. Předtím, než onemocněl, se měl totiž sejít s kolegou, který se 21. ledna vrátil z pracovní cesty do Číny. A tuto schůzku nenahlásil. Udělala to za něj až později jeho žena.

Proces se táhl rok a půl a vyšetřování bylo ukončeno až na konci října 2021, kdy soudce na žádost státního zastupitelství obvinění zrušil. Ukázalo se, že Mattio Maestri neporušil žádná pravidla.

Navíc falešný pacient nula, kterého měl Mattio lékařům zapřít, se koronavirem ani sám nenakazil. „Vyšetřování bylo zahájeno s cílem rekonstruovat dynamiku nákazy. Pak jsme však zjistili, že koronavirus byl již nějakou dobu značně rozšířený,“ vysvětlil webu Il Giorno Domenico Chiaro, státní zástupce v Lodi.

Studie italských vědců prokázala, že prvními potvrzenými pacienty s covidem v Itálii byl pár čínských turistů (manželé ve věku 67 a 66 let). Přiletěli do Itálie 23. ledna na letiště Milán-Malpensa, navštívili Veronu a Parmu, kde si pronajali auto a odjeli do Říma. V Římě se u nich projevily příznaky a 30. ledna byl u nich potvrzen covid.

Analýza ukázala, že obě osoby se nakazily v Číně, pravděpodobně kolem 19. ledna, před svým příjezdem do Itálie. Tito pacienti ale nebyli označeni jako pacienti nula nebo jedna. „Analýza stop takzvaného pacienta jedna naznačila, že covid-19 se mohl do Itálie dostat z Německa přibližně koncem ledna,“ uvádí autoři studie.

Očkovat se k výročí

Ačkoli tedy italský „pacient nula“ nebyl nikdy identifikován, existují důkazy, že SARS-CoV-2 byl v Lombardii již v polovině ledna 2020, tvrdí další studie z loňského listopadu. „Retrospektivně bylo zjištěno více než 500 případů, které deklarovaly nástup příznaků před oznámením prvního případu,“ tvrdí autoři.

Některé studie mapující počátek pandemie pak tvrdí, že nákaza se vyskytla v Evropě dokonce ještě před koncem roku 2019. Vědci sledují především případy v Itálii a Francii. Shodují se ale stále v tom, že virus pochází z čínského Wu-chanu.

Jak podotýká deník Washington Post, několik vědeckých týmů odhaduje, že epidemie tam mohla začít již v říjnu 2019. „Bylo by snadné první případy přehlédnout: Čína se nacházela v nejhorší chřipkové sezóně za více než deset let. Oficiální statistiky ukazují, že do listopadu 2019 bylo v celé Číně pětkrát více případů chřipky než o rok dříve. Do prosince to byl devítinásobek,“ upozorňuje list.

Za evropského, oficiálně potvrzeného pacienta nula je považován Francouz, čtyřicetiletý muž, který měl údajně pracovní i rodinné vazby na čínské město Wu-chan. Dne 23. ledna brzy odpoledne byl přijat na oddělení infekčních a tropických nemocí v Pellegrinově univerzitní nemocnici v Bordeaux. Právě se vrátil z dvoutýdenní dovolené ve Wu-chanu a dostal kašel a horečku. Následující den u něj test prokázal nákazu novým typem koronaviru, který v té době ještě neměl jméno.

O muže se staral zdravotnický tým, který byl na zacházení s nebezpečnými nákazami zvyklý, jeho členové byli nasazeni během epidemií eboly v Guineji, Konžské republice a během epidemie horečky Lassa v Nigérii. Tamní experti zpočátku očekávali podobnost covidu s onemocněním SARS.

„Ptali jsme se sami sebe: Bude se tento koronavirus chovat stejně jako původce SARS?“ vzpomínal po roce pro Euronews profesor Denis Malvy, vedoucí oddělení infekčních a tropických nemocí, na kterém evropský pacient nula strávil tři týdny.

Muž podle něj po propuštění z nemocnice nevykazoval žádné známky „dlouhého covidu“. „Nikdy nemusel na jednotku intenzivní péče a v dnešní době by se jeho případ ani v nemocnici neléčil,“ konstatoval Malvy. Pacient nula se vrátil do nemocnice v Bordeaux po roce, aby navštívil personál, který ho léčil, a dokonce požádal, zda by zde mohl dostat vakcínu proti covidu k výročí výsledku svého pozitivního testu.

Pražský taxikář, „nejznámější“ pacient

V České republice byli první tři pacienti potvrzeni 1. března 2020. Všichni tři se krátce předtím vrátili ze severní Itálie. Muž, ročník 1952, pobýval na univerzitě v Udine, americká studentka studovala v Miláně a do Prahy přicestovala jako turistka. Třetí nakažený se vrátil s rodinou z lyžařského pobytu v Itálii z oblasti Veneto.

Všichni tři byli hospitalizováni, ale průběh onemocnění byl u všech mírný. Covid přišel do ČR sice později, ale poměrně rychle se začal šířit i komunitně. Během prvního měsíce bylo v republice potvrzeno celkem 3257 případů.

Nejznámějším českým pacientem z počátků šíření nemoci se stal třiapadesátiletý pražský taxikář Robert Markovič, jediný český pacient, který v té době dostal experimentální lék Remdesivir. Markovič byl 10. března přijat do Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči s podezřením na zápal plic, po pěti dnech ho převzala Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, kde byl napojen na mimotělní oběh ECMO.

Markovič dostával Remdesivir nitrožilně po dobu deseti dnů na přelomu března a dubna. Z nemocnice byl propuštěn zhruba po dvou měsících a následky ho doprovázely i v následující době. Nutno dodat, že svou roli může hrát i jeho obezita. Jeho zdravotní potíže půl roku po propuštění z nemocnice popsal na webu Romea.cz redaktor ČT Robert Samko, který pro bývalého taxikáře založil sbírku.

„Až třikrát týdně musí na lékařská vyšetření – zejména na rentgeny plic, na vyšetření srdce a cév, odběry krve a na neurologii. Velké potíže mu způsobuje léčba dekubitu na prvé straně hýždě. Kvůli nákaze má i z části ochrnutou levou dlaň i prsty,“ popisuje článek na Romea.cz, kde také zveřejnili Markovičovu báseň, kterou bývalý taxikář napsal po propuštění z nemocnice. Věnoval ji jako poděkování za záchranu života lékařům a všem, kteří se o něj v nemoci starali.