FOTO: Premiér Andrej Babiš (Facebookový profil Andreje Babiše)

Proč jsme tam, kde jsme. Špatná rozhodnutí vlády, z nichž se musí politici zodpovídat

Napsal/a Robert Břešťan 27. února 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Důvěra lidí je na nule, opatření se nedodržují, kvete „černý trh“ s jinak nyní zakázanými službami a odhadem třetina národa je finančně na dně. Ty, co jsou na dně psychicky, spočítat nelze. Slovo krizový manažer dostává ve vztahu ke covidovému dění v Česku nový význam: ve vládě nejsou lidé, kteří by dokázali řídit krizi, ale ti, jejichž výkon se v kritickém období ukazuje jako naprosto krizový.

Nouzovému stavu navzdory jsou česká covidová čísla dlouhodobě vysoká a nijak se nelepší. Kde jsou hlavní ohniska nákazy se moc neřeší, víme jen, že se Českem šíří nakažlivější britská mutace čínského viru. Pokud se shodneme v očekávání, že jedinou smysluplnou cestou z covidové pasti je rychlé a promyšlené očkování, české vládě i tohle světlo na konci tunelu spíše jen matně poblikává.

Tento text vznikal ještě před včera oznámenými novými tvrdšími omezeními, jež mají být platné od 1. března, ve svém vyznění však zůstává stále platný (v některých ohledech byl aktualizován, pozn. red.)

Kdyby stát očkoval jako firma

Na to, jak dosud v Česku probíhá „největší logistická akce v historii“, rozumějme tedy očkování, je zatím tristní pohled. To, že „na očkování připravujeme velice podrobný plán“ prohlásil premiér Babiš až vloni na konci roku, přesně 14. prosince, výzvu k tomu, aby se na nástup očkování připravila však vláda z Bruselu dostala už někdy v září. Měsíce času na přípravu tedy vláda promrhala; nestíhá, nezvládá.

Mnozí z lidí nad osmdesát let, kteří v polovině ledna svým zájmem přetížili registrační web pro očkování, pořád marně čekají na termín. Připomeňme, že ještě k 16. únoru se dodanou vakcínou AstraZeneca očkovalo všeho všudy jen 933 lidí, za 11 dní necelé tři tisíce, ve skladech přitom tou dobou bylo asi 41 tisíc dávek.

Těžko si tedy může premiér Andrej Babiš – který sám sebe vyhodnotil jako nejvhodnějšího očkovacího koordinátora – stěžovat na to, že Brusel nám očkovacích látek dodává málo (jakkoli je pravda, že celkové výrobní kapacity jsou daleko za očekáváními).

Vláda vlastně může být naopak ráda (na rozdíl od nás – občanů), že vakcín není tolik, kolik bylo původně plánováno, protože bobtnající nevyužité zásoby by jen v ještě větší nahotě ukázaly na její nepřipravenost a neschopnost jednat. Země, kde se k rozvozu vakcín musejí nabízet dobrovolníci a firma rozvážející jinak potraviny, má skutečně problém. Odpověď na otázku, proč to u vakcín firmy Pfizer šlo, je jednoduchá: firma si distribuci zajišťovala sama. U ostatních to má řešit stát…

Uklidňovat nás rozhodně nemůže to, že jsou země, které jsou na tom i hůř (níže uvedený graf k podílu plně proočkované populace je aktuální k 15. únoru, pozn. red.). Srovnávat se ale máme s těmi lepšími, jak ví každý, kdo chodil alespoň na základní školu.

ZDROJ: Our World In Data

Funkční centrální logistika chybí, jakkoli by třeba Jihočeský kraj byl podle slov svého hejtmana Martina Kuby schopen vyočkovat během týdne vše, co je v Česku od firmy AstraZeneca na skladě.

Příznačné je, že mnohem lépe než stát by očkování (pro své zaměstnance) zvládly velké firmy. Jsou lépe organizované, silně motivované, mají systém, řád a schopnost své zaměstnance přesvědčit, že je to nutné. Jenže nemají zatím čím očkovat. Očkování ve firmách by nepochybně pomohlo i ve střetu s pandemií, protože průmysl na rozdíl od jara pořád jede (a také díky tomu táhne českou ekonomiku), zároveň ale právě na pracovištích dochází často k šíření covidu-19. Kompletaci počítačů nebo automobilů prostě na home office nepřevedete.

Nyní mají firmy alespoň s podporou státu své zaměstnance testovat, když už se stát neodvážil nařídit (s ohledem na ekonomiku země) lockdown i průmyslu, byť dostupná data celkem přesvědčivě ukazují, že právě v továrnách, výrobních halách či skladech se covid mezi zaměstnanci šíří nejčastěji.

Když vám lže náměstek ministra

Teprve nedávno vládě došlo, že je nutné finančně motivovat lidi, aby se s ohledem na vlastní existenci a příjmy nebáli chodit do karantény, případně se léčit doma. Výsledky nedávného průzkumu, který si v Česku zadala Světová zdravotnická organizace, jsou totiž alarmující: 46 procent Čechů a Češek i s příznaky covidu chodí ven, podobný počet lidí považuje epidemii koronaviru za „mediální virus“. To vysvětluje mnohé, jakkoli je to zdravým rozumem těžko pochopitelné.

 

 

Podobně nepochopitelné je, proč si podobný průzkum už dávno nenechala udělat vláda a nezkusila tomu přizpůsobit svou komunikaci, která je vpravdě katastrofální, protože chaotická, nepředvídatelná, nepřipravená, zmatečná a pozdní. Bohužel někdy i zcela lživá.

Jako třeba když náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Černý vykládá, že v chebské přetížené nemocnici leží „relativně velký počet německých občanů, kteří by měli být odesláni za hranice“. Jeho slova musela vyvracet sama nemocnice; ne že by toho neměla na starosti dost i bez nesmyslů pana ministerského náměstka. Ten vše završil před pár dny vystoupením, kde prohlásil, že za situaci, v níž jsme „nikdo nemůže“, protože covid je prostě něco jako přírodní katastrofa.

Katastrofa to je, ale vláda jí k rozjezdu do stávajících českých výšin nepochybně pomohla. Jak (patrně v souladu s novou komunikační strategií) začíná říkat i premiér Babiš “ vláda udělal nějaké chyby“…

Z falešné hrdosti jsme ještě nedávno odmítali německou pomoc s pacienty ze západu Čech, abychom se pak v televizi dívali na to, jak se v mrazu nakládají do sanitek a vrtulníků pro převoz polonazí těžce nemocní lidé. A nakonec jsme se ve středu 17. února od ministra zdravotnictví Jana Blatného dozvěděli, že už nám nezbude než pacienty „prioritizovat“, tedy selektovat. Později pak žádost o pomoc do Německa a také Polska odešla…

Pokud jde o onu prioritizaci, tedy spíše selekci pacientů, v ministrově vědecké mluvě to znělo takto: „Připravujeme nemocnice na zahájení fungování systému nedostatku vzácných zdrojů ve smyslu prioritizace pacientů jako například u hromadných neštěstí.“ Jak to asi tak přeložit nemocným seniorům a jejich příbuzným? Jste moc starý, neperspektivní – pro vás už ventilátor (či jiná léčba) spíše nebude? Jde mimochodem o skupinu lidí, na něž se v posledním roce upínal marketing Babišova ANO.

Pět tisíc jako „rouškovné“ k důchodu a podezřelé roušky z čínských zásob rozeslané v obálce k Vánocům jsou ve srovnání s výše citovaným sdělením pana ministra jak z černočerné (tragi)komedie. A to je prakticky jisté, že časem přijde další vlna umírání, už ne kvůli covidu, ale kvůli zanedbané ostatní péči, odkládaným operacím a opomíjené prevenci.

V Česku plošně docházejí kapacity JIP (o vyčerpaných lékařích a dalším zdravotnickém personálu ani nemluvě), ale vláda nechala vojáky rozebrat plně připravenou polní nemocnici v Letňanech – poté, co jsme ji dlouhé měsíce platili. Stát za pronájem zaplatil asi 51 milionů. Může se to zdát jako hodně peněz „za nic“. Ale argumentovat takovou legrační sumou v době, kdy vláda upravila rozpočet na rok 2021 na deficit 500 miliard? To je opravdu jak ze světa za zrcadlem.

Podstatné je, že Babiš zdůvodnil zrušení polní nemocnice právě náklady; rozporoval tím slova ministra Blatného, podle nějž byl důvodem zrušení nemocnice – která by se teď hodila – nedostatek zdravotníků. Další ukázka chaosu této vlády, žel s dost možná s dalšími fatálními dopady.

Jak jdou politici příkladem

Ještě před pár dny ministr Blatný národu vzkázal, že „teď je to každý sám za sebe“ a že receptem pro boj s koronavirem je „uvědomělý přístup lidí“. Nyní vláda opět po pár dnech otočila korouhvičku a od 1. března silně přitvrzuje, například v omezení pohybu.

To, že plošná opatření nemohou fungovat, když na ně lidé kašlou, je v podstatě pravdivá teze. Jenže tenhle apel na svědomí přichází pozdě, vláda už svou důvěryhodnost dávno prohospodařila.

Politici opakovaně nejdou příkladem, ať už detailem jako je způsob nošení roušky (ministr Blatný, byť se nyní už snaží, aby mu respirátor z nosu nepadal), omezením sebe či rodinných příslušníku (výlet Moniky Babišové do Dubaje) nebo dodržováním opatření, jež vyžadují po jiných.

Když restaurační posezení bez trestu projde poslanci Jaroslavu Faltýnkovi, když odstoupivší „zimní ministr“ Roman Prymula obratem dostal novou funkci a Milan Hnilička sice složil poslanecký mandát, ale zůstane v lukrativní funkci ve sportovní agentuře, co si o tom asi tak má myslet těch „dolních deset miliónů“? Dodejme, že únorovou návštěvu fotbalového zápasu Slavia – Leicester poté, co krátce před tím veřejně apeloval na tvrdý lockdown, už Roman Prymula ve funkci poradce premiéra neustál a skončil, nicmně se proslýchá, že o jeho služby mají zájem z Hradu.

Odnáší  to důvěra ve stát, v jeho monopol na legitimní násilí, vládu a vymahatelnost práva, ve společnost jako takovou a vzájemnou sounáležitost. Do toho plně zapadá i nasazování psí hlavy demokratické opozici za to, že odmítla direktivní přístup vlády a neschválila prodloužení nouzového stavu. Ten máme nepřetržitě od poloviny loňského října – bylo tedy dost času věc vyřešit zákonem. Babiš ale raději lživě sugeroval, že za mrtvé budou moct právě opoziční politici. Dosti cynický výrok, při vědomí toho, že zazněl ve chvíli, kdy se počet zemřelých na covid v Česku blížil 18 tisícům. teď už jich je dvacet tisíc.

Raději zahrádkářský zákon

Stát zkrátka selhává, potvrzuje se zas a znovu, že Babišova vláda byla jen pro dobré časy, kdy bylo z čeho rozhazovat a vézt se na marketingové vlně. A tak máme místo rozhodného akceschopného předsedy vlády hysterického mikromanažera, který si myslí, že vše zvládá nejlépe a odmítá pohled do zrcadla.

Do toho jeho tým už jistě chystá předvolební kampaň, kterou bude muset s ohledem na současné dění vybičovat do extrému a už tak vynervovanou a rozdělenou společnost ještě více stresovat, strašit a rozdělit.

Je nutné si stále připomínat proč jsme tam, kde jsme – protože před krajskými volbami byl pro Babiše důležitější zahrádkářský zákon než covid a to, že „roušky lidi jen otravují“. Totéž se stalo před Vánoci. Tahle vražedná rozhodnutí vlády dokonale dokládají covidové křivky.

K tomu všemu se ukazuje, že nouzový stav dosud absolutně nic nevyřešil a neřeší. Lídr má jít příkladem, má dokázat lid strhnout, přesvědčit, aby se zapojil pro dobrou věc. Babiš dělá opak – křičí, nadává, obviňuje, fňuká.

Těch málo příležitostí, co nám covid nabídl – jako třeba přechod na digitální úřady, i kdyby to byla možnost vyřídit si třeba banality typu výměny řidičského průkazu online, to se v Česku nepovedlo. Naopak negativa, která covid přináší, naším přístupem jen zdůrazníme – rozkol ve společnosti, další otvírání nůžek mezi bohatšími a chudšími, rozdíly ve vzdělání, zesílení papírové byrokracie, kdy úředníci, co mají státem zaručený příjem, mají podle hesla sytý hladovému nevěří pocit, že vše je v zásadě v pořádku.

Česko živí armádu 66 tisíc státních úředníků (nepočítáme nyní další státní zaměstnance jako jsou učitelé, policisté, lékaři či vojáci), kteří by každý ve svém oboru měli právě teď makat na řešení současné situace i vizích do budoucna. Jen na jejich platy jde ročně 23 miliard korun. Co ale za to vidíme?

Omezený provoz úřadů, kdy z nedobytné byrokratické tvrze jen odcházejí lejstra, která úředním blábolením sdělují, že někdo nesplnil povinnost, něco dluží, něco zapomněl nebo že na covidovou podporu nemá nárok.

Pozoruhodné je i to, že de facto rok od začátku pandemie covidu vyjdou spolehlivější PCR testy samoplátce pořád na zhruba jeden a půl tisíce, což je pro řadu lidí příliš hustý filtr. To raději i s příznaky nemoci půjdou na špacír či na návštěvu. Díky alespoň za – méně spolehlivé – antigenní testy zdarma, tedy placené pojišťovnami.

Jarní vzepětí, kdy jsme v Česku skutečně covid zvládli (i díky všeobecnému strachu a nejistotě, jak nebezpečný virus je) sice ekonomicky draze, ale jinak bez velkých smrtících následků, jsme totálně prohospodařili. Na příchod druhé vlny se vláda nepřipravila, věc logisticky i mentálně podcenila a hlavně nedokázala lidem vysvětlit, proč je nutné vytrvat, nešla a nejde příkladem.

Pokud nezabere očkování (nevíme zatím, jak zafunguje, tím spíše při nových mutacích) či se nenajde účinný lék, nezbude než počkat, až to „nějak“ skončí samo, podobně jako nakonec skončila španělská chřipka po první světové válce. Bohužel to tehdy bylo za obrovskou cenu; stejně tak to žel je a bude i nyní.

Česko už dosáhlo hranice 20 tisíc zemřelých, z nichž velká část mohla se svými blízkými rozhodně ještě pěkných pár let pobýt. Na jakém čísle – přičemž za každým je konkrétní lidský osud – se zastavíme, ukáže jen čas. Až se ale bude na podzim ve volbách politicky a později třeba i trestně-právně účtovat, měla by za to tato vláda a její představitelé důkladně zaplatit. S Andrejem Babišem v čele.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)