GLOSA. Nedávno jmenovaný kancléř sněmovny Jan Morávek pobíral za členství v radách peníze, i když nesměl. Dohromady to za roky 2013 a 2014 dělá 220 tisíc korun, které tedy prý vrátí nebo pošle na charitu, když už se na to přišlo. Morávkova letní kauza ale hlavně znovu připomněla stará podezření, že si strany přes dozorčí rady plní své kasy. Nebo se aspoň dobře z veřejného starají o své věrné.

Co je podstatné: Morávek ve funkci zůstane. Má podporu poslanců, kteří ho volili, a to dokonce napříč stranami.

A zvláštní je, že i přesto, že byli obelháni. Nikdo z nich totiž o Morávkových deliktech nevěděl. Jediný, kdo může efektivně Morávka z funkce „sundat“, je tak policie. Že by to udělat měla, je úplně zřejmé: pobíral, na co neměl nárok, uvedl někoho v omyl, získal pro sebe prospěch. Spáchal tedy podvod, je k tomu analogická kauza exministra Karla Březiny.

Ten dostal podmínku, peníze musel vrátit. Ne, že se tak opožděně rozhodl. Prostě musel.

Ani v Morávkově případě není o čem mluvit.

Věrní vyslanci stran

Občas se kocháme takovou představou, jak dejme tomu za panem Novákem z Horní Dolní přichází delegace sociálních demokratů a nabízí mu, aby zasedl ve třech dozorčích radách městských firem a vzal si za to dvě stě tři sta tisíc.

Někdo to dělat musí, pane Novák. Nic za to nechceme, jste prostě dobrý profík.

Že se to málokomu z lidu podaří? Že nikomu? Nebo někoho takového znáte?

I Morávek nebyl jen tak z lidu – v době, kdy neoprávněně hrabal z veřejných peněz, byl už šéfem kanceláře předsedy sněmovny Jana Hamáčka (ČSSD). Podobně jako Březina. Nebo před časem jiný sociální demokrat – dnešní europoslanec Miroslav Poche.

Toho v roce 2010 konfrontovali redaktoři Hospodářských novin s jeho členstvím v orgánech městských firem. A Poche si naběhl: mimoděk přiznal, že část jeho příjmů putovala do stranické kasy. Tehdy z toho byl skandál, který stál Pocheho stranické funkce. Jak tehdy řekl pražský šéf strany Petr Hulinský, prý proto, že postupoval v rozporu se stranickými principy.

Opravdu? Poche je dnes europoslancem, z řadového pražského zastupitele povýšil. Skandál ho zabrzdil jen na chvíli, pak zase raketově stoupal. Že by za odměnu? Uměla strana ocenit, že naopak postupoval zcela v souladu s jejími principy?

Občas se v hysterickém ryku tzv. protikorupční revoluce objeví osamocený hlas, který upozorňuje právě na skryté financování stran prostřednictvím nasazených bílých koňů v městských a státních firmách. Jsou to ale hlasy skutečně osamocené a třeba prokurátorští orlové práva, kteří jinak loví kdejakou nezdaněnou kabelku, nechávají tento zjevný mafiánský systém zcela bez povšimnutí.

Jak je důležité míti Kynštetra?

Ale zpět do sněmovny. Co je to za funkci kancléře, že je pro poslance tak důležitá? A že třeba obelhaný člen výběrové komise, opoziční Petr Gazdík (STAN) říká: Je to dobrý profesionál, který dokáže předvídat situace.

Letitý sněmovní kancléř Petr Kynštetr (ve službách poslanců pracoval od roku 1983!) politikům odezíral ze rtů. Úspěšně je dokázal ochránit před vtíravými zraky veřejnosti. Jak?

Zde malá novinářská vzpomínka. Všechny velké kauzy 90. let i pozdější, po roce 2000, měly vždy dohru ve sněmovně. Ale platilo to i o těch menších.

Ať už šlo o Stanislava Grosse, kakaového Michala Krause, Čunkovy problémy – to jen namátkou –, vždy mohli novináři nakráčet do sněmovny a příslušného poslance v problémech tam najít a konfrontovat. Nepříjemné to pro ně bylo hlavně u televize, ta měla proti novinám vždy obrovskou sledovanost.

A tak se jednoho březnového dne roku 2009 zrodil v hlavách poslanců nápad, jak tomu navždy efektivně zabránit. Hlavní roli ve vyhnání televizních kamer z kuloárů sehrál právě sněmovní kancléř Kynštetr.

Kamery podle něho „zpravidla zabíraly mnoho místa“. „Nenazývejte to omezením, protože to omezení není,“ říkal, když obhajoval omezení veřejné kontroly poslanců. A jak občas poslanci rychleji mluví, než myslí, pravý důvod stejně prozradil poslanec Zbyněk Novotný (ODS). „My nechceme, abyste tady byli! Prostě tohleto je prostor pro poslance,“ prohlásil.

Ve sněmovně bylo vybudováno tiskové centrum, které dnes diváci znají jako místo tiskových konferencí. Sál je to pěkný, prosklený, v létě v něm bývá trochu horko, ale hlavně má pro poslance obrovskou výhodu: Přijdou do něho jen ti, kteří chtějí.

Bezvýznamná funkce? Ale ne…

Občas se v diskusích o Morávkově skandálu objeví názor, že nejde o žádnou významnou funkci. Je to velký omyl.

Nešlo jen o vyhnání nepohodlných kamer. Kynštetr stál vždy na straně poslanců třeba v otázkách nevkusně levných obědů. Mohli se na něho spolehnout. Však byl také za své věrné služby odměněn postem velvyslance v Irsku.

Teď si sněmovna vybrala nástupce a tvrdě ho napříč stranami hájí. Byl vybrán jako věrný sluha, proč hledat jiného.