Na první pohled to nemá logiku. Příznivci populistů v Česku, kteří chtějí zarazit migraci a umravnit „zlý Brusel“, si jako vzor vybrali vicepremiéra Itálie – země vzdálené stovky kilometrů, s úplně jinou politickou tradicí, mentalitou i s problémy zcela odlišnými od těch tuzemských. Na českém a slovenském Facebooku má přesto Salvini tisíce oddaných stoupenců. Nevadí jim ani to, že neplní své migrační sliby.

„ON je MY a MY jsme ON. Kde nemůže být ON, tam jsme MY, aktivní vlastenci obrozené Evropy národů a Svobody,“ stojí v jednom z nejnovějších příspěvků na facebookové stránce skupiny Matteo Salvini – sympatizanti z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska.

Ta má už něco přes deset tisíc fanoušků a hlásí se k odkazu nejen italského vicepremiéra, ale všech populistických stran, které s ním v Evropě spolupracují, včetně české SPD Tomia Okamury.

Ve zmíněném statusu se skrývá možná nechtěná pravda, která přesně vystihuje Salviniho politický styl.

Být všude, i když tam nejsem

„Ten cíl je jednoduše být vidět všude. Proto se Salvini jel třeba s Viktorem Orbánem podívat na maďarský pohraniční plot. Prostě být všude, i když tam vlastně není. Z toho pak plynou jeho volební výsledky,“ popisuje politolog Dario Quattromani z římské univerzity Roma Tre.

Podobně „přítomen“ byl Salvini i v dubnu na mítinku SPD na Václavském náměstí v Praze, kam Tomio Okamura pozval i další lídry populistických stran z Evropy – například Marine Le Penovou či Geerta Wilderse. Salvini místo sebe poslal jen několikavteřinovou zdravici přes video.

S Okamurou se ale o pár dnů dříve v Praze potkal soukromě – jak se po schůzce se Salvinim u Karlova mostu na Facebooku pochlubil šéf SPD.

Možná i selfíčka s italským populárním politikem nakonec Okamurovcům pomohla k části z devíti procent hlasů v eurovolbách a dvěma europoslaneckým mandátům. Jinde populisté takový úspěch neměli.

Slovenské hnutí Sme rodina se k Salviniho celoevropské populistické alianci přidalo teprve v únoru a svůj krok oznámilo veřejně až v dubnu.

I když si pak zástupci strany stihli ještě pořídit několik společných snímků se Salvinim, v samotných volbách propadli a do europarlamentu se nedostali. Salviniho strana Liga naopak potvrdila očekávání z průzkumů a volby v Itálii opanovala ziskem 33 procent hlasů.

Proč má pro malé strany ze střední a východní Evropy smysl hřát se v Salviniho odlesku?

Svatba z rozumu

„Je to svatba z rozumu. Malé strany se musí spojit s velkými, aby společně mohly vytvořit europarlamentní frakci a získat přístup k financování z evropských prostředků. Vedení frakce ale zůstane v rukou těch velkých, zřejmě Salviniho Ligy a Národního sdružení Marine Le Penové,“ vysvětluje další italský politolog Roberto De Rosa z univerzity Mikuláše Kusánského v Římě.

Naopak velké strany se bez malých často neobejdou kvůli pravidlu, podle něhož je ke vzniku politické frakce v europarlamentu potřeba minimálně 25 poslanců z nejméně čtvrtiny členských zemí EU. To je při současné velikosti EU sedm států.

Podle De Rosy univerzální obdiv vůči Salvinimu i ze střední Evropy spočívá v tom, že zkrátka „trefil ducha doby“:

„Lidé už nechtějí poslouchat vysvětlení technokratů o tom, že musíme tohle a támhleto, jinak bude problém. Chtějí jednoduché odpovědi na složité otázky. Chtějí slyšet, že budou platit méně, když mají dojem, že platí moc. A Salvini je v očích spousty z nich člověkem, který všechno špatné zastaví,“ tvrdí.

Migrace? Zůstalo jen u slibů

Po roce, kdy je Matteo Salvini u moci jako vicepremiér a ministr vnitra, se ale ukazuje, že třeba v klíčovém tématu migrace zůstal jen u předvolebních slibů. V loňské kampani Italům tvrdil, že pošle domů půl milionu migrantů, kteří se na italském území zdržují nelegálně.

Německá televize ARD teď ale zjistila, že počty deportovaných uprchlíků jsou v Itálii ještě výrazně nižší než třeba v Německu.

Konkrétně letos do začátku května bylo z Itálie deportováno podle tamního ministerstva vnitra jen 2179 lidí (z celkových zhruba 491 tisíc s nelegálním pobytem) a 122 se jich vrátilo domů dobrovolně.

Předchozí italská vláda deportovala migranty bez povolení k pobytu tempem 20 lidí denně, ta současná se Salvinim ještě o něco zpomalila.

Pro srovnání: Podle ARD Německo deportovalo jen za první tři měsíce tohoto roku 5613 lidí, na den tedy zhruba třikrát více než Salvini, který sliboval razantní kroky. ARD spočítala, že pokud bude italská vláda v deportacích pokračovat současným tempem, odešle poslední migranty bez povolení k pobytu domů až za sedmdesát let.

I přesto, díky emocím a Facebooku, zůstává Salvini idolem řady českých i slovenských odpůrců migrace a otevřené Evropy.

Středoevropské lajky na sociálních sítích přitom využívá k posílení popularity hlavně doma v Itálii.  Nově zvolené europoslance z Česka a dalších malých zemí pak jako nástroj vedoucí k evropským penězům a dalšímu vlivu pro něj samotného.